Možná nejslavnější videohra světa své filmové adaptaci dlouho unikala, kostičkový svět Minecraftu cílený na nekonečnou kreativitu ostatně nepřekypuje dějotvornými motivy, které mohly vytáhnout trn z paty studiu Warner Bros. Právě s takovým posláním ale do světových kin vstupuje šílený Minecraft film (A Minecraft Movie), který nezapře své primární tvůrčí pilíře – ani ne tak populární videohru, kvůli níž kinosály obsadí fandové s rekvizitami, nýbrž nezkrotnou energii Jacka Blacka a mimoňský styl humoru režiséra Jareda Hesse.
Důležité upozornění – tato recenze vychází z kreativního úsilí redaktora, jenž k Minecraftu nikdy neměl a pravděpodobně ani nikdy nebude mít žádný osobní vztah. Může tedy paradoxně přistoupit smířlivěji k rozdováděnému filmu, který znalcům samozřejmě poskytne spoustu referencí a vtáhne je do světa, kde je z kostek možné postavit naprosto cokoli, jenže sám kreativitou příliš neoplývá.
Jared Hess jako kdyby to dobře věděl a svůj „Ready Player One z Wishe“ vděčně zasazuje do světa podobně distancovaných a sociálně nepřizpůsobivých postav, jaké opanovaly už jeho legendární nezávislý debut Napoleon Dynamit. Kultovní „retardovaná“ komedie vyprávěla o mladíkovi z Idaho s mnoha dioptriemi, jenž si cestou do školy za autobus rád zapřáhl svou hračku, dominoval v tanečních disciplínách a zasazoval se o to, aby se předsedou školního ročníku stal jeho hispánský parťák Pedro. Ač vznikla před dvěma dekádami, dodnes jde o zámořský film s nejzábavněji divnými a extravagantními postavami.
A ty má ve větší míře také Minecraft, pomyslně přístupný zejména dětem od tří do patnácti let – a vlastně také komukoli staršímu, kdo si rád na 100 minut odfrkne u nenáročné drahé kraviny a kdo v určitých chvílích docení Hessovo rozpoznatelné charisma. Zdaleka nejzábavnější částí filmu je cca dvacetiminutovka v lidském světě, lépe řečeno v Idaho, kde živoří bývalá videoherní osobnost Garret “Smeťák“ Garrison.
Nadutý sebestředný živel v příhodném podání Jasona Momoy (Aquaman), tak trochu obšlehnutý z Adama Sandlera v Pixelech, chce zvrátit finanční tíseň akvizicí té správné dražené garáže s harampádím. Zakoupí právě tu, v níž se ukrývá starý majetek pohřešovaného Steva (Jack Black) včetně světélkujícího orbu, který umí otevřít průchod do jiné dimenze, konkrétně do kostičkového světa Overworld.
Black a Momoa křičí i blázní
Steve před lety zmizel v zemi, kde k přežití stačí dobře těžit (mine) a kout (craft). V ještě hlubší dimenzi jej zajala prasečí čarodějka Malgosha, která se svou armádou vepřů touží obsadit Overworld. K tomu ale potřebuje orb, jenž do lidského světa stačí odnést Stevův vlčí kamarád Dennis. Smeťák Garrison se po nálezu spřáhne s osiřelým chlapcem Henrym, jenž se v místní škole plné podivínů jeví jako největší (a současně, díky své kreativitě, vlastně i nejmenší) z nich, a zamíří do jiného světa spolu s Henryho starostlivou starší sestrou Natalie a náhodně přítomnou realiťačkou Dawn. Skupina ztroskotanců v čele se zbabělým vřískajícím Smeťákem se potká se Stevem a musí získat artefakt, jenž jim po rozbití původního orbu umožní bojovat s vepři a znovu otevřít průchod do našeho světa.
Slabiny velmi tradiční a generické zápletky jsou zřejmé dávno předtím, než se lidští hrdinové seskupí a zachraňují převážně mírumilovný svět Overworldu (vyjma nočních útoků zombie a kostlivců) před prasečími nájezdy. Tvůrci sáhli po maximálně dětinském uchopení a vypadá to, že o hráčích Minecraftu prostě nemají valné mínění. Jako by se domnívali, že na takové publikum stačí prostě v šíleném tempu hrnout podněty, vizuální gagy a odkazy, z nichž se občas něco chytí.
Až neuvěřitelně v tomto směru vyznívá úvodní prolog, v němž Steve během pěti minut dospěje, jako znuděný kancelářský poslíček uteče s krumpáčem do lomu, náhodou objeví orb, osvojí si úžasné craftovací schopnosti v jiné dimenzi a titulní artefakt pronikne tam i zpět z prasečí „podříše“.
Zběsilé tempo udává výhradně zpola muzikálový a každým coulem groteskní výkon Jacka Blacka, jenž se letos zřejmě nevyhne nominaci na Zlatou malinu. Jeho rockové já si tu dělá sólový koncert a jeden by řekl, že když se spojí s mimoňskými protagonisty v čele s imbecilním Smeťákem, vznikne skvadra s potenciálem rovným Napoleonovi, Pedrovi a strýčkovi Rico. Bohužel, dva herečtí tahouni sice hodně křičí, křepčí, vystavují břicho a pohazují vlasy, ale film přesně po jejich seskupení v Overworldu ztratí komický švih a začíná se opakovat.
Dětinský bizár
Vůbec se teď nebavíme o vizuálu, který mnohým připadne ošklivý – na druhou stranu, forma této videohry dává prostor k tomu, aby vše vypadalo uměle a zkrátka bizarně. Obecně se spíš rychle projeví, o kolik lepší a důstojnější bylo Jumanji, kde v těle Jacka Blacka uvízla ženská hrdinka, a samozřejmě i Dungeons & Dragons, bavící i samotným vypointováním mikropříběhů a výstavbou zábavného děje.
Minecraft na nás prostě sype pixely, a byť si udržuje základní kompetenci a graduje týmovou akční scénou s obřími vepři a sestrojenými golemy, jeho efekt závisí čistě na situační kvalitě. Záhy přitom víme, co od Momoy a Blacka očekávat, a akční pasáže jsou zábavné podle toho, jak drze vykrádají Indiana Jonese (Smeťák unikající šipkám v chrámu – Dobyvatelé; důlní vozíky – Chrám zkázy) a jiné dobrodružné klasiky.
Pak tu ale máme i wrestlingový souboj se zombie dítětem jedoucím na kuřeti nebo uhozenou, zcela nadbytečnou linii Jennifer Coolidge, která v reálném světě srazí autem mlčícího vesničana z Overworldu a jako kompenzaci si užívá brilantní rande s pečlivě naslouchajícím krychlovým stvořením. Hess tomu všemu ještě propůjčil vděčný retro styl osmdesátek a pojistil si například hostovací role dvou pardálů ze světa Co děláme v temnotách, Jemaine Clementa (dražebník) a Matta Berryho (počkejte si, až vesničan promluví).
Vlastně by málokdo čekal, že takhle ujetý blockbuster v kinech vůbec uvedou, a to ještě se zbožným přáním záchrany krachujícího studia. Když před filmem vidíte trailer na osmé Mission: Impossible, následný příval totální neseriózní grotesky vás svým způsobem uzemní. Sebedivnější a okolím shazovanou kreativitu je ale možná zapotřebí propagovat také stupidně, třeba to určitá sorta publika ocení jako geniální vizionářské dílo. Na to je ale Minecraft film přece moc schematický a v mnoha pokusech o humor jen trapný.
„Uo-o-o-o-o-oo. Chci žít ve světě Minecraftu,“ zní internetový popěvek, s nímž se identifikuje spousta nerdů. Těm ale filmový Minecraft až takovou radost neudělá, přece jde jen o dětinský výtažek z mnohem lepších filmů s videoherními pravidly a duálním fikčním světem. Vše místy zachraňuje zcela bizarní humor, který bychom u takové velkoprodukce nečekali – pro někoho tedy i za nula, smířlivě však za padesát procent.
5 /10
Minecraft film
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Jakub "lamps" Vopelka