Kung-fu = tanec, nikoli bojové umění. To člověk zjistí, až se o to trochu víc zajímá... nejlépe když si to zkusí na vlastní kůži.Asiaté jsou obecně drobní a slabí... a těmito pohádkovými filmy (s absencí gravitace a obecně velmi zvláštně fungujícími fyzikálními zákony) si to tak nějak kompenzují.
Zrada a pomsta
Skoro mě napadlo jestli příště bude recenze Byl sem mladistvýchm intelektuálem, aneb jak vám Bruce Lee a Michal D. mohou zachránit život. Plus doplněné top charts hudebni clipů Heleny V 😀
Kde je Mstitel s píšťalou?
Tenkrát v Hollywoodu :)
Každopádně ve výčtu chybí Kung prásk: Smrtonosná smrt.
Není to tak hrozné, jako některé jiné výběry. Trochu tam chybí japonské samurajské filmy, kde ale chápu, že to zařazení může být na hraně a můžou mít vlastní žebříček. Za nesamurajské Japonsko bych určitě zařadil karatistickou řežbu The Street Fighter (1974) se Sonny Chibou. A pak bych doplnil dvě kultovní záležitosti. Nejprve čínskou - Zrada a pomsta (1986), což je film, který díky uvedení v československých kinech a následně v TV přivedl k žánru celou jednu generaci fandů (i když jako film to teda není úplně zázrak) těsně před boomem VHS se všemi šaoliny. A druhá je legendární severokorejský Mstitel s píšťalou (1986), který má úžasně nahláškovaný český dabing (starého mistra dabuje Rudolf Hrušínský) a nezapomenutelné skákání přes stromy.
Ještě jeden: "Kouzelný cop"
Ten jsem viděl kdysi v kině a ani tehdy na mne neudělal dojem. A ten konec je absurdní.
Samurajské filmy jsou jiná kultura. To bude jiný výběr. Černý pásek jsem tam dal neboť byť jde o čisté karate a japonský film, tak duchem to tam patří. Ale Kurosawa fakt patří do jiného výběru.
Ještě by měl zaznít tchajwanský Dotek zenu (Touch of Zen, 1971). Tříhodinový meditativní epos, který s žánrem wu-xia pracuje dost podvratným způsobem.
Doporučuji také starou klasiku Úder otevřenou dlaní.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.