Olive ONE: neobvyklý, stylový hudební AIO systém [test]

Kapitoly článku:

• Konstrukce a ovládání
• Jak to hraje

---

Jak to hraje

Zejména při mírně vyšší hlasitosti je cítit, že basům neumí Olive ONE dodat ten správný impuls a váhu, že mu nějaká ta energie schází a třeba kontrabas v "Imagination" od Hazeltina, Mraze a Drummonda ("Manhattan" | 2006 | Chesky | FLAC | 24 - 96) zní opatrněji, měkčeji a méně důrazně, než by měl. Zato má ale slušnou velikost a objem, stejně jako definice jednotlivých drnknutí není špatná. Zabroukání a fyzický tlak však ONE nedává. Už je však v kategorii, když bas není jen monotónní hmota.

Rychlý, lehký zvuk přináší i dobrou celkovou čitelnost; i když vokál Cary Dillon v "The Parting Glass" ("Live at the Grand Opera House" | 2010 | Bowers&Wilkins | FLAC | 24 - 48) nepůsobí úplně že má "tělo", je jí dobře rozumět a vokál je čistý, slušně zaostřený a jasný (výhoda rychlých digitálních obvodů), přitom tu však není digitální chlad a neosobnost. Na laskavost a vřelost (nebo "lidskost", chcete-li) Olive ONE tak nějak nehraje, přesto byste díky určité dávce měkkosti na první poslech na "digitál" netipovali.

Stejně tak výšky jsou spíše jemnější, hladší a nezvonivé, byť by možná chvílemi mohly mít více 

energie. Činely a kovové perkuse v "Misery" od Dave´s True Story ("Unauthorized" | 2010 | HD Tracks | FLAC | 24 - 96) nejsou úplně průrazné, ale rozhodně ani zapadlé v pozadí či opatrné. Přístroj je zvládá vykreslit přesně a rychle, byť na vás informace nebude zrovna chrlit, budete se muset zaposlouchat a najít si je. Výšky jsou ale zase dobře integrované a vůbec z celého pásma nic neční; Olive ONE prostě jen není určen pro mikroskopické analýzy nahrávek, ale spíše pro uvolněný poslech hudby jako celku.

Poklidný, neoslnivý, neefektně naladěný zvuk se může oproti mnoha all-in-one zdát dynamicky utaženější, ale zvuk rozhodně není plochý; jen na poměry podobných přístrojů nesází na drama a energii, ale spíše na nadhled a plynulost. Nástroje v "Question and Answer" Garyho Burtona z desky "Like Minds" nejsou ploché, přesto by dynamické špičky určitě snesly razantnější a aktivnější podání. Nicméně plynulost, s jakou hudba z reprosoustav vytéká a kontrola, s níž tóny vznikají, probíhají i zanikají je na daný koncept přístroje rozhodně fajn; mikrodynamické nuance vašimi reprosoustavami spíše neprotlačí, stejně jako Olive ONE asi nebude vhodným nástrojem pro rozmáchlé orchestrální kompozice, ovšem pop, rock, jazz či libovolný podobný žánr zahraje v pohodě.

Rozhodně dobré je rozlišení, které přístroj nabízí. Není to zvukový analyzátor, to ne, ale hudba je rozložena do vrstev a má svou hloubku, jasně definované hlavní linky a zvuky pozadí, které mají sice méně prostoru, než hlavní hudební linky, ale jsou rozpoznatelné. McMillanova "Missa Brevis Kyrie" zpívaná mnohohlavým sborem Capella Nova ("Tenebrae" | 2007 | Linn | FLAC | 24 - 88,2), postrádala vlastně jen dozvuky kostelního prostoru, sbor byl rozdělený do mnoha hlasů, jakkoliv ještě ONE neumí navodit pocit konkrétnosti jednotlivých hlasů, dává "jen" pocit, že to není jeden mužský a jeden ženský "mnohohlas".

Stejně tak prostor nahrávek podává Olive ONE nikoliv holograficky, ale již se slušným náznakem tří dimenzí. Katchého "Being Ben" z "Third Round" (2010 | Qobuz | FLAC | 24 - 88,2) byla dobře rozestavená do šířky, nástroje mezi sebou měly zřetelný prostor, byť v předozadním podání byly rezervy. Scéna byla vyrovnaná mezi reprosoustavami, ale dostatečně pevná a přehledná.

V čem se Olive ONE ale cítil jako doma, to byly hudební vzorky z oblasti rocku, popu a podobných "neudiofilských" žánrů. Díky měkčímu charakteru je i Osbournova hudebně i zvukově řízná (možná spíš řezavá) "Perry Mason" ("Ozzmosis" | 2014 | Qobuz | FLAC | 24 - 96) zbavená nepříjemných hran, aniž by pozbyla tahu na branku, hudba má razanci a dokáže vás bavit a vtáhnout. Není to úplně pohlcující koncertní atmosféra, stejně jako to není úplně ideální zážitek při vysoké hlasitosti, ale při středních poslechových úrovních je to rozhodně zábavný poslech.

Olive ONE není klasicky audiofilské zařízení a ani to nikde netvrdí, byť i audiofilům dokáže do jejich sestavy přinést zajímavé bonusy. Koneckonců je to spíše konkurence Denon HEOS, SONOS nebo Bluesound systémů. Jako celek včetně zesilovače je to ideální přístroj do pracoven či míst, kde chcete mít dobrý, čistý zvuk pro libovolnou hudbu, která vás ale nemá otravovat a má vám být celodenním společníkem; ruku na srdce, za dané peníze si ale můžete pořídit lepší zvuk. V místech a chvílích, kdy se budete chtít do muziky ponořit, je dobré vynechat zesilovací část přístroje a použít jej výhradně jako digitální centrum se spoustou možností a převést a zesílit jeho signál na "velké" sestavě. Pak naplno využijete jeho komfort, rychlost a pohodlnost, která dobře těží z moderních možností.

Nejlepší je, že Olive ONE můžete využít v obou rolích, stačí pořídit ne jeden, ale dva (tři, čtyři... podle počtu prostor) a propojit je do elegantního, dobře fungujícího multiroom systému. Olive ONE je lifestylový společník na úrovni, nestojí sice úplně málo, ale rozhodně má velmi zajímavý potenciál.

Klady

+ skvělá kombinace běžně používaných funkcí...
+ ...a některé příjemné neběžné funkce
+ rychlost reakcí a snadnost, s níž můžete začít poslouchat
+ multiroom aplikace
+ slušně čistý a detailní, byť trochu opatrný zvuk

Zápory

- za něco kolem 20 000,- můžete možná poskládat o něco audiofilštější zvuk
- komfort 7" displeje je nevyužitý naplno díky některým malým a do stran nacpaným prvkům
- chybí DSD

Olive ONE

Základní model bez HDD cena: 18 990 Kč
Olive ONE + 1 TB HDD cena: 21 990 Kč
Olive ONE + 2 TB HDD cena: 25 990 Kč

• Výkon: 2x 32 W
• DAC: Burr-Brown PCM5142:
• 32-bit/384kHz
• Dynamic Range / SNR: 112 dB
• THD+N: - 93 dB @ - 1 dBFS 
• 8X oversampling
• Formáty: WAV, AIFF, FLAC, MP3, AAC, Apple Lossless, Ogg Vorbis

---

Poznáka redakce: autor je šéfredaktorem magazínu Hi-Fi Voice,
Článek byl převzat z Hi-Fi Voice