Recenze filmu Blondýnka. Zneklidňující portrét Normy Jeane, uvězněné v obraze sexuální ikony Marilyn Monroe

Recenze filmu Blondýnka. Zneklidňující portrét Normy Jeane, uvězněné v obraze sexuální ikony Marilyn Monroe

Plusy
Výkon Any de Armas, pohlcující obrazová stránka, výprava, hudba Nicka Cavea a Warrena Ellise
Minusy
Trochu jednostranné vykreslení Marilyn Monroe jako naivní, zneužívané oběti hollywoodského systému
9  /10

Čtrnáctiminutový potlesk vestoje po světové premiéře na festivalu v Benátkách, ale i obvinění z toho že pohled na jednu z největších ikon stříbrného plátna je krutý, sexistický, exploatační, dehumanizující. Film o Marilyn Monroe, uvedený v minulém týdnu na Netflixu, budí kontroverze a to nejen speciálním ratingem NC-17, který získal jako první snímek, uvedený v rámci streamovací platformy.

Hledání otcovské figury

Režisér Andrew Dominik ho natočil podle stejnojmenného románu spisovatelky Joyce Carol Oates z roku 2000. Ze sedmisetstránkové knihy si vybral jen některé pasáže ze života Marilyn Monroe, přičemž stěžejní důraz z něj položil na léta 1950 až 1962. K dobru věci se nezabývá konspiračními teoriemi, spojenými s jejím předčasným skonem.

Dominik jako scenárista a režisér počítá s divákem obeznámeným se životem MM, zároveň dává najevo, že už předloha je beletrizovanou, tedy do značné míry fiktivní verzí jejího příběhu. Knize ostatně byla vyčítána touha po senzaci, která se přenáší i do filmového zpracování, třeba ve vyobrazení „švédské trojky“ mezi MM a syny Charlese Chaplina a Edwarda G. Robinsona.

Tento motiv přátelského i intimního sblížení se syny, žijícími ve stínu svých slavných otců, kteří je dle jejich slov nikdy nechtěli, souvisí s leitmotivem, který se vine celým vyprávěním o MM. A to je hledání nepřítomné otcovské figury či autority v jejím životě.

Nešťastný život MM předurčuje už prolog z roku 1933, kdy se kvůli psychické poruše matky ocitá v sirotčinci. O patnáct let později už se jako modelka a začínající herečka díky svým tělesným půvabům objevuje v září reflektorů a mediální pozornosti, ale ona jakoby stále byla tou malou zranitelnou holčičkou, která čeká, že ji chybějící otec provede nástrahami showbyznysu.

Proto svým partnerům a manželům říká „Daddy, proto v muzikálu zpívá písničku s textem "Každá holčička potřebuje taťku, když potíže má". Svět ji začíná vnímat jako sexuální bohyni, ale ona zůstává uvnitř nejistou, z dětství traumatizovanou mladou ženou, toužící po lásce, přijetí, ochraně i vlastním sebe přijetí.

Touha po mateřství

Odtud i rozpor mezi Normou Jeane, jak zní její pravé jméno a Marilyn Monroe, kterou zná filmový svět. Norma Jean se cítí uvězněna v obrazu této ikony, o níž mluví výhradně ve třetí osobě. Chce celému světu dokázat, že je víc než ten obraz, který o ní vytváří filmy, v nichž hraje a studia, jež jim dělají reklamu.

Jejího pozdějšího třetího manžela, dramatika Arthura Millera (Adrien Brody), překvapí znalostí Čechova a psychologickým rozborem postavy Magdy, kterou má hrát v jeho hře. Postavy se v knize i filmu nejmenují podle svých reálných předobrazů, ale je zřejmé, kdo je Dramatik, Bývalý sportovec (její druhý manžel Joe DiMaggio) nebo Prezident.

blonde_xlg.jpg

S Arthurem Millerem zažívá chvíle štěstí a harmonie v osobním životě, stvrzené jejím těhotenstvím. Motiv těhotenství jako něčeho nadějného, co by mohlo jejímu soukromému životu, oproti tomu veřejnému, dát smysl, je tu dán do protikladu s potraty, chtěným i samovolným, které jí neumožnily její touhu po mateřství naplnit.

Těhotenství vnímá i jako symbolické vyrovnání se s pocitem sice narozeného, ale nechtěného dítěte. Jeho přerušení v důsledku nešťastného pádu má za následek, že ztrácí soustředění a postupně i čím dál víc sebe sama.

Zneužívaná oběť hollywoodského systému

Poslední třetina 160 minutového filmu, kdy bere čím dál víc povzbuzujících i uklidňujících prášků, zapíjených alkoholem, se tak mění v halucinogenní odraz její rozrušené mysli. Komunikuje s potraceným plodem nebo se jí zhmotňuje jako noční můra, jakési završení traumat, jimiž si ve svém životě prošla.

Ono celé vyprávění je takovým impresionistickým zachycením klíčových okamžiků z něj, tak jak je MM vnímala svou perspektivou. Režisér se napojuje na její vnímání, díky čemuž působí film velmi smyslově, emocionálně, což ještě umocňuje práce s obrazovou složkou a hudba Nicka Cavea a Warrena Ellise. Chvílemi mrazivá, chvílemi melancholická, ale hlavně nesmírně působivá.

V naději udržují Marilyn dopisy, které jí chodí od jejího tajemného otce a jež komentují, nepříliš lichotivě, její filmovou kariéru. MM je ve filmu vykreslena jako oběť hollywoodského systému. Ztrápená, rozpolcená mezi svým veřejným obrazem a vnitřním snažením se o to, aby její herectví bylo bráno vážně, toužící po dítěti.

Namísto toho se stává terčem predátorského sexuálního chování ze strany majitelů studií nebo samotného prezidenta, jež se k ní chová jako k zfetované prostitutce. Právě ono vykreslení naivní, zneužívané oběti je mnohými kritizováno jako příliš jednostranné.

Vrstevnatý výkon Any de Armas

To se ale rozhodně nedá říci o hereckém výkonu Any de Armas, který je velmi plastický. Kubánská herečka se do ní vtělila nejen po výrazové stránce, ať už jde o medovou intonaci hlasu, jiskřivý pohled a úsměv nebo svůdnou chůzí, ale hlavně se jí podařilo tuto ikonu v sobě zvnitřnit. A to způsobem, díky němuž nesledujeme její imitaci, vytvořenou maskéry nebo kadeřníky, ale ženu, jíž nemáme problém uvěřit jakoukoliv emoci, kterou zažívá.

Výprava vychází z dobových fotografií, jež velmi věrně napodobuje, například ve scénách soukromí s Arthurem Millerem. Stejné je to i se slavnými filmy, jimž ale režisér dodává nový kontext. Žárlivého pohledu manžela u šatů, zvednutých proudem vzduchu ve Slaměném vdovci nebo dialogu s Tony Curtisem v Někdo to rád horké.

Obrazový formát kameraman Chayse Irvin mění nejen podle toho, zda byl film s MM černobílý nebo barevný, ale i podle vnitřního rozpoložení hlavní hrdinky. Hraje si s jeho možnostmi a ze širokoúhlého přechází do zúženého formátu 4:3. Milování s dvojicí mužů rozostří a nechá přejít do traileru na filmu Niagara, stejně tak obraz odráží její dezorientovanost.

Pohlcující vizuální zpracování, výprava, kostýmy, masky, hudba Nicka Cavea a Warrena Ellise, vrstevnatý herecký výkon Any de Armas, která se v roli Marilyn Monroe propadá na dno svých psychických a fyzických sil, to všechno jsou jednoznačné devízy tohoto filmového životopisu. Ten se vzpírá těm klasickým, ale v tom vězí jeho přitažlivost, byť pro mnohé diváky těžko stravitelná.

Blondýna je film nepoddajný, zneklidňující, deziluzivní, subjektivní ve freudovské interpretaci osobnosti MM. Umožní nám na ní nahlížet odlišným pohledem než dřív a s ní i na filmy, v nichž hrála. Ne všem bude přitom tento pohled příjemný.

Blondýnka

  • Žánr: životopisné drama
  • Původní název: Blonde
  • www.netflix.com/cz/title/80174263
  • USA, 2022
  • Scénář: Andrew Dominik (předloha Joyce Carol Oates)
  • Režie: Andrew Dominik
  • Hrají: Ana de Armas, Bobby Cannavale, Adrien Brody, Julianne Nicholson, Xavier Samuel, Lucy DeVito, Sara Paxton, Garret Dillahunt, Scoot McNairy
  • Distribuce: Netflix
  • Distribuční premiéra v ČR: 28. 09. 2022

Speciál: Netflix

Netflix je populární streamovací videoslužba. Kromě filmů, seriálů a dokumentů, které nakupuje, produkuje i svůj vlastní obsah. Nechybí ani mnoho populárních českých filmů, velká část zahraniční produkce obsahuje české titulky, některé tituly mají i český dabing.

Určitě si přečtěte

Články odjinud