Asi o čtvrt na šest ráno středoevropského času skončilo slavnostní vyhlášení 91. ročníku výročních cen Americké filmové akademie. Pokud jste, tak jako autor tohoto článku, obětovali noc z neděle na pondělí a sledovali přímý přenos z losangeleského Dolby Theatre od druhé hodiny ranní na obrazovkách České televize, tak víte, jak oscarový galavečer vypadal. Pro ty z vás, kteří se nedívali, se pokusíme o shrnutí jeho nejzásadnějších momentů, spolu s nastíněním toho, čím byl letošní ročník výjimečný. A že byl.
Nejprestižnější filmové ceny Oscar uděluje americká Akademie filmového umění a věd už od roku 1929. Letošní ročník byl ale poměrně unikátní, jak z hlediska několika prvenství, které se v rámci něho odehrály, tak i z hlediska provozního charakteru samotného slavnostního vyhlášení. A jím začneme.
Bez hlavního moderátora
Slavnostní galavečer totiž zůstal bez průvodce či hlavního moderátora. Poté, co se Akademie nedohodla s pracovně zaneprázdněným Dwaynem Johnsonem, oslovila afroamerického herce a komika Kevina Harta, který se tak mohl stát jedním z mála černošských herců, kteří tento večer uváděli.
Na sociálních sítích (twitter) ale byly nalezeny jeho starší výroky homofobního ladění vůči sexuálním menšinám a Hart byl po kritice veřejnosti a médií z tohoto postu stažen. Respektive došlo k oboustranné dohodě s pořadateli, že večer nebude moderovat.
V éře #MeToo a politické korektnosti, kdy není zcela jisté, co může na osobnosti showbyznysu vyplavat na povrch, pak Akademie teprve podruhé v historii sáhla k řešení, že post moderátora nechala neobsazený, aby náhodou při jeho výběru zase nešlápla vedle, podobně jako v případě Harta.
Onen galavečer bez moderátora se předtím odehrál v roce 1989 a u toho letošního se do poslední chvíle spekulovalo, že organizátoři přece jen s hlavním moderátorem přijdou a že to bude Whoopi Goldberg, která už Oscary v minulosti moderovala. Bylo to v letech 1994, 1996, 1999 a 2002 a Whoopi byla první Afroameričankou, která je uváděla.
Celebrity jako průvodci i předávající
Organizátoři přitom už dopředu anoncovali, že ceremoniál nezůstane úplně bez moderování a že jím provedou různé osobnosti ze světa kinematografie. A toto slovo dodrželi. O odlehčení večera se tak staraly celebrity z řad předávajících, což byly mimo loňských vítězů další významné osobnosti ze světa filmu a showbyznysu obecně, ale i sportu a politiky.
Pro zkrácení délky večera mnohé z nich nominované filmy jak představily, tak i vyhlásily vítěze. Často i ve dvou, spolu nějakých propojených kategoriích (pro příklad mix zvuku - střih zvuku). Výčet těchto celebrit byl hvězdný a zahrnoval například dvojice Helen Mirren a Jasona Momou, Jennifer Lopez a Chrise Evanse nebo Samuela L. Jacksona a Brie Larson. Z nehereckého světa se úlohy předávajících chopil producent a zpěvák Pharrell Williams, country zpěvačka Kacey Musgraves nebo tenistka Serena Williams.
Nejoriginálnější róbu z předávajících zvolila herečka a komička Melissa McCarthy, která se na udílení ceny za nejlepší kostýmy sama vybavila bizarním kostýmem s královskou vlečkou, posetou králíky, kterou doplnila králičímu rukavicemi. Jasně tímto kostýmem odkazovala na film Favoritka, kterému ale předpokládanou cenu v této kategorii vyfoukl snímek Black Panther.
Tady se organizátoři výběrem předávajícího do možného vítěze netrefili, jinde ano. Jako například u filmu Roma, kde cenu za nejlepší zahraniční nebo cizojazyčný film předával mexickému režiséru Alfonso Cuarónovi španělský herec Javier Bardem, v případě ceny za režii témuž pak jeho kolega a krajan Guillermo del Toro.
Velmi dobře se hned v úvodu ceremoniálu, při předávání ceny pro nejlepší herečku ve vedlejší roli, uvedla trojice hereček a komiček Tina Fey, Amy Poehler a Maya Rudolph. Vtipkovaly na téma možného předávání čtveřice cen, jež se měly ocitnout mimo hlavní večer, nebo toho, že večer nemá hlavního moderátora. A to tak povedeně, že deník New York Times hned přišel s úvahou, že právě ony by byly vhodnými kandidátkami na společné moderování příštího ročníku Oscarů.
V ostře sledované kategorii hereček ve vedlejší roli, kde byly nominované hned dvě „favoritky“ filmové královny Anny Stuartovny Rachel Weisz a Emma Stone, nakonec zvítězila osmačtyřicetiletá afroamerická herečka Regina King. A to za roli matky v senzitivním melodramatu Kdyby ulice Beale mohla mluvit. Jeho nasazení do kin zatím distributoři neohlásili, ale spatřit ho budou moci na konci března návštěvníci Febiofestu.
Protesty proti zvažovanému vyřazení čtyř kategorií z přímého přenosu
Vítězství Reginy King v této kategorii bylo jedním z mnoha překvapení oscarového večera, zdaleka ne ale posledním. Organizátoři u tohoto večera zvažovali, že by do jeho přímého přenosu nezahrnuli čtyři kategorie a to nejlepší střih, kamera, masky a make-up a krátký hraný film.
Stanici ABC, jež přenos vysílá, stojí náklady na něj každoročně okolo 75 milionů dolarů. Loni přitom došlo k poklesu jeho sledovanosti na historické minimum a to 26,5 milionu diváků, kteří se na ceremoniál dívali. Pro porovnání v roce 2000 to bylo 46,3 milionu diváků.
Tento klesající trend přivedl organizátory ke kontroverznímu kroku, že by do hlavního přímého přenosu nebyly zařazeny ony čtyři kategorie, aby se ceremoniál vešel do tří hodin a stal se tak atraktivnější zejména pro mladší publikum, pro něž se měla vytvořit i nová divácká cena popularity.
Organizátoři ale nebyli schopni tuto novou kategorii definovat a tak od ní upustili, stejně jako po kritice ze strany režisérů, herců, kameramanů a dalších tvůrců od záměru, že by se ony čtyři zvažované ceny udělovaly během reklamní přestávky.
Ostře se proti tomuto záměru postavil na deset Oscarů nominovaný režisér Alfonso Cuarón, i jeho krajan a trojnásobný držitel Oscara, mexický kameraman Emmanuel Lubezki. Ale nejen oni. Pořadatelům přišel dopis, v němž zvažované škrtání kategorií z přímého televizního přenosu označili za urážku jejich profese tvůrci jako Martin Scorsese, Quentin Tarantino, Damien Chazelle, Cary Joji Fukunaga, Spike Jonze, Ang Lee, Spike Lee, Seth Rogen a desítky dalších.
Prezident Akademie John Bailey pak vysvětloval, že šlo jen o nedorozumění, stejně jako to, že by se děkovné řeči tvůrců a herců měly stříhat a zkracovat v případě, že budou delší než 90 vteřin. Nakonec bylo oznámeno, že v editované verzi se budou jen krátit příchody a odchody na pódium.
Ten nápad na krácení slavnostního ceremoniálu by klidně mohl projít, ale je fakt zvláštní, že někdo přišel zrovna s těmito kategoriemi. Pokud tedy nešlo o pouhý informační šum, jak se to snaží po protestech tvůrců prezentovat pořadatelé.
Aby se dostalo na každého
Ze čtyřiadvaceti předávaných kategorií v přímém přenosu by bylo možné uvažovat o přesunutí mimo hlavní vysílací čas kategorií jako mix zvuk nebo střih zvuku, stejně tak by se klidně ceremoniál obešel bez hudebních čísel. Nebo aspoň některých (letos Mary Poppins).
Ty letošní odstartovala hned na úvod skupina Queen se zpěvákem Adamem Lambertem, která naživo vystřihla dva své velké hity We Will Rock You a We Are the Champions. Symbolicky tak předznamenala, který film se nakonec bude těšit z nejvíce Oscarů, byť převážně v technických kategoriích.
Druhé výrazné hudební číslo, duet Shallow, nazpívaný Lady Gaga a hercem a režisérem filmu Zrodila se hvězda Bradleym Cooperem, sice rozjitřilo publikum, ale více než Oscara pro tuto píseň z toho toto hudební drama nevytěžilo.
Nakonec akademici své ceny rozdělili tak, aby se dostalo na každého. Žádný z osmi nominovaných titulů v kategorii nejlepší film nezískal nějaký převažující počet sošek, aby bylo možné mluvit o jasném vítězi. Zajímavější je tak spíš sledovat trendy, které se u oscarových cen objevují. Některé z nich zapříčinily, že letošní předávání bylo ve znamení mnoha ojedinělostí a prvenství.
Jaká prvenství si Roma připsala a která si mohla připsat?
Začněme od oné snahy přitáhnout k vyhlášení výsledků více diváků. O to se akademici snaží už od roku 2010, kdy se rozhodli zvýšit počet možných nominovaných filmů v hlavní kategorii nejlepší film z pěti na deset. Byla v tom úvaha, že diváci při sledování přenosu budou mít ve hře víc favoritů, s nimiž se mohou ztotožnit, a tím pro ně bude ceremoniál atraktivnější. Zároveň se tím i do výběru dostalo víc titulů jak nezávislých, tak těch komerčnějších, jak ukázala letošní nominace Black Panthera.
Letos Akademie, v níž o vítězích jednotlivých cen hlasuje přibližně 8200 členů, vybírala v nejprestižnější kategorii nejlepší film z osmi snímků, z nichž nejvíc, deset nominací, měly dva. Roma a Favoritka. Oba nahlížejí do ženských světů, byť značně odlišnou perspektivou.
Zatímco Roma vypovídá o síle mateřské lásky a ženské soudržnosti, navzdory rozdílnému společenskému postavení a původu těchto žen, tak Favoritka je naopak o ženské rivalitě, plné intrik, které slouží k postupu nebo udržení si společenského postavení.
Větší šance na zisk Oscara za nejlepší film se dávaly určitě Romě. Internetová streamovací platforma Netflix, která je distributorem tohoto filmu, vyvinula před Zlatými glóby i Oscary vyvinula velmi intenzivní kampaň na podporu tohoto filmu, kterou zároveň bojovala i za zvýšení prestiže a legitimity této společnosti ve filmovém světě.
A povedlo se jí to, protože Roma je prvním filmem v historii Oscarů, distribuovaným internetovou videotékou. Že ho Akademie přijala do nominací, je pokořená meta, která změní historii předávání těchto cen. Přitom pokud by Roma získala hlavní cenu pro nejlepší film, mohla si připsat pokoření ještě několika dalších prvenství.
Hlavní cenu mohl poprvé získat neanglicky mluvený film a mohlo dojít i k tomu, že poprvé dostane cenu za nejlepší film a nejlepší cizojazyčný film jeden a ten samý snímek. Nestalo se tak a Akademie dala přednost mnohem konvenčnějšímu dobové dramedii z éry rasové segregace Zelená kniha, které z pěti nominací proměnilo tři ve vítězství. Včetně toho pro nejlepší film.
Ženská a rasová tématika
Dalším prvenstvím letošního předávání Oscarů je skutečnost, že se mezi osmi nejlepšími filmy roku poprvé objevil superdinský nebo komiksový film. Marvelovka, která celosvětově vydělala víc jak 1, 3 miliardy dolarů, ze sedmi nominací nakonec tři proměnila ve vítězství, vesměs v designových kategoriích (výprava, kostýmy, hudba).
Že nebude Black Panther brát útokem hlavní kategorie, se očekávalo, ale i tak jeho nominace signalizují důležitý průlom v myslích akademiků a to ten, že komiksové adaptace je třeba brát vážně. Nezastírejme přitom, že jde i o gesto vstřícnosti vůči afroamerickému obyvatelstvu a publiku.
Pro to má Black Panther silný emancipační ráz. Afroameričané kvitují, že nejen režisér, ale i autor soundtracku, věhlasný raper Kendrick Lamar a devadesát procent herců je v tomto filmu afroamerického původu. Po debatách na Oscarech v roce 2016, kterým bylo vyčítané malé zastoupení černošských herců a tvůrců, jde tak o jisté zadostiučinění i jasné politické gesto v časech, kdy v Americe ve vlnách probíhají vyostřené rasové debaty.
Kdybych v závěru, než vám jednotlivé oceněné filmy představíme nebo připomeneme v samostatných boxech, měl jednadevadesátý ročník Oscarů nějak charakterizovat, tak bych řekl, že se nesl právě ve znamení afroamerických tvůrců a herců a témat, spjatých s otázkou emancipace i začlenění afroamerického obyvatelstva.
Ale nejen tohoto. Mexičan Alfonso Cuarón, Španěl Javier Bardem nebo představitel Freddieho Mercuryho Rami Malek, který má egyptský původ, sem vnesli téma migrantů, žijících v Americe a zdí, které proti nim chce prezident Trump vytvářet. Politické protesty vůči němu se ale omezily jen do drobných narážek, z nichž ta nejvýraznější zazněla z úst Spikea Leeho.
Jinak byl tento ročník spíše apolitický (pouze jeden Oscar za make-up pro film Vice o Dicku Cheneym) a vládla mu ženská (Roma, Favoritka) a rasová (Zelená kniha, BlacKkKlansman, Black Panther) tématika. S tím souvisí i to, že oscarovou sošku si odneslo nejvíc žen a černochů v historii udílení těchto cen.
Přehled vítězných filmů
Řazení těchto snímků se neřídí počtem Oscarů, které získaly, ale významem nebo prestiží těchto ocenění. S komplet soupiskou nominovaných a oceněných se můžete seznámit na stránkách ČSFD. My vám zde blíže představíme ty nejdůležitější vítězné filmy a jejich tvůrce a protagonisty.
Zelená kniha
r. Peter Farrelly, USA, 2018
- Nejlepší film
- Nejlepší původní scénář
- Nejlepší herec ve vedlejší roli
Cenu za nejlepší film při předávání Oscarů vyhlásila Julia Roberts. Získalo ji komediální drama o překonávání předsudků v rasově segregované Americe šedesátých let minulého století. Film vypráví o černošském klavíristovi Donu Shirleym, který si na turné po jižanských státech najme řidiče a bodyguarda v jedné osobě.
Je jím italský přistěhovalec Tony Lip (Viggo Mortensen). Horkokrevný, ne moc vzdělaný, ale o to mazanější chlápek, který nade vše miluje svoji ženu (Linda Cardellini) a smažená kuřata. Dr. Don je jeho protikladem: kultivovaný génius jemných mravů a pevných zásad.
Hraje ho Mahershala Ali, který za tuto roli získal Oscara za vedlejší roli. Tedy to samé ocenění, které dostal před dvěma lety za výkon v oscarovém filmu Moonlight režiséra Barryho Jenkinse, který měl letos v oscarovém klání také své želízko v ohni v podobě melodramatu Kdyby ulice Beale mohla mluvit. Regina King za něj získala Oscara pro nejlepší herečku ve vedlejší roli.
Při přebírání ocenění za nejlepší film režisér Peter Farrelly vyzdvihl herce Viggo Mortensena, bez něhož by prý nikdy nevznikl. Vyznamenáním tohoto filmu šla ale Akademie do velké míry proti trendu vlastní korektnosti, kterou si nastavila třeba odvoláním Kevina Harta z postu moderátora.
Jeden ze spoluscenáristů Zelené knihy Nick Vallelonga se totiž nedávno omlouval za svůj tweet, namířený proti muslimům, a režisér snímku Peter Farrelly se zas kál za své sexuálně nevhodné chování vůči herečce Cameron Diaz, kterého se dopustil v minulosti. Připomeňme, že s ní natočil komedii Něco na té Mary je.
Bohemian Rhapsody
r. Bryan Singer, Velká Británie / USA, 2018
- Nejlepší herec v hlavní roli
- Nejlepší střih
- Nejlepší mix zvuku
- Nejlepší střih zvuku
Bryan Singer se rozhodl respektovat přání členů kapely, aby tento biografický film vyzníval jako oslava hudebního génia této kapely a jejího frontmana. Snaha o pozitivní vyznění je zcela zřejmá, díky čemuž se film vyhýbá všemu negativnímu. Mercuryho promiskuita, dlouho skrývaná homosexualita, vztah s otcem, samota a izolace od rodiny, vše je tu naznačeno, ale nejde se do hloubky. Také potlačení nebo jen letmé zmínění všeho toho, co vedlo k Mercuryho konci, vyprávění ubírá na živelnosti a činí je až příliš konvenční v žánru filmových hudebních biografií.
Vznikl tak film pro fanoušky skupiny a pro široké masy, jemuž ale chybí to, co bylo pro Mercuryho osobnost typické. Extravagance, kontroverze, hravost, okázalost, živočišnost. Film se v protikladu k těmto jeho vlastnostem drží dost zpátky a zůstává u přízemní popisnosti jeho přínosu hudbě.
Výkon Ramiho Maleka v roli Freddieho Mercuryho je ale nezpochybnitelný. Je vidět, že strávil hodně času studiem filmových záznamů a dokonale si osvojil jeho pohyby, mimiku, chůzi, držení těla i jevištní rtuťovitou prezentaci dokonalého showmana.
A Akademie přesně na tyto dokonalé fyzické převtělení slyší, takže o vítězi hlavní herecké kategorie nikdo nepochyboval. Stejně tak nepřekvapí Oscary za mix a střih zvuku, zvlášť při vzpomínce na plasticitu zvukového záznamu závěrečného koncertu Live Aid, který je tu s audiovizuální dokonalostí evokován.
Při děkovných řečech Rami Malek, ani zvukaři nebo střihač John Ottman, který je stálým spolupracovníkem Bryana Singera, nezmínili jeho jméno. Nejen kvůli potížím při natáčením, kdy za něho musel film dokončovat režisér Dexter Fletcher, ale především kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování mladých chlapců, díky němuž se ocitl na černé listině Hollywoodu.
Favoritka
r. Yorgos Lanthimos, Irsko / Velká Británie / USA, 2018
- Nejlepší herečka v hlavní roli
Yorgos Lanthimos, vůdčí představitel řecké divné vlny, s trojící hlavních hrdinek, jež byly všechny nominovány na Oscara, rozehrál groteskně laděnou mocenskou hru, v níž je sex používán jako prostředek uchování společenského statusu, zlomyslnou krutostí i podlými intrikami se zde nešetří a vyhrává díky nim ten, kdo prokáže, že má míň zábran.
Režisér se díky tomuto historickému příběhu, opřenému o skutečné postavy a události, otevřel mnohem širšímu publiku než dosud, aniž by přitom ztratil to, které mělo rádo jeho předchozí, možná více provokativní či bizarnější tituly.
Ona ale ani Favoritka není mainstream pro konzervativní publikum, což se myslím projevilo v tom, že z deseti nominací na Oscara proměnila jen jednu. A to pro představitelku Anny Stuartovny Olivii Colman, která si tu radost o to víc užila.
Ve své řeči se omlouvala Glenn Close, která byla za film Žena posedmé nominovaná na Oscara a přepokládalo se, že cenu získá ona, ale hlavně její děkovná řeč patřila k těm vůbec nejsympatičtějším. Pozdravila svého manžela i své děti, u nichž zmínila, že doufá, že se dívají. Protože tohle se stane jen jednou za život.
BlacKkKlansman
r. Spike Lee, USA, 2018
- Nejlepší adaptovaný scénář
Svého prvního Oscara v životě získal věhlasný afroamerický scenárista, režisér a producent Spike Lee. Nikoliv za režii, ale spolu s ostatními spoluscenáristy za adaptovaný scénář skutečného příběhu černošského policisty Rona Stallwortha, jenž se v roce 1979 infiltroval do prostředí místní buňky Ku-klux-klanu ve městě Colorado Springs.
Režisér kauzu, jíž se inspiroval, pojal jako směsici zábavné parťacké komedie, blaxploitation a ostré satiry na přetrvávající rasismus v americké společnosti. Krimi komedii pak zakončil emotivním epilogem, odkazujícím k událostem v Charlottesvillu, během nichž na demonstraci proti odstraňování jižanských symbolů došlo k usmrcení mladé ženy, protestující proti rasismu.
Spike Lee se v této souvislosti navezl do amerického prezidenta Donalda Trumpa kvůli jeho neochotě jasně odsoudit původce této tragédie. A mobilizoval proti němu i během svého děkovného proslovu, kdy zmínil, že Ameriku čekají v příštím roce prezidentské volby. V narážce na svůj slavný film Jednej správně z roku 1989 vyzval občany, aby volili morálně, mezi dobrem a zlem. „Udělejme tu správnou věc, zvolme si lásku a ne nenávist“, vyzval doslova.
Politicky uvědomělé, angažované a naléhavé dílo, které je současně velmi zábavné v tom, jak si pohrává s filmovými žánry a jejich postupy, to je film BlacKkKlansman, nejlepší a současně nejdiváčtější film Spikea Leeho minimálně za poslední dekádu.
