Když Google před lety představil svoji platformu Android TV, těšil jsem se, že snad konečně dojde k univerzálnímu sjednocení televizních systémů a divák bude mít jistotu, že ať už si koupí obrazovku od Samsungu, LG, Sony, Philipsu či kohokoliv jiného, uvnitř bude přinejmenším Play Store s oblíbenými aplikacemi, které znáte i ze svého telefonu.
Vypadalo to nadějně a já jen doufal, že to neskončí jako s předchozími televizními pokusy (Google TV), které upadly do zapomnění dříve, než je dokázala americká internetová jednička protlačit za oceán.
Naštěstí se tak nestalo, a časem tak první televizory s Android TV od Sony a Philipsu dorazily i na český trh. Jistě, těch výrobců není tolik, a budoucnost platformy je proto i nadále krajně nejistá, nicméně díky alespoň za to.
Před rokem to hodně skřípalo
Bohužel, jakkoliv je Android na telefonech po letech už vyladěný, s televizory to bylo horší a v mnoha případech je tomu tak i dnes. Když jsem si tedy loni v únoru vyzkoušel Android TV na tehdejším modelu od Sony, některé služby včetně Spotify si nerozuměly s integrovanou technologií Google Cast. Cast je přitom analogií Chromecastu, takže v ideálním případě by se měl televizor chovat naprosto identicky, jako byste do jednoho z jeho konektorů HDMI zapíchli drobný dongle s Wi-Fi z Mountain View.
Takto vypadal Android TV na Sony před rokem:
A takto se choval na televizoru Philips:
A místy to skřípe dodnes
Rok poté a s Philipsem na televizním stole mi už sice Spotify fungovalo, nicméně výrobce zapomněl na jednu klíčovou funkčnost Chromecastu. Představte si, že ležíte v gauči, v rukou svíráte tablet nebo laptop a chcete návštěvě ukázat fotky z dovolené, které máte uložené na službě, která podporuje protokol Cast. Kdybyste měli v televizoru Chromecast, který je stále aktivní v síti Wi-Fi, prostě spustíte přehrávání a drobný dongle skrze HDMI vyšle signál, který televizor probudí (pokud to samozřejmě podporuje). V případě Philipsu jsem ale tvrdě narazil, protože je jeho implementace Castu závislá na centrálním napájení. Když je tedy televizor vypnutý, je vypnuté i castování. Čili musíte kdesi mezi časopisy na konferenčním stolku najít ovladač, spustit televizor, čekat dlouhé sekundy, a pak teprve začíst vysílat fotky. Ne, takto to opravdu nemůže fungovat! Televizor jako chytrý domácí zobrazovač musí být v pohotovosti neustále a nehledě na nějaký ovladač.
Úvodní obrazovka Android TV s typickými dlaždicemi a zapůjčený film z katalogu Google Play Movies
Suma sumárum, ještě tentýž den jsem do televizoru s Android TV zapíchl Chromecast, čímž jsem ale přišel o jeden z hlavních motivů, proč si jej vůbec kupovat.
Jak donutit Google Cast, aby probudil televizor
Televizor musí být do sítě připojený skrze Wi-Fi. Pak je třeba aktivovat Wake on LAN (Nastavení → Bezdrátové a kabelové sítě → Kabelová nebo Wi-Fi → Zapnout přes Wi-Fi (WoWLAN)).
Počítejte však s tím, že tím pádem vzroste spotřeba el. energie v pohotovostním režimu na 5-10 W dle modelu, protože bezdrátový modul je stále aktivní. Ostatně to je i hlavní důvod, proč je toto chování ve výchozím stavu vypnuté.
Televizní Play Store je poloprázdný (ale pořád lepší než u konkurence)
Naštěstí tu jsou i ty další důvody, přičemž ten nejdůležitější jsem zmínil už v úvodu: Play Store. Narovinu, Play Store pro Android TV je jedno velké slzavé údolí. Proč? Protože pořád zeje prázdnotou! Po spuštění mi katalog na prvním místě doporučil jakési ruské aplikace (omlouvám se, jsem ročník 1982 a azbuka je mi blízká asi tak jako svahilština), a když už jsem narazil na nějaké známé z mobilu, byly mnohdy zešedlé, protože je autor neupravil pro televizní rozhraní.
Většina těchto neoptimalizovaných aplikací se přitom na obrazovce bez problému spustí a lze je ovládat. Politika Storu je však taková, že než aby byl zážitek poloviční, tak raději ať není žádný. Aplikace do Android TV tedy dostanete, ale musíte je nainstalovat ručně pomocí balíčku APK. To drtivou většinu běžných smrtelníků odradí.
Vždy čerstvé Kodi
Naštěstí ve Storu najdete alespoň tradiční trháky – nespočet androidích multimediálních přehrávačů a hlavně domácí kino Kodi. Televizor samozřejmě nabízí základní vestavěnou aplikaci pro přehrávání videí, fotek a hudby z připojeného USB média i sítě, ale Kodi je Kodi; nepsaný standard, který se skrze SMB připojí k domácímu disku NAS, k PC aj., projde všechna videa, co na nich máte, dodá plakáty, popisy, titulky, prostě vše.
Kodi je dnes už nepsaný komunitní standard. Na Play Storu je samozřejmě nejnovější verze s přepracovaným prostředím.
Televizor bez Kodi nesmí přes můj práh a majitelé Android TV mají alespoň v tomto případě jistotu, že bude v nejnovější verzi, což není u ostatních platforem vůbec jisté.
Play, YouTube, Netflix a další
Google Play ale není jen Store s aplikacemi, ale i katalog hudby a filmů. Na Android TV to mají být právě tyto dva pilíře, které se postarají o obsah, který si půjčíte, anebo koupíte. Hudbě a hudebnímu předplatnému nelze nic moc vytknout, ale s filmy je to už horší. Jsou tu, ale je jich málo, chybí dabovaný obsah pro děti a tak dále.
Filmům Play sekunduje Netflix. Tomu asi nelze také nic vytknout, protože jeho přehrávač je napříč platformami naprosto identický. Jako zákazníka, který utratí za podobný televizor desítky tisíc korun, což věru není málo, mě ale poněkud provokuje (možná i trošku uráží) tlačítko Netflix na ovladači. Netflix totiž není kompletně lokalizovaný, v Česku je to spíše okrajová služba pro pár seriálových geeků, takže mi na českém ovladači připadne asi tak vhodný, jako by tam bylo tlačítko pro přímé spuštění… Třeba čínského Baidu.
YouTube a Voyo. Podsvícení Ambilight je na televizorech Philips opravdu návykové a vyrovnávalo některé softwarové nedostatky.
Tuzemští diváci, kteří po návratu z továren nehodlají louskat s brýlemi na očích malé titulky, ocení několik předinstalovaných tuzemských půjčoven. Najdete tu třeba Banaxi a Voyo. Ano, není to žádná sláva, ale můžeme si za to tak trochu sami. Bylo jich tu totiž kdysi více, ale do jedné včetně Topfunu zkrachovaly, protože my máme přeci své Ulož.to, pirátské pluginy pro Kodi a v neposlední řadě torrenty od YTS a dalších.
Android TV toho může umět ze všech nejvíce, ale jen pokud se vám bude chtít
Takže jak tedy vypadá svět multimédií na televizorech s Android TV rok poté, co ve větší míře začaly pronikat do nabídek českých obchodů? Možná to bude po té smršti kritiky znít překvapivě, ale domnívám se, že ze všech platforem nejlépe. To nikoliv proto, že by snad byla nabídka předinstalovaných aplikací a ekosystém Googlu automaticky lepší než třeba na Tizenu (je to i otázka osobního vkusu každého z nás), ale spíše proto, že ačkoliv jsem poněkud zkritizoval chabou nabídku aplikací v katalogu Play Store, stále dramaticky převyšuje to, co najdete v katalozích ostatních platforem. Samozřejmě i zde najdete nespočet akvárek s rybičkami, hořící krby s videosmyčkou z YouTube a další kruciální blbinky, kvůli kterým si přeci kupujeme 4K televizory za desítky tisíc korun, ale naštěstí i poněkud sofistikovanější kousky, správce souborů, přehrávače, prohlížeče, to a tamto – prostě to, co ostatní platformy nemají.
Play Store pro mobilní Android je plný her, pro Android TV jich je ale upravený jen zlomek. Procesor si s nimi v každém případě poradí, ale bude to chtít Bluetooth gamepad.
Otázkou ovšem je, jestli běžný divák chce strávit několik dlouhých večerů hledáním té správné appky a netouží naopak po tom, aby za něj vše vybral už výrobce. Televizor totiž opravdu není telefon.
Nezapomeňte se podívat do komentované galerie v úvodu článku. Najdete v ní desítky snímků obrazovky i fotografií.