Kapitoly článku:
Menu
Průvodce dokončil svůj proslov a my vstupujeme do „rolujícího“ MENU. Ano, plynule přecházíme z poslední položky na první. Menu je obsáhlé, podrobné, nikoliv nepřehledné, vyznáte se v něm lehce. Netrpělivé rychloprocházení jednotlivých položek dává znát, jak velmi podrobná nastavení jsou přítomna. Perfektní!
Obraz má 5 profilů (Dynamický/Normální/Kino/Kino režim/Uživatelský) a tyto jsou samostatné pro vícero druhů signálů/vstupů. Parádní možností se zdá být kopírování nastavení profilu do jiného. Teplota barev prezentuje nezvyklých pět profilů – Chladné2/Chladné 1/Normální/Teplé 1/ Teplé 2. Z podrobných úprav obrazu vybíráme – správu barev s velmi detailním individuálním nastavením, adaptivní korekci gama, nastavení úrovně černé, efekt „Jasné“ bílé, včetně jejího vyvážení a klasické korekce gama. Část z vás asi odzkouší „Adaptivní řízení podsvitu“ a jeho pozitivní/negativní vliv na obraz. Obraz se opravdu dá nastavit takřka „po milimetru“. Při špatné volbě neváhejte využít obnovu nastavení výchozích hodnot.
Ve zvukovém submenu zahlédneme čtyři profily (Standard/Hudba/Řeč/Uživatel). U každého z nich nastavujeme výšky a hloubky, pouze „Uživatel“ přinese aktivaci ekvalizéru v osmi pásmech. Zákon na omezení řvoucích reklam sice pomalu spatřuje světlo světa, přesto ale nepřátelé zvukových skoků uvítají s nadšením automatické řízení hlasitosti.
Fandy zvukové krásy vlastnící sluchátka potěší položka „Hlasitost sluchátek“ – samostatné řízení hlasitosti sluchátkového výstupu. To musíme opětovně velmi, velmi chválit. Všechny televizory totiž mají sluchátkový konektor umístěný nepřístupně vzadu a pokud není nezávislý, tak po zapojení sluchátek se vypínají reproduktory. V tomto případě můžete mít zapojena sluchátka třeba stále (zejména pokud máte bezdrátová), ale o zvuk z reproduktorů nepřijdete. Ten stačí pak jen zeslabit.
Ikonka menu „Síť“ jasně určuje dané úkoly. Provádíme nastavení k síti/internetu, nastavujeme Viera Remote, síťové spojení, updatujeme software.
Následuje submenu s vypovídajícím názvem „Časovač“. Časovač vypnutí nebo třeba vypnutí stroje pro nepřítomnost signálu.
Nastavení – první položka a hned „ekologicky laděná“. U výrobku s tak nízkou spotřebou se dá ještě šetřit? Pravděpodobně ano – 8 částí v „EKO záložce“ (Úsporný režim/Senzor osvětlení okolí/Viera Link/Vypínání přes Link/Úsporný standby režim/Inteligentní auto vypnutí/Automatické vypnutí/Vypnutí bez signálu).
Z dalších částí vybíráme, co uživateli dále umožní menu provádět – edituje složku Oblíbené, prochází a edituje naladěné kanály, vyvolá ruční ladění, aktualizuje seznam kanálů, aktualizuje software, přidává TV signál, který doposud ještě neladil.
Poslední část věnuje pozornost nápovědě ( přehledná eNápověda). Obsluha tady načte systémové informace a informace o zařízení atp.
Obraz
Ihned po základním nastavení televizoru a naladění programů jsem zbystřil pozornost. Prvotní obrazová kvalita naznačovala, že se zde nebude jednat o „tuctový“ kousek.
Hovořme u subjektivního hodnocení (posouzení „na oči“) o velmi příjemném obrazu. Méně kvalitní SD vykazuje pouze obvyklé drobné problémy na hranách objektů (zvýšená obrysová ostrost – „aura“) a mírný neduh s sebou nesou čárově náročné scény. Výrazně drobně kostkovaná košile, nebo listí stromů v neklidu v závislosti na celkovém posunu scény. SD obraz má při dobré kvalitě zdroje vysoce korektní výraz. Nese se v duchu široké prostorové podívané. Barevně byl konstantní bez zásadních přechodových míchanic s minimem barevné hranové přebujelosti. To uvidíte teprve u méně kvalitních videí.
S HD obrazem pak vystupuje Panasonic do hry s jednoznačným filmovým nádechem. Rychlé děje – třebas celkový posun scény – dává zvláštní a až přirozené rozmazaní. Pro vysvětlení - sice dochází k drobnému rozostření, jenže automatika jakoby nechtěla ostřit, co ostřit nemá a nechávala pohybu jeho přirozený neostrý nádech, takže jste ušetřeni obvyklého agresivního a nepříjmeného "telenovelového efektu". Při následném zastavení dějů reaguje rychle a přesně. Lehoučký neklid předkládají čárově náročné scény při jejich rozpohybování.
Prostor u HD místy hraničí až s 3D podívanou, a to prosím zkoumáme „jen“ 39“ panel. A co barvy? Jemnost, nevtíravost, nepřemrštěnost. Bílá má svoji lehkost a decentnost - někde by možná mohla o kapánek více „svítit“, kontrastní černá vypadá působivě, věrohodně. Při úplné tmě si zachovává vysokou kvalitu pro oko.
Rozdíl mezi tmavou zdí v pozadí a černým prostředím na panelu (při totální tmě v místnosti) po chvíli zkoumání objevíme. To už přecházíme do totálního hnidopišství, prosím u televizoru nenáležícího do nejvyšších řad. Pleťová má precizní šmrnc a filmovou grácii. U modré bych - jako totální hledač problémů - viděl možná lehký závan technického nádechu. Pocitově dobře hodnotím slušné prokreslení tmavších částí scén. Záhyby na tmavě modré košili byly zaznamenatelné, což není pravidlem. Záleží na nastavení obrazových preferencí.
Pro „denní“ diváky jsme testovali v režimu „Kino režim“ při sluncem prozářené místnosti. Rozsah jasu, kontrastu a podsvícení dostačuje pro potřeby korektního zážitku. Klidně svobodně vyberte případný jiný obrazový profil, který vyhoví individuálním požadavkům na jakost obrazu.
Nadstandardní, nikoliv špičkové jsou pozorovací úhly. Ale až teprve při větším odklonu od kolmice dopadající na plochu panelu, nastává barevný posun a ztráta lehkosti a kresby ve scéně. Dochází taktéž k nástupu drobných náznaků přepalů a narůžovělého závoje.
Měříme a měříme...
A na pomoc si vezmeme obyvyklé měření. Pomineme obvyklé velmi líbivé režimy dymanický či normální, a podíváme se, jak budou vypadat vaše filmy večer. Měření potvrdilo velmi dobré nastavení obrazu, příčemž Panasonic nabízí kupodivu dva obrazové režimy s názvem Kino.
První není tak přesně nastavený, je o chloupek světlejší, studenější, jasnější s širším barevným prostorem, ale s krásně hlubokou černou (0,035 cd/m2) - jeví se tak, jako by byl nastavený pro sledování filmů za denního světla, aby byl spokojen filmový fanoušek i běžný divák. Pro zajímavost - statický kontrast panelu je výborných 4 000:1, dynamický pak 7 365 195:1. To potvrzuje i první dojem, že Panasonic zapracoval na kvalitě řízení podsvícení.
Měření "kino režimu"
"Kino režim" se pak ideálu blíží z druhé strany. Je o chloupek studenější, barvy jsou o něco přesnější, gamut je téměř ideální, gama je pak 2,0. Puntičkář by uvítal asi hodnoty přesně mezi dvojicí továrních nastavení, ale běžný i náročnější filmový fanoušek si určitě vybere a zbytek případně doladí. Nutno říci, že i měření potvrdilo velmi přirozené podání škály šedé i barev, takže divák nebude ochuzen o detaily.
Nový televizor vybírejte pečlivě. Kolik do něj chcete investovat, na jaké ceně začínají kvalitní modely? Jaká bude nejvhodnější úhlopříčka, rozlišení a jaký typ zobrazovacího panelu? Určitě si přečtěte návod Jak dobře koupit televizor.
Doporučujeme také redakční výběry televizorů: