Dobré ozvučení dokáže nabídnout daleko lepší zážitek, než jaký nabízí základní zvuk z televizoru. Seznamte se s možnostmi, čím doplnit TV, abyste byli spokojeni.
Kapitoly článku:
I když se říká, že „domácí kino“ je jen pro film, není to pravda. Pravda – speciálně namixovaný prostorový filmový zvuk, který uslyšíte v kině, můžete mít ve stejné, nebo i lepší kvalitě doma. Tím to ale nekončí. Stejně si můžete užít sportovní přenos – fotbal, tenis, box atd.
I základní soundbar vždy poskytne zvuk lepší, než nabízí televizor a to nemluvíme o možnosti využít virtuální, nebo skutečný prostorový zvuk. Vždy záleží jen na počtu beden, kterými bude systém vybaven. Propojení je jednoduché – prakticky všechny novější televizory jsou vybaveny konektory HDMI v1.4, jejichž součástí je zpětný audiokanál pro televizní zvuk. Tudíž nejenže HDMI kabelem putuje obraz (a zvuk) směrem do televizoru, ale TV stejným kabelem posílá zvuk přijímaného televizního vysílání zpět do domácího kina.
Pokud máte starší televizor s HDMI v1.3 pak je třeba propojit TV a externí ozvučení navíc digitálně, nebo analogově. Poté si můžete užívat ozvučení, aby vám vytvořila tu správnou atmosféru. Podívejme se ale na možnosti ozvučení podrobněji.
1.0, 2.1, 3.1, 5.1, 6.1, 7.1
Co všechna tahle čísla znamenají? U domácího kina vám vždy určují počet reproduktorů, potažmo zvukových kanálů. První číslo znamená plnohodnotný kanál, druhé číslo za tečkou značí subbasový kanál, který obsahuje pouze kmitočty o velmi nízké frekvenci. Základem zvuku pro domácí kino je obvykle audiosignál z DVD, Blu-ray či z digitálního televizního vysílání.
Nejčastější formát zvuku používaný na DVD je Dolby Digital 5.1, u Blu-ray médií je standardů více, nicméně opět se většinou jedná o 5.1 kanálový zvuk. Jedná se o pět samostatných zvukových kanálů a jeden basový. Zvuk má reprodukovat právě televizor, či domácí kino.
Zvuk přijímaný z televizního vysílání bývá vysláno obvykle ve stereu (2.0), ale prakticky každé domácí kino dokáže pomocí režimu Dolby ProLogic IIx rozdělit zvuk do všech reproduktorů okolo vás a vytvořit téměř dokonalou iluzi původního prostorového zvuku.
Dá se říci, že všechny systémy domácího kina bez ohledu na počet reproduktorů nabízí nějaký prostorový zvuk. A to s různým úspěchem, dle počtu použitých reproduktorů a jejich umístění – u těch s méně reproduktory ty zbývající reprodukují i zvuk těch neexistujících, ovšem fázově posunutý a upravený, byste měli pocit, že přichází ze strany, kde by správně měl další reproduktor být. Výrobci nabízí tyto varianty:
Zde upozorňuji, na několik cenově (a kvalitativně) rozdílných řešení. Prvnímu řešení se říká AIO, neboli „vše v jednom“, kdy systém je zcela kompletní včetně DVD nebo Blu-ray mechaniky. Další variantou jsou aktivní reproduktory s dekodérem prostorového zvuku či bez, kdy přehrávač není součástí zesilovače a reproduktorů a je ho třeba dokupovat samostatně. Posledním řešením je tzv. komponentní řešení, kdy všechny části domácího kina (AV přijímač, reproduktory, subwoofer, přehrávač) pořizujete samostatně.
Zvukové projektory - soundbary
Na instalaci nejjednodušší jsou tzv. soundbary neboli zvukové projektory. Jedná se obvykle o jeden štíhlý podlouhlý reproduktor, který umístíte pod televizor. Zpravidla výrobce dodává i subwoofer, což je samostatná rozměrnější bedna, která se stará pouze o reprodukci basových tónů. Ty nejsou totiž směrové, tudíž basová jednotka nemusí být pod televizorem, či vedle něj.
Instalačně nejjednodušší je varianta soundbaru s bezdrátovým subwooferem, kdy vůbec nemusíte propojovat centrální reproduktor a subwoofer. Ten stačí připojit jen k elektrické síti a zvuk už putuje bezdrátově, výhodu bývá velmi volné umístění subwooferu, protože nemusíte řešit, kudy povedete signálový kabel od centrální jednotky.
Jednoduchou instalaci nabízí varianty bez přehrávače s bezdrátovým subwooferem.
Přestože tato prostorově velmi nenáročná řešení byla odbornou veřejností ještě před několika lety zatracována, technologický vývoj, rozšíření plochých televizorů a právě požadavky zákazníků vedly k vývoji a uvedení prostorového ozvučení tzv. z „jedné krabičky“. Nyní prakticky každý výrobce nabízí svůj soundbar, ať už z vestavěnou BD mechanikou nebo bez.
Drahé, ale výborné zvukové projektory nabízí Yamaha
Sedíte-li na správném místě před televizorem, máte pocit, že slyšíte skutečně prostorový zvuk z několika reproduktorů kolem vás. Problém je ale závislost na místě, kde sedíte. Například Yamaha vše automaticky nastaví přesně podle místa poslechu, čili optimalizuje zvuk. Čím více jste však vzdáleni od onoho místa, tím více se prostorový efekt ztrácí. U dražších systémů se proto reprodukce nastavuje na více poslechových míst, aby byl virtuální prostorový zvuk byl věrnější a poslechové pole širší.
Zde existují dva přístupy, kterými výrobci řeší simulaci prostorového zvuku. První je využívání odrazů od stěn a předmětů v místnosti. Dalším řešením je pouze fázový posun přímo vyzařovaného zvuku. Výhodou druhého přístupu je menší závislost na umístění v místnosti, rozmístění nábytku a pokrytí stěn. Nevýhodou je, že první řešení dokáže často poskytnout celistvější zvukový dojem.
Najít se dají i ploché soundbary s DVD/Blu-ray mechanikou,
které lze umístit na stěnu pod televizor
Zájemce si také může zvolit systém bez subwooferu (což je samostatný reproduktor pro basy). Pokud nechcete, nemusíte většinou rozměrnější „hrombednu“ kupovat, nicméně se připravte, že například akční filmy tolik nevyznějí a destrukce či výbuchy nebudou slyšet v plné síle, tak jak mají.
Zde je třeba mít na paměti, že velmi záleží na poslechovém prostoru a místě, kde posluchač sedí. Nepočítejte také s tím, že toto řešení dokáže zcela nahradit kompletní 5.1 instalaci. Virtuálnímu prostorovému zvuku často chybí konkrétnost a přesnost, zadní kanály jsou spíše naznačeny, než abyste měli pocit jejich fyzické přítomnosti. Nicméně i tak zvuk bude lepší, než pouze ten z televizoru.