Recenze filmu Bratři. Příběh Mašínů je víc žánrový thriller než morální drama 

Sedmdesát let uplynulo na začátku října od překročení československých hranic odbojovou skupinou bratří Mašínů. Z pětice jejích členů do západního Berlína nakonec dorazili 31. října bratři Ctirad a Josef Mašínové a Milan Paumer, další dva, Zbyněk Janata a Václav Švéda, byli v průběhu jejich útěku přes území NDR dopadeni, předáni do Československa a tam v květnu roku 1955, spolu se strýcem obou bratrů Ctiborem Novákem, popraveni. 

Pravidelně oživovaná debata

Jedněmi jsou od té doby vnímáni jako hrdinové protikomunistického odboje, druzí jim vyčítají, že ke svým záměrům použili nepřiměřené prostředky a nahlíží na ně proto jako na vrahy. Debata okolo Mašínů je každoročně oživována kolem udílení státních vyznamenání 28. října a nebylo tomu jinak i letos. 

O tom, že jsou jejich činy přijímány značně kontroverzně, svědčí i to, že ani jeden z polistopadových prezidentů volání po jejich ocenění nevyslyšel. Vnímání obou bratrů moc nenapomohla ani jejich veřejná prezentace už od devadesátých let, kdy v médiích působili hodně zaťatě a chladnokrevně, bez náznaku sebereflexe nebo lítosti nad tím, co je jim vyčítáno. Tedy usmrcení civilistů. 

S posvěcením České filmové a televizní akademie, která vybrala snímek o nich jako reprezentanta domácí kinematografie do nadcházejícího oscarového klání, nyní vstupuje film Bratři do našich kin jako možná nejočekávanější domácí titul roku. 

Natočil ho režisér (3 sezóny v pekle, Němá tajemství, seriál 0chránce) a scenárista Tomáš Mašín, který je vzdáleným příbuzným obou bratrů. Ten se snažil jejich příběh natočit už před deseti lety na základě knihy Jana Nováka Zatím dobrý - Mašínovi a největší příběh studené války. 

Nakonec spojil síly s respektovaným scenáristou Markem Epsteinem, s nímž spolupracoval už na nepovedené crazy komedii Wilsonov. Epstein má s dobovými látkami, zasazenými do padesátých let, zkušenost z biografického Šarlatána nebo fiktivní detektivky Ve stínu, tady se opřel o faktografickou předlohu v podobě knihy Odkaz. Tu podle vzpomínek svého otce Josefa napsala Barbara Masin. 

Jedenadevadesátiletý Josef Mašín i jeho mladší sestra Zdena s tvůrci na filmu spolupracovali formou konzultací k němu. Josef si s režisérem i prošel trasu jejich útěku. Nepřekvapí proto, že Tomáš Mašín k odkazu obou bratrů přistupuje s respektem. 

Neochota interpretovat jejich konání

Problémem je, že zároveň až příliš neutrálně a ambivalentně. V tom, že se nestaví ani na jednu stranu názorové barikády v náhledu na ně. Režisér se scenáristou nám předkládají věcná fakta jejich příběhu, ale vyhýbají se hodnocení jejich činů. 

Ty dva nejkontroverznější případy, okolo nichž se točí celá debata, tedy podříznutí chloroformem omámeného a spoutaného příslušníka SNB na služebně v Čelákovicích a účetního, převážejícího výplaty, film ani neukáže, jen o nich referuje. Prostřednictvím přenesené zkratky se zakrváceným nožem v prvém případě, v tom druhém za pomocí policejního protokolu se zvukovým záznamem svědkyně. 

Tuto nedoslovnost můžeme zdůvodnit ohledem na rodiny obětí, nejasnostmi ohledně průběhu těchto událostí, snahou nejitřit ty největší rány, možná neochotou tyto činy interpretovat. V kontrastu s tím je zločinný komunistický režim ukázán ve vší své brutalitě a nelidskosti, ať už šlo o tlak fyzický nebo psychický. Aby bylo patrné, proti jakému nepříteli, vedeni odkazem svého otce, bratři stáli. 

Dvacetiletí kluci tak podnikají diverzní akce, aby se postavili komunistickému teroru. Přepadávají služebny SNB, aby získali zbraně, zapalují stohy na protest proti násilné kolektivizaci. Tvůrci se zaměřují na průběh těchto akcí, ale obchází jejich následky v podobě neplánovaně zabitých. 

Je to samozřejmě i řešení šalamounské. Příběh je podán z perspektivy bratrů, takže vidíme, co konají a jaký mají plán, ale ne co přitom prožívají. Absentující psychologizace postav ale připravuje jejich vyprávění o to, čím mohlo být zajímavé. Takto jde o řemeslně velmi dobře zvládnutou ilustraci mašínovských akcí, ale bez přidané hodnoty jejich interpretace, díky čemuž se dvou a čtvrt hodinový film stává emočně trochu plochý. 

Ženské postavy nesou emoce

Emoce mu dodávají ženské postavy. Babička v podání Daniely Kolářové, která se o ně starala v době války, maminka Zdena (Tatiana Dyková) a jejich mladší sestra Zdena, řečená Nenda (Karolína Lea Nováková). Maminka je milujícím tmelem rodiny, šikanovaným komunistickou mocí. Poté co v reakci na represe a justiční vraždu Milady Horákové vystoupila z KSČ, se musela rodina přestěhovat do nuzného obydlí. 

Přestěhování klavíru z toho původního je první akcí bratrů, zatím spíš klukovskou. Další odbojové akce následují, v říjnu roku 1951 jsou bratři se svým strýcem zatčeni a Ctirad odsouzen k více jak dvouletému trestu v jáchymovských uranových dolech, který mu zkrátí amnestie. Po ní začínají chystat svůj útěk na Západ s cílem zapojit se do vojenských jednotek z řad exulantů po chystaný boj s komunistickým impériem. 

S tím, jak se dramatizují jejich osudy a jak zesiluje tlak komunistického režimu na ně, se proměňuje i žánrové vyznění filmu od rodinného a dobového dramatu po akční thriller až tělesného rázu. To, když se ocitají na skoro měsíčním útěku na německém území, kdy se do jejich dopadení zapojilo více než dvacet tisíc příslušníků policie a armády. 

Lépe funguje jako žánrový snímek

Tak rozsáhlý komparz Tomáš Mašín pochopitelně k ruce neměl, ale s honem na ně v mrazivých lesích a na vlakových stanicích se vypořádal velmi se ctí. Krajní fyzické vypětí mladíků zesiluje rozostřenými pohledy kamera Friedeho Clausze, která často využívá subjektivních záběrů pro napojení se na fyzické vnímání sledovaných protagonistů. 

Řemeslně tak není snímku co vytknout, ať už mluvíme o kameře, střihu nebo hudbě, stejně jako herecky. Jan Nedbal a Oskar Hes v rolích Ctirada a Josefa Mašína, Tatiana Dyková i další se svých rolí chopili s nasazením, které tato historická látka vyžaduje. Zajímavou postavou je sudetský Němec, kapitán Koller (Stefan Konarske), kterého si StB ponechala ve svých službách. Jde o fiktivního vyšetřovatele, který rezignovaně slouží zlu, jehož si je vědom. 

Škoda že podobným vnitřním svárem a nejednoznačností, jako je vybavena jeho figura, nejsou vykresleny i ty ostatní. Protože takto dostáváme spíše popisnou a emocionálně trochu plochou exkurzi do padesátých let a mašínovského odboje proti komunistickému režimu. 

U něhož vynecháním jeho morálního rozměru tento příběh ztrácí na jeho největší kontroverznosti a tím i zajímavosti. Coby žánrový snímek tak funguje určitě lépe než jako plnohodnotný příspěvek do diskuze, která se tu o historické úloze bratří Mašínů už desetiletí vede. 

Bratři

• Žánr: drama
• www.cinemart.cz/filmy/bratri/
• Česko / Slovensko, 2023
• Scénář: Marek Epstein
• Režie: Tomáš Mašín
• Hrají: Oskar Hes, Jan Nedbal, Tatiana Dyková, Adam Ernest, Stefan Konarske, Karolína Lea Nováková, Václav Neužil ml., Matěj Hádek, Matyáš Řezníček
• Distribuce: CinemArt
• Distribuční premiéra v ČR: 26. 10. 2023