Osmačtyřicetiletý režisér a žánrový všeuměl Steven Soderbergh, který nedávno vyhlásil, že končí s filmovou režií a bude se věnovat fotografování a malířství, přichází do kin s katastrofickým dramatem Nákaza. O tom, že nic se nešíří tak rychle jako strach.
Činorodý tvůrce
Jeho slova o konci kariéry a únavě z procesu natáčení při pohledu na připravované projekty, jež by se měly v tomto, příštím nebo přespříštím roce objevit v kinech, ale neberme zatím tak vážně. Soderbergh chystá akční thriller z prostředí tajných služeb Haywire s Michaely Douglasem a Fassbenderem v hlavních rolích, životopisný snímek Liberace o slavném americkém baviči opět s Michaelem Douglasem a Mattem Damonem nebo adaptaci špionážního seriálu ze šedesátých let Man from U.N.C.L.E. s Georgem Clooneym.
A to jmenujeme jen ty, u nichž už jsou jasnější obrysy, o čem by měly pojednávat. Další počiny by měly mít odlehčenější, komediálnější ráz a měly by se v nich objevit Cate Blanchettová (Last Time I Saw Michael Gregg) a Catherine Zeta-Jonesová (Cleo).
Držitel Oscara za Traffic a nominovaný ve stejném roce za Erin Brockovichovou je zkrátka mimořádně pracovitým tvůrcem, který od roku 1985 natočil přes třicet celovečerních i krátkometrážních titulů. Šestnáct z nich nasnímal jako kameraman (i Nákazu) a jedenáct jich i stříhal. V jeho filmech se objevují nejzářivější hvězdy Hollywoodu současnosti, některé v opakovaných spolupracích (Matt Damon, George Clooney, Michael Douglas). Nejinak je tomu i v případě Nákazy.
Soderberghovi se podařilo přimět ke spolupráci Kate Winsletovou, Gwyneth Paltrowovou, Marion Cotillardovou, Matta Damona, Judea Lawa a Laurence Fishburnea. Jména, jimž se píšou role na míru a které každé z nich je schopné samostatně přitáhnout diváky do kin na svůj další počin.
Proti žánrovým očekáváním
Soderbergh ale v Nákaze, na rozdíl od lupičské krimi Dannyho parťáci, nesází na jejich šarm nebo hereckou souhru, ale používá je jako pěšáky na předem vystavěné dramatické šachovnici, vypovídající komplexně o rozpadu základních mezilidských vazeb pod vlivem šířící se infekce. Spolu se scénáristou Scottem Z. Burnsem rozehrává sofistikovanou hru, v níž na jedné straně stojí divácká očekávání, která ze zmíněných postav se stane tahounem vyprávěním nebo ve které minutě budeme svědky skonu té, u níž to nejvíce předpokládáme, a na druhé straně ční režisérův jasný koncept, o čem chce vypovídat a jakým způsobem.
Když hned na začátku zemře na neznámou chorobu manažerka Beth (Gwyneth Paltrowová) i její malý synek, je nám jasné, že se neocitáme ve vodách klasické hollywoodské limonády, kde jsou postavy matky a dítěte z hlediska délky jejich angažmá v katastrofických příbězích chráněné nebo nedotknutelné. Zdrcený Bethin manžel Mitch (Matt Damon) se snaží zjistit, co se stalo a když se ubezpečí, že nešlo o nešťastnou náhodu, snaží se ochránit svou pubertální dceru. Sám je vůči nákaze imunní.
Podání ruky
Neznámý virus, který skolil Beth po služební cestě do Hongkongu, mutuje, bleskově se šíří se mění se ve smrtící epidemii, vyvolávající paniku mezi obyvatelstvem. Vědci a zdravotníci z nejrůznějších mezinárodních zdravotnických organizací a epidemiologických center se ho snaží lokalizovat, pojmenovat a zastavit vyvinutím účinné protilátky.
Pandemie neznámého agresivního viru je ale rychlejší než jejich nasazení a upřímná snaha se mu postavit a my jsme svědky toho, jak rychle se bortí základy civilizovaného světa. Léky, potraviny, voda. Vše se najednou stává nedostatkovým zbožím, na něž se stojí fronta. Zprvu trpělivá, po oznámení, že pro tuto chvíli zásoby došly, měnící se v živelné rabování obchodů a lékáren a chaos v ulicích.
Mezi lidmi se pod vlivem strachu z nákazy vytrácí přirozený kontakt. A nejen mezi těmi cizími, ale i bližními v rodinách. Každé zakašlání, sáhnutí na kliku u dveří, podání mobilu na baru sousedovi, který ho tam zapomněl, placení kreditní kartou, znamená riskovat smrt. Podání ruky najednou získává symbolický význam, který jste si asi nikdy před tím neuvědomovali.
Tísnivá atmosféra se stupňuje a my čekáme, kdy exploduje. Malé informovanosti obyvatelstva ze strany oficiálních orgánů a médií o tom, co se ve skutečnosti děje, se snaží využít ke svým cílům samozvaný společenský mesiáš s ne příliš altruistickými pohnutkami chování. A nabízí iracionální víru v zázračný přírodní lék. Vypuká panika.
Neokázalí hrdinové
Pravými hrdiny v chaotické a o čas hrající partii protichůdných zájmů se stávají lékaři a vědci. Špičkoví odborníci, žijící svou prací, kterou opravdu pojímají jako prostředek k záchraně lidí. Proti vůli svých nadřízených, jejichž jednání není vedeno vždy průhlednými motivacemi, se snaží bojovat s nebezpečným virem i za cenu toho, že porušují nebo ignorují úřední předpisy. Nenechávají se omezovat vyhláškami a nařízeními a sázejí na své individuální schopnosti rozlišit, co je v dané chvíli nejsprávnější a nejpotřebnější. Mohou dělat chyby a přehmaty, ale jejich odvaha a způsobilost vzít na sebe odpovědnost za osudy druhých a ručit za svá rozhodnutí třeba životem, z nich činí neokázalé velikány.
Taková je především doktorka Hextallová (Jennifer Ehleová), která v kooperaci s šéflékařem z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí Cheeverem (Laurence Fishburne) činí nejodpovědnější a tedy i postavení osobní nebo profesní nejvíce ohrožující kroky ke zvrácení nepříznivé virové epidemie. Nemenší zásluhu mají i jejich kolegové, doktorka Mearsová (Kate Winsletová) a epidemioložka ze Světové zdravotnické organizace (WHO) Orantesová (Marion Cotillardová), která v Číně hledá zdroj nákazy.
Jejich protipólem jsou ti, kteří se snaží z nastalého zmatku něco vytěžit. Počínání bloggera Alana Krumwiedea (Jude Law), obviňujícího instituce ze zatajování a zkreslování informací a kritizujícího machinace farmaceutických gigantů, je tak vedeno i jinými pohnutkami, než je navýšení počtu čtenářů jeho sloupku.
Laboratorní preciznost
Herci se svých rolí zmocňují skromně, bez velkých melodramatických gest. Přesně v duchu režisérova pojetí celého snímku. Snad jen v závěru se možná trochu víc přitlačí na slzopudnou notu, která je ale ihned vystřídána mistrovskou vizuální zkratkou, ukazující vznik viru. Součinnost netopýra a vepře, který se po úpravě dostane na stůl luxusní asijské restaurace, v němž je návštěvnicí jedna z protagonistek příběhu, nás zpět vrací k výchozímu bodu dne jedna, kdy se nákaza objevila.
Soderbergh bujení nákazy ukazuje s až laboratorní precizností. S důrazem na každý detail, jež může být životně důležitý. Rovnoměrně je nám přiblížena jak hektická snaha vědců najít lék, tak tíseň běžných neinformovaných lidí, na něž dopadá strach z nejistoty. S dokumentární věrohodností a pedantkou důsledností sleduje den po dni, jak se vir rozšiřuje a vede ke globální degradaci lidské společnosti. Rozklad civilizace mu pak slouží jako hřiště, na němž demonstruje, jak se pod tíhou smrtelného nebezpečí vybarvují charaktery jednotlivých osobností. Kdo obstojí a kdo ne.
Do děje ale diváka nevtahuje za pomocí zjitřených emocí hlavních postav nebo pitvání jejich mikroosudů. Z ústředních protagonistů nikdo nevyděluje ani mu neposkytuje větší prostor, v důsledku čehož nemáme šanci si k některému z nich vytvořit bližší vztah nebo se s ním identifikovat. Alespoň ne v prvoplánové rovině.
Soustředí se radši na samotné šíření pandemie a konsekvence, jež vyvolává. A podává je s vědeckou přesností. Po vzoru Trafficu jednotlivé dějové linie, nesené figurami, přinášejí vždy trochu odlišný pohled na toto téma. Nemusí se zákonitě protnout, spíše se doplňují. Někdy zůstanou linie neuzavřené (Cotillardová), jindy je vyústění přímější (Damon, Fishburne). Nedochází zde ale k umělému setkání všech jednajících postav v jednom uzlovém bodě, což v obdobných mozaikovitých vyprávěních občas zavání až přílišnou vykonstruovaností. Takto je to blíže realitě a nemusíme se obávat nelogických nebo za vlasy přitažených peripetií.
Všudypřítomný strach z možné nákazy a brilantní ztvárnění globální paniky podtrhuje znepokojující elektronický podkres Cliffa Martineze. Po Drive se tak se tak v krátkém časovém rozmezí setkáváme s další prací tohoto skladatele, jehož hudba pro Nákazu na sebe bere úlohu nálodotvorného nosiče emocí.
Křehkost stabilních jistot
Zvolený způsob dávkování informací o nákaze může mnohým připadat jako sterilní, chladný, odměřený, což neberme jako chybu, ale jako součást tvůrčího konceptu s jasným poselstvím. To upozorňuje na křehkost jistot, na něž se spoléháme. Stačí jeden náhodný dotyk a naše bohorovnost a pýcha je sražena na kolena.
Pandemie slouží v příběhu jako spouštěcí motor, upozorňující na mechanismy, vnášející do našich myslí strach a paniku. Právě ony se vyjevují být mnohem nebezpečnějšími a zrádnějšími činiteli než samotný virus. V nastalém zmatku jsou lidé ochotni naslouchat různým konspiračním teoriím a důvěřovat pečlivě kalkulujícím manipulátorům, ohánějícím se slovy o naději na změnu. Film by mohl být z tohoto pohledu poučením pro všechny, kteří tak rádi spoléhají na snadná řešení a proklamace o vyvedení z krize.
Poskytuje ale i další podněty k debatám. Třeba o farmaceutických společnostech, vydělávajících na prodeji vakcín. O důvěryhodnost nových médií a internetu zvlášť. O hranicích lidské odpovědnosti za druhé a ochotě ji převzít. O významu podání ruky.
Katastrofický artový snímek
Režisér ve své tvorbě pravidelně střídá odlehčenější, zábavné tituly (Zakázané ovoce, trilogie Dannyho parťáci), seriózní dramata se společenským přesahem (Traffic, Erin Brockovichová, dvojdílný Che Guevara), stylistické lahůdky (Eros, Berlínské spiknutí), formální experimenty (Hollywood, Hollywood, Bublina, Dívka na přání) a projekty, u nichž se nemůže spoléhat na jejich komerční úspěch (Kafka, Solaris).
Od jeho nezávislého debutu Sex, lži a video z roku 1989 se mu daří zručně lavírovat mezi požadavky studiového, mainstreamového filmu a jeho vlastním filmovým cítěním, formovaným evropskými uměleckými filmy 60. let a autorskými snímky následujícího desetiletí.
Nákazu můžeme s přihlédnutím k tomuto vymezení jeho tvorby označit za jakýsi katastrofický artový snímek. Soderbergh se vzdává pompéznosti a dramatičnosti jako typických rysů obdobných žánrových soukmenovců a sází raději na budování sugestivní atmosféry, jejíž dopad si možná uvědomíte až po zhlédnutí celého filmu než v jeho průběhu.
Vyhýbá se žánrovým klišé, ale i lacinému ždímání emocí. V jeho strohém, odosobněném stylu podání katastrofického námětu s ústředním mottem lidského doteku chybí zdánlivě prostor pro empatii. Uvnitř pod chladným zevnějškem se ale ukrývá hřejivá naděje v sílu lidské individuality a její schopnosti se správně rozhodovat.
Nákaza
- Žánr: katastrofické drama
- Původní název: Contagion
- www.contagionmovie.warnerbros.com/index.html
- USA/Spojené arabské emiráty 2011
- Scénář: Scott Z. Burns
- Režie: Steven Soderbergh
- Hrají:Matt Damon, Gwyneth Paltrowová, Jude Law, Laurence Fishburne, Kate Winsletová, Marion Cottilardová, John Hawkes, Bryan Cranston
- Distribuce: Continental
- Distribuční premiéra v ČR: 20. 10. 2011