Zběsilý emoční uragán lásky a nenávisti matky a syna, v němž divák v záplavě vulgarit a konfliktů slovních i fyzických nenachází místo na oddych.
Xavier Dolan, teprve pětadvacetiletý rodák z frankofonního kanadského Québecu, bývá tiskem často označován za „zázračné dítě světového filmu“. Na festivalu v Cannes představil svůj pátý snímek Mami!, za nějž si odnesl Cenu poroty. Podělil se o ni spolu s veteránem světového filmu Jeanem Lucem Godardem.
Živelná emoční jízda
Film připomíná zběsilou emoční jízdu, v níž divák nenachází místo na oddych. Dvě a čtvrt hodiny sledujeme, jak také může vypadat vztah mezi synem a matkou. Křik, pláč, násilí, objetí, hysterie, silný afekt hněvu, vzápětí vystřídaný až incestně důvěrnými dotyky, které konvenční okolí může vnímat jako nepatřičné.
Ovdovělá atraktivní čtyřicátnice Diane (Anne Dorval) se rozhodne vzít si z ústavu domů svého patnáctiletého syna Stevea (Antoine-Olivier Pilon). Ten trpí syndromem hyperaktivity a poruchou soustředění a sebeovládání. I přes varování odborníků věří, že její mateřská láska a individuální přístup k jeho výchově pomůžou napravit tohoto agresivního a výbušného recidivistu s oidipovským komplexem.
Lze překročit vlastní stín?
První hodinu se postavy vulgárně neustále napadají, slovní konflikty ústí v ty fyzické a vy jen těžko můžete k postavám pociťovat nějaké sympatie. Pak ale do hry vstupuje sousedka z předměstí Kyla (Suzanne Clément). Učitelka a matka malé holčičky, která ale nevykonává svou práci. Což souvisí s jejími problémy psychického rázu, jež se odráží v její neschopnosti plynule se vyjádřit.
Kyla začne Diane, která svého syna miluje, ale nezvládá ho, pomáhat. Stevea doučuje a zdá se, že Steve se trochu zklidňuje. Bouřlivé hádky střídají záchvěvy štěstí a vzájemného pochopení a vy začnete postavám mnohem víc fandit a chápat jejich pohnutky, které vedly k jejich averzi.
Překročit svůj vlastní stín, zvlášť s diagnózou ADHD, kterou Steve trpí, je ale těžké. Což na konci zjistí i jeho matka. Syn se vrací tam, odkud přišel, obohacený o poznání mateřské lásky, která ale není bezbřehá. Pokud tedy matka nechce synovi, jehož bude vždy jen tahat z průšvihů, plně obětovat svůj život.
Formát obrazu korespondující s psychickým stavem
Vypjatý vztah matky a syna zachytil Xavier Dolan s odzbrojující upřímností, melodramatickým nádechem a strhující vervou, která se promítá do takřka všech složek vyprávění. Expresivní herectví je zcela na místě a díky koncentraci na tři postavy připomíná to divadelní.
Afekt i slzy postav při vzájemných emočních konfrontacích rámuje videoklipovitě pojatým charakterem těchto scén, kde použitá hudba (Lana Del Ray, Céline Dion, Dido, Oasis) zintenzivňuje jejich dopad na diváka.
Poměr stran rámování filmového obrazu, který se ze čtvercového 1 : 1 roztahuje na ten širokoúhlý, zachycuje aktuální psychologické rozpoložení Stevea. Odráží se v něm jeho schopnost nebo naopak omezenost vybočit z dosavadního módu jeho chování.
Rehabilitace matky
I když se zdá, že toho postavy nejsou schopny, nechává jim režisér naději na smír a odpuštění. Sám k tomu podotýká v odkazu na název svého debutu z roku 2009 Zabil jsem svou matku: „Ve svém prvním filmu jsem chtěl matku zabít, teď ji chci tak trochu rehabilitovat.“
Činí tak prostřednictvím nikoliv dopisů, ale vášnivých, zraňujících a obviňujících výpadů z lásky a nenávisti, které mají sílu a intenzitu přímého úderu na krajinu srdeční.
Mami!
- Žánr: melodrama
- Původní název: Mommy
- www.artcam.cz/mommy_dolan/
- Kanada / Francie 2014
- Scénář: Xavier Dolan
- Režie: Xavier Dolan
- Hrají: Antoine-Olivier Pilon, Anne Dorval, Suzanne Clément, Patrick Huard, Alexandre Goyette
- Distribuce: Artcam
- Distribuční premiéra v ČR: 30. 10. 2014
