Recenze filmu Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku. Richard Linklater a jeho imaginativní evokace doby dospívání na Netflixu

Americký režisér Richard Linklater je autorský tvůrce, který se ve svých filmech rád inspiruje vlastním životem. A také se nebojí experimentů, za pomocí nichž vypráví vlastně obyčejné příběhy. To je příklad jak jeho vztahové trilogie Before, jejíž jednotlivé části vznikly vždy s devítiletým odstupem od té předchozí, tak časosběrnou metodou natáčeného Chlapectví, v němž přišel s všeobjímajícím portrétem dospívání malého chlapce v muže.

Projekce dětské imaginace

V žánru coming of age je zabydlený i jeho nový film, který zrealizoval technikou rotoskopie, kterou uplatnil už ve dvou předchozích snímcích Sním či bdím? a Temný obraz. Jak již název napovídá, vydává se v něm do časů svého dětství, kdy stejně jako hlavní hrdina vyrůstal v Houstonu v blízkosti základny NASA. 

A dětskou perspektivou nám překládá příběh přistání na Měsíci posádkou Apolla 11, na němž participuje klukovská fantazie. Linklater původně chtěl natočit tento projekt jako hraný, ale pak si uvědomil, že animovaná technika rotoskopie mu umožní ho udělat mnohem hravější. 

Dochází v něm k funkčnímu spojení velkých dějin, to je dobové atmosféry, provázející malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo, s předměstským životem rodin, jejichž otcové a matky se podíleli na vesmírném programu, který ho umožnil. 

S jednou takovou nás seznamuje hlas vypravěče, herce Jacka Blacka, který se jako dospělý Stan vrací k iniciačním zážitkům dospívání svého desetiletého já z léta roku 1969, kdy k tomuto letu na Měsíc došlo. Linklater vyprávění splétá ze dvou linií. Tou první je autobiografické vzpomínání jeho alter ega (režisér je ročník 1960) na dobu konce 60. let se všemi popkulturními, společenskými, ekonomickými a politickými vlivy, které jí formovaly a provázely. A tou druhou je projekce dětské imaginace do samotné vesmírné mise. 

Charakter „báječných let“

Hned na začátku vyprávění žáka čtvrté třídy Stanleyho coby premianta v předmětech matematika a fyzika osloví dva muži z NASA. S tím, že kvůli chybě ve výpočtech sestavili příliš malý lunární modul pro cestu na Měsíc, do něhož se dospělý astronaut nevejde. A že Stanley byl vybrán jako někdo, kdo by ho otestoval a absolvoval tuto cestu ještě před oficiální posádkou. 

Tento úvod nás spolu s hlasem vypravěče přenáší do doby vesmírného závodění mezi USA a Sovětským svazem o to, kdo první stane na Měsíci, ale hlavně do běžného života rodiny se šesti sourozenci, jejíž otec pracuje v NASA. Režisér se zaměřuje na její běžný chod, na chystání obědů nebo svačin maminkou pro tak početné potomstvo, na jejich hry na dvorku se sousedy, na společné sledování oblíbených seriálů, na školní výuku i tresty za její narušování. 

Vše je zachyceno s přirozenou lehkostí a nadhledem, ale hlavně zevrubnou poctivostí ve vykreslení charakteru a průběhu těchto „báječných let“. Ráz těchto historek bude přitom blízký i těm, kdo v dané době a zemi nevyrůstali, protože dětské zážitky a pocity jsou poměrně přenositelné. 

Na pozadí těchto scének, které vytváří mozaiku dospívání, vykresluje za pomocí nejčastěji televizního vysílání obraz doby, v níž na jedné straně vládl v americké společnosti vesmírný optimismus, na té druhé v ní byly přítomny rasové nepokoje a protesty proti válce ve Vietnamu. Stejně jako kritika přílišných nákladů kosmického programu. 

Richard Nixon byl teprve na počátku svého prezidentství, takže je tu jeho osoba připomenuta pozitivně v souvislosti s rozhodnutím o regulaci a recyklaci odpadků. Optimistická, prosperující nálada doby se promítala i do počtu dětí, jež tehdejší rodiny měly. Její napětí do studenoválečnických třenic. 

Jak funguje paměť

To se odráželo i ve filmové tvorbě, sci-fi filmech z padesátých let o účincích radiace, jež televize zhusta opakovaly. Televizní obrazovka se pro rodiče a děti stávala stmelujícím místem, ale i místem přetahované o to, na který pořad se dívat. Stanovy sestry upřednostňovaly hudební pořady se skupinou Monkees nebo Johnnym Cashem, všichni sourozenci se pak shodli na soudobých seriálech jako Temné stíny, Batman, Star Trek, Bonanza nebo Mission: Impossible.

Sledování letu na Měsíc se pak stalo přesně tou společenskou záležitostí, jež přitáhla k obrazovkám celé rodiny. Režisér ten Neila Armstronga prolíná s tím, který mu předcházel ve Stanově fantazii. Poslední třetina vyprávění se vrací k úvodnímu angažmá chlapce do NASA a ukazuje, jak funguje paměť, v níž se představivost, participace událostí i jejich reflexe zhmotní do jednoho tvaru. 

Díky němu možná vyprávění nepůsobí tak konzistentně, jako kdyby se drželo jen oné linie nostalgického vzpomínání na dobu dospívání, se všemi společenskými kontexty, které v sobě obsahovala, ale zase ta druhá ji dodává kouzlo toho, jak funguje dětská fantazie. Jaké vlivy se do ní promítají a jak se díky nim realita posouvá do netušených výšin. 

Rotoskopická animace s využitím herců před zeleným plátnem této nostalgické vzpomínce na konec šedesátých let ohromně sluší a dává režisérovi možnost, jak si vyhrát nejen s designem tehdejších obýváků, ale i s převedením všech těch fascinujících filmů, seriálů nebo televizních pořadů do animované podoby. 

Richardu Linklaterovi se za pomocí této dobové evokace podařilo vytvořit jeden z nejlepších filmů z produkce Netflixu, který opět dokazuje, jak je důležité, když se osobitým, autorským tvůrcům nechá volná ruka pro realizaci jejich představ. 

Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

• Žánr: animovaný coming of age
• Původní název: Apollo 10½: A Space Age Childhood
• www.netflix.com/cz/title/81161042
• USA, 2022
• Scénář: Richard Linklater
• Režie: Richard Linklater
• Hrají: Zachary Levi, Jack Black, Glen Powell, Josh Wiggins, Lee Eddy, Samuel Davis, Nick Stevenson, Jennifer Griffin, Bill Wise
• Distribuce: Netflix
• Distribuční premiéra v ČR: 01. 04. 2022