Recenze filmu Barbie. Satirický výsměch korporátní kultuře i hledání rovnováhy mezi patriarchátem a feminismem

Recenze filmu Barbie. Satirický výsměch korporátní kultuře i hledání rovnováhy mezi patriarchátem a feminismem

Plusy
Dotažená výtvarná koncepce, představitelé hlavních rolí, jízlivá satiričnost
Minusy
Přílišná doslovnost feministických tezí
8  /10

Ikonická panenka Barbie, již stvořila Ruth Handler pro svou dceru, byla společností Mattel poprvé představena v roce 1959. Od té doby se dočkala řady variací, včetně podoby slavných žen jako Frida Kahlo nebo Amelia Earhart. Objevila se v řadě animovaných filmů a nyní i v prvním hraném. 

Barbie jako symbol feminismu?

Ten byl společností Warner Bros. svěřen manželské dvojici Noah Baumbach (Frances Ha, Manželská historie) a Greta Gerwig (Lady Bird, Malé ženy), která ve svých nezávislých filmech tématizuje nejčastěji vztahové tápání svých vrstevníků. 

Herečka, scenáristka a režisérka Greta Gerwing si už svěží a moderní adaptací Malých žen řekla o vstup do první režisérské ligy, což nyní stvrzuje 145 milionový rozpočet na její třetí samostatný počin. Tedy asi patnáctkrát vyšší než v případě její debutu a o sto milionů vyšší než v případě adaptace románu Louisy May Alcott. 

V obou svých filmech se Greta Gerwing zaobírala postavením žen ve společnosti, v Malých ženách ho vztáhla v paralele k vlastní pozici autorské režisérky v Hollywoodu. A nyní vystavuje střetu s životní realitou cukrkandlovou růžovou panenku, u níž se ptá, zda by mohla obstát jako symbol feminismu nebo je spíš díky svému nastavení jeho brzdou. 

Kubrickovský prolog

Marketingová kampaň lákala diváky na oddechovou romantickou letní komedii s muzikálovými čísly, která se nebere tak úplně vážně a je zasazena do barevně hýřivých a výtvarně vypiplaných kulis ve stylu Wese Andersona. 

Už prolog, odkazující na Kubrickovu Vesmírnou odyseu, dává ale na srozuměnou, že to bude sebeuvědomělejší meta zábava, než asi čekáte. Dívky si hrají se starými porcelánovými panenkami na mámy a děti, když v tu se mezi ně snese dlouhonohá sexy Barbie s tváří Margot Robbie v nadživotní velikosti. 

A ony začnou panenky miminkovského vzhledu rozbíjet a vedeni hlasem vypravěčky Helen Mirren se začnou dožadovat těch od Mattela, které lépe formují (pro někoho deformují) jejich představy, jak by měla žena vypadat i jaké role ve společnosti může zastávat. Od lékařky, vědkyně až po prezidentku. 

Existenciální krize

A opravdu když se potom přeneseme do Barbielandu, vypadá to tam jako v dokonalém utopickém světě, kde vládne diverzita, všichni jsou na sebe milí a usměvaví a život tu připomíná procházku růžovou zahradou. I Barbie vede takový život, který má svou ritualizovanou podobu. 

Ráno vstane, zamává okolním dívkám, které se všechny jmenují Barbie, vypije si kávu, která ale neteče, stejně jako voda ve sprše, oblékne si růžové šaty, nasadí lodičky na vysokém podpatku a nikoliv sejde, ale snese se ze svého obydlí do autíčka, kterým vyráží za kamarádkami za zábavou. 

Ken (Ryan Gosling) se jí dvoří, ale v tomto matriarchálním světě plní funkci módního doplňku, který ke Stereotypní Barbie, jak zní její definice, sice patří, ale nesehrává v jejím životě důležitější roli než doprovodu ve společnosti. 

Jednoho dne ale do tohoto dokonalého pastelového světa vstoupí stín. Barbie začnou nejen přepadat myšlenky, vztahující se k její smrtelnosti, ale objeví, že má ploché nohy a na stehnech počínající celulitidu. Co s tím? Na radu rebelské Divné Barbie, s jejímž vzhledem si její majitelka ve skutečném světě hodně vyhrála, se právě do něj vydá, aby zjistila, kde se stala chyba a kde vězí příčiny její existenciální krize. 

Nalezení rovnováhy

Necestuje sama, v růžovém kabrioletu najde schovaného Kena. V reálném světě, zastupovaným kalifornskými plážemi, zažívají ale oba značné rozčarování. Svým ustrojením vzbuzují úsměv, svým jednáním brzy vzbudí pozornost strážců zákona. Když se o jejich pobytu dovědí hlavouni ze společnosti Mattel na čele s Willem Ferrellem, rozhodnou se jednat. 

Barbie mezitím najde svou majitelku, teenagerku Sashu, jež jí podrobí kritice za to, co reprezentuje. Tedy nerealistický ideál krásy. A seznámí se i s její maminkou Glorií, zaměstnankyní v Mattelu, která na ni přenesla své existenční obavy. 

barbie_ver29_xlg.jpg

Ken tu zas objevuje kouzlo patriarchátu, kdy muži vládnou všemu od byznysu po politiku. A od toho odvozený vlastní pocit sebeúcty, důstojnosti a přijímání druhými se po návratu do Barbielandu rozhodne aplikovat spolu s ostatními Keny na jeho chod. 

Jenomže to přežene, kyvadlo se až příliš zvrátí na druhou stranu, barbíny jsou vytlačeny do submisivních pozic a tak musí Barbie spolu se svými dvěma lidskými společnicemi najít kompromis mezi oběma vychýlenými modely fungování společnosti. 

Korporátní satira

Greta Gerwing za scenáristické výpomoci svého manžela tak známé postavičky Barbie a Kena používá jako prostředníky své satirické úvahy o tom, jak korporáty zneužívají pokrokové ideje ve svůj prospěch. Chytí se myšlenek ženské emancipace nebo feminismu, ale prefabrikují je do podoby instantních mouder, které pak nabízí jako jediné správné vzorce chování. 

barbie_ver33_xlg.jpg

Jak lidé ze skutečného světa projektují své emoce do Barbie panenek, tak jejich výrobci zas ovlivňují jejich tržní chování v něm. Tvůrci se tu potměšile vysmívají nejen firmě, která panenky vyrábí, když jejich manažery ukazuje jako vyšinuté postavičky z Barbielandu, ale i celému hollywoodskému systému, který svými postprodukčními zásahy a točením před zeleným plátnem ten nereálný Barbieland také připomíná. 

Těch témat, jež režisérka otevírá, je ale mnohem víc. Přes Kena krizi mužské identity, projevující se jak v partnerských vztazích, tak v jejich společenském postavení. Ryan Gosling s jeho zranitelnou maskulinitou zachází velmi zábavně, čehož odrazem je souboj Kenů, který se z plážové bitvy překlopí do parodie videoklipů známých popových boy bandů. 

Stejně tak baví Margot Robbie jako Barbie s vnucovaným ideálem ženské krásy, odvíjejícím se od projekcí mužských fantazií v nadnárodní korporaci. Od něho se posouvá k vlastnímu sebe přijetí a nalezení svého místa ve světě. 

Film, který klame tělem

Muzikálová čísla, plná roztomilých absurdit, kostýmy, animované gagy, práce s mizanscénou a jejími rekvizitami a kulisami, které zdůrazňují svůj umělý původ (Kenovo surfování na vlnách), to vše svědčí o dotažené celkové výtvarné koncepci filmu, kterou se Barbie může pyšnit. 

Jde o film, který přitom klame tělem. Je současně odlehčenou letní zábavou i jízlivou satirou na korporátní kulturu, jejímž produktům měl původně dělat reklamu. Ve výsledku se ale tvůrčí tým snaží o totéž, co obyvatelé Barbielandu. Totiž najít nějaký kompromis mezi představami o vzájemné koexistenci jeho obyvatel. 

Zde mezi požadavky studiového systému a těmi, kdo si z jeho pravidel utahují v podobě jich samých. Pro jedny podvratně, pro druhé málo a příliš doslovně. Každopádně zábavně v tom, jak od feministických tezí hravě přecházejí do odlehčené komedie a barvami hýřícího muzikálu. 

Barbie

  • Žánr: komedie
  • Původní název: Barbie
  • www.barbie-themovie.net/
  • USA, 2023
  • Scénář: Greta Gerwig, Noah Baumbach
  • Režie: Greta Gerwig
  • Hrají: Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Simu Liu, Issa Rae, Rhea Perlman, Hari Nef, Alexandra Shipp 
  • Distribuce: Vertical Ent.
  • Distribuční premiéra v ČR: 20. 07. 2023

Určitě si přečtěte

Články odjinud