Nechci být za šťouravce, ale článek na mě působí myšlenkově trošku neuspořádaně a názorově ne zcela jednoznačně (možná moje chyba, ale četl jsem dost pozorně); s něčím souhlasím (zmínka o netu, obrazové korekce bez odezvy), ale některé úvahy mi připadají sporné, například to, kdy autor „nabádá dav, který určuje trend vývoje, aby přestal kupovat nekvalitu, aby pak mohlo dojít k pozitivním změnám“ (citace vlastními slovy), přičemž dále uvádí, že „fenomén stereoskopie postupně utichá, ale každý ho chce“. Nevím, jak ostatní, ale já v tom vnímám rozpor: Má tedy dav svým chováním vliv na změny (úpadek stereoskopie), nebo se tento teprve musí „vzbouřit“, aby k nějakým změnám vůbec došlo; a pokud stereoskopie upadá (za to díky, dave), jak je současně možné, že ji každý chce a kdo toto může skutečně potvrdit? Nerozumím tomu a nedokážu tak určit, kdo koho a jak vlastně ovlivňuje. Kromě toho nevím, které možné vzbouřence má autor vlastně na mysli – ti, co kladou důraz na obraz, se jistě dokážou v nabídce orientovat a uspokojivě si vybrat (solidní televizory na trhu jsou, to je bez debat – a ano, mám na mysli LCD!), no a těm ostatním („telka 55 palců do 10 000 Kč“; osobně znám takové případy) je to prostě jedno, mají při výběru jiné priority, tak proč je vyzývat, aby vzdorovali něčemu, co jim de facto nevadí. Proč apelovat na lidi, aby hleděli v první řadě na obraz a zvuk, když je jim to lhostejné? Proč je přesvědčovat, že jsou „pomýlení“? Proč mají změnit svoje chování, když ve změně sami přirozeně nevidí smysl? Většinová populace je od Mamky Přírody obdařena jen průměrnými nároky (a to nejen při výběru elektroniky), což má bezpochyby určitě svůj smysl a tyto lidi bych za to nesoudil. Tak to vždycky bylo a bude a domnívám se, že Příroda dobře „ví“, proč tak činí. Když chtějí co nejvíc za co nejmíň, tak ať to mají. Z komerčního hlediska jsou nejpřínosnější skupinou a svými nákupy umožňují zlevňování, které je pak užitečné i pro ty náročnější, kteří určitě neostrouhají.
Stejně tak bych neodsuzoval výrobce a neoznačoval je za bezmála konspirátory-šizuňky, jelikož jejich pozice na stále nasycenějším trhu je hodně obtížná. Nedivme se jim, že hledají způsoby, kudy dál, aby přežili, protože televizory jsou věcí zbytnou a lidi si je nekupují denně jako pečivo. Některý nápad holt je úspěšně přijat a žádán, jiný nikoliv, ale určitě bych nepovažoval různé technické inovace jako reakci na davovou objednávku (např. zavedení stereoskopie), tímto směrem to nefunguje, s nápady chodí firemní vizionáři s inženýry. Rád bych například viděl autora, kterou vizí by jako manažer byl schopen zajistit na relativně dlouhou dobu výrobci dostatečný finanční příjem. Jsem zvědavej, kolik bude za pár let opravdových výrobců (vývojářů) televizorů.
Myslím si, že současná nabídka dokáže uspokojit všechny kategorie zákazníků (tedy vyjma milenců plazmy), a proto požadavek na jakousi davovou vzpouru proti domnělé nekvalitě považuju za pošetilý. Následující otázkou se už na AVmania opakuju, ale copak se už vážně zapomnělo na „kvality“ obrazovek CRT? Často mizerná geometrie a konvergence barev (Trinitron nebo ty zcela ploché); mřížky z levných materiálů, které po zahřátí a deformaci způsobovaly flekatění obrazovky (týkalo se i dražších přístrojů); hrubý rastr, těžké kovy uvnitř, váha, rozměry, absence pokročilejších funkcí! A zůstávaly snad tyto obludy ležet ve skladech jako nežádoucí? Dnešní televizory asi nejsou dokonalé, ale tyto nedokonalosti určitě nejsou důvodem, aby se pořád tak naříkalo. Co je na současných zobrazovačích tak děsně špatně? Že by se na nás už projevovala ta těžce snesitelná tíha blahobytu?
K polemice by toho bylo víc, ale v komentářích na to není prostor, už tak tu otravuju s dost dlouhým textem.