Ve vybraných tuzemských kinech jste měli (a ještě máte možnost) shlédnout dokument Tomorrow Will Be Better (Zítra bude líp). Film, který zachycuje cestu freestyle motokrosového jezdce Libora Podmola až na vrchol – k titulu Mistra světa. Film, který s nulovým rozpočtem natočil Martin Přívratský a který má ambice zasáhnout nejen publikum holdující motorkám či motokrosu.
S Martinem jsem se sešel nedaleko brněnského Špalíčku, kde právě probíhala projekce, společně s Liborem Podmolem, Danem Vojtěchem, jehož snímky můžete vidět přiložené u rozhovoru, a dalšími členy štábu. Martina jsem se ptal na pozadí vzniku filmu, ale i na některé situace, které se na plátně objevily.
Martine, pro Libora začalo natáčení filmu v lednu 2010, kdy jste spolu odjížděli do Ameriky, jak ale začínal pro tebe, jako režiséra? Bylo nějaké plánování dlouho dopředu, nebo ne?
Ono záleží, jak to pojmeš, už dlouho jsem měl v plánu to, že udělám film do kin. Stále jsem přemýšlel, o čem by měl být a když jsme začali točit sporty, tak jsme si řekli, že jako dokument o motokrosu by to nebylo špatný. Freestyle motokros je taková nejatraktivnější část všech těchto sportů. Uvědomil jsem si, že tam by to mělo onu výšku, že to byl lidi snesli.
foto: Dan Vojtěch
Následně jsem se potkal s Liborem na jedné akci a nabídl se mu, že kdyby někam jel, tak bych rád něco natočil. Libor mi tak o půl roku později zavolal, že jede do Ameriky. Pak začaly tři měsíce podzimních příprav, kdy jsem promýšlel, co a jak – jak by to mělo vypadat a v lednu jsme odletěli.
Během příprav k natáčení, sledoval jsi nějaké dokumenty, které už o FMX byly natočeny, nebo ne?
Vyloženě o FMX ne, dokumenty jsem samozřejmě viděl, sledoval, ale asi tak, jak sleduji filmy. Celkově, když se mi z filmů něco líbí, tak se snažím přemýšlet, kde by se to dalo použít, nebo jak tu kterou scénu nějak vylepšit pro sebe.
Schovával sis tedy nějaké záběry, které se ti z filmů líbily, nebo jinak – říkal sis, tohle je dobré, to použiju, nebo tohle natočím lépe?
Ne, já to nemám tak, že bych si řekl: ‚Jo, tohle je ono, tohle použiju‘. Spíš celkově mě dokumenty ovlivní a pak to tak podvědomě používám.
Už od prvního záběru jsi plánoval, že film s Liborem bude ten, který skončí v kinech, nebo se to překlopilo někdy za pochodu?
Bylo to plánované, ale asi jsme byli dost naivní v tom, že pojedeme na tři měsíce do Ameriky, tam to natočíme, za půl roku sestříháme a na podzim bude výsledek v kinech. Plány se totiž stále měnily. Vymyslelo se, že jeden měsíc bude ježdění na freeridu, takové to volný, co je na začátku dokumentu vidět z Ameriky.
Druhý měsíc měla být Ranking Session, kvalifikace na X-Fighters, na které se v Kalifornii měli sjet top jezdci z celého světa. Tam jsem plánoval onu závodní část. A konec, že zase dojedeme na freeridu. Ranking Session se ale zrušila, tak najednou z toho vypadly závody, které jsem si říkal, že by v dokumentu měly být.
foto: Dan Vojtěch
Po těch třech měsících v Americe jsme si vlastně ani nemuseli říkat, že v natáčení budeme pokračovat dál, protože jsme to tak nějak věděli. Že teď nemůžeme přestat.
Konec se ale pořád měnil. Mysleli jsme si, že to zakončíme v létě na X Games, že vrchol bude Libor jako první Čech na X Games. To se ale zase zrušilo.
Takže jsi neustále měnil scénář…
Furt, pořád. Film jsem vystavěl na tom, že jsem měl kameru neustále v ruce a mozek mi vyhodnocoval, co má a co nemá cenu točit. Vždycky jsem si představoval, jak by to mohlo dopadnout. Pak se zase něco změnilo a musel jsem to v hlavě překopat a představovat si to jinak.
Takže ze startu natáčení bylo jasné jen to, že bude dokument, ale jak se zakončí, to bylo nejisté – a vlastně to dopadlo nejlíp, jako mohlo…
No to jo. (smích)
Film vznikal v roce 2010 a dostal se do kin o dva roky později, co způsobilo dvouletou prodlevu, střih, nebo shánění sponzorů?
Celé trvalo dlouho – rok zabrala postprodukce – udělali jsme k tomu hudbu, hrozně moc je původní, což se k dokumentům asi taky příliš nedělá, udělali jsme k tomu animace, barvili jsme to, zvuk se řešil tak, aby dobře hrál. Takže to byl rok postprodukce a následující rok zabralo obíhávání sponzorů.
Mírně teď odbočím. Libor se v záběrech z Ameriky objeví před kamerou na motorce v obleku, s kravatou a košilí – to napadlo koho?
My jsme si tam koupili film On Any Sunday, hned první den, jak jsme kupovali Liborovu motorku. Já jsem ten film trochu znal a říkal jsem klukům: ‚Tohle je nejlepší film o motorkách‘. Libor se toho chytil a šli jsme jej sehnat.
foto: Dan Vojtěch
On Any Sunday je dokument ze sedmdesátých let, který produkoval známý herec Steve McQueen, který sám na motorce jezdil, dokonce i závody, byl do toho zapálený… Nakonec ten film byl nominovaný i na Oskara, kterého mu ale přebral Woodstock. Ale ten dokument je bomba. Je tam scéna, kdy jde muž po ulici v obleku a oni tam říkají, že tenhle muž není finančník, byznysmen, nebo něco, ale že on je motocyklový závodník. (smích) Tak jsme si řekli, že musíme koupit oblek a udělat takovou scénu, ale přímo na motorce.
V jiné scéně z tvého filmu Libor při jednom skoku spadne a zlomí si klíční kost – pominu-li zdravotní stránku – co v tu chvíli proběhne hlavou režisérovi?
Mě proběhlo hlavou to, že se nezvedá a to je špatné. Protože Libor z každého pádu hned odběhne. A tam neodbíhal. V takové situaci vypneš kameru a běžíš za ním. Musel jsem tehdy běžet kolem celého stadionu. Libor tam už seděl v sanitce, koukal a jen říkal: ‚Rameno v prdeli.‘
Naštěstí pro Libora i pro film jej lékaři dali do několika týdnů dohromady, neuplynul měsíc a byl schopný opět závodit. Jak se k natáčení filmu stavěli pořadatelé Mistrovství světa? Vyskytl se nějaký problém?
V zahraničí ne, tam když přijedeš takhle s jezdcem, tak to řešit nemusíš. Ale rozdíl je mezi pořadateli v Česku – v zahraničí nemáš žádný problém, tady mě nikdy nechtějí pustit. V cizině seš ty vždycky jako boss, tady dělají problémy. Tragédie.
foto: Dan Vojtěch
Byl jsi na všech zahraničních cestách s Liborem. V Americe jste spolu strávili tři měsíce, nějakou dobu i s Danem Vojtěchem, fotografem. Co ponorka, nelezli jste si po čase na nervy?
Kupodivu ne. Když jsme letěli s Danem do Ameriky, tak se vlastně s Liborem viděli poprvé. Vyjma jedné schůzky, která tomu předcházela. Je to zvláštní, protože nevím, s kolika lidmi bych vydržel týden v kuse, my jsme byli spolu tři měsíce dvacet čtyři hodin denně.
V zámoří vznikl i název filmu, Tomorrow Will Be Better, jak jste k němu došli?
Už přesně nevím, někdy nefungovala motorka, nebo jsme někam přijeli a foukalo, nedalo se skákat. Něco jsme si naplánovali a nevyšlo to. Tak jsme si řekli: ‚Tak zejtra no‘. Postupně se to dostalo až do onoho ‚Zítra bude líp‘ a stal se z toho název.
Jedná se o tvůj první projekt, první film? Stál jsi i za kamerou, učil ses někde natáčet?
Takhle velký projekt určitě. Učil jsem se sám, chtěl jsem to dělat. Poznal jsem se s holkou, co stříhala, ta mi dala číslo na jednoho kameramana, kterému jsem zavolal, s tím, že bych se rád naučil točit. A on řekl, tak jo, tak přijď. (úsměv) Takhle jsem se naučil základy.
Kdyby někoho napadlo, že by se po zhlédnutí tvého dokumentu chtěl taky pustit do natáčení podobných témat, máš nějaké zásadní zkušenosti, které by se daly předat? Co příště dělat, nedělat?
Nedělat to. Vůbec to nedělat. (smích)
Ne, je toho spousta, učíš se každý den. Říkáš si, že příště budeš moudřejší a stejně zase nejsi. Vždycky tě překvapí něco dalšího. Naučil jsem se to, co je za tím. Vůbec ze začátku netušíš, co na tebe vybafne. Pozadí vzniku filmu jsme museli celé objevit, nikdo z nás jej neznal. My jsme v tomhle byli hrozní pankáči.
foto: Dan Vojtěch
Nenajde se žádná produkce, která by tě zaštítila a ty bys mohl dělat jen svou práci. Tebe nikdo nezná. Ten sport, o kterém točíš, nikdo nezná. Museli jsme si vše oběhat sami a v situaci, ve které jsme byli, nevíš komu zavolat, komu napsat, v jakém pořadí máš co dělat. Najednou zjišťuješ, že jdeš všude pozdě, že grant jsi měl podávat už půl roku rok předtím. Tebe vůbec nenapadlo, že máš žádat nějaký grant. Protože prostě ty jedeš točit a nepřemýšlíš nad tím, pak to všechno doháníš. Příští projekt bychom určitě připravili líp.
Když zmiňuješ příští projekt, plánuje se něco dalšího?
Plány jsou, ale první se musí poplatit tento film. Pak se můžeme pouštět do něčeho dalšího.
Čím bys přesvědčil diváky, aby na film šli? Libor vyhrál titul Mistra světa, což samo o sobě láká jít na film do kina, ale jak se na to díváš ty jako režisér?
Já bych třeba vůbec neřekl, aby na něj lidi chodili jen proto, že Libor vyhrál Mistra světa. Jasně, to je ten příběh, což je super. Celkově ale, když se mě lidi ptají, jestli je to film pro motorkáře, tak si osobně myslím, že vůbec nehraje roli, že je to o motorkách. V tom filmu jde hlavně o Liborův přístup – něco děláš na sto procent a pak se to podaří.
foto: Dan Vojtěch
V tom si myslíš, že se liší i vůči jiným dokumentům o motorkách…
Nejen o motorkách, ale celkově vůči dokumentům. Přijde mi, že dnešní dokumenty pokrývají depresivní, hluboká témata, ve kterých lidi řeší co s tím, jedna strana, druhá strana, že ale nejsou pozitivní dokumenty. Takové dokumenty nejsou snadno stravitelné a diváci mají následně zafixované, že dokument se rovná nuda. Přitom ale vůbec nudný být nemusí.