Jak jsem vybíral, kupoval a nakonec nastavoval svůj nový OLED televizor Sony

Jak to začalo...

Můj starý LCD televizor před Vánocemi začal haprovat. Vánoční čas jsem prožil v nejistotě. V nejistotě z vyhasnutí záře filmů a já, skoro stařík s duší dítěte, jsem nechtěl zůstat bez oblíbených pohádek a pořadů. Nakonec se tak nestalo. Vydržel. Avšak při povánoční nabídce zajímavých slev jsem se uchýlil k přemýšlení. Ponechat věci volný průběh, nebo předejít „dramatu“ a zakoupit cosi nyní, dopředu? Situace s médii prezentovaným zdražováním všeho a všude přispěla k rozhodnutí zakoupit.

Nejsem odborník, nicméně pár zkušeností s televizní technikou mám, což není špatná startovací výbava. Bohužel velmi dobře vím, jak moc se odlišují jednotlivé modely, kdy stačí pouhá jiná verze softwaru a výsledek dostává extrémně odlišný nádech. Šel jsem tak velkou část cesty směrem valné většiny kupujících.

Opakovaně prošel nabídky internetových obchodů a porovnával všechno z hlediska ceny/výkonu/kvality. Pro můj citlivý zrak teoreticky vychází lépe OLED technologie, nicméně jsem se nebránil ani kvalitnímu LCD, ovšem bez pulzního řízení podsvícení (PWM). A to, přiznejme si, není tak úplně snadné najít. Proto ona pocitová jistota zněla ve prospěch OLED.

Z pohledu operačního systému mně nevadí žádný. Všechny mají své klady a zápory. Třebas WebOS mě oslovuje návazností na Magic Remote ovladač s funkcí ukazovátka, Panasonicův My Home Screen pevností a stabilitou, Tizen vychytaným zmenšeným ovladačem, Android TV, respektive Google TV zase možnostmi a pomyslnou otevřeností, byť s jakýmsi rizikem častějšího možného chybování.

Cenovku jsem pevně nestanovil. Bylo mně však jasné, že jít cestou finančního „průjmu“ se mi rozhodně nechce. A to z více důvodů. Opona se tedy zatáhla nad modely nejvyšší třídy poskytujícími nejvíce radosti s nejmenšími kompromisy v řešení. S kapesníkem v ruce opouštím v myšlenkách srdcovku Panasonic HZ2000 s vysoce stabilním operačním systémem, bohužel se systémem, který nenabídne takovou porci aplikací a „vyžití“ oproti konkurenci. Jeho soustředění na obraz a zvuk se ale jednoznačně majitelům vyplácí.

Honba za NITkou se nekonala

Nemám potřebu nechávat panel zářit a při moderní honičce za nejvyšší svítivostí zůstávám klidně stát. Valná většina dnešních televizorů má pro účely nasazení v mé domácnosti dostatek náboje k uspokojení potřeb. Ba naopak požaduji výborný výkon a přednes u večerního sledování, kdy toužím po potemnělosti scény s dostatečným prokreslením, ovšem bez vyumělkovaného navyšování stínů. Jako nepřirozenou vnímám chuť, kdy ve filmu ostře sluncem nasvícený strom vytváří stín, ve kterém je tmavě hnědá lavička a na ní položena černá kniha. Vše přitom velmi zřetelně vidíte. Zkoušeli jste někdy podobný zážitek z filmu „nakoukat“ očima v reálném světě? Já ano a mnohokrát. Mám rád přirozenost. Ne, nejsem moderní.

Bravia Core - filmy ve vysoké kvalitě rozhodně oceníte. Umí využít kvalitu televizoru. Už méně se bude líbit snížená dostupnost českého dabingu a titulků. 

Barevnost pro sytost zakázána

Barevný přednes často nesedí s měřením kalibrátorů, kdy se více/méně tyto hodnoty liší oproti ideálu. Zatímco někde toto tolik vadit nemusí, typicky u TV Philips, kde obsluha využívá Ambilight, který utiší negativa, jinde doslova a do písmene trhá oči. Nejhorší situace pro moji maličkost nastává při kombinaci „ulítlé“ barevnosti, kdy tato ještě nesedí v jakémsi rozumném poměru jednotlivých základních barev. I ne zcela přesná barevnost subjektivně dokáže nepůsobit ohyzdně a falešně.

Tam, kde nastolí jakýsi harmonický stav se zrak (minimálně u běžného diváka) nebouří a přijímá ji za svou. Zvykne si. Horší situace přichází u výrazného posunu s rozhozením poměrů. A tak procházím měření u v akci dodávaných strojů, které jsou, přes dnešní divokou dobu, dostupné. Oko ale není sonda. Tento základ je pro mě pravdou pravdivou, neoblomnou a mnohokráte jsem se přesvědčil o pravdivosti výroku.

Ambientní režim. Nejen u filmů, ale u fotografií nemusíte přijmout barevnost za svoji. S touto jsem spokojený. 

Často slýchávám, že objektivní měření je jasným důkazem kvalitního obrazu. Ano, ale náš zrak rozhodně objektivní není a má svá specifika, která žádná sonda neumí nasimulovat, či nasimulovat dostatečně přesně. Je to jako rozhovor o hře na klavír. Kdy jedni preferují analogovou klasiku a druzí čistě hrající moderní digitální hudební nástroj. Jsem blázen, proto mně analogová klasika umí dodat pocitovou hřejivost, kteroužto u ryze digitálních nástrojů postrádám. Hrající struna svým kmitem a chvěním působí i na ty, které očekávají zapojení do hry – třeba. Obdobné, když dovolíte, je to pro mé oči s barevností, frekvencí barev, světel, stínů, jejich kombinací, přednesem a napojením na další v místnosti se vyskytující světelné zdroje – třeba.

Z hlediska barevné radosti máme všichni ale jednu výhodu. Jsou zde kalibrátoři, kteří případné úlety minimálně částečně korigují a opraví. Ti lepší vyslyší Vaše potřeby a doštelují obraz ke korektnímu výrazu, ba dokonce svým projevem navazujícím na individuální zrakovou vnímavost. Přátelé v moderním televizoru zapomeňte, že prvním krokem k opravě přebujelé barevnosti a šťavnatosti stáhnete rychle sytost v nastavení. Takový první krok není povětšinou vhodný. Raději, když nevoláme kalibrátora, experimentujme s barevným přednesem v rámci připravených profilů. Po nalezení adekvátního podnikejme další vpády.

Pohybem ku zdraví, klidu oka a mysli

Hodně diskutovaným tématem jsou nastavení pro plynulost obrazu, plynulost pohyblivých scén a objektů. Dávám přednost plné možnosti regulace a svobodné úpravě. Stejně tak chci lepší ostrost hýbajících se věciček. Tudíž panel se 100Hz technologií byl ve výběru upřednostněn. Samozřejmě lze uvažovat i o technologii s frekvencí poloviční a kompromisním nasazením „Motion vylepšovátek“.

Sony Bravia XR-55A80J: výborný 4K HDR OLED televizor se zvukem rovnou z obrazovky [test]

Když k OLED obrazovce s dokonalou černou a fascinujícím kontrastem přidáte špičkové zpracování obrazu, výborný SD i HDR obraz, tak bude jen velmi málo lidí, kterým se tento televizor nebude líbit.

Výrobci do útrob nastavení dodávají i vkládání černého snímku, který pohyb zpřesní a naostří. Bohužel toto s sebou pro citlivější zrak nese vnímání blikání, a tak si podobné radosti domů netahám. Nechávám je deaktivovány.  Raději využívám ostatní posuvníky, které skokově mění projev od klokotajícího po telenovelovo plynulý. U 100Hz panelů bývají většinou dva plus ten s „blikačem“ v zádech.

Nastavení pohybu hledejte v submenu obraz. 

Na velikosti (ne)záleží

Základní velikostí, která se dnes doporučuje, jsou televizory s panelem o rozměru 55“ (+/- 139 cm). U kvalitnějších televizorů a pro kvalitnější zdroj signálu se již kupují 65“ stroje (+/-165 cm). Prodejci Vám vmetou do obličeje posouzení z hlediska pozorovací vzdálenosti a hotovo. Rozhodovací proces k velikosti úhlopříčky není tak jednoduchý. Nejde jen o vzdálenost, ale také o kvalitu přehrávaného obsahu. Čím kvalitnější, tím méně kompromisů a chyb v obraze, tím bližší sledovací vzdálenost. Do hry vstupuje celková velikost místnosti, která při méně standardní dispozici pocitově poníží velikost úhlopříčky. Asi jinak bude vypadat 65“ panel v obýváku 3,5x5 metrů a jinak v místnosti 2,5x3 metry. Jeho mohutnost ve druhém případě nemusí sednout.

Povšechně se nabízí řešení, které říká… berte co největší. Tento směr v jeho strohé podstatě a jednoduchosti však nevyznávám. Sám jsem bojoval s velikostí mezi 55“ a 65“. Z vícero důvodů, které se skládají z potřeby mít kolem televizoru výrazný prostor, proměnlivé pozorovací vzdálenosti a citlivosti očí, jsem nakonec pro poměrně běžnou velikost obýváku upřednostnil 55“. To je však cesta, kterou ne zcela doporučím.

Konkrétně velikost OLEDu se velmi rychle vytratí a už za pár dnů, budete chtít větší. Proto, pokud je to jen trochu možné a nesedíte od televizoru kousínek, zkuste se podívat na pětašedesátku. Rozumný kompromis pro valnou většinu obýváků. Kompromis mezi nicotou a obřím panelem.

Ať už máte jakoukoliv velikost úhlopříčky, rozhodně netoužíte po extremismu při zapojování externích zařízení. Na fotce vidíte výborně dostupný slot pro CI+ modul s kartou.

Nebudu zde přednášet, která zařízení jsem měl v hledáčku. Obecně prozradím, že vlastně od každého výrobce něco. Dokonce i pár LCD mně pořád zvonilo v uších a peněžence. Nakonec padla volba na OLED Sony A83J v 55“ provedení s operačním systémem Google TV (Android 10 Quince Tart). Ne, dopředu jsem ho nikde neviděl, neznal. Pouze jsem si o něm přečetl pár informací.

Vybraný model měl být rozumným kompromisem, kdy oko skoro nepláče, přičemž nepláče ani okolí nad osekanou funkcionalitou. Ba co víc, nemělo naříkat taktéž ucho náročnějšího posluchače. No a výsledek se dostavil. Jaký?

Zakoupení, dovoz, instalace, nastavení a naladění, aneb válka začíná

Jsem blázen a na věcech vždy naleznu nedostatek. Zřejmě některá ze sudiček chtěla, aby můj život byl stále o hledání a ostražitosti. Při povědomí výše naznačeného jsem samozřejmě volil nákup na dálku s alternativním vrácením nevyhovujícího zboží ve čtrnácti denní lhůtě.

Slevová akce, kdy cena A83J v 55“ klesla až k hranici 31500 korun českých, mně v té chvíli sice nepřipadala úplně sexy. Z druhého pohledu při poměru k dalším obchodům a nabídkám, a nezastírejme, cenovkám u OLED některých výrobců, zase nebyla až tak odpuzující. Vybráno, objednáno, účet bolestivě podojen = zaplaceno.

Protože jsou mně poměrně pravidelně dováženy výrobky, typicky televizní technika, zajímalo mě, jaký přístup k zakoupenému mazlíkovi zvolí přepravní společnost dovážející OLED. Byl jsem překvapen. Příjemně. Řidič, kterého jsem netrpělivě vyhlížel, abych zrakem překontroloval stav balíku ještě v útrobách náklaďáku, alespoň pro tentokrát nechyboval. Zabalená Sonka se nikde neklátila, nepohupovala, ani neodpočívala v poloze ležmo, což nápisy na krabici, tj. pokyny výrobce zakazují. Nedoporučují je slabé slovo. Krabici měl řidič pevně přikotvenu k bočnici a stála, jak stát dle příkazů má. Děkuji. První krůpěje potu jsem z čela otřel a nemusel řešit dohadování, že ležáka, který se v každé zatáčce posunuje tam, zpět, tam a zpět, nepřevezmu, protože…

V zimním období není úplně ideální elektroniku dotáhnout domů a hned ji nastartovat. Přeci jen není od věci dát jí čas na nadechnutí. To jsem také udělal. Krabice odstála v chodbě několik hodin. Následně došlo na vybalení a osazení na místo určení.

Instalace na tři způsoby… a bez šroubků

Osmdesát trojka si podobně, jakožto některé další modely Sonyho flotily, nese zajímavou alternativu při osazení podstavce v podobě dvou samostatných nožek. Tyto upevňujete pouze jakýmsi zasazením do místa určení, a to bez šroubků, navíc ve třech možných pozicích. Přiznávám… mám raději upevnění, které přidržuje alespoň jeden šroubek. Z druhé strany, kdo televizor často neposunuje a nepřesouvá, což asi valná většina majitelů, nemusí bezšroubovou montáž řešit.

Kdo chce volí nízké posazení nad podložkou s podstavami dramaticky vzdálenými. Jiný z důvodu menší šířky stolku nastaví nožky blíže u sebe. Majitel zvažující osazení soundbaru upevní podstavce do pozice, která postavení panelu od podložky významně pozdvihne (na vzdálenost zhruba 7 cm). Takto mám televizor nainstalován aktuálně. Jaké výhody kromě alternativního podsunutí zvukové lišty toto posazení má, se dočtete v kapitole o zvuku.

Zvýšená montáž. Jedna ze tří možných. Vždy bez šroubů.

Prvotní nastavení a naladění, aneb s vráskou na čele a potem na… zádech

Nebudu dlouze popisovat jako jinde základní nastavení v prostředí Google TV (Android 10 Quince Tart). O tom jsem již psal několikrát, navíc máme na avmania.cz videa. Průvodce pomůže, rozhodně se vyplatí číst. Bez účtu na Google to nebude ono. Televizor dokážete provozovat v omezeném režimu s tunerovou výbavou, ale proč se okrádat o funkce, kterým minimálně částečně propadnete, navíc, které draze platíte? Připravte si přihlašovací údaje, včetně přihlašovacích údajů k dalším službám, kteréžto na stroji v rámci aplikací využijete. Typicky IPTV – Kuki, Skylink Live TV a streamovací platformy Netflix, HBO Go, Spotify atd.

Tři prostředí v nabídce Sony. Domovská obrazovka, Rychlá nastavení a Systém.

Vše šlo jako po másle, až ve chvíli, kdy volím FastScan s AutoDiSEqC pro satelitní tuner a nenaladilo se lautr nic, jsem zpozorněl. Ladění se zopakovalo a stále nic. Žádný satelit nebyl nalezen. V té chvíli napadá člověka všechno možné od počátku války, přes vesmírný odpad až po zkrat oblíbeného DiSEqC přepínače.

U moderních televizorů je aktualizace operačního systému velice důležitá. Někdy může znamenat úplné vyřešení problémů.

Satelit pozměňuji na pozemní anténu. A zkouška proběhla zde s výsledkem a hláškou… „žádné kanály nebyly nalezeny“. Pro jistotu jsem si překontroloval nastavení a ladící proces zopakoval. Nic. Hotovo, šlus. Nevadí. Nechal jsem tunery bez povšimnutí a přesunul se v procesu nastavení dál s pozdějším ručním spuštěním. Průvodce vše dokončil a slavnostně se vynoří základní domovská obrazovka s nabídkou přednastavených aplikací. Tyto běžně na Google TV, kontrastně s předchozím Android TV, volně neuspořádáte. V útrobách nabídek pokročilý uživatel má alternativní možnost nechtěné ručně „zabít“, čímž se vytratí jejich vtíravá nabídka z Home Screenu. Alespoň něco, byť bez intuitivního přístupu.

Ladění znovu, ručně

Televizor jsem vypnul a znovu zapnul. Přes nastavení došel až k ručnímu spuštění ladícího procesu. Satelitní tuner ani pozemní digitál, ale nespolupracovaly. Cesta tak směřovala k aktualizačnímu procesu. Ručně jsem ho zavolal, Sony 55A83J přiznal existenci nové verze softwaru, a tak jsem ho s radostí pozval k instalaci. Instalační proces prošel bez závad. V návaznosti na předchozí chybování s tunery, došlo na mnou vyvolanou obnovu továrního/přepravního nastavení, tj. procesu, který vymaže a vynuluje vše, co jste s telkou udělali.

Na druhý pokus prošlo korektně nejen nastavení, ale také celý ladící proces obou tunerů, tj. mnou zkoušeného satelitního i pozemního digitálu. Stanice, kanály, programy -> nalezeny.

K integrovaným tunerům se rychle dostanete přes programovatelnou klávesu „TV“. Druhá fotka naznačuje kterak aktivovat upozornění na očekávaný pořad. Funguje i z pohotovostního režimu. 

Hrátky s chytrolínem, který našince potrápí

Nabídka aplikací pro Google TV není zanedbatelná. Ovšem Google z nějakých divných důvodů neosadil přímo do viditelných předinstalovaných aplikací Google Play, respektive osadil, tedy nainstaloval, ale utopil ji až v seznamu systémových apek. Kdo o skrytém Google Play neví, dokáže nové aplikace, které nenajde přímo v redukované základně televizoru, nainstalovat pouze tak, že si instalaci připraví na jiném zařízení (PC/mobilu) s alternativním INSTALOVAT DO. Mnoho z Vás, vážení čtenáři, teď namítne, jak snadné je přeci vyhledávat chtěnou apku přes vyhledávací řádek záložky Aplikace. Ano, jen, když máte menu v angličtině, respektive jiném podporovaném jazyce. Čeština nepatří k oblíbeným.

Našince při pokusech o vyhledávání aplikací nepotěší hláška… „Sorry, something went wrong“. Ono se něco nepokazilo, jen je silně v kontrastu toto oznámení a český nápis ve vyhledávacím poli říkající „Vyhledávejte aplikace a hry“. Nevyhledáte nic. Vepsáním, ani při využití mikrofonu na ovladači. Kdyby alespoň hláška obsluhu upozornila, že funkce není dostupná v tomto jazyce, obsluha dostane regulérní informaci. Ale takto? Ufff. V té chvíli jsem neměl chuť hledat na internetu řešení, zkoumat prostředí. Prostě jsem se zachoval ve stylu průměrného, normálního, běžného kupujícího.

Pakliže volíte české prostředí, vyhledávací lišta nefunguje. Chyba rozhodně není mezi židličkou a ovladačem.

Svou pouť zkrátím… volal jsem podporu Sony, podpora nevěděla, odkázala mě na servis, ochotný servis naznačil, že toto není jeho záležitost, ale má se vyslovit podpora, prý zda neví instalační technik u prodejce. No a ten nechápal, proč se ptám ho. Nakonec jsem ještě jednou oslovil podporu, kde mně po chvilce čekání a konzultaci jiný pracovník s pocitovým úsměvem na tváři nečesky sdělil, že tato funkce v češtině nefunguje. Lehce jsem si připadal, jakožto mikrob, který chce mít domeček vybaven svým prostředím, které mu vyhovuje, ale nemůže, protože se nachází někde na návštěvě. Nevadí (vlastně lžu, vadí, ale nic s tím nenadělám, svět se točí zešikma dál). Důležité je, že nyní (konečně) vím.

Zůstává otázkou, proč hláška není uzpůsobena. Ano, máte pravdu, Google češtinu v minulosti velmi dobře uměl. Proč nyní není dnes užita ve větším rozsahu, pochopí málokdo. Když si uvědomíte, že osazený mikrofon v ovladači pracuje jinak s češtinou než mikrofon na televizoru, vyvěrají vám v hlavě další otazníky a vykřičníky. Á propos zkuste jen tak přepnout do angličtiny, zapnout mikrofon na televizoru a následně se vraťte do českého prostředí. Jestliže v mezičase nevypnete televizor, chvíli bude rozumět česky i mikrofon na těle OLEDu a pozor, fungovat začne vyhledávání aplikací a her pro češtinu v češtině ve vyhledávací liště aplikací. Paradoxy vesmíru, paradoxy doby.

A drobný dovětek k tématu… Ne přátelé, jiné podpory jsou na tom povětšinou (až na mimořádné výjimky) velmi podobně.

Občas pomůže e-Manuál.

Řídím, řídíš, řídíme

Dálka klasického vzhledu s množstvím gumových tlačítek vyhovuje. Bohužel bez podsvícení, bez vyšší designové krásy. Sice neurazí, ale mohla by být třebas v kovovém obalu. Plní své poslání a dostala do vínku i jeden ze dvou mikrofonů. Druhý na těle televizoru. Mrzí mě onen plastový vzhled a trochu méně vyhovuje snížená odezva po stisku části klaviatury. Naštěstí nechávám aktivovánu informační LED na čele bedny. Při každém stlačení knoflíku vidím decentní probliknutí.

Kompletní řízení stroje obsahuje třebas dříve velmi populární návrat zpět na předchozí stanici, přímý přístup k aktivaci titulků, vstupů, elektronické nápovědě. Sony vypichuje čtveřici bílých tlačítek s barevnými popiskami pro zavolání aplikací YouTube, Netflix, Disney+, prime video. Z hlediska uživatelského mně vadí direktivní určení. Zkrátka jsou služby, které nevyužívám a využívat nebudu. Takže bych si raději nastavil přístup k mnou preferovaným aplikacím. Ano, jde to, ale nikoliv přímo. 

Obraz, aneb jak vykřesat subjektivně viděný ideál krásy

Hledám přirozenost, která má individuálně sednout mému zraku. Nenechám se znásilnit obecnými trendy a rozhodně se nechci trápit u obrazu, který rozčiluje zrak a mysl. Jsem člověk ne stroj.

Panel v pololesklém, nikoliv totálně lesklém provedení, jest pro leckoho překvapením. OLED bývá spojován povětšinou s výrazně lesklou plochou zobrazovadla. První zážeh a pozorování člověk provádí na různé kvalitě videí. Běžné televizní vysílání vás asi osloví jinak než 4K HDR film přehrávaný z přehrávače, Bravia Core, Netflixu. OLEDový nováček spustí demo v Dolby Vision a s bradou dole, v úžasu sedne na zadek, a když bude mít štěstí, trefí křeslo v obýváku. Tím, jak máte více napozorováno, už je složitější se sžít s některými, byť drobnostmi. V každém případě platí hlavně u neznalého a neobeznámeného -> prvotně si musí oko zvyknout na nové ztvárnění obrazu. Základ u nováčka by měl spočívat v hledání nejvýhodnějšího obrazového profilu.

Osobně jsem začal klasikou – satelitním televizním vysíláním a IPTV Kuki. Defaultně navolený profil a styl Sony, která pracuje trochu jinak se šumem než konkurence, mně úplně dobré překvapení neudělal, což ale není nic nezvyklé, typicky u méně kvalitního obsahu a nižšího rozlišení. Zkusil jsem pár zásahů, včetně úpravy/vypnutí v itineráři přirozena (Reality Creation). Stejně tak z druhé strany došlo na aktivaci drobného odšumění a redukci artefaktů.

Z negativ, která provokovala můj citlivý zrak, se vynořilo jedno ještě citelnější. Jako by v některých temnějších scénách docházelo k jejich nadbytečnému nasvícení. Ona šedivost plochy na mě působila silně disharmonicky. Postupným laborováním jsem si ověřil, že zřejmě dochází k nasazení automatiky světelného čidla, přestože bylo deaktivováno. Možná se pletu a stav byl vyprovokován ještě něčím dalším.

Sáhl jsem tedy k novému resetu a po dalším nastavení a naladění se dostavil odlišný výsledek. Protože si někdy světelné čidlo aktivuji, ale až po kompletním nastavení, „zabíjím“ jednu z jeho součástí. Ta by teoreticky mohla, když je aktivní a žádaná, ovlivnit prosvětlování temnějších obrazů. Přiznávám ale. Po několika změnách a dnech zkoušení jsem ji u určitého konkrétního obsahu zavolal zpět. Zkusmo ještě šteluji nastavení gammy. Mít v rukách sondu, asi zjistím, jak je křivka v části rozsahu trochu více vzdálená ideálu. Nemám, tak jen spekuluji.

Nejen mně u OLEDu, který přitom není rekordmanem ve svítivosti, vadilo přílišné množství jasu. Šla dolů, a to výrazně. Navíc s ní ještě hýbu v rámci různých částí dne/večera a prosvětlení v místnosti. Nalezl jsem si jakési optimum, které v návaznosti na aktivní čidlo, pracuje v požadovaném rozsahu.

Mírná změna černoty černé, droboučké poškádlení kontrastu. Pro méně kvalitní obsah a televizní vysílání vypínám „Živé barvy“. Sem tam se jejich aktivita projeví nejen nadbytečnou šťavnatostí, ale zbytečným zdůrazněním krajových linek v kusu konkrétních barevných přechodů. Pleťová barva herců si obdobně hraje více na kvantitu.

Barevnost si subjektivně, po úpravě výše sepsaného, sedla a nemám k ní zásadních výhrad. Možná sem tam lehoučce dýchne právě při změnách poměru světel a temnoty. V příslušných profilech Personální, Kino a s barevným profilem Expert 1 mně vyhovuje nejvíce. Dovolím si tvrdit, že Sony 55A83J má velmi přirozené barevné podání a precizně nastavené barvy z výroby. Toto se ukazuje ještě více u kvalitnějšího obsahu s pokročilým barevným prostorem a u profilů pro náročného. Jak sami určitě víte, některé uživatelské obrazové profily naskočí interaktivně až ve chvíli, kdy stroj zaznamená adekvátní obsah. Třebas u Dolby Vision přichází Dolby Vision Bright a Dolby Vision Dark. Jindy se zjeví IMAX Enhanced a Netflix kalibrovaný mód.

FilmMaker mód nenalézám, podobně Dolby Vision IQ. Vadí to? Mně rozhodně ne. Jdu mou individuální cestou. Dolby Vision spolupracuje se světelným čidlem, proto má své IQ v této oblasti a nepotřebuji mít přívažek v názvu profilu. V seznamu aplikací nelze přehlédnout CalMan pro případnou kalibraci. 

Od škubání po telenovelu

Nemám rád klokotání obrazu, avšak nepožaduji totální telenovelu. Hledám vhodný kompromis a musím napsat… Sony by zde mohla mít stupnici lehce podrobnější. Vlastně čtyřbodové nastavení s minimem u „Plynulosti“ bych dokázal zvládnout na alespoň pěti bodové škále. Stav mezi prvním a druhým bodíkem síly by sedl nejvíce. Režim film nese dokonce jen tři polohy. Blikací „Čistotu“ nechávám s díky na minimu.

Po několika hodinách koukání a změn praktikovaných postupně ve více dnech, se mně podařilo najít nekolizní, více než akceptovatelný stav.

Daleko méně starostí mám u nastavení hodnot pro kvalitní obsah. Dolby Vision, HDR, Netflix (ten má svůj vlastní profil, ovšem bez alternativního zapojení kapičky plynulosti, a tak ho většinou odmítám). Vše sedí zraku lépe, jen sem tam si pohraji s jasem OLEDu. Precizní, přirozená, pevná barevnost nezatěžuje, neprovokuje. Oko s ní nebojuje.

Nastavení plynulosti pro puritány, ale i pro diváka s potřebou vyšší plynulosti.

HDR, tj. vysoký dynamický rozsah dodává vhodnou čitelnost ve světlech a stínech. Pocitově při defaultním nastavení umí štípnout, byť agresivita onoho „vpichu“ není tak monumentální jako u špičkových modelů. Virtuální prostor při obsahu s vysokým dynamickým rozsahem, tak u obsahu klasického (SDR) nesnese kritiku. Samozřejmě u 4K/UHD HDR rozsah prostorového prostoupení dopadá do větší virtuální vzdálenosti, hloubky. Na necelých 139 cm úhlopříčky dochází ke špičkovému přednesu a proporcionálnímu dělení různě vzdálených předmětů a osob. Radost pohledět.

Povšechně vyslovím názor… Sony dobře nastavila barvy. U kvalitního obsahu sedí rovněž obrazové proporce. Televizory Sony spadají u zpracování pohyblivých součástí obrazu ke špičce. Nejinak je tomu zde. Ale, ale přeci jen jsou chvilky, kdy by pohyblivé jevy mohly mít ještě preciznější výstup. Možná další firmware přinese zpřesnění, které ho dorovná špičkovým zařízením ze stejné stáje. U některých nekvalitnějších videí se nevyhne pravidelnějšímu cuknutí. Cuknutí, které se dříve přisuzovalo Androidu. Nezaznamenáte ho zásadněji v integrovaných tunerech a valné většině IPTV aplikací, Netflixu, HBO Go. 

Lesk jako blesk

Odlesky trápí všechny televizory. Některé více, jiné méně. U koupené osmdesátrojky nemám zásadních výhrad. Odlesky jsou, ale nepřevyšují běžný průměr. Při dopadu ostrého světla se toto rozmlžuje (lampička proti panelu). Když máte v obraze zrovna černou, viditelnost jevu vadí. Jinak tolik ne. Boční slunce procházející z okna netrápí do chvíle určitého úhlu a přímého dopadu. Tam se panel zatahuje světelným závojem. Okamžik pro navýšení jasu, anebo lépe, pro poštelování žaluzií. Nerad totiž přebíjím světlo jiným světlem. Raději vstanu a zatáhnu.

Stačilo málo a vracím se zpět do kolejí radostného přednesu. Zvěsti, které praví o totálním „umření“ obrazu OLEDu ve světlem prostoupené místnosti nejsou pravdivé. Vždy s překvapením čtu „moudra rádců“, strašících lidi doposud používající staré CRT televizory a novější LCD, avšak s IPS panelem, nevhodností zakoupení OLED TV. Situace není černobílá. 

Zvuková radost… anebo starost?

Základem zvuku u SonyXR-A83J není soundbar. Systém pracuje s osazením „reprákovou klasikou“. Takové označení trošičku lže. On totiž zvuk vychází přímo z panelu. Ač osmdesát trojka nemá soundbar, rozhodně mě nezklamala. Se zvukovým projevem mám potřebu více pracovat. V základu neutrální pojetí dodává slyšitelnější krystalické výšky, čitelné mluvené slovo a dostaví se i basová složka. U tichého poslechu basy neduní, jsou tu, ale drží se více při zemi. Stačí však posuvník postrčit lehce nahoru a akční scéna dostává bytelný zvukový náboj, který nesnese kritiku.

Odzkoušejte automatickou kalibraci zvuku, která změří poslechovou místnost za pomoci mikrofonu v ovladači (druhý snímek).

Jsem opravdu unesen z integrovaného zvuku 55“ televizoru. Prostorové vyjádření je ještě zajímavější. Evidentně i pro mnou navolené vyšší postavení panelu vůči podložce dochází k vyvěrání tónů ze všech čtyř stran. Rozsah efektů vysoce přesahuje rozměr panelu. Vrchem, spodem, vlevo, vpravo… paráda, děkuji.

Naznačuji. Musím si se zvukem trochu pohrát. U různých kvalit, vícekanálového přídělu sedí odlišně. Nalézám jednoduché řešení. U jednoho z profilů si aktivuji ekvalizér a posílím basovou část, lehce přeměním středy a stáhnu výšky. Hotovo. U vícekanálového zvuku a kvalitnějších zdrojů skokově opustím mnou sestavený profil a vybírám z dalších. Vždy najdu vyhovující. A pozor – vyhovující nejen obecným nastavením, ale také výstupem při konkrétních aktuálních preferencích ucha. Třebas při navýšené únavě, při nutnosti více vytáhnout pravo-levý prostor. Kdybych nutně chtěl, dokážu specifickou předvolbou zvýraznit/utlumit mluvené slovo.

Znám zvuk Sony z jejich špičkových modelů. A rozhodně panovala spokojenost. A83J není produktová top třída, a navíc mám před sebou 55“ úhlopříčku. Měl jsem trochu strach, zdali se zvuková charakteristika neponese v příliš cinkavé podobě s jakýmsi ořezem. Jak moc velký kompromis pocítím. Nestalo se. Necítím se ošizen, nepociťuji kompromisní řešení. Opravdu a upřímně děkuji.

Multimediální hrátky, aneb aplikace kam se (ne)podíváš

Multimediální možnosti Google TV jsou dostupné, jen by to chtělo popustit uzdu uživatelské svobodě. Aplikace doinstalujete trochu krkolomněji, ale ano. A rozhodně jich i na našince nečeká málo. Zástup IPTV v čele s dvěma verzemi Kuki, Skylink Live TV, filmové streamovací služby Netflix, Prime video, HBO Go, Apple TV a další. Klasika YouTube, Spotify, Tidal. Přehrávače Kodi, VLC, Plex. Zástup základních a pokročilých her. Nechybí propojení s chytrými telefony vybavené systémem Android, ale také iOS. Airplay funguje, televizor se s mobilem spojí. Jen u přehrávaných videí dochází sem tam k pozastavení přehrávání. Zkoušel jsem tři iPhony a vždy to bylo stejné. Pánové technici dolaďte nám to!

V rámci individuálního testovacího procesu jsem odzkoušel IPTV Kuki, IPTV Skylink Live TV, Spotify, Kodi, Netflix, HBO Go. U všech těchto nedošlo k žádné anomálii, zádrhelu. Od instalace, přes přihlášení až po využití jsem doposud spokojený. Komu by scházel zvuk v DTS, který výrobci již opouštějí, Sony je v tomto směru neodmítne. DTS umí. Slyším ho. Sony připravilo dárek s několika kredity pro aplikaci Bravia Core s obsahem v mimořádné kvalitě. Škoda menšího množství filmů s českým dabingem a titulky. Kdo si zapne maximální kvalitu, nelituje. Jen jsem aktivoval Wi-Fi a odpojil kabel od internetu. Wi-Fi síť se nechce vyhledat a korektně pracovat, pakliže ho necháte zasunut. Proč přepojit na Wi-Fi? Integrovaná síťová karta nestíhá. Sony, shodně s ostatními výrobci, nedodává moderní, rychlé síťové gigabitové karty.

Aplikace Kuki, a to dokonce ve dvou různých prostředích. Klasickém a moderním. Třetí snímek zachytil prostředí Skylink Live TV.

Funguje upozornění na očekávaný pořad. Pořad nezmeškáte, byť Sonku vypnete do pohotovostního stavu. Shodně nacházím alternativní záznam na připojený pevný disk s přímou aktivací skrze tlačítko ovladače. EPG/Guide vyhovuje. U informací o pořadech bych si přeci jen přál drobet větší písmenka. HbbTV se přihlásilo piktogramem na podporovaných stanicích a pořady běžně naskočí a přehrají se. 

HDMI 2.1 sedí v zádech. Sony však ladí část hráčské funkcionality pro své modelové řady. Z tohoto důvodu nejde vše u konkurence již nyní dostupné využít. Nejsem hráč, nepláču, ale zároveň pevně věřím v čestný přístup japonského samuraje a očekávám řešení v blízké budoucnosti s příchodem nového firmwaru. Nic jiného není korektní a akceptovatelné. 

Pár vět skoro na závěr

Obraz mně nejen barevností přirostl k srdci. Z důvodu dočištění křivky u gammy zvažuji zavolání kalibrátora. Prosím zde ale chápejte… jsem ujetý hnidopich. Ono setkání by mohlo být zajímavé z vícero směrů. Dostanu zpětnou vazbu k barevnosti a její subjektivně viděné, anebo objektivně změřené kvalitě. Zvukově jsem si dokázal lehce dopomoci k výsledku, dodávajícímu v některých chvílích až obdivuhodný filmový sound.

Počáteční softwarové přehmaty se zatím nerozšířily do dalších bugů. I tak ale čekám na novou verzi softwaru. Neduhů bylo přeci jen více a rád je definitivně zažehnám. Musím taktéž doplnit, jak jejich porce asi byla přidělena sudičkou přímo mnou zakoupenému kusu. Známý totiž vlastní televizor stejného typu, pouze s obří 77“ úhlopříčkou a ten problémy s nedostupností stanic u ladění tunerů nezná. A čidlo mu fungovalo na první dobrou. Avšak vyhledávací pole mu obdobně, stejně tak jako mně a jak plyne z diskuze na našem diskuzním fóru dalším uživatelům, nefunguje.

Když vše funguje a podaří se poladit nastavení pro své oči, výsledek stojí za to.

Sony XR-55A83J – ANO/NE?

Ptáte-li se, jestli SonyXR-A83J mohu doporučit pozornosti ctěného čtenáře, odpovídám – v této chvíli, po několika týdnech intenzivního zkoušení a nastavování – ano. Ano mohu. Přes všechna mnou zmíněná negativa v zakoupeném televizoru získávám obrazovou vysoce pokročilou třídu s přirozenými barvami, jakostním zpracováním pohybu a mimořádným přístupem k práci se šumem. Kromě toho nespěchám pro soundbar, abych utlumil integrovaný zvuk. Jen je nutné počítat s trochu více živým organismem, který občasně vyžaduje pozornost a touží po „pohlazení“. Kdo je s tímto obeznámen, nebude překvapen. A jak praví známé přísloví… štěstí přeje připraveným.

Do budoucna zvažuji vytvoření informačních článků menšího rozsahu, kterými si dovolím Vás obeznámit s dalšími zážitky u právě představeného výrobku. Zaměřím se kupříkladu na stále probírané vypálení obrazu, problémy u nových firmwarů atp. Porce poznatků totiž bude platit obecněji na další produkty. Bude zájem? Pro další, dlouhodobější přehlednou diskuzi nechávám vytvořit vlákno na našem fóru AVmania.cz.

Sony XR-55A83J

Doporučená cena: 45 899 Kč

• Webové stránky výrobku: www.sony.cz
• Specifikace výrobku: Sony XR55A83J_specifikace
• Uživatelské příručky, firmware: Sony XR-55A83J_podpora_firmware