Souhra všech složek, sloužící výslednému tvaru
Tvůrci se ústřední postavě nedostanou pod kůži
7 /10
V posledních letech obohatily domácí kinematografii biografické filmy o osobnostech, známých spíše jen hrstce zasvěcených, než široké veřejnosti, jejichž osudy se odvíjely na pozadí přechodu dvou totalit, nacistické a komunistické.
Výrazný debut
Nejprve se Ondřej Trojan v historickém dramatu Toman inspiroval příběhem šéfa zahraniční rozvědky, Agnieszka Holland v Šarlatánovi pak rozporuplnou postavou léčitele Josefa Mikoláška. Faustovský příběh vzdělance, okultisty a konfidenta obou zločinných režimů nyní rozehrává ve svém celovečerním debutu režisér Vojtěch Mašek (1977).
Ten byl dosud známý především jako ceněný komiksový autor děl na pomezí historické fikce a mystifikace. Ale také jako divadelní autor, výtvarník, skladatel a spoluscenárista dvou výrazných artových počinů Křižáček a loňské cenami ověnčené Okupace.
Její divadelní stylizace a výrazná výtvarná stopa je přítomná i ve snímku Arvéd, na němž spolupracoval se scenáristou Janem Poláčkem, autorem knihy Malostranský ďábel, která pojednává o jedné z nejkontroverznějších a nejunikavějších figur československé historie.
Kdo je Mefisto a kdo Faust?
Jiří Arvéd Smíchovský byl vystudovaný právník, teolog a filozof, hovořící několika jazyky. Výrazný představitel české hermetiky, mystiky a okultismu první poloviny dvacátého století a také člověk, který byl ochotný za přístup k vědění a starým rukopisům z těchto odvětví doslova zaprodat duši.
Hned na začátku okupace začal spolupracovat s německou tajnou službou, po válce pak s StB. Některé Židy před koncentračním táborem zachránil, jiní lidé z prostředí okultistů nebo homosexuálů, jímž sám byl, tam jeho přičiněním skončili.
Jedním z těch, kterým pomohl, byl Štěpán Plaček. Za jakých okolností k tomu došlo, to už je věc autorské licence a vypíchnutého motivu opakování stejných situací v odlišných režimech a s jinak rozestavěnými figurami, které se snaží hlavně přežít.
Po válce komunistický zpravodajec Plaček zas pomohl Smíchovskému, kterému zařídil v rámci jeho odsouzení na doživotí prominentní postavení vězně, který se dál může zdokonalovat v černé magii z knih ze zkonfiskovaných knihoven. Za to pak komunistický režim vyžadoval jeho účelovou svědeckou spolupráci ve zmanipulovaných politických procesech.
Tento systém vzájemných služeb a protislužeb, držení se pod krkem, manipulace, zneužívání a vydírání se ale zadrhl, když byl sám Plaček vzat v roce 1949 do vazby, kde byl držen až do procesu s ním v roce 1954. Arvéd najednou přišel o ochranu, což se mu nakonec stalo osudným.
V hermetikově horečnaté mysli
Právě závěrečnému období jeho života se film věnuje nejpodrobněji. Fragmentární vyprávění pak k těm ostatním odbíhá či rovnou skáče ráznými střihy na základě asociativního řetězení událostí, spíše než toho kauzálního.
Vyplývá to i toho, jakou perspektivou jsou nám události předkládány. Můžeme jejich reflexi vnímat jako činnost horečnaté mysli, která se buď už zcela ztrácí sama v sobě v důsledku stupňujícího se šílenství, nebo úderu železnou tyčí do zátylku ze strany dozorce ve věznici na Mírově, což je i příčina smrti, k níž se tvůrci přiklánějí.
Nesouvislé obrazy, vytvářející dojem jakéhosi magického realismu, začnou ale dávat postupně smysl, tím jak se vyjevují jednotlivé motivy (okultisté, homosexualita a svádění mladého příslušníka StB, kněz Zemek), které se pak skládají do větších tematických celků.
Režisér se snaží vizualizovat hermetikův časoprostor, v němž se ocitnul. Chce být jeho pánem, ovládnout ho, ale dějiny mu ukazují, že kormidlo nad jeho osudem už drží někdo jiný. A tak je ten, kdo posílal své milence nebo kolegy na smrt, sám vydán na pospas moci, která ho využívá ke svým cílům.
Cyklické opakování motivů
Mašek přitom životopis Arvéda staví tak, že jeho kontury záměrně rozmlžuje. Nechce být ani návodný, ani doslovný a tak ho nechá plynout v konturách jeho mysli. Nespolehlivý vypravěč s pokřiveným vnímáním světa tak určuje, jak budeme na jeho postavu nahlížet. Nikdy se k ní ale nedostaneme tak blízko, abychom k ní pocítili empatii.
Vnímáme faustovské motivy, které v sobě nese, i svár dobra a zla, ale ze všeho nejvíc její stylizaci, masky, které si nasazuje, i před vlastní zranitelností, a mýty, které okolo sebe šíří. Herecký výkon Michala Kerna přesně tomuto pojetí odpovídá. Velikášská divadelní expresivita si v něm podává ruku se ztišeným hlasovým projevem a měkkým přednesem replik, když se snaží získat důvěru svých obětí.
Hra na to, kdo je Mefisto a kdo Faust, se odráží v jeho vztahu s Plačkem, jehož Saša Rašilov vybavil medovou vemlouvavostí, ale i bezcitností a neústupností. S motivem duality film pracuje, stejně jako s cyklickým opakováním slov, lokací, situací a motivů, jako je ten metaforický s vycházením ze skříně. Jak říká Arvéd „časy se mění, lidé se mění, ale zápletka zůstává“.
Odpovídá tomu i obrazová koncepce kameramana Dušana Husára, kdy se v obdobných interiérech kanceláří, bytů nebo vězeňských prostor, obložených knihami, odehrávají sobě podobné scény, v nichž postavy vystupují jako siluety ze stínů. Stejná pečlivost jako hororovému svícení je věnována i zvukovému mixu filmu, z něhož vystupuje každé potáhnutí cigarety, zavrzání skříně nebo herecká práce s modulací hlasu. Tísnivý dojem umocňuje vrstevnatý elektronický hudební podkres Pjoniho a Aid Kida.
Všechny složky filmu, od těch technických přes ty stylistické, až po herce, tak organicky slouží výslednému žánrovému tvaru, který se pohybuje na pomezí mysteriózního dramatu, politického thrilleru, psychologického portrétu a groteskního podobenství, napojeného na ústředního nespolehlivého vypravěče. Pozoruhodný debut tvůrce, jehož se vyplatí do budoucna sledovat.
Arvéd
- Žánr: mysteriózní drama
- www.cinemart.cz/filmy/arved/
- Česko, 2022
- Scénář: Vojtěch Mašek, Jan Poláček
- Režie: Vojtěch Mašek
- Hrají: Michal Kern, Saša Rašilov, Vojtěch Vodochodský, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl, Petr Čtvrtníček, Ivana Uhlířová, Marián Labuda ml., Vojtěch Vondráček
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 25. 08. 2022