Jazz není jen klidná a sofistikovaná hudba, ve které se klavírní melodie střídají s kontrabasovými sóly a se saxofonovými exhibicemi.
Už v 70. letech dokazoval trumpetista Miles Davis se svou elektrifikovanou jazzrockovou kapelou, že jazz může být docela velký nářez. U nás dlouho hájila barvy jazzrocku například skupina Jazz Q v čele s klávesistou Martinem Kratochvílem, které nedávno vyšel reprezentativní box osmi CD. Kombinace jazzu a rocku však vzkvétá stále, i když mimo pozornost velkých vydavatelství. Budeme-li však sledovat produkci nezávislých firem, najdeme i v tomto žánru nahrávky moderní, svěží a v mnoha případech zábavné.

Bubeník a skladatel Štěpán Smetáček vyrostl na tradičním jazzu. Jeho otec, slavný swingový klarinetista Pavel Smetáček, syna dlouho chránil před negativními vlivy populární hudby. V jednom rozhovoru mi se mi Štěpán svěřil: „Kvůli absenci televizoru jsem dlouho netušil, že existuje něco jiného než jazz a tzv. vážná hudba. Už jako velmi malý jsem s otcem navštěvoval nejrůznější koncerty a jazzové festivaly, ale vždy se mu nějak podařilo mě oddělit od podhoubí, které by naznačovalo, že je tu ještě něco jiného.“
Přesto v 16 letech nastoupil do kapely Řetěz, a když jeho spoluhráči odešli na vojnu, přestoupil do Arakainu. Hrál mimo jiné s Milošem Dodo Doležalem, natočil čtyři alba s kapelou Wanastovi vjecy, točil a vystupoval s Druhou trávou Roberta Křesťana, s Lenkou Dusilovou nebo s Lucií. Kromě toho se v poslední době upřednostňuje vlastní tvorbu jako leader kapely New Orchestra Of Dreams nebo – jako v případě nového alba Reculture – pod hlavičkou Štěpán Smetáček & friends.
Album snese nálepku jazz jen proto, že pro široký záběr Smetáčkova hudebního cítění nemáme jiné pojmenování. Sestoupíme-li však na úroveň jednotlivých skladeb, můžeme si vychutnat hutný alternativní rock s přechody k metalu (You Are Fine), punk (Láska a hit), ale také experimentální ambientní hudbu (260907 Part 1), elektroniku (Memorie) nebo klidnější alternativu (Buddha Rebel). Skladba New Year Ritual kombinuje jazz s moderními technologickými postupy, zatímco Light A Star s hostující zpěvačkou Tonyou Graves je holdem klasickému jazzrocku. Jednou z nejvýraznějších skladeb je převážně akustická I Know s pěkným saxofonem Marcela Bárty (mj. Vertigo Quintet) a se zajímavou gradací při zdánlivé monotónnosti.

Zatímco Smetáčkova nahrávka je možná až příliš barevná, debut skupiny Med působí mnohem sevřeněji. V internetovém profilu kapely se píše o „směsici rocku, jazzu, funku, nu-jazzu a ještě mnoha dalších stylů“, avšak na první poslech je zřejmá především inspirace jazzrockovou érou. Do současnosti album Dirty Movie Music posouvá jednak funkově zvýrazněná basa Jaryna Janka (mj. Benedikta) a nepravidelný rytmus, připomínající skupinu Illustratosphere Dana Bárty.
Napětí albu dodává střídání klidnějších a hlučných pasáží, uklidňujícím dojmem působí zpěv hostující Lenky Dusilové. Z jednotlivých nástrojů upozorňuji na pěknou kytaru Mirka Šmilauera a na důležitou roli kláves Viliama Béreše. A za zmínku rozhodně stojí i vtipné názvy některých skladeb: Proč je důležité míti v autobuse kinedril nebo Období karotky a tomatových džusů přichází…
Klávesista Viliam Béreš účinkuje i na albu Amsterdam Beyond Adventurer skupiny Ruchadze Band. Její leader, Konstantin Ruchadze, má gruzínské předky, ruský původ (narodil se v roce 1950 v Moskvě) a „od dětství cítil averzi vůči komunistickému zřízení a také touhu po dobrodružství“. Koncem 60. let založil v Československu, kde žil s matkou od roku 1963, svůj první „band“, avšak v roce 1971 emigroval a působil nejprve ve Vídni, poté ve Španělsku a později v Nizozemsku.
Všude se věnoval hudbě: jazzrocku, flamencu a soulu. Jeho aktuální skupinu tvoří čeští muzikanti, mezi nimiž vynikají kytarista Lukáš Martinek a saxofonista Jakub Doležal. Žánrově jde opět o pokračování klasického jazzrocku, ve kterém občas vtipně probleskne inspirace beatboxem (Anastasiya), balkánská či východoslovanská melodie (Adventurer) nebo ohlasy soulu (vtipně pojmenovaná It’s Only A Gospel). Součástí alba je také svérázná devítiminutová úprava hitu Let It Be od Beatles.
Na všech třech albech se rocková a jazzová klasika snoubí s moderními trendy. Nejrozmáchleji k tvorbě přistupuje Smetáček, relativně nejkonzervativnější je Ruchadze. Ovšem i v tomto případě jde o pestrou a především hudebně vtipnou kolekci, která dokládá, že jazz může být velmi zábavný.
- Štěpán Smetáček & friends: Reculture. DrumArt/Good Day Records 2008, celkový čas 64:14
- Med: Dirty Movie Music. Amplion Records 2008, celkový čas: 43:52
- Ruchadze Band: Amsterdam Beyond Adventurer. Black Point 2007, celkový čas: 75:17