Práce s nedořečeným, podprahové napětí, závěrečná scéna
Žádné významné, pokud nevyžadujete doslovné čtení příběhu
8 /10
Ve světové premiéře byl uveden loni na festivalu v Cannes v sekci Týden kritiky, kde získal Cenu poroty. Získal sedm britských cen BIFA, včetně té hlavní za nejlepší britský nezávislý film roku. Na cenách BAFTA dostal ocenění za výjimečný debut a byl nominován i na Oscara v hlavní mužské herecké kategorii.
Řeč je o jednom z nejlépe hodnocených filmů loňského roku, který se rok od premiéry v Cannes dostává i do našich kin. Jako svůj autorský debut ho natočila pětatřicetiletá skotská scenáristka a režisérka Charlotte Wells, která v něm zúročila svou vlastní dětskou zkušenost prázdninového pobytu s otcem.
Letní pobyt s tátou
Ve filmu se snaží postihnout pocit, spojený s něčím čeho se nechceme ve svém životě vzdát. Ať už jde o dětství a vzpomínky na něj nebo vztah s rodiči, který dozná změny. Přesně jako v případě jedenáctileté Sophie (Frankie Corio) a jejího otce Caluma (Paul Mescal), který během jejich společného pobytu v turistickém resortu v Turecku oslaví své jedenatřicáté narozeniny.
Sophie žije se svou matkou v Edinburghu, Calum se po rozchodu s ní odstěhoval do Londýna. Důvody, proč se rozešli, se vyjevují v náznacích z hovorů s dcerou, a směřují k tomu, že Calum ještě nebyl na rodičovství připraven.
Teď se ale snaží, aby s ním Sophie na dovolené prožila intenzivní, nezapomenutelné chvíle, vyplněné koupáním, potápěním, poznáváním místních pamětihodností a večeřemi s hudebním programem. Calum vůči dceři vystupuje spíš jako starší bratr, za něhož ho někteří hoteloví hosté považují, než jako autoritativní otec. O čemž svědčí i to, že jí řekne, že se mu jednou může se vším svěřit, ať už jde o první lásky nebo třeba zkušenosti s drogami.
Neklid
Tak daleko ale Sophie ve svém poznání ještě není. Zatím spíš pozoruje prázdninový ruch u bazénu nebo kulečníku, kde odrostlejší teenageři prožívají taková něžná okouzlení a namlouvání. Zároveň Sophie vnímá i proměny chování svého otce. To, jak přes veškerou péči a starostlivost o ní a snahu, aby si pobyt užili, nedovede občas skrýt podrážděnost, smutek nebo otrávenost.
Vždy se snaží vzápětí takové chování napravit ponouknutím k nějaké další společné aktivitě, která by je bavila, ale empatická dcera vycítí, že něco není v pořádku. Jen to zatím neumí pojmenovat. Neumí se přiblížit nejistotám nebo trápením svého otce, protože on nechce, aby jimi byla zatěžována.
Nepouští ji do světa svých emocí, protože jsou to emoce zraňující především jejich nositele, jichž se rodiče snaží své děti uchránit. Sophii přesto neunikne, že se její otec zřejmě potýká s nějakými finančními potížemi, projevujícími se tím, že jí nemůže zajistit víc letních radovánek.
Kamera jako paměťová stopa
Jí to ale nevadí, je ráda, že je s ním. Střípky z jejich dovolené na konci devadesátých let si zaznamenává na Mini DV kameru. Záběry z ní se stávají paměťovou stopou toho nevyřčeného mezi nimi, co se snaží už dospělá Sophie (Celia Rowlson-Hall) pochopit při ohlédnutí za tím, co tímto létem zřejmě skončilo.
Ve filmu není přímo řečeno, co se s jejím otcem i jejich vztahem stalo, jen intuitivně vytušíme, že do něho vstoupila nějaká fatální událost, související s tím, co mohla Sophie na svém otci pozorovat během jejich pobytu v Turecku.
Režisérka na debutantku velmi promyšleně a přitom citlivě pracuje s tím nedořečeným ve vztazích nejen rodičů a dětí a okolo Caluma a jeho vnitřního rozpoložení vytváří emočně i významově vrstevnatou síť podprahových náznaků a indicií, které nám dávají pochopit, že s tímto létem se pro Sophii uzavřelo nejen dětství, ale i jedno nenahraditelné pouto.
A zůstaly rozostřené, matoucí vzpomínky, k jejichž pochopení nestačí jen záběry na domácí kameře z letní dovolené, ale prožitá skutečnost něčeho obdobného, s čím byl konfrontován její otec. Jako třeba rodičovská odpovědnost.
Under Pressure
Sophii v dospělosti je asi tolik, kolik jejímu otci během jejich dovolené. Žije s partnerkou a sama je matkou. Vzpomínky na otce se jí vybavují nejen na základě kamerových záběrů a tureckého koberce, který se zdráhal koupit a jenž nyní tvoří součást její domácnosti, ale především skrze oživení a snahy o pojmenování toho, co možná tenkrát nechápala nebo v průběhu let vytěsnila, ale co se jí vrací jako stále živá vzpomínka.
Její součástí je i připomínka jejich závěrečného tance na dovolené za zvuků skladby Under Pressure od skupiny Queen a Davida Bowieho, která se prolne do jakési zásvětní rave party, v níž remix této písně podkresluje bolest, kterou prožívá Sophie z toho, že nedokázala udržet otce ve svém životě.
O této scéně se mluví jako o jedné z nejlepších v loňském roce. A opravdu. Koncentruje v sobě totiž všechno to podprahové napětí, které v sobě film Aftersun má a jež slouží k pojmenování emocí, které postavy otce a dcery prožívají. Najednou ta mozaika každodenních situací, i s jejich otiskem do vnímání jejich aktérů, začne dávat smysl a vy chápete význam i oněch podprahových indicií, jimiž je vztah otce a dcery definován.
Jejich představitelé dávají vyniknout těm nejjemnějším a nejpřirozenějším emocím, které takový vztah provázejí. Frankie Corio vybrala režisérka z konkurzu, jímž prošlo 800 uchazeček a ve své první roli je dokonale uvěřitelná. Stejně jako Paul Mescal, jež zaujal v seriálu Normální lidi a objeví se v hlavní roli druhého Gladiátora.
Režisérce Charlotte Wells se spolu s nimi podařilo natočit film, který vyzrálou, promyšlenou formou vyprávění odhaluje velmi subtilní emoce, aniž by se je snažil explicitně pojmenovávat. Vycítíme je i tak, stejně jako to, co se odehrává uvnitř postav a co vede k zdrcujícímu katarznímu finále, v němž všechno to nevyřčené a podprahové najde svůj smysl.
Aftersun
- Žánr: drama
- Původní název: Aftersun
- www.a24films.com/films/aftersun
- Velká Británie / USA, 2022
- Scénář: Charlotte Wells
- Režie: Charlotte Wells
- Hrají: Paul Mescal, Celia Rowlson-Hall, Frankie Corio, Sally Messham
- Distribuce: Aerofilms
- Distribuční premiéra v ČR: 18. 05. 2023