Fotogalerie

Manželská historie: autobiograficky laděná rozvodová bitva s nejvíce nominacemi na Zlaté glóby [recenze filmu]

Marek Čech

5. ledna 2020

Na šest Zlatých glóbů nominované vztahové drama se Scarlett Johansson a Adamem Driverem v hlavních rolích. Rozvodová bitva manželů se v něm pojí s pocitem ztráty kontroly nad vlastními životy.

Plusy

Poznání, že rozvod nevyřeší to, co k sobě manželé cítí a co si bohužel dlouho neuměli vyříkat bez něho.

Minusy

Žádné.

9 /10

V noci z neděle na pondělí budou známi vítězové filmových cen Zlatý glóbus, které uděluje Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu. Zlaté glóby jsou předzvěstí Oscarů a letos na nich má nejvíc želízek v ohni vztahové drama Manželská historie. Ta, stejně jako filmy Irčan, Dva papežové nebo Jmenuju se Dolemite pochází z produkce Netflixu, který tak čím dál výrazněji promlouvá do předávání těchto nejprestižnějších výročních cen.

Irčan má pět nominací na Zlaté glóby, Dva papežové čtyři, Jmenuju se Dolemite dvě, Manželská historie pak šest a to včetně hlavních kategorií nejlepší film v dramatické kategorii, nejlepší scénář a herec a herečka v hlavních rolích.

Manželská historie byla ve světové premiéře uvedena na konci srpna loňského roku v hlavní soutěži benátského festivalu, odkud si ale nakonec Zlatého lva odvezl film Joker. Od té doby byla s úspěchem promítána na newyorském a londýnském festivalu a kvůli splnění podmínek pro přijetí do oscarových nominací od začátku listopadu v omezené sítí kin. 6. prosince, tedy asi před měsícem, ho uvolnila svým uživatelem streamovací platforma Netflix. Na konci roku se snímek objevil v hned několika žebříčcích nejlepších filmů roku a to na čelných pozicích.

Autobiografičnost rozvodové pře

Natočil ho jako svůj jedenáctý celovečerní titul padesátiletý americký scenárista a režisér Noah Baumbach (Svatba podle Margot, Frances Ha, Meyerowitzovic historky (nový výběr)), který v něm reflektuje rozpad svého manželství s herečkou Jennifer Jason Leigh.

Výrazně autobiografický ráz měl i jeho snímek Oliheň a velryba (2005), který ho vyšvihl mezi elitu amerického nezávislého filmu. V něm se vyrovnával s rozvodem svých rodičů, k němuž došlo během jeho dospívání v osmdesátých letech. S Manželskou historií má společný motiv profesních ambicí obou manželů, v tomto případě spisovatelů, které se ukážou být překážkou pro jejich společný život manželský.

Nejlepší české a slovenské filmy roku 2019

Jennifer Jason Leigh poznal Noah Baumbach v roce 2001, když hrála na Broadwayi, o čtyři roky později se vzali, v březnu roku 2010 se jim narodil syn a o půl rok později podala Jennifer žádost o rozvod pro nesmiřitelné rozdíly. Vysilující rozvod se táhl tři roky a nejdůležitou roli v něm hrálo určení opatrovnictví a výše výživného na nezletilého syna, stejně jako to, kde bude s matkou pobývat. Tyto okolnosti ze soukromého života hvězdného páru zde neuvádím náhodou, ale pro dokreslení toho, o čem film pojednává.

Baumbach s nimi ostatně ve filmovém vyprávění pracuje, jako když zmíní, že aby hlavní postava, autorský divadelní režisér, mohla zaplatit rozvodové právníky, přijme kvůli tomu režii dvou oddechových kusů jen čistě pro peníze. Ze stejných důvodů Baumbach, v době kdy se rozváděl, napsal scénář ke třetímu animovanému Madagaskaru.

Woody Allen pro hipstery

Nejen touto tvůrčí sebereflexivní ironií má Noah Baumbach blízko k Woody Allenovi, za jehož pokračovatele je někdy označován. I on se ve svých filmech zabývá vztahovými problémy dnešních středostavovských intelektuálů, jejich pocitem nedospělosti a neochotou převzít plně odpovědnost za svůj život, stejně jako hořce komickým rozporem mezi jejich sny a očekáváními a realitou.

Tématem hledání vlastní identity a realizace věčně nedospělých třicátníků a čtyřicátníků a zkoumáním přechodových fází v jejich životech, kdy jsou nuceni se něčeho zříci, aby se v nich odehrál nějaký posun, režisér proto velmi účinně oslovuje generaci hipsterů, jejíž pocity takto ventiluje.

V jeho novém filmu díky charakteru dialogů a komentování probíhajícího děje najdeme opět něco z Woodyho Allena, kvůli epizodické struktuře vyprávění z Bergmanových Scén z manželského života (1973), filmu Dva na cestě (1967) nebo slavného oscarového rozvodu dramatu Kramerová versus Kramer (1979), s nímž má společné téma ženské profesní emancipace i právnický monolog o konceptu dobrého otce a dobré matky.

Žánrově je film možné označit za vztahové drama nebo melodrama, ale civilněji pojaté, v němž je místo pro komediální prvky slovního i situačního charakteru. Jako když sociální pracovnice v rámci rozvodového řízení zkoumá nové bydlení u otce, v němž u něho chlapec pobývá a padne přitom zmínka o kapesním nožíku, kterým se otec nakonec zraní. Je to výborný gag, který slouží k odlehčení atmosféry.

Co máme na tom druhém rádi

Ta houstne postupně. Zprvu to přitom na rozvod nevypadá. Film totiž začíná výčtem povahových rysů a specifických detailů, kvůli nimž se ti dva mají rádi. Nicole (Scarlett Johansson) na Charliem (Adam Driver) oceňuje, že je dobrý otec, že umí dobře snášet její výkyvy nálad a jemně je korigovat a že se pěkně obléká. On zas na ní její nakažlivý smích, to, že stříhá celé rodině vlasy, že umí naslouchat nebo že umí dávat skvělé dárky.

V obou výčtech jsou jak přednosti obou partnerů, tak některé jejich zlozvyky, u nichž pak míra vzájemné lásky a tolerance určuje, jestli je považujete ještě za mile osobité nebo už iritující. Ono úvodní shrnutí, doprovázené ilustrativními obrazy rodinné idyly, tak definuje, proč se ti dva mají rádi a kvůli čemu si sebe navzájem váží.

Pak se ale ukáže, že tyto charakteristiky dostali manželé za úkol napsat od terapeuta v rámci jejich probíhající manželské krize, která už dospěla do fáze, kdy spolu manželé nejsou schopní komunikovat bez mediátora. Ten Nicole vyzve, aby onen výčet toho pozitivního, co vidí nebo co jí imponuje na jejím manželovi, přečetla před ním nahlas, což ona odmítne.

Věty z tohoto pozitivního úvodu jsou ve filmu použity ještě dvakrát. Kontrastně v rámci ostré fáze rozvodové bitvy o opatrovnictví osmiletého syna Henryho (Azhy Robertson), kdy se to stejné, co bylo označeno za milé zlozvyky, náhle stává prostředkem k znectění partnera. A pak v závěru ve velice emotivní scéně, kdy už rozvodové vášně opadnou, a Henry chce po otci, aby mu přečetl obsah toho, co jeho matka v rámci mediačního řízení odmítla přečíst. A ta je tomu nepozorována jimi dvěma přítomná.

Bitva právníků

To, co se odehrálo mezi těmito dvěma mezními body vyprávění, ukazuje, kam se manželé posunuli od procesu manželského odloučení k nalezení vzájemného smíření. Režisér a vypravěč jejich příběhu přitom nenadržuje ani jednomu z nich, i když by se vzhledem k jeho autobiografičnosti nabízelo, kdo by to mohl být. Spíš poctivě hledá důvody, proč to těm dvěma nevyšlo a proč se rozvádějí. A přitom nám přibližuje jejich život.

Život divadelního režiséra a herečky, která po desetiletém vztahu cítí, že se chce realizovat i jinak než v divadelním světě svého manžela a jeho souboru. Nicole pochází z Los Angeles a právě tam dostane nabídku na účinkování v pilotním dílu seriálu, který sice není žádné umění, ale ona má pocit, že do něho vstupuje sama za sebe, tedy ne jako součást Charlieho ambiciózních vizí v rámci avantgardního souboru.

Henryho bere Nicole do L.A. s sebou, do domu své mámy, rovněž herečky. Charlie zůstává v New Yorku, kde žili a kde má být na Broadwayi uvedena jeho poslední hra. Doufá přitom, že se Nicole se synem po natáčení vrátí do New Yorku, aby si mohli být i přes manželské odloučení nablízku. Nicole ale tento neurčitý stav nechce dál prodlužovat a proto povolá drahou rozvodovou právničku Noru (Laura Dern), s jejímž vstupem do hry snaha manželů Barberových o poklidnou domluvu bez právníků bere za své.

Charlie je vývojem událostí překvapen a dlouho se zdá, že je v defenzivě. Tomu odpovídá i jeho výběr právníka. Namísto agresivního Jaye Marotty (Ray Liotta) zvolí radši více konsenzuálního Berta Spitze (Alan Alda), který mu radí, aby si v L.A. pronajal byt, aby mohl být synovi nablízku. Když ale vidí, jak se případ vyvíjí, sáhne radši po dražším Jayovi, který s Norou u soudu ve jménu svých klientů rozehrají špinavou hru, v níž se toho druhého snaží ukázat v co nejvíc negativním světle.

Smutek i naděje

Na Barberových je vidět, že jsou tímto průběhem soudního řízení zaskočeni a že oba nechtějí, aby mělo dopad na Henryho. Setkají se proto soukromě bez vědomí právníků v Charlieho newyorském bytě, kdy se jejich zprvu smírná diskuze promění v hádku, během níž vyvřou na povrch všechny potlačované emoce z průběhu manželství i probíhajícího způsobu vedení soudního sporu. Je v tom láska i nenávist, zraňování slovy, ale především zoufalství na obou stranách z toho, že jejich životy už nejdou vrátit do doby, kdy se milovali.

V tom je tato scéna, stejně jako ta závěrečná, porozvodová, kdy Nicole zaváže Charliemu tkaničku u bot, vlastně plná naděje. Že i když to ve vztahu nevyjde a použijete všechny prostředky, abyste mu dali negativní konotace, stále tam zůstává něco, co vám nikdo nemůže vzít, to jedinečné, co jste prožili jen vy dva a na co jde těžko hodit špatné světlo.

Z tohoto poznání pramení ale i smutek Manželské historie. Že kdyby ti dva víc chtěli, víc se snažili, tak to nemuselo dopadnout jejich odloučením a rozvodem. Neochota ustoupit nebo dát druhému rovnocenný prostor, neřešení nebo přehlížení drobných rozporů, malá schopnost sebereflexe, vlastní ambice, to vše přispělo k jejich odcizení.

Že mezi manželi zůstal respekt, možná i kus lásky, která se ale už neměla kam vyvíjet, nezmění ani právní bitva mezi nimi, která ukazuje, že když do hry vstoupí ostřílení a cyničtí právníci, můžete na dobré úmysly s pokojným rozchodem v nejlepším zájmu dítěte zapomenout. Pro špičkové právníky, alespoň podle tohoto filmu, je rozvod věcí prestiže, tedy snahy uhrát víc než protistrana a zasloužit si tak tučný honorář, který vám v tomto světě dělá jméno.

Vyrovnání se s rozpadem manželství

Právní bitva u Barberových způsobí pocit ztráty kontroly nad vlastními životy, kdy jen pozorují, jak jejich právní zástupci nakládají s informacemi, které jim svěřili a proměňují je v nelítostné praní špinavého prádlo. A je na nich, aby z této bitvy nevyšli horší, než když do ní vstoupili. Protože rozvod za ně nevyřeší to, co k sobě cítí a co si bohužel dlouho neuměli vyříkat bez něho. Je to jen nákladný a vyčerpávající proces, který jim možná pomůže uvědomit si, jak by se k sobě neměli chovat. Proto je na jeho konci a s drobným odstupem možné najít v jejich chování smíření se se ztrátou milovaného člověka a transformace jejich vztahu do nějaké nové kvality.

Manželská historie je tak filmem nejen o manželství a rozvodu, ale i o vyrovnání se s tímto stavem, kdy vyprávěnému příběhu určitě prospělo, že režisér sám od událostí autobiografického rázu, jež mu posloužily jako předobraz pro něj, získal jistý odstup. Je určitě smířlivější, méně bolestínský a objektivnější v hledání příčin rozchodu než by tomu bylo třeba před pěti lety.

Noah Baumbach zde zprostředkovává svou bolest i poznání a herci v hlavních rolích nás průběhem tohoto „uzdravovacího“ procesu z manželství, jež nevyšlo, provázejí. Scarlett Johansson podává dospělý, soustředěný výkon, u něhož si říkáte, jaká je škoda, že nedostává více podobných charakterních rolí. Adam Driver se ocitá ve vleku rozhodnutí své filmové manželky a hledá si své místo ve světě bez ní.

A divák spolu s nimi, protože emoce, které film zprostředkovává, jsou natolik univerzální a blízké jeho zkušenosti, ať už prošel rozvodem nebo rozchodem, že ví, jak potřebná je ta naděje, kterou režisér na konci svého rozvodového dramatu nabízí. A že nejde jen o scenáristickou konstrukci, ale o něco, o co by se na konci vztahu měl snažit každý z nás.