Nikdys nebyl: recenze filmu

9. března 2018
TWEET SDÍLET
Joaquin Phoenix jako traumatizovaný „Taxikář 21. století“ s kladivem v ruce čistí svět od zla. V artové variaci na žánr revenge thrilleru hledá vykoupení v hypnotickém světě skličující krutosti.

Osmačtyřicetiletá skotská scenáristka a režisérka Lynne Ramsay si projekty pečlivě vybírá a při jejich realizaci trvá na uplatňování své umělecké vize. Možná proto po neshodách s producenty odstoupila jak od režie mysteriózního detektivního dramatu Pevné pouto, tak westernu Pistolnice Jane. A možná proto od debutu Chytač krys z roku 1999 za necelé dvacetiletí natočila jen čtyři celovečerní filmy, včetně toho nejnovějšího.

Její snímky spojuje několik ústředních motivů. Fascinace dětmi a mladistvými, výrazné násilí, téma smutku, truchlení a viny. Pracuje se střídmým vypravěčstvím, její filmy jsou zbavené nadbytečných informací, vysvětlujících expozic či dlouhých dialogů. Většina významů je tak vtěsnána do výrazných obrazů, skrze něž vypráví nejen příběhy, ale především zkoumá nitra svých aktérů.

Taková byla před sedmi lety její mrazivá studie zrodu zločinného sociopata bez pocitu viny s názvem Musíme si promluvit o Kevinovi, a takový je i psychologický revenge thriller Nikdys nebyl, za nějž loni na festivalu v Cannes získala cenu za scénář a hlavní představitel Joaquin Phoenix cenu pro nejlepšího herce.

Pokračování policejní práce

Joaquin Phoenix zde ztvárňuje válečného veterána Joea, sužovaného mnoha traumaty a vnitřními zraněními. Nejen z dětství, kdy musel čelit brutálnímu otci, ale i z nasazení v Afghánistánu a své kariéry agenta jednotky FBI pro boj s prostitucí.

Svůj život tráví mezi domem, v němž bydlí s matkou (Judith Roberts) a nebezpečnými misemi, kde jako nájemný zabiják navazuje na svou předchozí policejní práci. Po celých státech zachraňuje a vrací zpět domů dívky, které se staly oběťmi obchodu s bílým masem.

Proto si ho najme i kandidát na senátora za New York Albert Votto (Alex Manette), který je uprostřed volebního klání. Někdo unesl jeho nezletilou, dvanáctiletou dceru Ninu (Ekaterina Samsonov), která podle všech indicií (anonymní dopis) skončila v jednom z anonymních manhattanských nevěstinců, v nichž kvete dětská prostituce.

Joe ji má vypátrat, přivést domů a případně odstranit každého, kdo se mu postaví do cesty. A to v utajeném režimu, aby se tato citlivá informace nedostala do tisku a neohrozila tak Vottovu šanci na zvolení. Joe bere proto do ruky osvědčené kladivo, lepicí pásku a stahovací pásky a vydává se na další výpravu za spravedlností.

Traumatické dětství

Svou misí na záchranu bezbranné, zdrogované dívky ale zasáhne do propletené pedofilní sítě obchodu s dětskou prostitucí, v níž se proplétají zájmy vysoké politické chobotnice a zkorumpované policie. Zvrhlí představitelé této sítě, sledující své politické zájmy, se začnou bránit a v ohrožení se tak ocitá nejen jeho existence, ale i existence jeho blízkých.

Akta Pentagon: Skrytá válka - recenze filmu

Akta Pentagon: Skrytá válka - recenze filmu

Únik zprávy Pentagon Papers o politickém pozadí vietnamské války slouží Stevenu Spielbergovi k univerzální výpovědi o vztahu médií a politické moci.

Vše postupně graduje do krvavé spirály, jejíž násilnost překonává i Joeovy předchozí traumatické zážitky. Zasmušilý vlk samotář ale už nemá co ztratit a tak veškerou svou vůli napře k osvobození zneužívané Niny, s níž se cítí osudově spřízněn.

Oba v dětství zažili něco, co je spojuje (aniž by si to řekli) a před čím ji chce do budoucna ochránit, když v jeho případě se to nepovedlo. Vztahy rodičů a dětí patologického rázu netématizuje režisérka ve svých filmech poprvé. Zde se ukazují být zdrojem Joeových démonů. Jeho halucinací a úzkostí, na něž nezabírají ani prášky, které bere.

Něha i brutalita

Co se v dětství, Perském zálivu i u jednotky FBI stalo, se dozvídáme prostřednictvím různých náznaků flashbackového charakteru, které tyto události postupně usazují do širšího kontextu charakterové studie traumatizovaného, pudového Joea, který se se svým vojenským výcvikem chová jako někdo, kdo nemá co ztratit.

Je jak raněné zvíře, ovládané instinkty, které vzbuzuje soucit i strach zároveň. Když si pravidelně nasazuje na hlavu igelitový pytlík a přidušuje se, víme, že to není nějaká úchylka, ale souvisí to s tím, co prožil. A že od toho, aby vysvobození z jeho psychických běsů touto formou bylo definitivní, ho zachraňuje jen vědomí, že musí pečovat o svou stárnoucí nemocnou matku.

Já, Tonya: recenze filmu

Já, Tonya: recenze filmu

Na tři Oscary nominovaný nekonvenční biografický příběh krasobruslařky Tonyi Harding a aféry s ní spjaté, podaný ve stylu černohumorných komedií bratří Coenů.

Něžný a citlivý syn, zachránce zneužívaných holčiček i brutální zabiják. V Joeovi se mísí až dětská křehkost a zranitelnost s animální silou, poháněnou jeho rozervaností. Vnitřní bolest si léčí tím, že tu vnější, fyzickou, způsobuje těm, kteří si to podle něj zaslouží.

Náznakovost, která nevodí diváka za ručičku

Joe v duchu Travise Bicklea ze Scorseseho mistrovského opusu Taxikář čistí svět od zla. Narušenou psychiku, danou krušným dětstvím, ještě umocnilo jeho angažmá ve válce v Perském zálivu a jeho působením u FBI do posttraumatické poruchy, z níž hledá vykoupení s kladivem v ruce.

Režisérka ale s okolnostmi, jež ho přivedly k dnešnímu psychickému stavu i k tomu, proč se tak bere za svou unesenou chráněnku, pracuje velmi úsporně. Mnohé si musíme domyslet na základě náznaků, intuice, citu, rozhodně nás nevodí za ručičku, ale o to přesvědčivěji pak její psychologická studie raněné duše působí.

Tři billboardy kousek za Ebbingem: recenze filmu

Tři billboardy kousek za Ebbingem: recenze filmu

Vítěz Zlatých glóbů se od černohumorné komedie přirozeným vývojem posouvá k moralitě o vykoupení a odpuštění. Martin McDonagh a jeho příběh, plný překvapivých zvratů a nejednoznačných charakterů.

Podobně zachází ve vizuálním ztvárnění i s násilnými scénami. Jejich zjevnou brutalitu nechává za pomocí kamerových postupů (záběry z bezpečnostní kamery) i evokativních zvuků, pracujících s naší představivostí, často eskalovat mimo obraz. Cítíme z toho ale, jak se tato brutalita odráží na Joeově psychice. Jak se zpětně promítá do jeho vztahu k okolí i sebepoškozujícího chování vůči sobě samému.

Skličují poetická krutost

Lynne Ramsay k thrillerovému žánru přistupuje jinak než její mainstreamoví hollywoodští kolegové, kteří by nám určitě neodpírali přímý pohled na Joeovu práci s kladivem. Nesnaží se šokovat vnější surovostí, ale tou vnitřní, jež je odrazem té vnější. Umí překvapit. V momentech, kde čekáme výtrysk krvavého násilí, se mu vyhne a naopak ho nechá eskalovat v situacích zdánlivě pokojnějších.

Největší showman: recenze filmu

Největší showman: recenze filmu

Biografický muzikálový portrét „prince humbuků“ P. T. Barnuma a jeho varietního panoptika lidských „zrůd“ nabízí až příliš zidealizovanou verzi mnohem složitější a kontroverznější historické reality.

To vše nás udržuje v napětí a vyprávění ve skličující, znepokojivé, deprimující, tísnivé, jedno jak to nazvete, atmosféře. Umocňuje ji kameraman Thomas Townend záběry nočního města, blízkými Refnovu Drive a hudební podkres Jonnyho Greenwooda z kapely Radiohead, jež na nás přenáší Joeova traumata, s nimiž se potýká.

V této audiovizuální poetice skličující krutosti se snoubí syrová realističnost se snovými sekvencemi a hypnotickými pasážemi Joeova řádění s kladivem. Joaquin Phoenix s nadbytečnými kily a neudržovaným šedivým plnovousem a dlouhými vlasy v culíku se do role plně pokládá a předvádí další fyzickou a psychickou transformaci v duchu Stanislavského metody převtělení.

Hledání vykoupení s kladivem v ruce

Joe s kladivem kráčí po stopách manhattanských pedofilů. Hlubší poznání světa a motivací těch, kteří tento špinavý a amorální byznys provozují, jen prohlubuje jeho frustraci a beznaděj, z níž hledá vykoupení tím, že pomáhá druhým.

Tato kombinace procedurálního, psychologického a revenge thrilleru s nádechem filmu noir a mystéria je založena na stejnojmenné novele spisovatele Jonathana Amese z roku 2013. Režisérka k thrillerovému žánru přistupuje podobně jako Anton Corbijn v Američanovi s Georgem Clooneym, který působil jakoby se bourneovského námětu zmocnil italský analytik citově odcizených vztahů Michelangelo Antonioni.

Ve filmu Nikdys nebyl, který můžeme v nadsázce označit za artovou variantu na 96 hodin s Liamem Neesonem, si existenciální charakterová studie podává ruku s dekonstruovanou žánrovostí způsobem, z něhož vám nebude dobře po duši ani po těle. Přesto naděje, že by Joe z pekla svých traumat mohl najít vykoupení, tu je.

AVmania.cz
Nikdys nebyl   8

Nikdys nebyl

  • Žánr: psychologický revenge thriller
  • Původní název: You Were Never Really Here
  • www.youwereneverreallyhere.movie/
  • Velká Británie / Francie / USA, 2017
  • Scénář: Lynne Ramsay
  • Režie: Lynne Ramsay
  • Hrají: Joaquin Phoenix, Ekaterina Samsonov, Alessandro Nivola, Alex Manette, John Doman, Judith Roberts, Frank Pando, Madison Arnold, Ronan Summers
  • Distribuce: Film Europe
  • Distribuční premiéra v ČR: 01. 03. 2018

Témata článku: Filmy, Recenze filmů, Recenze

Určitě si přečtěte

13 nejlepších filmů o dobývání vesmíru. Víme, kde si je můžete pustit online

13 nejlepších filmů o dobývání vesmíru. Víme, kde si je můžete pustit online

Vybrali jsme nejlepší filmy s tematikou cest lidí do vesmíru. Takové, které nejlépe přiblíží zážitky astronautů a přitom vás dobře zabaví. Rovnou přidáme informaci, kde se na ně můžete legálně kouknout na internetu.

11 Ondřej Králík

Sony WF-1000XM3: nejlepší True Wireless sluchátka s ANC, která můžete mít [test]

Sony WF-1000XM3: nejlepší True Wireless sluchátka s ANC, která můžete mít [test]

Zájem o zcela bezdrátová (True Wireless) od jejich uvedení na trh raketově roste. Novinka Sony WF-1000XM3 míří na nejvyšší příčky a právem. Kombinuje výborný zvuk, skvělé potlačení hluku a příkladnou ergonomii. Zkrátka máme tu novou referenci pro ostatní a nejlepší True Wireless sluchátka na trhu.

40 Jaromír Puk

40 ženských erotických symbolů osmdesátých let

40 ženských erotických symbolů osmdesátých let

Kim Basinger, Kathleen Turner, Melanie Griffith, Bo Derek, Nastassja Kinski, Phoebe Cates, Rebecca De Mornay, Valérie Kaprisky, Sophie Marceau, Francesca Dellera, Isabelle Adjani a jejich smyslné scény ve filmech.

4 Marek Čech

Sony Walkman před 40 lety změnil hudební svět. Začal se prodávat 1. července 1979

Sony Walkman před 40 lety změnil hudební svět. Začal se prodávat 1. července 1979

Walkman, nebo také přenosný kazetový přehrávač, odstartoval revoluci. Dnes – čtyřicet let poté, co Sony svůj první Walkman představila – je poslech hudby ze sluchátek na ulici zcela běžný.

5 Jaromír Puk

Philips The Performance Series: nová řada 4K HDR televizorů vytvořená dle přání zákazníků

Philips The Performance Series: nová řada 4K HDR televizorů vytvořená dle přání zákazníků

Loňská řada televizorů Philips série 7303 patři k těm nezajímavějším na trhu s výborným poměrem cena výkon. Nová řada 7304 na úspěch a kvality předchůdce navazuje.

3 Jaromír Puk

Panasonic TX-55GZ1000E: parádní 4K HDR Hollywood můžete mít doma i vy [test OLED TV]

Panasonic TX-55GZ1000E: parádní 4K HDR Hollywood můžete mít doma i vy [test OLED TV]

Dostat se na vrchol není snadné. Setrvat tam delší čas, patří ale k daleko těžším úkolům. Již dopředu prozradíme, že OLED Panasonic TX-55GZ1000E se znovu vyšplhal až na samotnou špici technologicky možného. A leccos ještě vylepšil…

57 Alexandr Bray