Právě na dnešní den připadá dvacáté výročí přípony souboru MP3. Paradoxně kompresní formát dnes označovaný zkráceně jako MP3 je starší. Samotný formát MPEG-1 Layer 3 byl publikovaný už o rok dříve včetně nástrojů na jeho vytváření, v polovině července ale začal oficiální nástroj l3enc pro kompresi do MPEG-1 Layer 3 ukládat do souborů s koncovkou MP3, místo dosavadního označení .bit. Pro zajímavost l3enc kopíroval zdarma jen do 112 kbit/s, plná verze s podporou 320 kbit/s stála 350 marek (tehdy kolem 6,5 tisíce Kč).
Byly to ale právě tyto tři znaky, které se staly synonymem hudební revoluce, která znamenala nástup digitální distribuce hudby. Dnes už formát MP3 doplňují další jako AAC nebo OGG a popravdě vám může být jedno, v jakém formátu máte hudbu uloženou nebo ji pouštíte odněkud z internetu, ve své době ale MP3 znamenalo revoluci.
V polovině července 1995 ještě pořádně nefungoval internet mimo akademickou sféru a ještě pár let chybělo do Napsteru, Gnutelly a další prvních výměnných sítí. Příchod MP3 tak neotevřel stavidla pirátství, především umožnil, aby se vám vůbec hudba vešla na váš pevný disk a mohli jste ji přesouvat na externích discích.
První přehrávač WinPlay3, už víte, kde vzal WinAMP inspiraci pro svůj vzhled? (zdroj: Wikipedia)
V té době měla kapacita pevného disku běžně pod 500 MB, tedy méně, než je kapacita hudebního CD. Postupně jste tedy museli převádět zdrojová data načtená do WAV souborů na jejich MP3 varianty. MP3 soubory se přitom nevytvářely rychle, zatímco dnes se do MP3 ukládá tak rychle, jak stačí mechanika dodávat data z CD, s tehdejším výkonem bylo převedení zvukového CD do MP3 podoby záležitostí několika hodin.
Ale pokud jste chtěli MP3 na počítači i přehrávat, v polovině roku 1995 jste ještě měli smůlu. První MP3 přehrávač WinPlay3 totiž vyšel až 9. září 1995.