Kapitoly článku:
Futurologický kongres (r. Ari Folman, Izrael / Německo / Polsko / Lucembursko / Francie / Belgie 2013)
Robin Wright hraje sama sebe. Tedy herečku, jejíž kariéra je z pohledu studia po čtyřicítce za zenitem. Párkrát odmítla vzít role, které měla a odmítá se přizpůsobit současnému převažujícímu kurzu hollywoodské výroby. Tedy hrát v dětinských sci-fi nebo komiksových adaptacích.
Od velkého studia Miramount (odkaz na Paramount a Miramax) dostává proto poslední šanci, jak se udržet v kurzu. Nabídku, která se neodmítá. V digitální éře má prodat své vlastní pocity, emoce, vzpomínky, spolu s každým záchvěvem její tváře a sošného těla. Ve věku, v němž se právě teď nachází, má zakonzervovat svou filmovou i lidskou identitu.
Bude číselně naskenovaná, čímž se vytvoří její digitální alter ego, které bude moci studio Miramount dle vlastního uvážení obsazovat i do těch nejhloupějších a nejkomerčnějších projektů, které v minulosti odmítala. Odměnou jí bude nejen velkorysé finanční ohodnocení tohoto obchodu s její vlastní duší, ale také bonus v podobě věčného mládí ve snímcích, které její digitální alter ego natočí.
Po čase se skutečná Robin objevuje coby čestný host na kongresu Miramount-Nagasaki ve světě, transformovaném do fantazijní animované reality.
Režisér Ari Folman před pěti lety, kdy zde byl členem hlavní poroty, oslnil karlovarské publikum svým netradičním válečným snímkem Valčík s Bašírem. Na tento úspěch nyní navazuje neméně originálním a oslnivým dílem, které je volnou adaptací krátké sci-fi povídky Stanisława Lema.
Americký debut izraelského filmaře bývá přirovnáván k sci-fi snímkům o vztahu mezi realitou a fikcí (eXistenZ, Matrix), ale to je jen jedna z jeho vyprávěcích vrstev. V ukázce praktik studia Miramount připomene satirického Altmanova Hráče. Zesměšňuje a vtipně reflektuje hollywoodský trend vyrábět neustále nové pokračování zavedených sérií, na něž je napojen prodej výrobků (hračky pro děti), s těmito ságami spjatý.
Prostřednictvím postavy Robin Wright, která dle jejího agenta (Harvey Keitel) neměla správný odhad při výběru rolí i chlapů (hádejte, kdo byl její manžel?), se věnuje pozici hereček ve středním věku v současném hollywoodském systému, který si vyžaduje stále nové a nové neznámé a mladší tváře.
Dotýká se i tématu nástupu digitalizace, posedlosti a fetišistického uctívání nových technologií a zrádné lidské tendence unikat do čím dál dokonalejšího iluzorního světa. V důsledku toho nám nastiňuje vizi dystopické budoucnosti, v níž mizí hmatatelné zážitky a jsou nahrazovány virtuální realitou. Ta na sebe ve filmu bere podobu halucinačních, tripových animovaných výjevů.
Postupně se začíná vytrácet hranice mezi fantazií, realitou, snem, minulostí, přítomností a budoucností v mnohovrstevnatém vyprávění, které přináší originální zamyšlení nejen nad budoucností kinematografie, ale i světa a místa a formy jedince v něm.