Jiří Langmajer předvádí zábavnou variaci na omšelého, ale o to sebevědomějšího svůdníka, který ženami manipuluje a uděluje jim moudré nevyžádané rady.
Sexistické nahlížení na ženy, spojené se stereotypní charakterizací jak jich, tak mužských postav. Hlášky a scenáristovy typické nekorektní vtípky z řídkého děje spíše trčí, než aby byly jeho přirozenou součástí.
4 /10
Petr Kolečko (1984) je scenárista divácky mimořádně oblíbených seriálů televizních (Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Trpaslík, MOST!), i těch vzniklých pro internetové platformy (Vyšehrad, Lajna, Přijela pouť). Za scénář k filmu Masaryk dostal na Českých lvech ocenění za nejlepší scénář. Jan Hřebejk adaptoval jeho autorskou divadelní hru Zakázané uvolnění.
Souhra s Janem Prušinovským
Vedle těchto zdařilých filmových a televizních projektů s jeho scenáristickým vkladem tu ale máme i ty méně povedené v podobě celovečerních komedií Padesátka (2015) a Bajkeři (2017). Na nich je dobře vidět, jak k sobě Petr Kolečko jako mimořádně plodný autor potřebuje někoho, kdo by ty jeho nápady a vtipy usměrnil a dal jim nějaký pevnější dramaturgický ráz.
Tuto schopnost prokázal Jan Prušinovský jak v seriálovém a filmovém Okresním přeboru, tak v seriálu MOST!, které režíroval a spolu s Kolečkem se podílel na jejich scénářích. To on v nich dodával postavám větší hloubku a citlivost, posiloval vztahové předivo mezi nimi a rozváděl jednotlivé situace do tvaru s nějakou širší výpovědní společenskou hodnotou.
V případě Vojtěcha Kotka u Padesátky a především Martina Koppa u Bajkerů takového protivníka a současně spoluhráče Petr Kolečko v režisérech jeho scénářů nenašel a výsledek byl také mnohem triviálnější než u předchozích zmíněných počinů.
Ženy, které potřebují vést
Problematické rysy Padesátky i Bajkerů se nyní opakují i v případě sportovní romantické komedie Přes prsty, kterou Petr Kolečko debutuje jako filmový režisér. Vnímáme zde obdobně jednorozměrné postavy, k nimž si nevytvoříte vztah. Hlášky a scenáristovy typické nekorektní vtípky, které z řídkého děje spíše trčí, než aby byly jeho přirozenou součástí. Používání flashbacků k objasnění minulosti hlavní mužské postavy. A sexistické nahlížení na ženy, spojené se stereotypní charakterizací jak jich, tak mužských postav.
Ženy v příběhu z beach volejbalového prostředí ukazuje Petr Kolečko jako hormony nebo ambicemi zmítané bytosti, mezi nimiž namísto přátelství vládne řevnivost a rivalita. Díky svým emocím jsou snadno manipulovatelné, pochopitelně kým jiným než muži.
V rozehraném vztahovém i sportovně profesním trojúhelníku jsou ženy ty popudlivé, iracionálně uvažující, které potřebují někoho, kdo by je vedl a udílel jim moudré nevyžádané rady. V Přes prsty je to zarostlý správce sportovního areálu, který se mezi ně vklíní a začne jejich ambice a touhy usměrňovat tím správným směrem. Jak jinak, než přes postel.
A obě ženy, přestože k nim muži, ať už jejich partneři nebo onen správce tréninkové hřiště, přistupují především jako k sexuálním objektům, jim podléhají a odpouštějí jim toto jejich jednání. Uvědomují si, jak je s nimi zacházeno, vždy se naštvou, což je při hlasité reakci, doprovázené třeba rozbitím něčeho, prezentováno jako projev jejich hysterie, ale pak se znovu uklidní a tento model chování se opakuje.
Druhá šance ležérního proutníka
Z kamarádek se kvůli mužům stávají sokyně, které se podrážejí a lžou si navzájem a je to opět muž, kdo je musí spojit v cestě za společným cílem. Petr Kolečko si s charakterizací postav a jejich psychologií nedal moc práce a zcela ji podřídil svému záměru ukázat ženy a především muže jako chybující jedince, jež si přesto zaslouží dostat druhou šanci.
Takto o roli správce hřiště Rudolfa Jíry, již ztvárňuje Jiří Langmajer, i herec mluví. Petr Kolečko mu ji dle něj psal přímo na tělo a zapracoval do ní i něco ze svého budoucího života. Čtenáři bulvárního tisku už možná tuší, co tím asi myslel, protože Petr Kolečko se nedávno rozvedl a jeho novou partnerkou je modelka Aneta Vignerová. Možná odtud vane ten vítr v příběhu o druhých šancích.
A Langmajer dodává: „Role Rudolfa Jíry je vlastně představa Petra o něm samotném, až mu bude stejně jako mně dnes. Tedy jak by se on mohl (nebo chtěl) chovat obklopen ženami, až mu bude přes padesát.“ Petr Kolečko tuto jeho tezi nevyvrací, když říká, že „postava Rudy jsem asi trochu já. Akorát jemu je padesát a já doufám, že svou „druhou šanci“ v životě a odpuštění dostávám už teď.“
Rudolf Jíra v Langmajerově podání je vykreslen jako zkušený svůdník, který svým charismatem a řečmi dokáže sbalit každou ženu. Ženy samy pak v kině musí posoudit, jak by na ně zapůsobil jeho kompliment „Jsi komplexní dospělá žena“, spojený s tím, že umí pro ženy uvařit dobrou večeři. K jídlům i ženy přirovnává.
Ruda je nadán i talentem výtvarným a jeho přednost se nachází i v oblasti velikosti jeho přirození, jak je několikrát zmíněno i veřejně demonstrováno. Jinak navenek působí jako ležérní, stoický typ, který má situaci vždy pod kontrolou. Tak přistupuje i k oběma ženám. Manipuluje jimi, ale pro jejich prospěch a dosažení cíle, který si stanovily.
Sportovní ambice kontra biologické hodiny
Profesionální plážové volejbalistky Linda a Pavla ve finále republikového mistrovství v této sportovní disciplíně porazí v Česku domestikovaný slovenský pár sester Kettnerových (Radka Pavlovčinová, Kristína Greppelová), čímž se kvalifikují na mistrovství Evropy, které se má konat příští rok.
Lindě (Petra Hřebíčková) táhne na čtyřicet, je svobodná, bezdětná a sportu obětuje všechno, včetně vztahů. To její mladší parťačce Pavle (Denisa Nesvačilová) tak trochu začínají tikat biologické hodiny a s přítelem Hynkem (Vojta Dyk) chce co nejdříve otěhotnět.
Přesněji řečeno, Hynek, který sám hraje klasický šestkový volejbal a angažmá své partnerky na tomto sportovním poli bere přehlíživě jako takové její rozptýlení nebo zábavu, to tak neplánoval s ohledem na své budoucí angažmá v zahraničí. A svou partnerku, která na něj nahlíží přes růžové brýle zamilovanosti, o této volbě přesvědčil.
Linda není tímto nápadem své deblové spoluhráčky nadšená, protože by zhatil jejich nominaci na mistrovství Evropy. Její vlastní zásnuby s přítelem (Jakub Prachař) navíc dopadly nedávno dost neslavně, takže se není co divit. Hynek ale umí být přesvědčivý a zdá se, že Pavlino rozhodnutí už nic nezmění.
Co se škádlívá, to se rádo mívá
V té chvíli ale vstupuje do hry svérázný správce kurtů Rudolf Jíra (Jiří Langmajer), který má za sebou zajímavý a dobrodružný život, který je nám prostřednictvím flashbacků odhalován. Ruda je takový zestárlý playboy, který ze začátku oběma spoluhráčkám přijde směšný se svými sexistickými poznámkami na adresu jejich vypracovaného pozadí, ale znáte to, že co se škádlívá, to se rádo mívá.
Nabízelo by se, že se Ruda zaplete s Lindou, ale on tak prve učiní s Pavlou a ještě přitom Lindu přesvědčí, že je to vlastně k jejímu dobru, protože to pomůže jejich cestě na mistrovství Evropy. S Pavlou zas manipuluje jinak, když jí dá poznat, co je její Hynek vlastně zač a jak k ní přistupuje.
Nakonec skončí v posteli i s Lindou, čímž se spory obou hráček přenesou z roviny sportovní, ohledně jejich společných plánů, do té osobní. V ní Ruda oběma spoluhráčkami zdatně manipuluje, ale činí tak z jeho pohledu pro jejich dobro. Tedy vlastně mnohem upřímněji než jejich dosavadní partneři.
Z nich Vojtěch Dyk v roli Hynka působí opravdu jako mnohem horší šovinista a děvkař než zralejší Ruda, který už v životě dostal přes prsty a umí tuto zkušenost pro sebe nějak vyhodnotit a aplikovat ve vztahu k druhým, tedy především k ženám. Proto jim říká, že nikdy nelže, jen o některých věcech prostě nemluví.
Rivalita osobní i profesní
Rudova postava by díky retrospektivním výletům do jeho minulosti měla působit i nejkomplexněji, což zas není tak těžké, protože ty ostatní jsou z hlediska charakterizace dost ploché, včetně těch dvou hlavních ženských. Odhalování jeho minulosti ale působí dost zvláštně, když si uvědomíme, že se týká jeho sportovního působení, s nímž by měly být hráčky obeznámeny.
Autor nám chce namluvit, že v éře internetu si dvě beach volejbalistky neumí zjistit, že Ruda je sportovní legenda v jejich oboru, která se v devadesátých letech kvalifikovala na olympijské hry. Zvlášť když je tato skutečnost patrná i z jeho současného konání.
A tak zatímco Jiří Langmajer předvádí zábavnou variaci na omšelého, ale o to sebevědomějšího svůdníka, obě herečky plní především funkci estetickou. Což je škoda. Petra Hřebíčková má s žánrem romantické komedie zkušenosti z filmů Muži v naději, Bezva ženská na krku či Všechno nebo nic, Denisa Nesvačilová pak ze snímků Jak básníci čekají na zázrak a Miluji tě modře.
Ve filmu Přes prsty působí ale jejich úlohy natolik jednorozměrně, že se to režisér snaží vyvážit záběry na jejich spoře oděná těla v plavkových dresech nebo scénami postelovými. Ty jsou natočené vkusně a decentně, ty plážové pak neumí toto atraktivní a neokoukané prostředí prodat výrazněji než přes postavy hereček a jejich vzájemnou rivalitu, včetně té česko-slovenské. S rivalitou osobní se pojí i ta profesní, spočívající ve sporu klasických a plážových volejbalistů o prestiž a respekt zrovna k jejich druhu sportu.
Potřeba silného partnera a tvůrčího oponenta zároveň
Děj je poměrně předvídatelný, včetně jeho rozuzlení, v němž se objasní minulost nejen Rudy Jíry, ale i sester Kettnerových. Petr Kolečko nepřekvapuje jako scenárista stavbou příběhu, ale ani tím, co je považováno za jeho silnou stránku, tedy dialogy a vtipy.
Některé hlášky jsou povedené (karibský typ, albánské přísloví), jiné méně (skřípe jako písek v pochvě, absolventka teologie, která neví co je to somatotyp), humor ale místy působí dost křečovitě a to jak ten situační, tak ten konverzační. Dobrým příkladem je úvodní scéna nepovedených zásnub Pavly, která přijde zpocená a ve sportovním oblečení za svým přítelem do luxusní restaurace, kde se na ní proto dívají skrze prsty hosté i personál.
Při rozehrání a pointování těchto scén je vidět, že Kolečko není režisér a že tuto roli na sebe vzal z nutnosti, když se nepodařilo na tento post najít někoho zkušenějšího. Hodně mu pomáhá kameraman Petr Bednář (František je děvkař, Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka, seriály Čtvrtá hvězda a Kosmo), hudba mladého skladatele Marcela Procházky, který si říká Marcell, s ústřední písní Tvůj svět už méně. Nadužívaný motiv skladby Samba v kapkách deště od Burmy Jones pak odkazuje k letnímu plážovému feelingu celého snímku.
Režijní debut scenáristy Petra Kolečka Přes prsty tak ukazuje, že jde o autora, který k sobě jako partnera a současně tvůrčího oponenta potřebuje silnou spolu scenáristickou, dramaturgickou a režijní osobnost, která by s jeho texty ještě pracovala a posilovala v nich to, co v nich chybí.
Dost často se mi u jeho scénářů zdá, že je to nejen charakteristika a psychologie postav, ale i jistý druh citlivosti k postavám, který mi u něj schází. Jan Prušinovský takovým partnerem být umí, Petr Kolečko sám sobě pouze v tom, že v příběhu o druhých šancích nachází styčné body se svým životem. Snad se na rozdíl od Rudy Jíry bude umět ze svých chyb poučit.
Přes prsty
- Žánr: sportovní romantická komedie
- http://www.cinemart.cz/filmy/pres-prsty
- Česko, 2019
- Scénář: Petr Kolečko
- Režie: Petr Kolečko
- Hrají: Petra Hřebíčková, Jiří Langmajer, Denisa Nesvačilová, Vojtěch Dyk, Jakub Prachař, Zdena Hadrbolcová, Radka Pavlovčinová, Kristína Greppelová, Marek Taclík, Igor Chmela
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 29. 08. 2019