Recenze filmu Athena. Frustrace, hněv a odplata přebírají vládu nad pařížským předměstím

Před třemi lety se v kinech objevil celovečerní debut Ladje Lyho, který v paralele k románu Victora Huga poukázal na tenze, jež zmítají současnou francouzskou společností. Bídníci reagovali na vlnu pouličních nepokojů, jež se ve Francii dějí od roku 2005 i vlnu protestů „žlutých vest“. Film byl nominován na Oscara a získal čtyři Césary, včetně toho za nejlepší film roku. 

Sud s prachem

Ladj Ly, spolu s Eliasem Belkeddarem a režisérem snímku Romainem Gavrasem, je jako spoluscenárista podepsán i pod dalším intenzivním dramatem z pařížského prostředí. Zatímco Bídníci využili genia loci čtvrti Cité des Bosquets, kde Ladj Ly vyrůstal, Athena se natáčela v urbanistickém komplexu ze sedmdesátých let Parc aux Lièvres, jehož části jsou v současnosti určeny k demolici a následnému programu městské obnovy. 

Režisér Romain Gavras zde natáčel od července do září loňského roku s herci a komparzisty, což se podepisuje na autenticitě podání třaskavého tématu frustrace, hněvu a odplaty, které vládnou emocemi postav na tomto sídlišti. To připomíná pomyslný sud s prachem, místo, kde selhávají autority i snaha o dialog. Namísto nich se dostávají ke slovu zápalné láhve a pouliční bitky s policií. 

Název sídliště Athena přitom kontrastně odkazuje k řecké mytologii a bohyni moudrosti, práva a spravedlnosti. Ale také války, rozumně a strategicky vedené. Jakoby ale Athéna nad touto banlieue, což je termín pro sociálně vyloučené lokality, kde žijí hlavně imigranti, přestala bdít, protože její obyvatelé se vyžívají v destrukci jako jediné odpovědi na nahromaděnou zlobu, která jimi zmítá. 

Kdo zabil nejmladšího bratra? 

Jejím spouštěčem se stává smrt nejmladšího ze čtyř bratrů z přistěhovalecké rodiny s alžírskými kořeny. Idira zabili muži, oblečení v policejních uniformách, jak o to svědčí video, kolující na sociálních sítích. Policie informuje prostřednictvím sdělovacích prostředků, že případ bude přísně vyšetřen a že jeho stopy mohou vést k pravicovým radikálům. 

Idirův bratr Karim má ale jasno. Za jeho smrt mohou policisté, kteří se snaží odvést pozornost od svého selhání. Karim spolu s ostatními na policejní stanici vyvolá nepokoje, spojené s rabováním, které se přenesou do ghetta, jež obývají. 

Situaci se snaží uklidnit jeho starší bratr Abdel, který slouží ve francouzské armádě. Chce předejít eskalaci vyhroceného napětí mezi ozbrojeným davem na sídlištních barikádách a pořádkovými silami těžkooděnců, kteří ho mají za úkol zpacifikovat. 

Jak Karim, který se s planoucím zápalem a bolestí ze ztráty bratra staví do čela revoluční touhy po odplatě, tak Abdel, přitom dokonale využívají znalostí zákoutí sídlištního labyrintu. V něm se pohybuje i jejich nejstarší bratr Moktar, kterému ale nejde ani o vidinu spravedlnosti, ani o ochranu mladších sourozenců, ale o jeho drogový byznys a snahu, aby nebyl vyzrazen. 

Intenzivní vtáhnutí už v prologu

Romain Gavras vyprávění modeluje na půdorysu příběhu čtyř bratrů, jejichž osudy se během jednoho dne, jak v antické tragédii, dramaticky propojí. Vidíme jejich vyhrocené emoce, ale o nich samotných i jejich vzájemném vztahu se zas až tolik nedozvíme. 

To je ale daň za způsob, jakým je příběh vyprávěn. Režisér nás vtahuje přímo doprostřed dění. Vidíme chaos, násilí, rabování, rozrůstající se pouliční nepokoje. Dozvíme se, že se na sídlišti ukrývá člověk, podezřelý z terorismu a že vzbouřenci drží jako rukojmího jednoho ze zajatých mladých těžkooděnců. Snaha matky bratrů jako rodičovské autority, stejně jako té duchovní nebo státní, selhává. 

Děj je jednoduchý, úsporný, sloužící k navození situace, v níž se spolu se vzbouřenci ocitáme. Jsme do ní vtáhnuti úvodní desetiminutovkou, která představuje pohlcující atak na naše smysly. Kamera Matiase Boucarda snímá kinetickou akci uprostřed policejní stanice a následný odjezd rozběsněných mladíků na sídliště, kde se opevňují. 

Je to točené na jeden záběr, nebo přesněji za pomoci neviditelných střihů tak, aby to tuto filmovou iluzi vyvolávalo. Už na festivalu v Benátkách, kde byl film premiérově uveden, se hovořilo o tom, že jde o nejlepší sekvenci od Potomků lidí. Její dynamika nepolevuje ani v dalším průběhu vyprávění, jen se rozšiřuje perspektiva, kterou nám představuje. 

Nebezpečná síla

Kameraman nám s přechodem na sídliště nabídne ještě několik pečlivě choreograficky zaranžovaných pouličních střetů, které zaujmou tím, jak v nich probíhá akce v několika plánech. Pozornost se v nich stáčí jak ke konkrétním postavám, tak k nočnímu ohnivému infernu za nimi. 

Plynulé kamerové jízdy, spolu se střídáním měřítka záběru, se podílí na hlavní devíze filmu, jíž je jeho dynamičnost. Ten pouliční chaos, který z plátna sálá, je ve skutečnosti velmi důmyslně technicky organizován, aby vyzněla jeho nebezpečná síla. 

To je kritiky zároveň Gavrasovi, který je synem slavného režiséra Costy-Gavrase, vyčítáno. Že s tématem společenských a sociálních nepokojů zachází ve svém třetím celovečerním snímku exploatačně a že svou zkušenost tvůrce hudebních videoklipů a reklam využívá k estetizaci či fetišizaci násilí. 

Ano, skvělá kamera i podmanivá Surkinova hudba burcuje s našimi emocemi, ale nebral bych to jako nějaké pobídnutí k občanským nepokojům. Gavras se spíš za pomocí pohlcující vizuality snaží zkombinovat vyprávění na půdorysu antické tragédie s dynamickou formou a společenským přesahem v podobě zpřítomnění frustrace a hněvu těch, co se cítí na okraji. V kouřových explozích o nich ale až tolik neříká. 

Athena

• Žánr: drama
• Původní název: Athena
• www.netflix.com/cz/title/81312828
• Francie, 2022
• Scénář: Romain Gavras, Ladj Ly, Elias Belkeddar
• Režie: Romain Gavras
• Hrají: Dali Benssalah, Sami Slimane, Alexis Manenti, Anthony Bajon, Karim Lasmi, Ouassini Embarek, Ladj Ly, Léopold Bara, Birane Ba, Iless Hachi, Younès Benbakki
• Distribuce: Netflix
• Distribuční premiéra v ČR: 23. 09. 2022