Na jaké obrazovky se díváme letos, jaké displeje budeme používat za rok nebo za dva roky? Má cenu čekat na novou technologii? V čem se obrazovky liší?
SED (Surface-conduction Electron-emitter Display)
Obrazovky vyrobené technologií SED pracují na principu podobném klasickým CRT obrazovkám. Tato technologie si klade za cíl odstranit hlavní problémy CRT technologie, tedy velké rozměry a technologickou nemožnost vyrobit CRT obrazovku o úhlopříčce větší než dvaatřicet palců.
Základem SED zobrazovače jsou dva panely, mezi kterými je vakuum. Po jedné ploše je rozmístěno tolik elektronových děl, kolik je na protější straně pixelů (srovnejte to s CRT, kde je jedno elektronové dělo pro celou obrazovku). Pro emitování elektronů se zde již nepoužívá rozžhavená katoda, ale velmi úzká štěrbina o šířce několika nanometrů. Připojením napájecího napětí se v této štěrbině emitují elektrony, které jsou urychlovány vysokým napětím 10 kV, a po dopadu na fosfor tak vzniká světlo.
Výhodou této technologie je možnost vyrobit obrazovku širokou pouze několik málo centimetrů a větší než čtyřicet palců. Další nezanedbatelnou výhodou je až poloviční spotřeba ve srovnání s plazmovými displeji a časem díky menší složitosti elektronické části i nižší pořizovací cena. Jas a kontrast jsou stejně dobré jako v případě CRT obrazovek a navíc přidávají i perfektní geometrii obrazu.
Přestože výrobci předpovídali, že již v roce 2007 se budou vyrábět série o 70 000 kusech, doposud bylo vyrobeno pouze několik prototypů.
Odhadovaná dostupnost na trhu: ani přes zvládnutou technologii není vstup na trh jistý
NED/FED (Nano/Field Emissive Display)
Technologie vyvinutá původně společností Motorola je založena na metodě, která umožňuje nechat růst uhlíkové nanotrubice přímo na skle. Díky tomu se energie vzniklá emisí elektronů využívá efektivně, s vysokým jasem a s vynikající homogenitou a čistotou barev. Pomocí technologie NED se již před časem měly začít vyrábět velké ploché obrazovky špičkové kvality a s delší životností, než je dnes běžné. Stejnou technologii však využívá Sony pod názvem FED (Field Emission Display), proto se budeme věnovat oběma dohromady. A aby toho nebylo málo, obě tyto technologie toho mají hodně společného s výše popsanou technologií SED.
Na rozdíl od ní však používají studenou emisi z pole malých emitorů kuželovitého tvaru, což společně s blízkostí hradlové elektrody zajistí vysoké elektrostatické pole na špičkách jednotlivých emitorů umožňující studenou emisi elektronů. Na jeden pixel se stále používá více paralelně spojených emitorů, nicméně pracuje se na jejich zdokonalení, přičemž cílem je použít pouze jediný emitor na každý pixel. Protože jsou špičky emitorů umístěny velmi blízko stínítka obrazovky, není zde patrné žádné zakřivování dráhy paprsku jako u klasických CRT obrazovek.
Emitované elektrony dopadají na stínítko s luminoforem a výsledkem je jasově lepší obraz, než jaký dokážou nabídnout již mnohokrát zmíněné CRT obrazovky. Provozní napětí se u těchto obrazovek pohybuje v řádově nižším rozsahu.
Displeje vyrobené těmito technologiemi slibují tenký profil a nižší spotřebu elektrické energie, než jakou dnes disponují LCD obrazovky. Výborných hodnot dosahují také doby odezvy, které se pohybují v řádu mikrosekund, zatímco nejlepší LCD monitory se stěží dostanou pod hranici deseti milisekund.
Přestože je tato technologie hodně zajímavá, výrobci se do jejího nasazení nehrnou. Zatímco první prototyp byl veřejně představen už v květnu roku 2005, Motorola již v roce 2008 oznámila, že ukončuje aktivity okolo dalšího vývoje této technologie. Sony společně s partnery pak slibovala zahájení výroby ověřovací série na rok 2009, k čemuž však nakonec vinou světové ekonomické krize nedošlo.
Odhadovaná dostupnost na trhu: za pět let
TMOS (Time Multiplexed Optical Shutter)
Technologie vyvinutá společností Uni-Pixel Displays je postavena na principech naprosté interní odrazivosti a sekvenčního barevného generátoru. Kombinací těchto dílčích technologií slibuje revoluční obrazovky určené pro mnoho zařízení včetně mobilních telefonů, televizorů nebo signálních systémů. Displej vyrobený technologií TMOS je tvořen podsvícením skupinami barevných LED diod nebo světelnými panely, světloprůchodnou vrstvou vyrobenou z vysoce kvalitního skla, mechanismu ovládání jednotlivých pixelů a aktivní vrstvy tvořené polem tranzistorů.
Vše pak funguje tak, že podsvětlující vrstva periodicky vysílá červené, zelené a modré světlo s vysokou frekvencí opakování. Barevné světlo prochází světloprůchodnou vrstvou, kde je odráženo do všech směrů, a vytváří tak uniformní barevný světelný tok. Toto světlo je zachyceno v této vrstvě tak dlouho, dokud tranzistor příslušného pixelu neotevře světlu průchod ven z panelu. Po jeho zavření dojde k zhasnutí příslušného pixelu a k opětovnému uchycení světla ve světelné vrstvě.
Na rozdíl od klasických displejů, kde je každý barevný bod tvořen trojicí subpixelů, najdete u displeje typu TMOS pouze jediný pixel (tranzistor) pro každý bod. Pro generování barev se zde využívá zajímavého efektu uniformního světla: pokud chcete vytvořit bílou barvu, otevře se pixel po 100 % času. Pro vytvoření šedé barvy bude pixel aktivní pouze 50 % běžné doby, pro vytvoření červené barvy musí být pixel zavřen v průběhu vysílání modrého a zeleného světla a procentuální doba otevření v průběhu emise červeného světla určuje odstín červené. Teoreticky lze tímto způsobem generovat v podstatě neomezený počet barev.
Současnou největší nevýhodou této technologie jsou především velmi malé pozorovací úhly: dvacet pět stupňů horizontálně a dvanáct stupňů vertikálně skutečně není pro praktické nasazení příliš mnoho. Tohoto neduhu se vývojáři dokázali zbavit předřazením další optické vrstvy, díky níž se podařilo vyrobit prototyp displeje o úhlopříčce 12,1" s pozorovacím úhlem 176o, který měl při jasu 1 400 cd/m2 spotřebu přibližně 13 W.
Jak dál?
V posledním roce se mnoho nových technologií na trhu neobjevilo. Může za to především světová hospodářská krize, kvůli níž museli společnosti optimalizovat náklady, přičemž vývojové projekty byly úsporami postiženy jako první na řadě. Místo toho se výrobci orientovali na vylepšení stávajících technologií.
Moderní plazmové displeje již dokážou nabídnout téměř srovnatelnou spotřebu s LCD televizory, ale nástup 4K je posílá definitivně do důchodu. U LCD se začalo více prosazovat úspornější LED podsvícení, jiné už prakticky nenajdete. Novým trendem pak jsou ultratenké televizory (povětšinou však osazované klasickými LCD panely s LED podsvícením).
Pokud bychom si měli vsadit na to, která nová technologie se v tomto roce rozšíří nejvíce, bude to pravděpodobně OLED, přes počáteční nadšení ale prodeje skomírají. Mezi chytrými mobilními telefony se již stává běžnou a s klesajícími náklady na její výrobu se stále více začne objevovat také v televizorech a počítačových monitorech.
Nový televizor vybírejte pečlivě. Potřebujete chytré funkce, nebo stačí televizor bez nich? Jaká bude nejvhodnější úhlopříčka, rozlišení a jaký typ zobrazovacího panelu? Určitě si přečtěte návod Jak dobře koupit televizor.
Doporučujeme také redakční výběry televizorů: