Párty Hárder: Summer Massacre. Řezník na Ibize východu posouvá vzorce teenagerských komedií tam, kam si ostatní netroufnou

Marek Čech

2. července 2022

Diskuze (4)

Plusy

Režisérova empatie k mužským postavám

Minusy

Pojímání žen jako objektivizovaných mužských sexuálních fantazií

7 /10

Nekorektní komedie Párty Hárd z roku 2019 vznikala v poloamatérských podmínkách a i její distribuce se odehrávala v rámci putovní distribuce vesměs po hudebních klubech. Na YouTube, kam jí její režisér zdarma umístil, ji ale vidělo přes milion diváků a získala si kultovní status. Díky množství zapamatovatelných hlášek a do extrému zacházejících situačních scén.

Profesionálnější parametry

Její autor Martin nebo Marty Pohl, režisér, scenárista, kreslíř „Martyho frků“, herní vývojář a horrorcorový rapper, vystupující pod pseudonymem Řezník, v ní rozvinul prcičkovský vyprávěcí mustr o středoškolském mejdanu, který se pořádajícím třem třídním outsiderům zvrhne v drogové a sexuální orgie, jejichž charakter opravdu nečekali.

Zatímco jedničku natočil Pohl za asi tři sta tisíc korun, dvojka už stála dvacetkrát víc. Pětina této částky se vybrala prostřednictvím crowfundingové kampaně, nadšenecká tvorba se zprofesionalizovala co do produkce i distribuce, kterou obstarává Bontonfilm s přístupností od 15 let.

Tato profesionalizace se promítá i do technické stránky filmu, která je kvalitnější než v jedničce, ať už jde o vizuál, kostýmy, výběr hudby nebo počet lokací. A také parametrů filmu. Zatímco první díl měl hodinou stopáž, tento už má celovečerní stominutovou.

To nese zároveň vyšší nároky na to, aby bylo vyprávění vybaveno dramatickým obloukem s gradací a katarzí a nešlo jen o řetězení epizodických humorných scének se spojujícím tématem, kdy teenageři konečně zasunou. Toto úskalí se Pohlovi povedlo překlenout tak napůl. Některé linie, jako je ta spojená s legendou o rybích lidech, vyznívají trochu do ztracena. Podobně jako dějové odbočky s vedlejšími postavami, které se vzdalují od hlavní linky na Máchově jezeru.

S Poulíčkem na Mácháč

Právě tam míří po složení maturity kamarádi Tomáš (Daniel Žáček) a Miky (Jiří Bohatý). Absence jejich parťáka z prvního dílu Péti je v pokračování vysvětlena rodičovskými povinnostmi. V reálu to bylo tak, že jeho představitel Jakub Kalián už nechtěl být s Řezníkem dál spojován.

Namísto něj se k nim přidává ten, který je minule šikanoval. Uhrovitý rádoby frajer s vadou řeči Poulíček (Adam Ernest), jehož zklamali jeho bodyguardi, s nimiž plánoval společné mejdany a oni místo toho dali přednost přípravě na vysokou školu.

V Poulíčkově Fiatu Multipla, vyzdobeném velkou nálepkou skupiny Ortel a dvěma dildy se vydávají na Ibizu východu, kde mají domluvenou brigádu u Tomášova strýce Žarka. Na ní si chtějí vydělat na festival Summer Massacre na Mácháči, proslulém nevázanou atmosférou.

Místo rozjetých párty a divokých sexuálních zážitků, které vyvrcholí na tomto festivalu u jezera, je ale čeká prohnilá chatka, zdravotní problémy a bizarní pracovní náplň v rámci jejich letní brigády. A také neonáckovští sekuriťáci v kempu a konkurenční parta potetovaných, věčně sjetých týpků, která jim neustále připomíná jejich nedostatečnost.

Dobré načasování gagů

Z dějového nástřelu je patrné, že Párty Hárder jsou vlastně takoví hardcorovější Snowboarďáci. Marty Pohl využívá vyprávěcí vzorce teenagerských komedií a současně se vysmívá změkčilosti jejich českých variant typu Bajkerů.

To jeho razantní styl, který se nebojí jít za hranici dobrého vkusu, posunem k mainstreamu neutrpěl. Nevyhýbá se drsným vtipům na adresu vozíčkářů, seniorů nebo epileptiků, verbální i fyzické ponižování ras, národů i pohlaví tu probíhá na několik způsobů.

30 nejlepších klasických českých komedií. Víme, kde je najdete online

Úchylky a sexuální praktiky, s nimiž české komedie opravdu neoperují, jako koprofilie, sadomasochismus nebo pedofilie se stávají přirozenou výbavou vedlejších postav, jako je tomu v případě starých známých z latexových orgií v jedničce, kteří tu vykonávají práci skautských vedoucího nebo perverzního Péťova táty.

Tělesné tekutiny, anální historky, drogy, alkohol, to vše Pohl bere jako prostředek k rozehrání humorných scének, jimž je třeba přiznat, že velmi dobře pracují s načasováním jednotlivých vtipů a gagů. Míru jejich prvoplánové oplzlosti režisér stupňuje a variuje v různých kontextech a neváhá je hnát do absurdních otáček.

Empatie ke zranitelnosti postav

Při tom všem nekorektním, černém, fekálním a sexuálním humoru a pojímání žen jako objektivizovaných mužských sexuálních fantazií bez náznaku jejich vlastní osobnosti, na druhou stranu nemůžeme Pohlovi upřít, že by neměl ke svým postavám empatii. Vnímá jejich touhy, přání, radosti i útrapy, s nimiž se potýkají.

Šikana ve škole, nepochopení a shazování ze strany rodičů či odmítání druhými vede k jejich zranitelnosti, pocitu outsiderství, který překrývají velkohubými řečmi. Pohl je nechá projít očistcem trapných situací, aby na konci vyšli posíleni.

Svět, v němž se pohybují, je otevřenější a tím také k nim drsnější, ale nikdy ne tak, aby z něho zmizela naděje. Třeba že „zasunou“. A podobné je to i s Řezníkovým filmem. Promítá do něj míru své kontroverznosti a úspěšně čeří vody nejen české žánrové produkce teenagerských komedií.

Ale současně je znát, že se vyvíjí, profesionalizuje, dospívá a že se mu daří rozehrát vyprávění, které mnohem lépe pracuje se svým tempo rytmem, stavbou i gradací situačních gagů a vtipů. A ostatním tvůrcům přitom ukazuje, že se nemusí držet tak při zdi a že se jistá nekompromisnost vyplácí.