Fotogalerie

Psi nenosí kalhoty: temná sadomasochistická romance, která vám vezme dech [recenze filmu]

Name: Psi nenosí kalhoty: temná sadomasochistická romance, která vám vezme dech [recenze filmu]
Item: Psi nenosí kalhoty: temná sadomasochistická romance, která vám vezme dech [recenze filmu]
Rating: 7
Author: Marek Čech

Marek Čech

16. února 2020

Diskuze (2)

Sadomasochistický vztah jako způsob překonání traumatu. Romantická komedie pro diváky, které už ty hollywoodské omrzely.

Plusy

Režisérovi se daří ukázat empatickou stránku BDSM světa.

Minusy

Postavy dominy a chirurgovy dcery nejsou tak rozvinuty jako ta jeho.

7 /10

Na loňském filmovém festivalu v Cannes měl v nesoutěžní sekci Quinzaine des réalisateurs světovou premiéru finsko-lotyšský snímek, který natočil ceněný finský režisér Jukka-Pekka Valkeapää (Návštěvník, Uprchlíci). Na jeho třetím celovečerním počinu Psi nenosí kalhoty spolupracovali i producenti Vratislav Šlajer a Danny Holman ze společnosti Bionaut.

Česká účast nebyla jen produkční, ale i hudební a herecká. Hudbu k filmu složil Michal Nejtek, který se pro její ráz inspiroval jak snovými podvodními scénami, tak tím, že se značná část děje odehrává v sadomasochistickém salonu. Lyrické pasáže se tak v hudebním podkresu střídají s těmi psychedelickými a industriálními, které nám brnkají na nervy.

Setkání se zemřelou ženou

Českou manželku hlavní postavy pak ztvárňuje Ester Geislerová, která své dceři při uspávání zpívá píseň Holka modrooká. Její výskyt je ale ve filmu poměrně omezený a má podobu rozostřené vzpomínky na éterickou bytost, kterou tento muž miloval. To je záměr, protože Juhova (Pekka Strang) žena (Ester Geislerová) hned na začátku tragicky utone v jezeře. Tato temná událost, která se navíc odehrála před zraky jejich malé dcerky, Juhu neustále pronásleduje a znemožňuje mu navázat jakýkoliv bližší vztah s lidmi.

Léta utíkají, dcera dospívá a prožívá si svá rebelská teenagerská léta na střední škole, ale Juha je stále sužován steskem po své ženě a prázdnotou, kterou po ní není schopen zacelit. Život se pro schopného kardiochirurga stal pouhým přežíváním, automatizovaným vykonáváním potřebných pracovních a domácích úkonů. K těm sexuálním používá oblečení a parfém své ženy.

Z letargie jej probudí až náhodné setkání s dominou Monou (Krista Kosonen). Ta mu dává skrze praktiku přidušování zažít pocit, že se ve vidinách, způsobených nedostatkem vzduchu, znovu setkává se svou ženou. Mona mu v těch chvílích při dušení jeho ženu v konturách obličeje i připomíná a lékař, který si dlouho odmítal někoho připustit k tělu, se stane na těchto „požitcích“ závislý. Ona za ně na oplátku požaduje protislužbu sadistickou.

Králíček Jojo: satirická komedie o indoktrinaci s imaginárním Adolfem Hitlerem [recenze filmu]

Společně sdílená závislost se stupňuje, doba bez kyslíku se prodlužuje, až přeroste v reálné zahrávání si se smrtí. Juhu přitom tato závislost čím dál víc vzdaluje od okolního světa. Tedy od práce a jeho dcery. Stává se Monou posedlý, začne se pídit po jejím soukromí a vše spěje k zodpovězení otázky, jestli je pro ni něčím víc, než jen rolí v jejich sadomasochistických hrách.

Empatická stránka BDSM světa

Ty dostávají poměrně explicitní podobu, takže se kromě škrcení dočkáme dalších BDSM praktik, při nichž Juha plní roli submisivního otroka a Mona jeho dominy. Opakující se výjevy ze sadomasochistického salonu, k nimž patří i ty s odstraňováním slézajícího nehtu nebo s vytržením zubu bez umrtvení, kdy režisér touto scénou odkazuje na Schlesingerova Maratónce, ale nepůsobí samoúčelně.

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn): křiklavě maniakální jízda s Margot Robbie [recenze filmu]

Stávají se formou terapie, v níž bolest fyzická má přehlušit tu duševní. Tragická smrt ženy způsobila, že Juha ztratil cit a empatii. Jeho sociální vazby jsou totálně narušené, kvůli vlastnímu sobectví zanedbává svou dceru a teprve závislost na přidušování a Moně ho přinutí, aby znovu něco a k někomu cítil. S Monou, která je civilním povoláním rehabilitační sestra, se začnou opatrně a plaše sbližovat, což pro něj představuje způsob, jak se zbavit traumatu, který ho sužuje.

Režisérovi se přitom daří ukázat i empatickou stránku BDSM světa, která je jeho velkou součástí. A tou je silné pouto, které se mezi lidmi v rámci něho utvoří. Středem všeho je důvěra. Domina a její otrok mohou do hloubky prozkoumávat svou fantazii a posedlosti, ale neobejde se to bez jejich citové investice a vnitřního otevření se.

Postava dominy si své tajemství uchovává

Film tak mnohem víc než o tom, že chirurg leze po zemi jako pes na obojku a strká hlavu do igelitového pytle, je o překonání deprese a sbližování se dvou něčím poznamenaných lidí. Žánrově jde o mix psychologického dramatu, rodinného filmu, thrilleru a romantické komedie. Nechybí v něm prvky absurdního a černého humoru, jako když dojde k setkání skutečného psa s tím, který na sebe tuto roli bere.

Škoda jen, že postavy dcery Elli (Ilona Huhta) a Mony nejsou tak prokresleny jako ta Juhova. Zatímco jeho pohnutky, proč se oddává těmto praktikám, chápeme, u Mony se můžeme jen domnívat, proč tyto služby poskytuje a jak to souvisí s její prací fyzioterapeutky. Zůstává tak i v civilu onou nepřístupnou dominou, jež skrývá svá tajemství. Elli se pak po celou dobu snaží svému otci pomoci, třeba tím, jak mu dohazuje rande se svou učitelkou.

Portrét dívky v plamenech: portrétování, přerůstající v lesbický milostný vztah [recenze filmu]

Severský humor a severská ponurost, odrážející se ve vizuální stránce filmu, lyrická kamera v podvodních scénách, explicitní sadomasochistické scény, to vše jsou znaky artového, festivalového snímku, s jehož tématem ale režisér pracuje tak, že by mohl být blízký i těm, kteří už jsou trochu unaveni z šablonovitých amerických romantických komedií. Tato pod dráždivým nátěrem skrývá citlivý příběh o vyrovnávání se s traumatem a nalezením cesty, jak ho překonat.