Citlivý příběh o dospívání a hledání vlastní cesty ve světě, svádějícím k napodobování vzorů, které svým obsahem přesahují věk a zkušenosti hlavní hrdinky.
Svěží debut, který rozvířil diskusi, zda sociální sítě přispívají k předčasné sexualizaci mladých dívek.
Totální nepochopení toho, co jím chce režisérka říci, ze strany některých diváků a politiků.
7 /10
Málokterý film v posledních letech vzbudil takovou kontroverzi jako autorský debut ve Francii narozené režisérky senegalského původu Maïmouny Doucouré (1985). Ta v něm čerpá z vlastních vzpomínek na dospívání v Paříži v senegalské komunitě, k napsání scénáře ji inspirovala i lokální taneční přehlídka, jíž se stala svědkem v Paříži.
Obvinění z pedofilie a šíření dětské pornografie
V příběhu jedenáctiletých dívek z jedné taneční skupiny chtěla upozornit na problematiku hypersexualizace dívek v období dospívání, zvlášť co se týče jejich prezentace na sociálních sítích, ale dočkala se obvinění, že svým film k ní přispívá. To, o čem chtěla rozvířit diskusi, tedy že sociální sítě přispívají k předčasné sexualizaci mladých dívek, bylo prudérními diváky a některými politiky využito ke kritice tohoto filmu a streamovací platformy Netflix, která ho na začátku září uvedla.
Přitom před uvedením snímku na Netflixu se tyto protesty neobjevovaly. Kočičky vyhrály cenu za režii na festivalu Sundance a byly uvedeny i v rámci prestižní sekce Generation Kplus na Berlinale. Kvůli koronavirové krizi se až na půlku srpna odsunula jejich premiéru ve Francii, ale až uvedení na Netflixu vůči nim zvedlo vlnu nevole. Zejména ve Spojených státech. Netflix totiž v rámci marketingové kampaně použil plakát, jež filmové hrdinky zobrazoval v provokativních tanečních pozicích, které dle kritiků nebyly příhodné jejich věku.
Část předplatitelů Netflixu, aniž by film ještě vidělo, ho začalo označovat za pedofilní dílo a nabádala ostatní uživatele této služby, aby rušili její předplatné. Této kampaně se pak chytili někteří republikánští politici jako senátor Ted Cruz, který vyzval generálního prokurátora, aby se jím zabýval a Netflix obvinil z šíření dětské pornografie.
Film, ač francouzský, se tak v Americe v předvolební kampani stal zbraní v kulturní válce mezi republikány a demokraty. Společnost Netflix se omluvila za nevhodný plakát k němu, ale zastala se režisérky i jejího díla poukázáním na to, že jde o oceňovaný snímek, který je společenskou kritikou toho, co je mu vyčítáno, tedy sexualizace mladých dívek a tlaku sociálních médií a společnosti na ně.
A opravdu, pokud film bez předsudků zhlédnete, tak vinit ho z maskované pedofilie nebo dětské pornografie může jen jedinec, u něhož pohled na twerkující dívky ve sporých tanečních oděvech vyvolává představy nebo nuance, které víc vypovídají o něm než o záměru režisérky toho citlivého iniciačního příběhu o dospívání.
Videoklipové obrazy ženství
Tím totiž Kočičky ve skutečnosti jsou. Výpovědí o sexualizovaném světě, v němž mladé dívky při procesu dospívání objevují svou vlastní sexualitu a učí se s ní zacházet. Obrazy ženství, k nimž se vztahují, nacházejí ve videoklipech popových a tanečních hvězd a na sociálních sítích a neuvědomují si přitom, že imitací pohybů svádění nebo soulože při tanci se vydávají do světa dospělé sexuality, který je jim z hlediska jejich vývoje zapovězen.
Ony ho napodobují a částečně se přizpůsobují jeho pravidlům, tak jako hlavní hrdinka Amy, která v reakci na odmítání spolužáků začne sociální sítě zásobovat lascivními fotkami, které sice přitahují pozornost, ale zároveň i odpor okolí právě pro jejich nepřijatelnost, vztahující se k věku této hrdinky. Je to nejbližší okolí, ať už v podobě kamarádek z taneční skupiny nebo rodiny, kdo Amy připomíná, co je přijatelné a co už ne.
Protože celé to taneční klání v parku, na něž se dívky připravují a v němž chtějí uspět, je hlavně výtryskem jejich tvořivosti, energie a radosti z pohybu, stejně jako prostředkem realizace i získání pozornosti okolí. Dívky napodobují to, co vidí v klipech, ale neuvědomují si zatím, jaké všechny obsahy tato videa nesou. A my jako dospělí bychom měli k této jejich dětské hře na svůdnost přistupovat citlivě, případně ji korigovat, ale nikdy ne zneužívat v tom smyslu, že z těchto dívek činíme předčasně vyspělé nositelky sexuality.
Mezi dvěma světy
Hlavní hrdinka, jedenáctiletá Amy (Fathia Youssouf), před svou muslimskou rodinou taneční angažmá se spolužačkami tají. Imigrantka ze Senegalu, která žije se svou matkou a dvěma mladšími bratry v jedné z chudších čtvrtí na předměstí Paříže, se ocitá v nelehké situaci. Rodina čeká na příjezd polygamního otce, který si ze Senegalu přiveze druhou ženu, jemuž má podle tradic jeho původní rodina vystrojit svatbu. Amy vnímá, jak tato situace dopadá tíživě na její matku, i když se to snaží nedávat znát a ona sama před rodinnou krizí i světem muslimských modliteb a zvyklostí uniká do prostředí svých spolužaček z tanečního souboru Cuties.
Ocitá se tak mezi dvěma světy, tradičním její rodiny, kde je ženě přisouzena poslušná submisivní úloha a tím moderním, v němž ve Francii žije a jež vnímá a nasává prostřednictvím sociálních sítí a popových videoklipů s vyzývavými tanečními kreacemi.
Její příběh se stává modelovým vyprávěním o vzpouře proti tradicím a konvencím, jež vnímá citlivě právě přes rodinnou situaci své matky a potažmo i svou. Amy se bouří proti otcově volbě a matčinu odevzdanému přijímání tohoto stavu a vyjadřuje tento odpor vyzývavým tancem, tak odlišným od zahalování členek její rodiny.
Na konci této její iniciační cesty mezi dvěma kulturami, muslimskou a západní, je pro ni kritický odstup od každé z nich a nalezení sebe sama, vyjádřené radostným přitakáním nevinnosti dětských her jako je skákání přes švihadlo. A také obnovením blízkého pouta s matkou, jež vyjadřuje jejich společnou ženskou sílu, čelící patriarchálnímu světu muslimských tradic.
Režisérce se tak podařilo natočit svěží debut, který je citlivým příběhem o dospívání a hledání vlastní cesty a identity ve světě, svádějícím k napodobování vzorů, které svým obsahem přesahují věk a zkušenosti hlavní hrdinky. Ta mezi nimi nachází odpověď na otázku, kým je a kým chce být.
Kočičky
- Žánr: iniciační příběh
- Původní název: Mignonnes
- www.netflix.com/cz/title/81111198
- Francie, 2020
- Scénář: Maïmouna Doucouré
- Režie: Maïmouna Doucouré
- Hrají: Fathia Youssouf Abdillahi, Medina El Aidi, Esther Gohourou, Ilanah Cami-Goursolas, Myriam Hamma, Mbissine Thérèse Diop
- Distribuce: Netflix
- Distribuční premiéra v ČR: 09. 09. 2020
Netflix je populární streamovací videoslužba. Kromě filmů, seriálů a dokumentů, které nakupuje, produkuje i svůj vlastní obsah. Nechybí ani mnoho populárních českých filmů, velká část zahraniční produkce obsahuje české titulky, některé tituly mají i český dabing.