Můj televizor snů

Během několika posledních měsíců jsem na Avmanii postupně publikoval své zkušenosti s DLNA, multimediálním serverem Plex a konečně i drobnou krabičkou Chromecast. A na co jsem přišel? Že ani jedna z těchto technologií není bez chyb – že každá z nich vyžaduje určitý kompromis.

Na závěr jsem dostal možnost trošku se zasnít a představit si technologii, která bude jednoduše dokonalá a divákovi nebude žádný výrobce házet klacky pod nohy. Sny jsou ale ryze subjektivní, ten můj tedy docela možná bude vyhovovat pouze mně. Pokud tedy máte trošku jiné představy, pochlubte se s nimi v diskuzi pod článkem.

Jedině IP TV

Začnu esenciální funkcí každého televizoru – příjmem a sledováním klasické lineární televize. V průběhu posledních deseti let jsem byl postupně odkázán na analogovou kabelovou televizi, analogovou terestrickou televizi, digitální terestrickou televizi, digitální kabelovou televizi a loni v prosinci mi můj internetový operátor konečně nabídl IP TV – poslední evoluční etapu sledování lineární televize.

Dobře navržená IP TV řeší hromadu neduhů současných televizorů. Krásným příkladem je time-shift, tedy průběžné nahrávání a skákání v čase během sledování televizního kanálu. Ani jeden současný televizor na trhu s ním nepracuje tak dobře jako IP TV. Kupte si klidně televizor za padesát tisíc korun a stejně ani náznakem nedokáže to, co můj drobný internetový set-top-box.

Prostředí IP TV Kuki

V případě IP TV se totiž všechny televizní kanály naráz nahrávají už na serverech poskytovatele a set-top-box z nich tedy pořady pouze streamuje stejně jako vy třeba videa z YouTube. Moje IP TV mi tak nabízí 48hodinovou historii všech bezmála padesáti televizních kanálu. Teď hned si mohu pustit třeba dokument, který vysílala stanice Discovery v úterý v 19:45, aniž bych se musel o cokoliv starat a aniž bych měl k televizoru připojenou farmu terabajtových pevných disků. To za mě dělá operátor.

 
Nepotřebuji nahrávání time-shift na televizoru a nepotřebuji ani rozměrný nahrávací pevný disk, to vše za mě totiž dělá můj operátor 24 hodin denně a u všech kanálů. Gól v hokeji si mohou přehrávat stále dokola.

Jenže sen to není. V mém snu je IP TV integrální součástí televizoru a nepotřebuji tedy další specializovanou krabičku. Zatím to není možné, na rozdíl od DVB totiž IP TV nemá žádný jednotný standard.

Nativní podpora Google Cast

V mém snu patří budoucnost streamování seriálů a filmů z internetových videopůjčoven jako Topfun, Netflix aj. Mnohé chytré televizory jsou vyzbrojené aplikacemi, které umožňují nakupování a přehrávání obsahu. Jenže podobné služby vznikají a zanikají a vývoj sofistikovaných aplikací pro konkrétního televizního výrobce je často velmi zdlouhavý proces. Televizní katalogy aplikací jsou tedy velmi často spíše plačtivou parodií na Play Store  od Androidu a App Store od Applu.

Mnohem více se mi tedy líbí technologie Google Cast, kterou používá Chromecast, a která umí dostat obsah z webové služby na televizor mnohem snazší cestou a bez potřeby vývoje a instalace složité aplikace přímo v zařízení.

 
Líbí se mi technologie Google Cast, ale nechci do moderního televizoru připojovat speciální HDMI dongle

Problém spočívá v tom, že si musíte koupit tu zatracenou tyčinku – Chromecast, který, pokud máte HDMI konektory příliš při okraji obrazovky, nepěkně vykukuje. Ne, nechci koukat na kabeláž a nechci do drahého televizoru mnohdy za desítky tisíc korun připojovat jakékoliv HDMI dongly. Můj televizor snů bude podporovat technologii Google Cast nativně, bude mít v sobě jednoduše softwarový klient Chromecastu.

Aplikační kompatibilita televizních OS

S předchozím souvisí i následující sen a to sen o aplikační kompatibilitě. Pokud bych byl osvíceným diktátorem, všechny chytré televizory v sobě budou mít upravený televizní Android – Android TV. Tím by se vyřešilo vše. Výrobci by měli i nadále volnost v optimalizaci a přebarvení prostředí, stejně jako to dělají výrobci mobilních telefonů, kteří se rozhodli pro tutéž platformu, ale zároveň by byla zajištěna kompatibilita na aplikační úrovni. Program z Play Storu by jednoduše byl k dispozici na televizoru Samsung, LG, Sony i Panasonic, protože by měly všechny Play Store. Nabídka aplikací by konečně byla trošku zajímavější a nekraloval by ji stále dokola infantilní krb, který je sice efektní, ale nejsem tak bohatý, abych utrácel tisíce korun za pohled na videosmyčku ohýnku v MP4.

Chci aplikační kompatiblitu – nejdále je zatím platforma Android TV

Televizní Android se nicméně stále neuchytil. Google to zkoušel už před lety s platformou Google TV, kterou tehdy okrajově přijalo prakticky jen Sony a Logitech, a i jeho nástupce Android TV zůstává poměrně exotickou platformou (a dokud ji nepřijme masový Samsung, bude tomu tak i nadále). Nic s tím neudělám, výrobci se prostě tvrdohlavě rozhodli prosazovat své platformy, pro které budou vyvíjet aplikace opět jen ti neotrlejší.

UPnP Reloaded

Další část mého snu byla o současném tristním stavu implementace a schopnostech technologie UPnP/DLNA napříč televizory. Konsorcium DLNA sice svoji technologii dále vyvíjí, ale já bych udělal velký restart a reset. Technologie UPnP/DLNA má v mém snu jediný primitivní úkol. Dostat jakýkoliv lokální audiovizuální obsah z bodu A do bodu B. Za všech okolností, nehledě na kodek a formát. Není jich zase tolik, aby v tom měl být jakýkoliv problém.

Moje testování DLNA často končilo takto. 

Přehrávání lokálního videa s titulky a muziky skrze UPnP/DLNA musí být stejně snadné a zcela bezproblémové, jako když budu na svém notebooku přehrávat MP4 video s externími SRT titulky ze svého síťového disku skrze protokol SMB nebo třeba hudební sbírku ve FLAC. Výrobci, neházejte nám klacky pod nohy a dělejte sakra svoji práci. Pokud to umí každý softwarový a bezplatný přehrávač počínaje VLC a konče PotPlayerem, proč to v roce 2015 neumí váš televizor, za který chcete zaplatit?

Můj televizor snů

Takže si to zrekapitulujme. Na svém vysněném televizoru chci sledovat svoji IP TV (v Česku především UPC, O2, Kuki aj.) bez potřeby jakýchkoliv dodatečných set-top-boxů. Chci, aby tento televizor nativně podporoval protokol Google Cast a o jeho aplikace se staral Google Play Store. A do třetice si chci na tomto televizoru přehrát skrze síť jakýkoliv multimediální soubor ze svého počítače a síťového disku a to bez potřeby transkódování a včetně titulků a všechno jednoduše, přirozeně, ergonomicky – tedy tak, jak si to zaslouží člověk, který přijde večer znaven z práce domů a to poslední, po čem touží, je souboj s technologickým středověkem. Toto má pro mě mnohem vyšší hodnotu než zbytečné 3D, zatím nepříliš využitelné 4K nebo třeba prohnutá obrazovka. Děkuji.