Půlnoční nebe: George Clooney a jeho sci-fi drama na Netflixu [recenze]

Name: Půlnoční nebe: George Clooney a jeho sci-fi drama na Netflixu [recenze]
Item: Půlnoční nebe
Rating: 6
Author: Marek Čech

Marek Čech

2. ledna 2021

Diskuze (29)

Melancholicky laděné survival drama o přežití v podmínkách umírajícího světa se v Clooneyho režijním počinu potkává se sci-fi z vesmírné lodě, která zjišťuje, že se nemá kam vrátit.

Plusy

Ponurá, ztěžklá nálada filmu, s níž koresponduje pohyb hlavního hrdiny mizejícím světem.

Minusy

Charakteristiky postav členů vesmírné posádky jsou vykresleny jen velmi zběžně.

6 /10

Den před Štědrým dnem nadělil Netflix divákům dárek v podobě sci-fi dramatu, jehož režisérem, producentem a hlavním protagonistou je George Clooney. Devětapadesátiletý herec se jím po čtyřech letech vrací před kameru, po třech letech pak na režijní židličku.

Jako předlohu k zfilmování si pro tu příležitost vybral čtyři roky starý román Good Morning, Midnight americké spisovatelky Lily Brooks-Dalton. Jeho volné scenáristické adaptace se chopil Mark L. Smith, který se předtím s režisérem Iñárrituem podílel na scénáři k revenge thrilleru Revenant Zmrtvýchvstání.

George Clooney si touto adaptací poprvé jako režisér osahává žánr, s nímž měl dosud zkušenosti jen jako herec. Například ve filmu Gravitace. A právě do společenství inteligentních sci-fi jako je Gravitace, Interstellar, Marťan nebo Ad Astra Půlnoční nebe míří.

Varování posádce vesmírné lodi

Clooney se podobně jako jejich režiséři snaží o skloubení velkého vesmírného dobrodružství s komorní lidskou rovinou, která má rodinný ráz a silný emotivní dopad. A daří se mu to tak půl na půl. Ve vyprávění se prolínají dvě, respektive tři příběhové roviny, přičemž nejlépe funguje ta, která je svázána s postavou osamělého vědce v mrazivé Arktidě, který se pokouší varovat astronauty, vracející se na Zem. Podmínky na ní se totiž během jejich pobytu ve vesmíru změnily.

25 nejlepších filmů o dobývání vesmíru. Víme, jestli a kde si je můžete pustit online

Ten vědec, jak se dozvíme ale až v závěru, se jmenuje Augustine Lofthouse (George Clooney) a potýká se s vážnou nemocí, jež vyžaduje dialýzu. V důsledku celosvětové katastrofy tak umírá nejen planeta, ale i on. Když výzkumník zjistí, že se k Zemi vrací posádka vesmírné lodi Æther, která v blízkosti Jupiteru zkoumala obyvatelný měsíc K-23, jenž byl objeven právě Augustinem, rozhodne se ji od tohoto záměru odradit.

Nejprve ale musí najít na Arktidě stanici s anténou, která bude dostatečně silná, aby její signál doletěl až k vesmírné lodi. Společnost mu přitom dělá nemluvná dívka Iris, jež se objevila na původní observatoři Barbeau, kde pobýval a odkud spolu putují přes severní pól a čelí přitom řadě nebezpečných překážek.

Zatajování informací o postavách i povaze katastrofy

Kontakt s lodí Æther se nakonec podaří navázat a spolu s ním se začne i postupně objasňovat, kdo je Augustine, ona neznámá dívka s velkýma očima, k níž Augustine přilne otcovským poutem i co se stalo se Zemí. Právě zatajování informací jak o postavách, tak o povaze nespecifikované katastrofy podněcuje naši zvědavost, v jakém světě jsme se to vlastně ocitli.

Víme, že děj se odehrává v roce 2049 a že vysoká radiace způsobila katastrofu globálního charakteru. A že v blízkosti Jupitera leží měsíc, který má atmosféru a podmínky vhodné pro osídlení lidmi. Jako diváci jsme vrženi přímo doprostřed vyprávění, kdy sledujeme Augustinovo počínání, poté co odmítl evakuaci z Arktidy.

Ad Astra: Brad Pitt ve sci-fi o cestě k vnějšímu okraji sluneční soustavy [recenze filmu]

Ve flashbacích poznáváme Augustina v době před třiceti lety, kdy kvůli svému vědeckému bádání učinil rozhodnutí, vztahující se k jeho soukromému a rodinnému životu. Ty nyní přehodnocuje právě ve světle katastrofy, jež lidstvo postihla. A uvědomuje si o to víc, že hodnoty sounáležitosti, blízkosti, rodinných a mezilidských vazeb jsou to poslední, co zůstává, když se vše ostatně bortí nebo to nenávratně mizí.

Melancholická připomínka mizejícího světa

Clooneyho film je tedy i melancholickým ohlédnutím za světem, který už se nevrátí. Odtud i jeho nálada. Ponurá, ztěžklá, vláčná, jako pohyb hlavního hrdiny. Reflexe beznaděje, v níž se svět i on ocitl, se odráží v meditativním charakteru dialogů při navázání komunikace se členkou vesmírné posádky Sully (Felicity Jones) i všeříkajícím pohledu samotného Augustina. George Clooney kvůli roli zhubnul 11 kilogramů, nechal si narůst šedivý plnovous a proměnil se v stárnoucího muže, jehož šouravá chůze a dýchavičnost zračí úbytek fyzických sil.

Trochu svižnější spád dostane film jen v pasážích přesunu z observatoře na meteorologickou stanici se silnějším signálem, kdy se Augustine řítí na sněžném skútru ve sněhové vánici a lámou se pod ním ledy. Vizuální stránka s využitím islandských lokací, které zastoupily ty arktické, je působivá, včetně hry se světlem ve sněhové bouři, již rozehrává kamera Martina Ruheho.

Projekt Power: pět minut v kůži superhrdiny v akčním thrilleru na Netflixu [recenze filmu]

Tesklivá hudba Alexandra Desplata koresponduje s dramatickým děním na plátně i tématy, jež film otevírá. Rodinné zázemí i očekávání nového života se promítá do rozhodnutí členů vesmírné posádky ohledně toho, zda se vrátit nebo nevrátit na Zemi.

Škoda, že charakteristiky postav členů posádky jsou vykresleny jen velmi zběžně, jejich motivace přesto pochopíme. Třeba z holografických videí, kterými si připomínají ve vzpomínkách své blízké. Nejvýraznější z nich je astronautka Sully, která se stává klíčem i k závěrečné pointě. George Clooney stál o to, aby ji hrála právě Felicity Jones, která otěhotněla krátce po svém obsazení a tak tomu její roli přizpůsobil.

Ve filmu se tak potkávají dva žánry a linie. Melancholicky laděné survival drama o přežití v mrazivých podmínkách a sci-fi z vesmírné lodě, která zjišťuje, že se nemá kam vrátit. Obě příběhové linie, včetně využití té retrospektivní, mají společné téma rodinných vazeb, ale jinak se o sebe spíš otírají, než že by do sebe ústrojně zapadaly. Ta vesmírná doplácí na plochost postav a svůj smysl ozřejmuje až v závěru.

Old Guard: Nesmrtelní – válečnice Charlize Theron průměrný akční film Netflixu nevytrhne [recenze]

George Clooney se v Půlnočním nebi pokusil skloubit postupy umělecké kinematografie, jako je pomalé tempo vyprávění a nejasné pozadí okolo postav a situace, v níž se nacházejí, s thrillerovými žánrovými prvky. Výsledek ale ukazuje, že mnohem jistější se jako režisér cítí v dramatech z novinářského a politického prostředí jako Dobrou noc a hodně štěstí nebo Den zrady než ve výpravnějších záležitostech typu Památkářů nebo právě tohoto jeho posledního počinu.