Bruce Springsteen, Mark Knopfler a Eagles. Jak se loni dařilo legendám anglosaského písničkářského rocku?
Zatímco se na pultech objevují první hudební alba s vročením 2008, ohlédněme se ještě jednou za minulým rokem, ve kterém se dařilo legendám anglosaského písničkářského rocku. Povedená nová alba vydali Brit Paul McCartney i Američan Neil Young, po letech se s velmi silnou novinkou přihlásila newyorská písničkářka Suzanne Vega. Bruce Springsteen natočil po akustických odbočkách přímočarou rockovou desku, zatímco Mark Knopfler pokračuje ve svých folkových eskapádách. A Eagles se vrátili s prvním novým albem po 28 letech.
Bruce Springsteen, kytarista a zpěvák vysoké postavy a úctyhodné šíře repertoáru, sklízel v roce 2006 úspěchy s folk-countryovým albem We Shall Overcome, kterým vzdával hold slavnému písničkáři Petu Seegerovi (ano, tomu, který se svým banjem nastartoval v 60. letech boom country v českých zemích). O rok později se však Springsteen sešel se svou starou dobrou kapelou The E Street Band, aby natočil jedno ze svých nejpřímočařejších rockových alb. CD Magic nikam neodbočuje; písně se valí jedna za druhou, zpravidla ve středním až rychlejším tempu.
Autor ctí pravidelný rytmus, nepokouší se používat žádné moderní zvukové technologie, je sympaticky staromilský, což se mimochodem odráží i v ne úplně čistém zvuku alba. Jako by se legendární zpěvák, přezdívaný The Boss, svým mírným chrapotem snažil naznačit, že konzervativní americké rockové písničkářství má stále smysl. The E Street Band hraje sice rockově, avšak nikoli tvrdě. Přesně tak, jak to známe od Toma Pettyho, Neila Younga, Counting Crows a především… právě od Springsteena. Z kontextu alba vybočuje pouze klidnější titulní píseň Magic a závěrečný nepojmenovaný bonus, jediná opravdu folková píseň na CD.
Springsteen zůstává i ve svých nejráznějších písních vypravěčem, podobně jako jím je jeho skotský kolega Mark Knopfler. Ten už ve skupině Dire Straits osciloval mezi rockem a akustickou hudbou a řadu jeho melodií dodnes přebírají i české folkové kapely. Po rozpadu své domovské kapely zamířil Knopfler na sólovou dráhu a začal se věnovat hudbě čím dál tišší a čím dál klidnější. Jeho novinka Kill To Get Crimson stojí na kombinaci výrazného vypravěčského hlasu s akustickými nástroji. Kytara je velmi pěkně nazvučená, důležitou roli hraje akordeon a také loutna. Jedná se o album na pomezí anglosaského folku a americké akustické country, album melancholické, klidné a srozumitelné. Písničkářské.
Zatímco Springsteen i Knopfler vydávají jedno CD za druhým a jejich vývoj je předvídatelný (střídání folku s rockem u prvního a postupné zklidňování u druhého), první studiové album amerických Eagles po 28 letech (!) jsme mohli čekat s jistým napětím. Novinka Long Road Out Of Eden nakonec vyšla v luxusní edici jako dvojalbum s bookletem ve formě knížky s řadou povedených fotografií kapely a přírodních scenérií. Jestliže jsme mohli o Springsteenově i Knopflerově desce tvrdit, že jsou sympaticky staromilské, u Eagles to platí několikanásobně.
Jako by téměř třicetiletá propast od posledních nahrávek neexistovala. Kapela stále osciluje mezi akustickými mezihrami a popovými refrény, mezi countryrockem a rockovými sóly na elektrickou kytaru. Na ploše dvojalba si Eagles mohli dovolit rozvinout některá témata na úctyhodných plochách (titulní skladba například trvá přes 10 minut). Proti Springsteenovi i Knopflerovi mají Eagles výhodu bohatších vokálů a pestřejší stavby písní, avšak jako celek zní Magic i Kill To Get Crimson kompaktněji a přesvědčivěji než Long Road Out Of Eden. Návrat Eagles je důstojný, avšak nikoli omračující.
- Bruce Springsteen: Magic. Columbia/Sony BMG 2007, celkový čas: 47:53
- Mark Knopfler: Kill To Get Crimson. Mercury/Universal 2007, celkový čas: 57:03
- Eagles: Long Road Out Of Eden. Universal 2007, celkový čas: 45:06 + 53:09