To je smutné. Mám pár takový zážitků s jinými filmy, ale naštěstí podobné ikony jako Připoutejte se prosím, Spaceballs, Žhavé výstřely a většina parodií s Leslie Nielsenem mě bavit nepřestaly. Těžko říct, proč se tohle děje. Přijde mi, že to není zrovna ten typ hůmoru, který by byl jenom pro nějakou věkovou kategorii jako spousta různých puberťáckých komedií. Tvůrci těchto klasik sice občas taky balancují na hraně až fekálních vtipů, ale většinou je zahrají tak, že je opravdu vtipný spíše tím, co si vyvodí sám divák a ne co mu tvůrci naservírují. Stejně tak tyto filmy hodně kouzlí s tím, co se děje někde vzadu, mimo hlavní záběr kamery. Není to úplně skryté, ale taky ne naprosto zřejmé a viditelné, pokud se soustředíte jenom na popředí scény, jako u dnešních filmů. Potom se bohužel divák o spousty dobrých nápadů a vtipů ochudí.
Jediné čím tyto filmy bohužel stárnou je to, že si dělaly srandu z daných témat a filmů své doby. Pokud ty padnou a divák sám je nezná, nebo už opomíjí onu atmosféru, míjí se celá parodie účinkem.