Herečka, která nechce hrát v hororech a nemá ráda, když se lidé smějí násilí ve filmu. Hvězda s vizáží věčně mladé dívky, rozdávající radost svým fanouškům.
Natalie Portmanová jakoby vypadala mladší, než ve skutečnosti je. Její dětská vizáž možná svádí k představě dokonalé Lolity, spoléhat se ale na první dojem by bylo poněkud ošidné. Od své první filmové postavy nevinné Mathildy v proslulém Leonovi totiž stihla pozoruhodné množství herecké práce a ani se nijak netají tím, že kariéra filmové hvězdy pro ni není tím nejdůležitějším.
Pětadvacetiletá dívka s nadáním pro jazyky – kromě hebrejštiny a angličtiny našla zalíbení i ve francouzštině a japonštině – se narodila v Jeruzalémě a ve svých třech letech se s rodiči přestěhovala do Marylandu. Je jedináčkem a k rodičům má velmi blízko, což v rozhovorech s novináři neopomíná zdůraznit. K nejsilnějším podnětům z dětství patří účast na lékařské konferenci otce, během níž zhlédla laserovu operaci kuřete, a v důsledku tohoto zážitku se stala zapřisáhlou vegetariánkou.
Příjmení po babičce
Podobně jako Audrey Hepburnová zastává názor, že herecká kariéra pro ni není tím nejdůležitějším. Její image křehké a věčně dospívající dívky, kterou svého času sdílela s Winonou Ryder, přispěla k tomu, že v zástupu hereček nejmladší generace patří k těm nejméně přehlédnutelným.
V jedenácti ji objevil v jedné z newyorských pizzerií hledač talentů, díky němuž dostala příležitost účinkovat v několika reklamách. Nedlouho poté následovala kariéra modelky, avšak Natalie si záhy uvědomila, že ji stále více láká herectví, a nakonec také po několika zapomenutelných divadelních roličkách přišel průlom. Lidé z castingu Bessonova filmu Leon (1994) ji vybrali pro roli Mathildy – mladičké a neočekávané kamarádky nájemného zabijáka, s nímž popíjela čerstvé mléko, pečovala o květiny a zejména usilovala stát se ostřelovačem. Nominace na Young Star Award a rada rodičů, aby používala jako pseudonym rodné příjmení babičky, pak napomohly její cestě za dalšími úspěchy.
Psycholožka z Harvardu
Po Leonovi přišly menší, ale důležité role. V Nelítostném souboji (1995) ztvárnila neurotickou dceru Al Pacina a o rok později získala rovnou tři zásadní herecká zadání: ve Všichni říkají: Miluji tě Woodyho Allena byla školačkou Laurou, která se zamiluje do kluka, jenž si nakonec vybere její sestru; v zasněženém městečku kdesi v severní Americe ztvárnila Marty, jíž se obdivuje starší hudebník (Nádherný holky) a zcela odlišnou výrazovou rovinu si vyzkoušela coby prezidentská dcera ve sci-fi parodii Tima Burtona Mars útočí.
Ve filmu V jako Vendeta
„Raději bych byla chytrá, než filmová hvězda,“ tvrdí Natalie, když se ve své úspěšné kariéře rozhodla udělat krok stranou a dokončit nejprve středoškolská studia. K herecké profesi je značně kritická, když tvrdí: „Je omezující říct, že něco je tu pro zbytek mého života. Mě zajímá tolik věcí: Miluji matematiku, přírodní vědy, literaturu, jazyky.“ Možná i proto odmítla roli Julie po boku Leonarda DiCapria (1996) a svůj zájem nevěnovala ani Lolitě (1997) Adriana Lynea nebo Redfordovu Zaříkávači koní (1997). Namísto toho se vrhla na studium psychologie na vysněné alma mater každého studenta – elitním Harvardu.
Křehká, něžná, věčně mladá
Během školních prázdnin pak zvládla natáčení snímku Kdekoli, jen ne tady (1999) a za výkon v něm byla nominována na Zlatý Glóbus. V roce 1999 se díky postavě královny Amidaly stala ženskou ikonou fanoušků ságy Star Wars. Na přelomu nového milénia pak zazářila ve dvou filmech: v Návratu do Cold Mountain (2003) po boku Jude Lawa a Nicole Kidmanové a zejména v adaptaci proslulé hry Patricka Marbera Na dotek (2004). Herečka, která nechce hrát v hororech a nemá ráda, když se lidé smějí násilí ve filmu. Taková je Natalie Portmanová – hvězda s vizáží věčně mladé dívky rozdávající radost svým fanouškům.
autogram
- Natalie Portman
- International Creative Management
- 8942 Wilshire Blvd.
- Beverly Hills, CA 90211
- USA