Pravda či lež: Zákaz prodeje plazmových TV

Pravda či lež: Zákaz prodeje plazmových TV

Co stojí za fámou o možném zákazu prodeje plazmových televizorů? Je to pravda nebo lež? Nehraje si spíš někdo s námi?

Když přijde na řadu téma „Plazma nebo LCD“, vždy se objeví dva základní argumenty proč plazmu nekupovat a proč údajně pouze LCD je ta pravá a jediná technologie, kterou si má zákazník pořídit. Spotřeba a vypalování. Riziko vypalování plazmových panelů je již hlubokou minulostí a při normálním použití nehrozí, že by k němu došlo – tomuto tématu se však věnovat nechci. Dnes se budeme věnovat spotřebě.

Minimálně dva české servery a větší množství zahraničních minulý týden uveřejnily článek, v němž se uvádí, že EU zvažuje zákaz prodeje plazmových televizorů. Podíváme se tedy dané problematice na zoubek. Je to pravda? Jaký je účel podobných prohlášení?

Zavádějící informace

V původním článku je čtenář mimo jiné „informován“ o srovnání spotřeby obou technologií – přičemž se tam uvádí, že plazma má až 4x vyšší spotřebu. Což má být důvod k zákazu této technologie. Není tam uváděn žádný model, žádná značka, režim, podmínky měření, ale autor článku nezapomněl na kouzelné slovíčko „až“. Stejně tak bychom mohli říci, že auto má spotřebu až 40 litrů benzínu na 100 km.

Objektivní testy

V nedávném srovnání spotřeby plazmových a LCD televizorů jsme dělali objektivní měření a vyšlo nám, že spotřeba je více méně srovnatelná. Jsou režimy a situace ve kterých vychází lépe spotřeba plazmy, a za jiných podmínek zase dosáhne nižší potřeby LCD. V budoucnu plánujeme ještě další test, kdy by měly být k dispozici zcela stejné úhlopříčky, nicméně čekáme na letošní modely, neboť zástupci obou technologií slibují další podstatné snížení spotřeby velkoplošných televizorů.

Proč papírové srovnání spotřeby nefunguje

Ve výše zmíněném článku vysvětluji i důvody rozdílů ve spotřebě. Ve zkratce u LCD je spotřeba víceméně konstantní a záleží na nastaveném režimu, případně na funkci dynamického kontrastu, který reguluje úroveň podsvětlení LCD dle jasu scény, kdežto u plazmy kolísá spotřeba vždy a za všech podmínek. Důvodem je rozdíl v technologiích, kdy panel plazmy je schopen vyzařovat světlo – LCD nikoliv. Tam je vždy potřeba podsvětlení, a tak výrobci LCD panelů hledali a hledají různé způsoby, jak tuto nevýhodu eliminovat (například pomocí LED). Proto má také LCD technologie nižší statický kontrast.

Zde si dovolím menší odbočení. Ještě před několika lety bylo zvykem uvádět statický kontrast, který vyzníval v neprospěch LCD technologie a tak výrobci LCD začali uvádět kontrast dynamický. A najednou bylo číselko hned zajímavější a hezčí. Loni poprvé výrobci plazmových panelů začali zveřejňovat také hodnotu dynamického jasu (která samozřejmě u plazmy vychází 1 000 000:1), patrně aby nedocházelo k srovnávání jiných údajů.

Co nám tedy říkají údaje na štítku televizoru? Také něco jiného. U LCD většinou typický odběr, u plazmy odběr maximální, kterého v běžném provozu prakticky nedosáhnete. Nutno zdůraznit, že výrobci LCD i plazmových televizorů nabízejí obrazové režimy, které spotřebu ještě dále snižují, a tak se v domácích podmínkách dostanete spíše na spotřebu o desítky procent nižší než se dočtete v technických údajích. Jak se v tom ale vyznat? Co s tím?

Standardizace označení úspornosti

Pomiňme debatu na téma „do čeho by mělo EU zasahovat“ a podívejme se na to z hlediska zákazníka. Ten chce co největší televizor s co nejmenším odběrem. Jak ukázal letošní CES, tak tento trend je celosvětový a není značkový výrobce, který by si dovolil ho ignorovat. Proto také všichni výrobci na CESu 2009 v USA prezentovali své nové ekologičtější modely se spotřebou i o 30 až 50 % nižší, nežli je u starších modelů. Zde také pomáhá od listopadu 2008 nejnovější norma Energy Star 3.0, která nastavuje pro všechny televizory poměrně přísné a stejné podmínky. Pokud na produktu zákazník uvidí, že televizor normu splňuje, má jistotu nízké spotřeby.

Novinářská etika a bitva gigantů

EU nemůže zakázat výrobu jedné technologie, pokud splňuje základní ekologické standardy, což se u plazem samozřejmě dlouhodobě děje. Zde je spíše zajímavé sledovat, jak některé zájmové skupiny se snaží podsouvat za pomoci těchto mystifikací lidem velmi zavádějící informace. A někteří novináři je poté bezmyšlenkovitě převezmou. Jistě, chyby se můžeme dopustit všichni. Zvláště vzhledem k tomu, že tohle není první fáma o zákazu plazem, která objevila. Vždy se ale týkají právě problematických velkoplošných televizorů. Proč právě těch?

Ve výrobě televizorů se točí obrovské peníze a každý výrobce se snaží z obrovského koláče, který se několik posledních let ještě zvětšuje, ukrojit co největší kus – to je zcela zřejmé. Problém poslední doby je v rostoucí tvrdé konkurenci a především ve snižujících se cenách televizorů (krize na to má dopad také, ztráty některých společností jsou hrozivé). V malých úhlopříčkách je tlak na cenu obrovský a zisky tím pádem poměrně nízké. Pro výrobce jsou podstatně zajímavější a ziskovější úhlopříčky větší (a dražší), tj. 42“ a více. To bylo ještě do nedávné doby království plazmy. Aby výrobci LCD televizorů mohli snížit podíl plazmy a prodat více velkých LCD televizorů je ovšem za potřebí i přesvědčit zákazníky a odvrátit jejich pozornost od plazmových televizorů.

„Nekupujte tyhle výrobky, protože jsou zastaralé, nemoderní a brzy budou zakázány, neboť i kvůli nim se celý náš svět řítí do záhuby.“ Co může být lepším argumentem? Je jedno, kdo je lepší, co je vhodnější a co se vám více líbí. Nezáleží na pravdě. Tato teze se vryje do hlavy a pochybnosti zůstanou. Co když je to trochu pravda, že? Neřeknete si pak při nákupu: „Asi raději koupíme tu druhou technologii. Pro jistotu.“?

Nahlodat důvěru zákazníků konkurence a převážit jejich zájem na stranu svou, to je úkol největší. Je to záležitost marketingových specialistů a reklamních agentů. Ti se snaží přesvědčit potenciálního kupujícího, že právě daný výrobek je pro ně to pravé. Jsou to vlastně novodobí kouzelníci, kteří čarují a manipulují s davem – někdy korektně a podle pravidel, někdy už na hranici či za hranicí pravidel. Děje se to samozřejmě dnes a denně. A bohužel někdy i za značného přispění nás, novinářů.

Kupujte co se vám líbí aneb nenechte se manipulovat

Bitva co je lepší, jestli plazma nebo LCD, má své skalní zastánce na obou stranách a zejména na diskusních fórech na internetu jich naleznete habaděj, vlastně několik habadějů. U televizoru záleží vždy na nastavení obrazu a světelných podmínkách, za kterých televizor sledujete. Za určitých podmínek předčí plazma LCD technologii (zejména večer při sledování filmu), za jiných asi u vás zaboduje LCD (jasně osvětlená místnost). Každý se však může podívat a sám se rozhodnout, co se mu líbí a čemu dá přednost.

Pro nás kupující je důležité, že bitva výrobců a technologií snižuje ceny, tudíž si můžeme koupit větší, vybavenější a ekologičtější televizor s větším obrazem, než bychom si mohli dovolit loni. A tak si vyberte to, co je lepší právě pro vás a co se vám víc líbí.

Speciál: Televizory

Nový televizor vybírejte pečlivě. Kolik do něj chcete investovat, na jaké ceně začínají kvalitní modely? Jaká bude nejvhodnější úhlopříčka, rozlišení a jaký typ zobrazovacího panelu? Určitě si přečtěte návod Jak dobře koupit televizor.

Doporučujeme také redakční výběry televizorů:

Určitě si přečtěte

Články odjinud