Mank: sarkastický průvodce Hollywoodem je jeden z nejlepších filmů roku [recenze]

Po Chicagském tribunálu přichází Netflix s dalším ambiciózním titulem s oscarovým potenciálem. Režisér David Fincher v něm pojednává o vzniku scénáře k filmu Občan Kane (1941), který bývá v různých anketách označován za jeden z nejlepších snímků všech dob. Například Americký filmový institut ho umístil na první příčku žebříčku největších amerických filmů.

Na pozadí vzniku scénáře k Občanu Kaneovi si film všímá dobových reálií Hollywoodu třicátých a čtyřicátých let a toho, jaké všechny vlivy se podepisovaly na jeho podobě, kterou vytvořil scénárista Herman J. Mankiewicz, přezdívaný Mank.

Scénář Fincherova otce

Režisér David Fincher přitom od Netflixu, s nímž nedávno o čtyři roky prodloužil lukrativní dohodu o spolupráci, dostal volnou ruku ohledně toho, jak má jeho dílo vypadat, podobně jako kdysi tehdy čtyřiadvacetiletý režisér Orson Welles od studia RKO pro vytvoření svého debutu.

Svůj poslední celovečerní film Zmizelá natočil Fincher před šesti lety, potom se pro Netflix věnoval práci na seriálech Domek z karet a Mindhunter. Ten mu nyní umožnil natočení odkládaného scénáře, za nímž stojí jeho otec Jack Fincher. Ten ho napsal už v devadesátých letech a jeho syn ho chtěl natočit po Hře. S Kevinem Spaceym v hlavní roli. Studia se ale bála financovat černobílý snímek, Jack Fincher v roce 2003 umřel a pro jeho syna se dotažení tohoto projektu stalo velice osobní záležitostí.

Chicagský tribunál: Aaron Sorkin si na Netflixu v soudním dramatu říká o Oscary [recenze filmu]

Nyní tedy na realizaci jediného scénáře, který jeho otec napsal, došlo a na jeho podobě je znát, s jakou vášní se otec i syn do tématu pozadí vzniku jednoho z nejvýznamnějších děl světové kinematografie zakousli. Průvodcem jeho vzniku se ve filmovém vyprávění stává postava autora původního scénáře Hermana J. Mankiewicze (Gary Oldman), který je zároveň jeho hlavním protagonistu.

Téma spoluautorství scénáře

Fincherův scénář ukazuje, jak důležitá byla pro podobu Občana Kanea právě osobnost staršího bratra hollywoodského režiséra Josepha L. Mankiewicze a že ho nelze považovat jen za uskutečnění umělecké vize jednoho geniálního tvůrčího vizionáře, tedy Wellese.

Jsou to totiž právě zkušenosti Mankiewicze s hollywoodskou smetánkou a jeho bystrý pozorovatelský talent proměn nálad ve společnosti, které se otiskly do jeho scénáře k Občanu Kaneovi. V době, kdy ho Orson Welles požádal o spolupráci na jeho vzniku, nebyla jeho reputace v Hollywoodu nejlepší. Alkohol se podepsal na jeho zdraví i vnímání jeho pracovní spolehlivosti v očích šéfů hollywoodských studií.

Zmizelá: recenze filmu

Byla to ale nakonec kategorie nejlepší původní scénář, která z devíti oscarových nominací vynesla Občanu Kaneovi jeho jediného Oscara. Pod scénářem k němu jsou podepsáni Mankiewicz s Wellesem a Fincherův film se právě otázce jeho autorství věnuje. Mankiewiecz se ho totiž původně chtěl údajně vzdát, ale nakonec tak neučinil. Jaké důvody ho k tomu vedly a jak to souviselo s okolními tlaky, které provázely vznik tohoto díla, i o tom Mank je.

Debatu o spoluautorství scénáře k Občanu Kaneovi otevřela v roce 1971 významná americká filmová kritička Pauline Kael, která v článku pro časopis The New Yorker zdůraznila Mankiewiczův klíčový podíl na podobě Občana Kanea a to, že si sebestředný Welles scénáristické uznání za něj nezasloužil. Rozhořela se k tomu velká polemika tvůrců, akademiků i publicistů, kterou se Fincherův film nesnaží rozsoudit, i když je zcela zjevné, na které straně sporu stojí.

Sarkastický šašek

Finchera režiséra spíš zajímají důvody, proč si Mankiewicz rozmyslel to, že si nebude za film připisovat žádné zásluhy a kritické proti-wellesovské ostruhy ze scénáře jeho otce otupuje. Ale jen částečně, protože Mankův závěrečný konflikt s Wellesem je jen dalším v řadě, které za svůj život svedl s šéfy a manažéry studií nebo mocným mediálním magnátem, který se stal předobrazem hlavního protagonisty Občana Kanea.

100 nejlepších filmů 21. století podle BBC

Tím magnátem je William Randolph Hearst, který se snažil distribuci Občana Kanea právě pro zjevnou paralelu s jeho životním příběhem cílevědomého, postupně čím dál víc bezskrupulózního a nakonec vnitřně vyhořelého a všemi opuštěného vlivného podnikatele zabránit.

Byl to přitom Hearst (Charles Dance), jehož přízni se Mankiewicz dlouho těšil. Hearst ho vnímal jako „dvorního šaška“ pro pobavení, který svými alkoholickými extempore, doprovázenými sarkastickými poznámkami, vnášel do snobské hollywoodské společnosti trochu vzruchu a napětí.

Když ale šašek při opulentní hostině v maskách v Hearstově paláci zaútočí metaforickým příběhem na svého hostitele i ty, kteří mu v Hollywoodu podléhají, břitkou analýzou jejich konání, je zřejmé, že jeho trpěná role v této společnosti doznává svého konce.

A je také důvodem, proč se jí chce vzepřít při autorizaci scénáře ke Kaneovi, který přestane v průběhu jeho vzniku považovat za dílo na zakázku, ale začne ho pojímat jako prostředek osobního vyjádření. A možná také vyrovnání si starých účtů s těmi, jejichž praktiky měl možnost nahlédnout.

Potýkání se s autoritami

Mankovo profesní i osobní potýkání se s autoritami a prostředím Hollywoodu je nám přibližováno v pravidelných retrospektivních vstupech, které jsou v obraze uvedeny textovými poznámkami o časovém posunu v ději. Ty působí jako kapitoly v technickém scénáři filmu.

David Fincher je k Hollywoodu třicátých a počátku čtyřicátých let kritický, ukazuje jeho manipulativní charakter i to, jak do něho zákulisně pronikaly mocenské zájmy. Dobře je to vidět na příkladu demokratického kandidáta na guvernéra Kalifornie v čase hospodářské krize, spisovatele Uptona Sinclaira, proti němuž v hollywoodských studiích vznikaly pomlouvačné spoty.

Podívejte se: 250 nejlepších filmů v divokém 2,5 minutovém mixu

Tato neférová kampaň se stane jedním z mnoha střípků Mankových sporů s jeho zaměstnavatelem, tedy studiem MGM. Ve filmu vystupují tehdejší vlivné postavy Hollywoodu jako Louis B. Mayer, Irving Thalberg nebo David O. Selznick, spolu s dalšími scenáristy, producenty a herci. Čím větší bude vaše znalost toho, o koho jde a jaké posty v hollywoodském systému zastávali, tím větší bude vaše uspokojení z jejich vykreslení. Povědomí o nich bude určitě větší u cinefilů, pro většinového diváka, který se o filmovou historii asi až tak nezajímá, to pak budou nějaké postavy, které reprezentují systém, proti němuž se Mank bouří.

Podmanivá evokace filmové estetiky tehdejší doby

Filmové vyprávění se odvíjí ve dvou liniích. Ta současná z roku 1940 zachycuje Mankův pobyt v kalifornském Victorville, kde na odlehlém ranči se zlomenou nohou a v časovém presu vzniká scénář k Občanu Kaneovi. Alkoholem zdecimovaný Mank ho diktuje britské asistentce Ritě (Lily Collins). Navštěvuje ho tam producent John Houseman, který je jeho spojovacím článkem s režisérem i studiem.

V retrospektivách si pak Mank vybavuje formující události a setkání z předešlého desetiletí, které se nějak uměleckou formou promítají do tvorby scénáře. David Fincher se tak inspiruje nelineární formou vyprávění Občana Kanea a podobně jako reportér Thompson v něm se snaží přijít na to, co je Mankovým „poupětem“. Tedy posledním slovem, jež fiktivní Kane vyslovil pře svým skonem. Prostřednictvím flashbacků se dostáváme k tomu, proč Mank vnímá scénář ke Kaneovi jinak než na začátku, víc osobněji, co ho trápí, proč možná pije.

12 nejlepších dramat roku 2019, která musíte vidět

Režisér nás přitom provádí dobovým kontextem třicátých a počátku čtyřicátých let s Velkou hospodářskou krizí, nástupem Hitlera i počátku druhé světové války a ukazuje, jak tyto události zasáhly prostředí Hollywoodu i jak na ně reagoval.

Sarkastický, ironický Mank se stává průvodcem po něm a režisér David Ficher tuto éru kinematografie dokonale evokuje i audiovizuálními prostředky. Podmanivým černobílým širokoúhlým obratem a postupy, typickými pro produkce té doby, což vidíme už od grafického ztvárnění úvodních titulků.

I když celovečerně debutující kameraman Erik Messerschmidt, který s Fincherem spolupracoval na seriálu Mindhunter, natáčel na digitální kamery, přizpůsobil vzhled obrazu i atmosféru, která na nás z něj dýchá, tehdejšímu úzu. Proto v obraze nechybí takové detaily, jako jsou optické značky pro promítače, proto si tak vyhrál s kontrastem světla a stínu i zatmívačkami.

Kamerové úhly, střih, svícení, práce s hloubkou pole, výprava, mírně zkreslený zvuk nebo hudba Trenta Reznora a Atticuse Rosse, kteří při nahrávání použili pouze dobové nástroje, to vše precizně evokuje filmovou estetiku dané doby a působí to vizuálně vtahujícím dojmem.

Podívaná pro cinefily

K nominacím na Oscara v technických kategoriích se určitě přidají i ty herecké. Gary Oldman si ji určitě zaslouží. Svému předobrazu sice není moc podobný a je mu o dvacet let víc, než bylo Mankiewiczovi v přítomné linii z počátku čtyřicátých let, ale jeho ironickou i sebedestruktivní stránku osobnosti vystihl skvěle.

Zdařilá je i kreace Amandy Seyfried jako Hearstovy milenky, herečky Marion Davies, která navenek působí jako naivní blondýnka, u níž ale právě Mank rozpozná, že její hloubka a pozorovací schopnost je větší, než se navenek zdá. Možná proto si tak rozumí. Ostatní postavy nedostávají takový prostor k většímu charakterovému rozvinutí, ale dobře dokreslují vztahy a náladu v tehdejším Hollywoodu.

30 filmů, které musíte vidět, dokud jste ještě na světě. Víme, kde si je můžete pustit online

David Fincher mu skládá hold, ale současně je k němu kritický. Na jeho filmu je znát, že je osobní nejen z hlediska vyznání profesi, kterou má rád, ale i tím, že jde o realizaci scénáře jeho otce. Ten v něm připomíná úlohu scenáristy Hermana J. Mankiewicze při vzniku jednoho z nejzásadnějších děl světové kinematografie. Snaží se přitom postihnout pohnutky a vlivy, které se promítly do jeho podoby i to, jak on sám práci na tomto filmu vnímal.

Dobovými souvislostmi a jmény figur v tehdejším hollywoodském systému osloví Mank především cinefily a ty, kteří se o filmovou historii zajímají, podmanivou vizuální stránkou a příběhem vzpoury jedince proti systému pak určitě i ty, které film možná ponoukne k většímu zájmu o historii daného období kinematografie.

Mank

• Žánr: životopisné drama
• Původní název: Mank
• www.netflix.com/cz/title/81117189
• USA, 2020
• Scénář: Jack Fincher
• Režie: David Fincher
• Hrají: Gary Oldman, Amanda Seyfried, Lily Collins, Charles Dance, Tom Burke, Joseph Cross, Tuppence Middleton, Leven Rambin, Tom Pelphrey
• Distribuce: Netflix
• Distribuční premiéra v ČR: 04. 12. 2020