Jsou tady různé názory na to, proč vypálené audio CDčko, přesto, že má (komparací zjištěno) identická data, hraje hůře, ale jsou scestná. Problém není ve čtení dat, ale v D/A převodu. Je to dlouhé na detailní popis, tak to zjednoduším, a budu spoléhat na to, že se najdou technicky inteligentní, kteří si to doplní. Takže postupně kde je problém - pity na vypáleném CD jsou tvarově velmi nekvalitní (takové chrchle - to souvisí i s rychlostí vypalování, čím vyšší, tím horší pity - spěchat je tedy na prd), proto musí optická servomechanika CD přehrávače „více ostřit" (myšleno ve smyslu více akčních pohybů čočky aj.), takto vznikají velké proudově špičky (i více jak jednu ampéru) proudu servomechaniky, ty se přenášejí (vzhledem ke spektru nejsou jednoduše odfiltrovatelné) do napájecího rozvodu přehrávače, a následně napěťové špičky ovlivňují referenční napětí D/A převodníku i hodiny krystalového oscilátoru. Důsledkem jsou „náhodné neštovicové pupínky" na výstupním signálu z D/A převodníku, což se uchu (nemusí být ani moc citlivé či školené) ani trošku nelíbí. Je to problém nižší a střední třídy CD přehrávačů. Vyšší kategorie má obvykle oddělené zdroje (i více napájecích transformátorů) a mnohdy jak do svářečky (značně tvrdé). V takových přehrávačích se problém D/A jitteru (pozor, je víc typů jitteru - nezaměňovat) díky konstrukci neprojevuje. Vím o čem mluvím, protože jsem v této oblasti dost experimentoval. Pokud si někdo chce zkusit takový pionýrský experiment, tak ať zvukovku v PC odřízne od napájení z PC a napájí ji třeba z externí kaskády baterií. Posun kvality zvuku je zřetelný i přes to, že ve zvukovce je poměrně shitový D/A převodník i další obvody. A dají se udělat ještě další vylepšení.
Mám v hlavě i animaci, která by výše zmíněné velmi dobře demonstrovala, ale musel by to někdo udělat. Ve flashi sice maličko umím, ale dalo by mi to asi moc práce a také sebralo dost času. A kdoví, jestli by to vůbec někoho zajímalo.