Nacistická rajská zahrada v těsném sousedství osvětimské továrny na smrt. Recenze filmu Zóna zájmu

Britský režisér a scenárista Jonathan Glazer natočil v průběhu necelého čtvrt století čtyři filmy, přičemž rozestupy mezi těmi dvěma posledními a jejich předchůdci byly takřka desetileté. Ten svůj poslední představil ve světové premiéře na festivalu v Cannes, odkud si za něj odvezl Velkou cenu i cenu FIPRESCI. Tři nominace na Zlaté globy, devět na ceny BAFTA a pět oscarových, vedle šesti na Evropských filmových cenách, naznačují, že jde o jeden z nejprestižnějších titulů loňského roku. 

Banalita zla

Glazer se v něm rozhodl tématizovat největší noční můru novodobých dějin v podobě osvětimského koncentračního tábora. Vychází přitom volně ze stejnojmenné knihy svého krajana, spisovatele Martina Amise, z roku 2014. Ta zprostředkovává děj za pomocí trojice vypravěčů, z nichž jeden, důstojník Paul Doll (v českém překlad Knut), odkazuje k hlavnímu a nejdéle sloužícímu veliteli tábora Auschwitz Rudolfu Hössovi. 

Právě z něho a jeho rodiny se rozhodl režisér učinit hlavní prostředníky svého sdělení o měšťácké banalitě zla, jež se snaží vytěsnit za zeď svého idylického života zpoza ostnatého drátu. Tady nabízí film velmi aktuální přesah k dnešku a politikům, kteří deklarují, že je nezajímá utrpení jiného národa a že je třeba myslet především na naše lidi a jejich problémy. 

Glazer Amisovu předlohu velmi radikálně adaptuje a půjčuje si z ní spíš motivy, které pak samostatně rozvádí. Tím hlavním je Hannah Arendtovou zpopularizovaný pojem „banalita zla“, který vznikl na základě jejího pozorování procesu s válečným zločincem Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě. Dle slavné filozofky se v něm jevil jako byrokrat, plnící v rámci rozkazů zadané logistické úkoly. Tedy jako součást mašinérie, nepřipouštějící si nebo rovnou odmítající odpovědnost za své zločiny. 

Lebensraum

I Rudolf Höss (Christian Friedel), který se ve filmu na rozdíl od knižní předlohy neschovává za literární pseudonym, se v něm prezentuje jako výkonný manažér, pyšnící se svou efektivitou a organizačními schopnostmi. Jeho prací je nechat si předvádět nové a výkonnější pece a pak je objednávat nebo propočítávat kapacitu vlaků pro likvidaci zhruba 400 tisíc maďarských Židů. 

Se svou ženou Hedwig (Sandra Hüller) a pěti dětmi v Polsku zpřítomňují Hitlerem zneužitou geopolitickou ideu Lebensraumu o teritoriální expanzi německé říše na východ. Poskytnutý životní prostor v podobě vilky s rozkvetlou zahradou Hössovi zušlechťují a stává se pro ně naplněním středostavovského snu o vlastním bydlení a ideálním místě pro výchovu dětí. I proto odmítá Hedwig tento prostor opustit, když má být její muž převelen na jinou pozici. 

Hessovi si budují svou rajskou zahradu v těsném sousedství osvětimské továrny na smrt, ale oni dělají, jakoby neexistovala. Hedwig se za pomocí služebnictva stará o děti, dům a zahradu s bazénem a její matka ji chválí za to, kam se její rodina vyšvihla. Rudolf chodí každé ráno do práce, dětem čte pohádky před spaním nebo se setkává z kolegy z práce. 

Hrůza, která není vidět, ale slyšet 

Vnější realitu tato ukázková rodina vytěsňuje, popírá, snaží se o ni pomlčet. Nebo alespoň její dospělí členové. Jako když se v řece, kam se jdou o víkendu koupat s dětmi, objeví popel z lidských těl. Ale ona existuje. V podobě kabátu, který si Hedwig zkouší před zrcadlem a jenž předtím patřil některé z obyvatelek tábora, která už ho neobleče. Šperky nebo šminky nemusí kupovat paní Hössová kupovat v obchodě, ale stávají se součástí pravidelného přísunu zrekvírovaného zboží. 

Udržovaná zahrada je hnojena popelem „položek“ výkonného osvětimského systému, děti si hrají s něčím, v němž rozpoznáme lidské zuby, dům je v noci osvětlen odrazem plamenů ze spaloven. V Zóně zájmu se ale důležitějším, než to vidíme na vlastní oči a o jehož povaze jsme díky historii zpraveni, stává to, co se odehrává mimo záběr. Za tou vysokou zdí, viditelnou ze zahrady vily. 

29 nejlepších válečných filmů, kterým můžete věřit. Víme, jestli a kde je můžete najít online

Realita k nám promlouvá zvukovou cestou. Slyšíme jakýsi konstantní šum, podobný hluku z ulice, který už vlastně nevnímáme. Jenomže tento je tvořený štěkáním psů, řevem dozorců, výstřely, lidským sténáním a prosbami, dunícím kotlem i unikající párou.

Zvuková plocha sound designéra Johnnieho Burna, v níž se všechny tyto zvuky slévají, spolu s chórem Micy Levi, způsobují, že jedna vrstva vnímání se odvíjí od dění na plátně a ta druhá v naší hlavě. Do tábora nikdy nenahlédneme, ale akt fyzické likvidace v masovém měřítku takto vyobrazený je o to neúprosnější. 

Distancované pozorování

Režisér natáčel přímo v Osvětimi po dlouhém období rešerší a příprav. Ne sice přímo v Hössově vile, ale v její věrné replice. Způsob, který pro pozorování života v ní zvolil, bychom mohli označit jako observační. Režisér, spolu s polským kameramanem Łukaszem Żalem, do domu a jeho okolí zabudovali desítku kamer a nechali je běžet současně. S ne vždy instruovanými herci. 

Dění v rodině tak sledujeme v dlouhých, odosobněných celcích, které s klinickým odstupem zachycují každodenní chod Hössovy domácnosti. Distancované nahlížení vytváří efekt jakési reality show, v níž se odhalují charaktery jejich aktérů. 

Hedwig, vědoma si své moci, jen tak mezi řečí vyhrožuje své židovské služce zpopelněním. Jde o maloměšťáckou paničku, zneužívající svého neoprávněného postavení, která je imunní vůči všemu, co přesahuje její zájem. 

Rudolf Höss je mnohem neproniknutelnější figurou než ona. Co se v něm odehrává, možná odhalí scéna v závěru, kdy má pocit, že ho někdo sleduje. Ale kdo? Historie, posuzující jeho místo v ní? Jak o tom svědčí propojení se současností v muzeu v Osvětimi. 

Zóna zájmu nás tak vybízí, abychom nebyli neteční k tomu, co přesahuje náš osobní zájem. Činí tak prostřednictvím konceptuálního tvaru, umožňujícího nám nahlédnout měšťáckou podstatu nacistického ráje, ukrytého udržovanou zahradní výsadbou před dýmem z osvětimských komínů. Chladně observační způsob jeho přiblížení za pomocí pečlivého rámování obrazu a zvukovému designu nám jeho podstatu připomíná více než naléhavě. 

Zóna zájmu

• Žánr: drama
• Původní název: The Zone of Interest
• www.a24films.com/films/the-zone-of-interest
• USA / Velká Británie / Polsko, 2023
• Scénář: Jonathan Glazer (předloha Martin Amis)
• Režie: Jonathan Glazer 
• Hrají: Sandra Hüller, Christian Friedel, Ralph Herforth, Freya Kreutzkam, Max Beck, Ralf Zillmann, Imogen Kogge, Stephanie Petrowitz
• Distribuce: Aerofilms
• Distribuční premiéra v ČR: 15. 02. 2024