Nejhorší člověk na světě: hravá, vtipná, citlivá i bolestně upřímná sonda do života nerozhodné třicátnice

Hledání sebe sama, profesní a osobní realizace, pocitu naplnění i ideálního partnerského vztahu jsou častá témata vztahových filmů. Se sondou do života třicátnice, která stále experimentuje s tím, kterou cestou se v životě vydat, přichází ve svém pátém celovečerním filmu i dánský rodák Joachim Trier.

Ocenění z Cannes

Ten zaujal festivalové publikum snímky Repríza nebo Thelma a v Cannes loni bodoval i jeho poslední titul Nejhorší člověk na světě. Představitelka hlavní role Renate Reinsve si za něj odnesla cenu pro nejlepší herečku a film tu vzbudil nadšený zájem kritiky i publika.

Oprávněně, protože jde přesně o ten druh festivalové hitovky, jež má šanci oslovit i běžné publikum, které snadno najde ztotožnění s tápáním hlavní hrdinky Julie, jež mu bude připadat důvěrně známé z vlastních životů. To, čím Julie prochází, jaké rozhodnutí jsou před ní a jaké vztahy má nejen k partnerům, ale i rodičům, v blízkém gardu zažil každý z nás a o to víc pak film rezonuje jako jisté zrcadlo, nastavené našim vlastním nejistotám, selháním a volbám, jejichž následky jsme nuceni nést.

Stylem vyprávění, hravostí a náladou může film připomenout Frances Ha a vůbec nezávislou tvorbu Noaha Baumbacha a Grety Gerwing, Woodyho Allena nebo seriálovou Potvoru. Joachim Trier si ale jde svou cestou, na níž zjevně slyší i oscarová Akademie, kde má při blížícím se předáváním ocenění dvě želízka v ohni. Za nejlepší cizojazyčný film a původní scénář.

Ten připravil se svým dvorním scenáristou Eskilem Vogtem a uzavírá jím „trilogii z Osla“, tvořenou filmy Repríza a Oslo, 31. srpna. Genius loci norského hlavního města, kde Trier žije, umí s kameramanem prodat s citem pro jeho architektonickou poutavost a společenský život lidí v něm.

Románová struktura vyprávění

V úvodu Julie shlíží z terasy na město, a jak ukáže prolog, i na svůj dosavadní život. Nejdříve se věnuje studiu medicíny, potom zjistí, že ji víc zajímá lidská duše a přejde na psychologii. I té ale nechá a rozhodne se stát fotografkou. Při této práci se seznamuje se zajímavými muži, jedním z nich je i o patnáct let starší autor komiksů Aksel (Anders Danielsen Lie). Zamilují se do sebe, Julie se k němu nastěhuje, v závěru spolu šťastně usínají v objetí, což doplňuje kruhová zatmívačka.

Zdálo by se romantický happy end, ale tím jejich a Juliin příběh teprve začíná. Trier ho vypráví v dvanácti kapitolách, s prologem a epilogem, přičemž dojem románové struktury ještě posiluje přítomností vševědoucí vypravěčky, která děj občasně komentuje a doplňuje. Názvy jednotlivých kapitol předznamenávají, kudy se bude příběh ubírat a jaké emoce i témata v něm bude převažující.

Délka kapitol se přitom různí, většinou podle toho, jak velký časový úsek v sobě zahrnují. Z těchto fragmentů Juliina života si dovedeme velmi přesně poskládat obrázek o něm a o ní, v tomto tvůrci příliš prostoru pro domýšlení si z nuancí nenechávají.

Okouzlující Renate Reinsve

A jaká Julie je? Taková jako mnoho jejích vrstevnic nebo vrstevníků, kteří mají před sebou množství voleb, které jim ale nezaručují správnost výběru. Julie spontánně mění své zájmy a priority, dá na intuici a věří, že jí povede správným směrem. Přijímá rozhodnutí, o nichž se domnívá, že jsou pro ni v tu chvíli správná, i když z dlouhodobější perspektivy se ukazují jako ty, kterých lituje. A nejen proto, že jimi třeba někomu ublížila. Odtud i pocity, které zažívá a jež vystihuje název filmu.

Julie na sobě cítí tlak okolí i partnera, že by měla naplnit svou mateřskou roli, na níž se ale moc necítí. I to je jeden z důvodů, proč se stahuje do ústraní vždy, když vztah dospěje do nějakého bodu, v němž už se necítí vnitřně komfortně.

Můžeme toto její jednání posuzovat jako utíkání před problémy či bázeň před jakoukoliv definitivou. Její perspektivou ale možná i jako jistý druh odpovědnosti vůči těm, kterým by mohla svým chováním, v němž už by nenesla odpovědnost jen za sebe, ublížit do budoucna mnohem víc.

Snahou neublížit je vedeno i její setkání s Eivindem (Herbert Nordrum) na svatbě, na kterou náhodně zabloudí. Stráví spolu noc, která má velmi důvěrný, až intimní ráz, aniž by přitom své partnery podvedli. Když se pak pro něj Julie rozhodne, její spálení mostů s předchozím vztahem dostane podobu zastaveného toku času, v němž existují jen oni dva a ostatní se mění v nehybné kulisy.

Nejde o jediný povedený filmařský nápad, kterým Trier své vyprávění oživuje. Houbičkový rauš, který se pro Julii promění v surrealistickou bránu vnímání rodinných kostlivců ve skříni i vlastní ženské úlohy, oživlé fotografie s jejími ženskými předky a tím, jak ony tuto roli naplnily, pohled na Eivindovu partnerku a její objevenou environmentální citlivost.

Hravý tón se v závěrečné třetině vyprávění mění v melodramatický, provázený vztahovou bilancí. Zvídavé, hezké oči a neméně okouzlující úsměv Renate Reinsve v roli Julie více posmutní, s tím jak je nucena být k sobě čím dál upřímnější.

Právě to je velká přednost Trierova filmu. Umí být hravý a vtipný, ale i citlivý a bolestně upřímný. Poznáte se v něm a bude ve vás zádumčivě rezonovat. Připomene vám širokou paletu pocitů, jež jste v různých obdobích života prožívali, nebo zrovna prožíváte a jež vám možná pomůže utřídit.

Nejhorší člověk na světě

• Žánr: dramedie
• Původní název: Verdens verste menneske
• www.mk2films.com/en/film/the-worst-person-in-the-world/
• Norsko, 2021
• Scénář: Eskil Vogt, Joachim Trier
• Režie: Joachim Trier
• Hrají: Renate Reinsve, Anders Danielsen Lie, Herbert Nordrum, Maria Grazia Di Meo, Hans Olav Brenner, Deniz Kaya
• Distribuce: Aerofilms
• Distribuční premiéra v ČR: 17. 03. 2022