Dánský režisér Nicolas Winding Refn (1970) si vydobyl jméno jako tvůrce vizuálně vytříbených opusů, jež neskrývají svou fascinaci extrémně násilnými stránkami lidské povahy. Sám sebe v minulosti označil za „pornografa násilí“. Lidé jsou dle něj stvořeni k tomu, aby páchali násilí. Protože nás ale společnost nutí k tomu, abychom v sobě tyto sklony potlačovali, potřebujeme násilné obrazy vidět alespoň na plátně.
Neonová trilogie
Násilný byl i jeho nejznámější film Drive (2011), který se žánrově pohyboval někde mezi melancholickým thrillerem, gangsterskou romancí a neo-noirovou lahůdkou. Jednoduchou historkou z podsvětí režisér proměnil v orgii stylu, barev a hrdinské symboliky. Temný, krutý, chladný, ale i cituplně podmanivý a hlavně fascinující příběh ze zákulisí organizovaného zločinu podal s estetickou vznešeností, jež přináleží artovým festivalovým snímkům.
Svou neonovou estetiku, na dřeň obnažené brutální výjevy a spolupráci s hercem Ryanem Goslingem pak dále rozvíjel ve snímku Jen Bůh odpouští (2013). Šokující scéna z něj, v níž thajský herec Vithaya Pansringarm několika noži přišpendlí muže ke křeslu a probodne mu oko, přiměla několik diváků při promítání na festivalu v Cannes k odchodu ze sálu. Na konci se pak ozýval pískot a bučení. Deník New York Times film označil za okázalý machistický nesmysl, který postrádá emoce a ritualizované krvavé scény v něm působí jako droga.
Neméně kontroverzního přijetí se letos v Cannes dostalo i jeho novému filmu Neon Demon, který spolu s Drive a Jen Bůh odpouští tvoří jakousi duchovní a stylistickou volnou trilogii. Zatímco za Drive získal před pěti lety v Cannes cenu za režii, jeho třetí soutěžní účast se opět neobešla bez rozporuplných reakcí.
Dánskému provokatérovi ale přesně tato poloha vyhovuje, protože ví, že i když jeho film vyvolává velmi rozladěné, odmítavé nebo rovnou znechucené reakce, tak jde o titul, který vedle těch ostatních nezapadne a v diskusích se k němu budou diváci i odborná veřejnost vracet.
Hororová alegorie
Na dřívější výtky, v nichž byl osočen z misogynství (nenávist k ženám), se rozhodl v Neon Demon zareagovat tím, že natočí „ženský film“. Spoluscenáristkami jsou dvě ženy, Mary Laws a Polly Stenham. Za kamerou stojí Natasha Braier (V Sylviině městě, Mléko strachu, Cesta), která vizuální stránce propůjčuje výjimečnou kvalitu. Ženy dominují také hereckému obsazení. Jednu z nejodpudivějších postav filmu pak ztvárňuje muž, Keanu Reeves.
Prezident canneského festivalu Thierry Frémaux snímek popsal jako „kanibalský hororový film z prostředí topmodelek“. S tím žánrovým zařazením to ale takto jednoduché nebo přímočaré není. Hororová je poslední třetina dvouhodinové metráže, předtím sledujeme melodramatický iniciační příběh dívky, která v prostředí modelingu přichází o svou nevinnost. Tato ztráta nevinnosti je podána jako satirická nebo spíš hodně zvrácená alegorie na příběhy o dívkách, které přišly dobýt svět.
Režisér a spoluscenárista v jedné osobě těží z kontrastu melodramatu a provokativních hororových scén. Původně chtěl natočit teenagerský horor, ale nakonec mu z toho vyšla bizarní metaforická úvaha o ženské kráse, zlomyslnosti a pokřiveném přátelství.
Kult mládí, krásy a neokoukanosti
Režisér zde pracuje s tématem kultu mládí a neokoukanosti, jež v módním byznysu platí a ukazuje, do jakých extrémů jsou supermodelky ochotné zajít, aby si tento kult mládí a krásy udržely. Připomíná, že žijeme v době, kdy díky digitální revoluci je lidem předkládán obraz žen v showbyznysu, který není reálný. A mladé dívky se mu snaží již od útlých let přizpůsobit.
Hlavní hrdinkou vyprávění je šestnáctiletá Jesse (Elle Fanning). Začínající modelka bez žádných předchozích zkušeností s touto profesí, která přijíždí z malého města do L.A., aby zde našla štěstí a slávu. A také zázemí, protože je sirotek bez rodičů a příbuzných. Nebo to alespoň tvrdí.
Jesse se ubytuje v levném motelu, jehož správcem je podivínský Hank (Keanu Reeves). Za pomocí amatérského fotografa Deana (Karl Glusman) nafotí své první stylizované fotografie, na nichž leží jako oběť vraždy na pohovce a z krku jí na zem kape krev.
V šatně se po focení seznamuje s vizážistkou Ruby (Jena Malone), který ji vezme na párty v luxusním klubu, kde ji představí modelkám Sarah (Abbey Lee) a Gigi (Bella Heathcote). Všechny tři jsou uhranuty přírodní krásou Jesse a zajímají se o její sexuální orientaci.
V klubu zaujme i pozornost muže, z něhož se vyklube prestižní fotograf Jack McCarther (Desmond Harrington). Právě k němu Jesse pošle majitelka významné modelingové agentury Roberta Hoffman (Christina Hendricks), aby jí udělal profi fotky do jejího portfolia. A řekne jí, ať všude říká, že jí je devatenáct a ne šestnáct.
Jesse Jacka zaujme, stejně jako později špičkového módního návrháře Roberta Sarna (Alessandro Nivola), jehož opulentní přehlídku má hned napoprvé tu část zakončovat. Sarno je uchvácen její přirozeností, nezkažeností, čistou krásou bez plastických vylepšení. Tedy vlastnostmi, jimiž už nevládnou její kolegyně, kterým bere práci a jež na ni proto nevraživě shlížejí.
Jesse je mladá, krásná a má onu tajemnou esenci, která ji vyčleňuje ze zástupu dokonalých krásek, ucházejících se o svých pár let slávy na módních molech v Los Angeles. „Kdo by chtěl zkyslý mlíko, když může mít čerstvý maso“, utrousí na její adresu závistivě Sarah.
Jez, nebo budeš sežrán
Zprvu vyjukaná Jesse si s rostoucím obdivem začíná být čím dál vědomější svých předností a rychle přitakává narcistnímu prostředí, stavícímu na obdiv dívčí či ženskou krásu jako jedinou hodnotu. „Krása není vše, krása je to jediné,“ zazní ve filmu. Dean a jeho zájem o ni i nezištná pomoc, kterou ji poskytoval, jí je najednou na obtíž.
Neuvědomuje si ale, že její mládí a vitalita se staly trnem v oku jejím konkurentkám. Příliš dlouho přehlíží varovné signály, jako když po castingu u Sarna najde na záchodě Sarah na zemi před rozbitým zrcadlem a s roztrhaným portfoliem vlastních fotografií. I to, jak se k její zkrvavené ruce od střepu zrcadla Sarah lačně vrhla.
V neonovém fashion světě v L.A. , za marnivými kulisami kultu krásy, ale dřímá zlo, které se živí nevinností. A to nejen alegoricky, ale doslova. Jez, nebo budeš sežrán, tvrdý zákon přírodního potravního řetězce, uplatněný ve vysoce konkurenčním prostředí.
Režisér se u kanibalských scén nezastavuje a přichází i s dvěma nekrofilními. V první z nich dojde k lesbickému kontaktu mezi maskérkou, pracující na vedlejšák v márnici a jednou z mrtvol. Ruby v mrtvole vidí Jesse, již chtěla svést, ale byla odmítnuta. Ve druhé se Ruby ukájí na pozadí kýčovitě vybarvené přírody na vykopaném hrobě.
Přestože film obsahuje záběry, kdy modelka zvrací oční bulvu své konkurentky a poté spáchá nůžkami sebevraždu nebo výtoků z genitálů, kanibalské scény zůstávají spíš náznakové. Vana, plná krve, v níž se jako Čachtická paní koupe jedna z vražedkyň, zatímco další dvě ze sebe ve zpomalených záběrech smývají krev ve sprše.
Uhrančivá vizuální stránka
Ony pomalé, táhlé, hypnoticky uhrančivé záběry, ve spojení s elektronickým hudebním podkresem Cliffa Martineze, dělají z filmu opojný audiovizuální zážitek. Kamera lehce a vzdušně proplouvá designově minimalistickými místnostmi luxusních klubů, fotografických ateliérů a vil v Los Angeles. Občas ten pomalý tok přeruší stroboskopický střih nebo jiná vynalézavá práce se světlem.
Postavy příliš nemluví, ale svými pohledy dovedou vyjádřit srozumitelně všechny emoce, které se v nich odehrávají. To je příklad hlavně osmnáctileté Elle Fanning (Super 8, Zloba - Královna černé magie), která výborně zvládá onen přerod z naivnější do suverénnější polohy uvědomění si vlastní krásy u své hrdinky. Tento proces sebepřijetí se odehrává na pozadí atmosférické scény, kdy na přehlídce vidí odraz své půvabné tváře v zrcadlech, jichž se rty dotýká.
Hrátky s geometrickými obrazci, trojúhelníky, uprostřed nichž se ukrývají příčkami rozdělené další trojúhelníky, i s kosočtverci, používá Refn k významové hře symbolů, jež má spojitost s tématem ztráty nevinnosti i pohlcení světem modelingu. Do této hry symbolů se zapojují i snové sekvence („znásilnění“ nožem), které volně přeházejí do těch reálných a spíše tušených (dívčí křik z pokoje na motelu vedle Jesse).
Hra se světly, make-up postav, celková neonová stylizace, již barvoslepý režisér užívá, hypnotická atmosféra táhlých dlouhých záběrů, vyšperkované úvodní a závěrečné titulky. Uhrančivá vizuální stránka, ve spojení se stejně vtahujícím a působivým soundtrackem Cliffa Martineze, který se dlouhodobě profiluje jako jeden z nejzajímavějších skladatelů filmové hudby současnosti, to vše hraje Refnovi do karet na jedničku.
Forma zrcadlí obsah filmu
Příběh je ale poměrně předvídatelný a jeho hororové šokující zakončení je trochu samoúčelnou provokací, která ale na festivaly typu Cannes nebo k artové produkci patří. Čeho se mi ve filmu moc nedostávalo, bylo oné satiry na svět modelingu a umělost a přetvářku, která k němu patří. Alegorie ano, satiry tolik ne.
Režisér umí vystihnout onu glamour atmosféru přehlídek, focení i castingů, kdy se podvyživené modelky s vystouplými lícními kostmi a prázdnými pohledy snaží tvářit sexy. Tento povrchní svět, v němž se mladé dívky stávají věšáky na šaty módních návrhářů s hypertrofovaným egem nebo tvárnými nástroji ve službách fotografovy vize, zrcadlí Refn za pomocí formy, která odpovídá obsahu filmu. Ta je stejně odtažitá, pozérská a samoúčelná, jako vtahující a krásná. Jde ale o krásu, která připomíná zvrácenou reklamu na Calvina Kleina, jak se vyjádřil jeden z kritiků.
A kdo že je oním neonovým démonem z názvu filmu? Možností je víc. Umělé světlo přehlídkových mol nebo fotografických ateliérů, které se tak liší od toho přirozeného. Nebo město Los Angeles, které na nováčka jako Jesse dotírá, vábí ho, svádí a nakonec ho použitého a zbaveného ideálů vyplivne. V lepším případě. V tom horším ho rovnou stráví. Než se tak stane, provede nás režisér Nicolas Winding Refn hypnotickou jízdou zkaženým městem, kde se pro krásu a dokonalost zabíjí. Tato jízda v jeho podání umí být stejně vábivá a smyslná, jako odpudivá a amorální.
Neon Demon
- Žánr: hororová alegorie
- Původní název: The Neon Demon
- http://theneondemon.com/
- Francie / USA / Dánsko, 2016
- Scénář: Nicolas Winding Refn, Mary Laws, Polly Stenham
- Režie: Nicolas Winding Refn
- Hrají: Elle Fanning, Jena Malone, Keanu Reeves, Christina Hendricks, Abbey Lee, Bella Heathcote, Karl Glusman, Desmond Harrington, Alessandro Nivola, Charles Baker
- Distribuce: Film Europe
- Distribuční premiéra v ČR: 22. 09. 2016
Hodnocení filmu: 7/10