Zajímavý rozhovor na téma sluch poskytl RNDr. Eugen Kvašňák, Ph.D., a tak šetřete na chvíli sluch a zaměstnejte zrak.
Nedávno jste si mohli přečíst rozhovor s panem MUDr. Jakubem Dršatou, Ph.D., který poskytl cenné informace v oblasti slyšení a negativních vlivů na sluch. Toto téma je ale obsáhlé, proto se k němu ještě jednou vracíme.
Dnes řady profesionálů v oblasti sluchu rozšíří další odborná persona, jež podá výklad trochu jiným, přesto neméně zajímavým způsobem.
RNDr. Eugen Kvašňák, Ph.D.
Vystudoval obor Biofyzika na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1991 získal titul RNDr. Od roku 1992 do roku 2001 působil jako doktorand a vědecký pracovník na oddělení neurofyziologie sluchu Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky v Praze. Tam se pod vedením pana profesora J. Syka (poučný rozhovor s panem profesorem můžete přečíst zde) zabýval především studiem neuronálního zpracování komplexní sluchové informace ve středním mozku a thalamu exp. zvířat. Během let 1994 až 2000 absolvoval několikaměsíční studijní pobyty v zahraničí. Roku 2002 nastoupil jako vědecký pracovník v Department of Neurobiology & Behavior, University of California Irvine, CA, USA. V roce 2005 své působení v Californii ukončil, aby mohl nastoupit jako odborný asistent Ústavu lekářské biofyziky a informatiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V současnosti tam vyučuje biofyziku a informatiku v českém a anglickém jazyce. O jeho publikační činnosti blíže zde.
Jak sluch funguje a jak se v průběhu života mění schopnost slyšet různé frekvence?
Fungování sluchu je obsáhlé téma, takže ve stručnosti. Sluchový orgán převádí mechanické vlnění (zvuk) na nervový vzruch (vjem). Zvuk je mechanické vlnění a jako takové se šíří jenom v nějakém hmotném médiu. Ve vzduchu a vodě je to podélné vlnění (vzhledem ke směru šíření zvuku), v pevných látkách podélné i příčné. Např. ve vzduchu při 20oC se zvuk šíří rychlosti 344 m/s, ve vodě 1450 m/s, v pevných látkách ještě rychleji.
Sluchové ústrojí člověka (ucho) se dělí na vnější, střední a vnitřní ucho. Vnější a střední ucho dovedou zvuk ke hlemýždi (cochlea) ve vnitřním uchu. Hlemýžď je rozdělen podélně na dva kanálky naplněnými endolymfou a jeden meziprostor trojúhelníkového průřezu naplněný perilymfou, ve kterém je tzv. Cortiho orgán s receptorovými („vláskovými“) buňkami. V endolymfě hlemýždě se následkem pohybu třmínku (stapes) na oválném okénku hlemýždě vytváří stojaté vlnění, které je vláskovými buňkami převedeno na nervové vzruchy vedené sluchovým nervem do mozku do dalších částí sluchové dráhy k dalšímu zpracování (frekvenční analýza, prostorové slyšení, atd.).
Schopnost slyšet různé frekvence se během života mění. Obecně nejlepší sluch má člověk na konci dospívání, slyší frekvence 20 – 16 000 Hz, někteří jedinci až 20 kHz. S věkem ubývá schopnosti slyšet vyšší frekvence, např. v 50 letech není výjimkou slyšet frekvence jenom do 13 kHz. Nicméně to nejdůležitější pro člověka, frekvenční pásmo řeči, je 0,1 až 5 kHz. Na obrázcích se nenechte zmást polokruhovými kanálky (labyrint), které jsou s hlemýžděm spojené, neslouží ke slyšení, ale k určení polohy těla, nicméně receptorové buňky pro vnímání polohy těla fungují podobně jako vláskové buňky v hlemýždi.
Na sluch působí mnoho vnějších producentů zvuku, což mu dozajista neprospívá. Umí se sluchové centrum po denním návalu zvukových informací zregenerovat?
Ano, umí. Zvuky do 100 dB zpravidla nepůsobí poškození sluchu, nicméně mohou působit jako stresový faktor. Na druhou stranu, všichni návštěvníci hlasitých hudebních produkcí asi znají šumění v uších druhý den. Pokud nedošlo k nevratnému poškození sluchu (nastává nad „prahem bolesti“, 110 dB, viz tabulka) sluchový systém se zregeneruje.
| Hlasitost (dB) | Producent zvuku |
| 60 | Konverzace |
| 80-85 | Běžná továrna, hlučná restaurace |
| 88 | Hlasitá párty, motocykl |
| 94 | Metro |
| 97 | Živé vystoupení |
| 100 | Motorová pila, sportovní akce |
| 112 | Rockový koncert |
| 115 | Siréna |
| 140 | Výstřel, prodouvý motor |
Ztrátu sluchu projevující redukcí vnímání na nižších intenzitách může být způsobena poškozením tzv. vnějších vláskových buněk, které v Cortiho orgánu v hlemýždi slouží jako „zesilovač“. Toto poškození bývá nevratné. Jiným zdrojem ztráty sluchu jsou některá (tzv. ototoxická) antibiotika. Ztráta sluchu může být také následek onemocnění středouší apod.
Někteří čtenáři se na diskusním fóru zmínili, že jim občas v uchu začne z ničeho nic pískat. Je to důvod k obavám či se jedná o běžný jev?
Pokud pískání přetrvává více dní, je nezbytné vyhledat lékaře (ORL kliniky). Pískání, dlouhotrvající šum, zvonění může být příznakem onemocnění části sluchové dráhy. Příkladem je např. tinitus, zvonění resp. šum v uších bez vnějšího zdroje.
V poslední době se do obliby dostala sluchátka. Spatřujete v jejich používání větší nebezpečí než při běžném reprosoustavovém poslechu?
Sluchátka, zvláště pak např. „pecky“, které se vkládají do vnějšího zvukovodu, mají škodlivý efekt v tom, že díky nezakrytí ušního boltce (který slouží jako anténa) musí být zvuk ze sluchátek hlasitější aby „přehlušil“ zvuk z okolního volného prostoru (zvyšujeme odstup jednotlivých zdrojů zvuků). Takto se vystavujeme nebezpečně hlasitému zvuku (a poškozujeme buňky ve vnitřním uchu) jenom proto, že nemáme odstíněny ostatní zdroje zvuku. Proto jsou sluchátka s lepší izolací „zdravější“, tyto sluchátka dostatečně tlumící zvuky z volného okolního prostoru, takže v nich nemusíme zvyšovat intenzitu poslouchaného nad práh intenzit poškozujících sluch.
Máte nějaké osvědčené tipy, jak co nejvíce šetřit sluch? Po jaké době poslechu si udělat přestávku?
To je velice individuální, ale rozhodně se vyplatí chránit svůj sluch před vysokými intenzitami zvuku (stroje, letadla, koncerty, apod), pečlivě se informovat o vedlejších účincích léků, používat ochranné pomůcky, když je to nutné (špunty, sluchátka, atd.), léčit včas propukající infekce, atd.
Spousta reprodukčních zařízení nemá vyrovnanou frekvenční křivku. Může poslech hudby s nadmírou basů či vysokých kmitočtů ve finále způsobit změnu citlivosti ucha na tyto frekvence?
Sluchový systém je jako ostatně všechny smyslové systému systémem do velké míry adaptabilním. Nelze se samozřejmě adaptovat na poslech např. frekvence 30 kHz, ale v rámci slyšitelných zvuků lze svůj sluch jak „vyladit“ tak i zdevastovat. Muzikanti, nejenže mají zpravidla predispozici slyšet lépe než zbytek populace, ale neustálým cvičením svůj sluch ještě zlepšují. Zhoršení sluchu (např. vysokých frekvencí) je většinou záležitost stárnutí, resp. onemocnění.
