Mladý chilský režisér Pablo Larraín natočil o éře generála Pinocheta už tři filmy. Artová temná groteska Post Mortem se dostala i do českých kin, diktatura tam byla přítomná jako mokvající podhoubí, z něhož vyrůstala bizarní a obtížně pochopitelná podobenství z apatického života tichého zaměstnance pitevny.
Jeho loňský snímek NO pinochetovskou trilogii uzavřel v docela jiném stylu. O dost veselejší satira založená na neuvedené hře chilského exulanta Antonia Scármenta odhaluje zákulisí referenda, které generál pod tlakem USA v roce 1988 vyhlásil, aby jím legitimizoval svou další vládu. V jeho rámci dostala opozice poprvé přímý přístup do televize, čtvrthodinu denně během měsíční kampaně.
Reklamního specialistu, který se opoziční kampaně chopí ve stylu, v jakém točil dosud reklamy na kokakolu, hraje charizmatická hvězda Gael García Bernal. Bernalova přítomnost sice narušuje autentické ztvárnění doby, jíž Larraín dosáhl tím, že točil na analogové kamery z osmdesátých let, ve formátu 4:3 a se všemi nedokonalostmi fluoreskujících barev a neostrého pozadí. Zároveň ale přítomnost hvězdy upozorňuje, že nesledujeme dokument. Divák neznalý detailů chilské historie by úpravy ani nepoznal.
Díky videoobrazu totiž režisér do filmu nenápadně zakomponoval i řadu původních reklam a záběrů a jeho mimořádné vizuální balení dokáže navodit pocit naléhavosti.
NO má ale i stejně pozoruhodný obsah. Nezůstává u komedie, je zároveň společenským portrétem země na rozcestí. Bernalův sympatický kariérista René, syn chilského disidenta a podřízený člena kampaně, proti generálově pravicové vládě bojuje stylem, který se naučil právě díky ní. Odmítne představy opozice vyčítat Pinochetovi mrtvé, zmizelé a umučené a trvá na tom, že obyvatelé chtějí víc radosti, lidovosti a chytlavější jingle. Symbolem kampaně Ne se stane duha a tančící a zpívající lidé.
NO ale není jenom politická groteska o absurditách populismu. Larraín dokázal ve svém filmu popsat ustrašený život v diktatuře, angažovat diváka emocionálně díky Reného soukromí. Stihne také zauvažovat nad obtížemi vyrovnávání se s minulostí i vysvětlit budoucí vývoj země, v níž Pinochet i po odstavení od moci zůstal senátorem. Daří se mu napnout příběhem lidí, kteří se odvážili stát si za svým přesvědčením. Jeho film je hořký, dramatický, originální, ironický, zábavný, inteligentní. V současné nabídce českých kin skutečné zjevení.
NO
tragikomedie, Chile/ USA /Francie/Mexiko, 118 minut
Režie: Pablo Larraín
Hrají: Gael García Bernal, Alfredo Castro, Louis Gnecco
Premiéra: 23. května
Hodnocení: 100 %
