Parazit: infiltrace do světa bohatých ve vítězném filmu z festivalu v Cannes [recenze filmu]

4. října 2019
TWEET SDÍLET
Vítězný film z festivalu v Cannes a jihokorejský kandidát na Oscara, který za pomocí originálního žánrového koktejlu ukazuje kontrast dvou odlišných společenských tříd a napětí mezi nimi z toho plynoucí.

Plusy

  • Film má v sobě silné sociální téma, ale podané způsobem, které uspokojí jak intelektuální fanoušky, tak ty žánrové.

Minusy

  • Žádné.
9/10
Hodnocení

Na letošním vítězi se porotci hlavní soutěžní sekce festivalu v Cannes shodli jednomyslně. Držitelem Zlaté palmy se za snímek Parazit stal jihokorejský režisér Bong Joon-ho, který tak pro svou zemi jako první jihokorejský tvůrce získal tuto prestižní cenu.

Jihokorejský oscarový kandidát

Při slavnostním zakončení festivalu mu v té chvíli v sále tleskal i Quentrin Tarantino, který byl s filmem Tenkrát v Hollywoodu jeho konkurentem v hlavní soutěži. Tarantino je ale především velkým Bongovým obdivovatelem. Řekl o něm, že jako jediný současný režisér má v sobě to, co uměl Steven Spielberg v sedmdesátých letech. Tedy natočit v podstatě jakýkoliv příběh tak, aby v něm nechyběl specifický humor a žánrová zábava.

Tarantina a Bonga toho ale spojuje mnohem víc. Oba v mládí žili žánrovými filmy, jejichž inteligentní variace teď natáčejí. A když byl Tarantino při příležitosti premiéry filmu Hanebný pancharti požádán, aby sestavil žebříček 20 nejlepších snímků od roku 1992, zařadil tam hned dva Bongovy. Pečeť vraha (2003) a Mutanta (2006).

U nás jsou Bongovy filmy jako Matka (2009) nebo Ledová archa (2013) mezi festivalovými i žánrovými diváky poměrně známé, ten druhý zmíněný i díky tomu, že se natáčel v barrandovských ateliérech. Parazit je režisérovým sedmým celovečerním titulem a provází ho úspěch jak komerční (tržby 90 milionů dolarů při rozpočtu 13 milionů dolarů), tak ten umělecký či reputační. I proto ho Jižní Korea vyslala jako svého kandidáta na Oscara v kategorii nejlepších cizojazyčných filmů.

Kontrast odlišných společenských tříd

Parazit se ostatně od typických festivalových vítězů liší. Má v sobě sice silné sociální téma, na které festivalové poroty slyší, ale podané způsobem, které uspokojí jak intelektuální fanoušky, tak ty žánrové. Možná i díky tomu je Parazit označován za nejzábavnějšího vítěze hlavní soutěže v Cannes od dob Pulp Fiction (1994).

Ona zábavnost ale nic neubírá na sdělení, které chce režisér prostřednictvím svého filmu říci. To sdělení nepůsobí prvoplánově a dotýká se tématu rozevírajících se sociálních nůžek mezi jednotlivými vrstvami společnosti. Tedy něčeho, co se ve svých článcích a studiích rozebírají sociologové či politologové.

Tenkrát v Hollywoodu: Tarantinova pocta filmovému průmyslu na pozadí vraždy herečky Sharon Tate [recenze filmu]

Tenkrát v Hollywoodu: Tarantinova pocta filmovému průmyslu na pozadí vraždy herečky Sharon Tate [recenze filmu]

Na pozadí případu vraždy herečky Sharon Tate píše Quentin Tarantino milostný dopis klasickému Hollywoodu a jeho hrdinům, žánrům a formátům, které se nestačily přizpůsobit požadavkům nového studiového systému.

Režisér ve vyprávění staví do kontrastu dvě čtyřčlenné rodiny z opačných pólů společenského spektra, prostřednictvím nichž se ptá, kdo na kom vlastně parazituje. Ten kontrast mezi nimi je definován už jejich přirozeným prostředím, tedy jejich domovem.

Na jedné straně vidíme suterénní byt chudé rodiny, jehož okno je v úrovni chodníku ulice, kde jim přímo před zraky a někdy i do onoho okna močí opilci. Otec i matka v této rodině jsou nezaměstnaní a přivydělávají si skládáním papírových obalů na pizzu. Jejich děti jim v tom pomáhají, a ač obě inteligentní, možnost vysokoškolského studia jim je z finančních důvodů nedostupná.

Druhá rodina žije v přepychovém moderním sídle, které si vytvořil na míru slavný architekt, který tu žil před nimi. A tak zatímco první rodina loví signál nezaheslované wi-fi u stropu na toaletě, ta druhá má dům s velkou zahradou, hlídaný kamerovým systémem.

Ten kontrast pak režisér v průběhu vyprávění ještě posiluje, když ukáže, že zatímco jedni pořádají zahradní party pro přátele, tak ti druzí se musí potýkat s následky bouře s intenzivním přívalem dešťů, která jim vyplaví jejich suterénní obydlí.

Plán infiltrace

Není divu, že když se naskytne příležitost, aby se ti chudí z rodiny Kimových mohli přiblížit světu těch bohatých z rodiny Parkových, že toho využijí. Dojde k tomu tak, že syn Ki-woo (Choi Woo-shik) z rodiny Kimových má kamaráda, který odjíždí studovat do zahraničí a nabídne Ki-wooovi, zda by nechtěl místo něho doučovat angličtinu dospívající dívku Da-hye (Jung Ji-so) z rodiny Parkových.

Protřelí Kimovi vytvoří synovi identitu vysokoškolského studenta, což má na elitářskou rodinu zapůsobit. Ta se ale u přijímacího pohovoru s paní Parkovou (Cho Yeo-jeong) neukáže být tak důležitou, jako doporučení dceřina předchozího doučujícího a také dojem, který Ki-woo zanechá. 

15 nejlepších komedií roku 2018

15 nejlepších komedií roku 2018

Ztratili jsme Stalina, BlacKkKlansman, Psí ostrov, Tři billboardy kousek za Ebbingem, Čtverec, Úžasňákovi 2, Oni a Silvio, Já, Simon, Pěkně blbě. Třetí letošní výběr se nese v uvolněném duchu silvestrovské zábavy.

Ten se coby chytrý kluk v domě a v tom, jak to v něm chodí, rychle zorientuje a rozhodne se využít toho, že paní domu je poměrně naivní a důvěřivá. Proto když se mu zmíní, že mladší syn Da-song (Jung Hyun-joon) má problémy s chováním, rozhodne se jí doporučit svou známou arteterapeutku Jessicu, která není nikým jiným než jeho sestrou Ki-jung (Park So-dam).

A takto postupně se za pomocí rafinovaných lstí podaří rodině Kimových infiltrovat rodinu Parkových. Otec Kim Ki-taek (Song Kang-ho) se stane osobním řidičem pana Parka (Lee Sun-kyun), jeho žena Chung-sook (Jang Hye-jin) pak rodinou hospodyní Parkových, která se stará o dům i vaření, protože tyto činnosti paní Yeon-kyo Parkové moc nejdou.  

Zvraty, posouvající žánrovým vyzněním filmu

Parkovi se ke Kimovým chovají slušně a vstřícně, aniž by tušili, že jde o příbuzné z jedné rodiny, kteří se k nim dostali na základě falešných doporučení a vysvědčení. Rodiče jsou se svými zaměstnanci spokojení, děti Parkovi mají své vychovatele nebo doučující rády, mezi Da-hye a Ki-wooem se rodí i bližší platonická náklonnost.

Všechno hladce klape, když Parkovi odjedou na jednodenní kempování, které slíbili synovi. Kimovi si v domě udělají mejdan, do něhož zasáhne jak nečekaná návštěva bývalé hospodyně Parkových Moon-gwang (Lee Jung-eun), tak dřívější návrat Parkových domů kvůli dešti.

To jsme dějově asi v polovině 132 minutového vyprávění a teprve teď začne Bong Joon-ho jako režisér a scenárista filmu v jedné osobě vršit překvapivé zvraty, které mění a posouvají nejen žánrové ukotvení filmu, ale i jeho tón a vyznění.

Zatímco první půli vyprávění můžeme vnímat jako podvodnickou komedii, kombinovanou s rodinnou tragikomedií, to, v co se film vyvine ve druhé půli, je možné označit za směsici thrilleru, hororu a jakéhosi groteskního morytátu s patřičně krvavými a brutálními scénami.

Hanebný pancharti: recenze filmu

Hanebný pancharti: recenze filmu

Quentin Tarantino v alternativní realitě druhé světové války s hanebnou drzostí reviduje lekce dějepisu.

A to zdaleka není všechno, protože snímek můžeme považovat i za společenskou či sociální satiru, stejně jako za sociální drama, které se ptá po příčinách současné rozdělené společnosti a nevraživosti lidí v ní. Vnímáme v této společnosti naučený respekt jednotlivých sociálních tříd vůči sobě, pod nímž ale dříme něco jiného. Odtažitost, projevovaná třeba tak, že se vyjadřujete o těch chudších jako o lidech, jejichž tělesné póry jsou cítit jinak než ty vaše.

Parkovi při přijímání dalších členů svého služebnictva dávají blahosklonně najevo, že je nezajímají nějaká písemná doporučení, ale jen ty ústní. Jsme lidé na úrovni a takto to přece mezi námi chodí. Kimovi toho využijí a sami se ujmou role těch doporučujících, kteří se pak jen obávají toho, aby nebyla jejich identita prozrazena.

Vytříbená obrazová stránka

Film, vybízející k úvahám o společenském napětí v důsledku sociální stratifikace obyvatelstva, podává režisér vytříbenou formou, v níž dokonale pracuje s náladou snímku. Přesně přitom ví, jak dlouho ji nechat uvolněnou a kdy ji naopak vyhrotit a přidat na její mrazivosti.

Obrazová stránka, za níž stojí kameraman Kyeong-pyo Hong, který s režisérem natočil Matku a Ledovou archu, má svou přesně promyšlenou vizuální koncepci, vycházející z míst, kde se děj odehrává. Tedy především v obydlích obou rodin, více pak v tom Parkově, jež v sobě ukrývá některá netušená zákoutí.

Bong Joon-ho natočil jeden z nejlepších filmů letošního roku. Jeho předností, kromě zručně budované zápletky s mnoha překvapivými zvraty, skvělých hereckých výkonů všech zúčastněných a fincherovsky chladné, ale přesto vtahující vizuální stránky, je jeho srozumitelnost, díky níž má šanci oslovit jak festivalové publikum, tak to vyhledávající originální žánrové variace.

Tento žánrový koktejl, pootáčející náladou i tónem vyprávění od poloh zábavných k těm napínavým a vybízejícím nás k zamyšlení, se mu povedl a není divu, že se o filmu mluví jako o horkém kandidátovi na cizojazyčného Oscara. Tak uvidíme, jak to při předávání cen filmové akademie dopadne.

Parazit

  • Žánr: černá komedie
  • Původní název: Gisaengchung
  • www.madmanfilms.com.au/parasite/
  • Jižní Korea, 2019
  • Scénář: Bong Joon-ho, Jin Won Han
  • Režie: Bong Joon-ho
  • Hrají: Song Kang-ho, Jang Hye-jin, Choi Woo-shik, Park So-dam, Lee Sun-kyun, Cho Yeo-jeong, Jung Ji-so, Jung Hyun-joon, Lee Jung-eun, Park Myung-hoon
  • Distribuce: Aerofilms
  • Distribuční premiéra v ČR: 03. 10. 2019

Témata článku: Filmy, Recenze filmů, Trailer, Recenze

Určitě si přečtěte

15 tipů na nejlepší levná a kvalitní sluchátka pro mobily

15 tipů na nejlepší levná a kvalitní sluchátka pro mobily

Levná přenosná sluchátka s kabelem nabízejí za málo peněz hodně muziky. Vybrali jsme nejlepší modely v ceně od 200 Kč do 1100 Kč.

11 Jaromír Puk

Sony KD-55AG9: elegantní 4K HDR OLED s příchutí dokonalosti a zvukem z obrazovky [test]

Sony KD-55AG9: elegantní 4K HDR OLED s příchutí dokonalosti a zvukem z obrazovky [test]

Pokračovatel úspěšného rodu OLEDů s precizním obrazem a fascinujícím zvukem přichází. Přiblíží své kvality alespoň na dohled k předchůdci? Nebo ho porazí o koňskou délku? Máme výsledek!

21 Alexandr Bray

Magnat Transpuls 1500: skvělé Hi-Fi reprobedny pro milovníky starých dobrých časů [test]

Magnat Transpuls 1500: skvělé Hi-Fi reprobedny pro milovníky starých dobrých časů [test]

Magnat Transpuls 1500 fungují skvěle jako pocta myšlenkám konstrukcí čtyřicet (a více) let starých a také ukazují, že staré neznamená zastaralé. Jakkoliv dnes umí technika nabídnout podobné frekvenční rozsahu nebo dynamiku z malých a tedy snáze umístitelných ozvučnic, zvuk z velkých proporcí je prostě trochu jiný. Tohle je skutečně příkladná nabídka "hodně muziky za málo peněz".

Daniel Březina

OnePlus: Nový 4K HDR QD televizor ukazuje, kam TV technika kráčí

OnePlus: Nový 4K HDR QD televizor ukazuje, kam TV technika kráčí

Značka OnePlus je známá především svými telefony s dobrým poměrem cena/výkon a nyní rozšířila svoji nabídku o nový televizor. Má to však několik háčků a dá se na tom dobře demonstrovat, kam se trh s televizory posunuje.

12 Jaromír Puk

15 nejlepších válečných filmů, kterým můžete věřit. Víme, kde je najdete online

15 nejlepších válečných filmů, kterým můžete věřit. Víme, kde je najdete online

Vybrali jsme 15 jedinečných filmů, které se věnují válkám ve 20. století. Vybrané snímky mají společné to, že válku neoslavují nebo nevzývají. Naopak kriticky a bolestně obnažují její zrůdnost a nesmyslnost. Jsou to válečné filmy, kterým můžete věřit.

27 Marek Čech, Vojtěch Malý