Mami! – recenze filmu

Mami! – recenze filmu

Zběsilý emoční uragán lásky a nenávisti matky a syna, v němž divák v záplavě vulgarit a konfliktů slovních i fyzických nenachází místo na oddych.

Xavier Dolan, teprve pětadvacetiletý rodák z frankofonního kanadského Québecu, bývá tiskem často označován za „zázračné dítě světového filmu“. Na festivalu v Cannes představil svůj pátý snímek Mami!, za nějž si odnesl Cenu poroty. Podělil se o ni spolu s veteránem světového filmu Jeanem Lucem Godardem.

Živelná emoční jízda

Film připomíná zběsilou emoční jízdu, v níž divák nenachází místo na oddych. Dvě a čtvrt hodiny sledujeme, jak také může vypadat vztah mezi synem a matkou. Křik, pláč, násilí, objetí, hysterie, silný afekt hněvu, vzápětí vystřídaný až incestně důvěrnými dotyky, které konvenční okolí může vnímat jako nepatřičné.

Ovdovělá atraktivní čtyřicátnice Diane (Anne Dorval) se rozhodne vzít si z ústavu domů svého patnáctiletého syna Stevea (Antoine-Olivier Pilon). Ten trpí syndromem hyperaktivity a poruchou soustředění a sebeovládání. I přes varování odborníků věří, že její mateřská láska a individuální přístup k jeho výchově pomůžou napravit tohoto agresivního a výbušného recidivistu s oidipovským komplexem.

Lze překročit vlastní stín?

První hodinu se postavy vulgárně neustále napadají, slovní konflikty ústí v ty fyzické a vy jen těžko můžete k postavám pociťovat nějaké sympatie. Pak ale do hry vstupuje sousedka z předměstí Kyla (Suzanne Clément). Učitelka a matka malé holčičky, která ale nevykonává svou práci. Což souvisí s jejími problémy psychického rázu, jež se odráží v její neschopnosti plynule se vyjádřit.

Kyla začne Diane, která svého syna miluje, ale nezvládá ho, pomáhat. Stevea doučuje a zdá se, že Steve se trochu zklidňuje. Bouřlivé hádky střídají záchvěvy štěstí a vzájemného pochopení a vy začnete postavám mnohem víc fandit a chápat jejich pohnutky, které vedly k jejich averzi.

Překročit svůj vlastní stín, zvlášť s diagnózou ADHD, kterou Steve trpí, je ale těžké. Což na konci zjistí i jeho matka. Syn se vrací tam, odkud přišel, obohacený o poznání mateřské lásky, která ale není bezbřehá. Pokud tedy matka nechce synovi, jehož bude vždy jen tahat z průšvihů, plně obětovat svůj život.

Formát obrazu korespondující s psychickým stavem

Vypjatý vztah matky a syna zachytil Xavier Dolan s odzbrojující upřímností, melodramatickým nádechem a strhující vervou, která se promítá do takřka všech složek vyprávění. Expresivní herectví je zcela na místě a díky koncentraci na tři postavy připomíná to divadelní.

Afekt i slzy postav při vzájemných emočních konfrontacích rámuje videoklipovitě pojatým charakterem těchto scén, kde použitá hudba (Lana Del Ray, Céline Dion, Dido, Oasis) zintenzivňuje jejich dopad na diváka.

Mommy_2 © Shayne Laverdiere.jpg Mommy_3 © Shayne Laverdiere.jpg
 

Poměr stran rámování filmového obrazu, který se ze čtvercového 1 : 1 roztahuje na ten širokoúhlý, zachycuje aktuální psychologické rozpoložení Stevea. Odráží se v něm jeho schopnost nebo naopak omezenost vybočit z dosavadního módu jeho chování.

Rehabilitace matky

I když se zdá, že toho postavy nejsou schopny, nechává jim režisér naději na smír a odpuštění. Sám k tomu podotýká v odkazu na název svého debutu z roku 2009 Zabil jsem svou matku: „Ve svém prvním filmu jsem chtěl matku zabít, teď ji chci tak trochu rehabilitovat.“

Činí tak prostřednictvím nikoliv dopisů, ale vášnivých, zraňujících a obviňujících výpadů z lásky a nenávisti, které mají sílu a intenzitu přímého úderu na krajinu srdeční.

Mami!

  • Žánr: melodrama
  • Původní název: Mommy
  • www.artcam.cz/mommy_dolan/
  • Kanada / Francie 2014
  • Scénář: Xavier Dolan
  • Režie: Xavier Dolan
  • Hrají: Antoine-Olivier Pilon, Anne Dorval, Suzanne Clément, Patrick Huard, Alexandre Goyette
  • Distribuce: Artcam
  • Distribuční premiéra v ČR: 30. 10. 2014
     

Mami!
Film 8

 

Určitě si přečtěte

Články odjinud