Recenze filmu DogMan. Transvestita z psích kotců jako odpověď Luca Bessona na Jokera 

Světovou premiéru měl na konci srpna na festivalu v Benátkách, do francouzských kin byl uveden na konci září a do těch našich vstoupil s koncem listopadu, přičemž jeho tvůrce ho u nás osobně představil na Festivalu francouzského filmu. 

Evropský Joker

Řeč je o novém anglicky mluveném snímku Luca Bessona, který ho nejen režíroval, ale napsal k němu i scénář. Inspiroval se pro něj novinovým článkem o francouzské rodině, která zavírala své vlastní dítě do klece, když mu bylo pět. Z toho vyvstala otázka, co to s člověkem udělá mentálně. Jak zpracuje prožité utrpení. 

Tuhle myšlenku se režisér rozhodl rozvést prostřednictvím filmu, který je označován za evropského Jokera. To kvůli styčným bodům se snímkem, za nějž Joaquin Phoenix získal svého prvního Oscara. Jeho režisér Todd Phillips v něm komiksovou látku zbavil všech atributů superhrdinské výjimečnosti a natočil ji v nejlepších tradicích autorské kinematografie. 

O něco podobného usiluje i Luc Besson, kdy představuje hrdinu, upoutaného na invalidní vozík, jemuž v uvozovkách výjimečné schopnosti poskytují psi, kteří jsou mu plně oddáni a jsou schopni realizovat jeho přání. Jak se stalo, že tak přilnul ke psům a oni k němu i co způsobilo jeho imobilitu, se dozvídáme z vyprávění, které nám retrospektivně přibližuje jeho osud. 

Oběť i pachatel

Na začátku policejní hlídka zastaví vůz, v němž sedí nalíčený muž v ženském úboru, přičemž obsah nákladního prostoru této dodávky tvoří smečka psů. Muž je předveden na policejní stanici, kde se psychiatrička Evelyn (Jojo T. Gibbs) snaží zjistit co je zač. 

Do rámcujícího charakteru vyprávění tak vstupují jeho vzpomínky na dětství, dospívání i dospělý život, u nichž ale vyvstává otázka, nakolik spolehlivým průvodcem po jeho životě jsou, zvlášť ve fázi, kdy se jeho jednání dostává do střetu se zákonem. 

Joker: Pád do hlubin šílenství na pozadí rozpadajícího se velkoměsta [recenze filmu]

Douglas (Caleb Landry Jones) je ukázán jako oběť dysfunkčního nebo až patologického rodinného zázemí. Matka, neschopná vzdorovat jeho násilnickému otci, od rodiny odejde poté, co ho jeho otec za podpory staršího bratra nechá po jedné jejich vypjaté hádce zavřít do venkovní klece s odchycenými psy. 

Mezi nimi chlapec vyrůstá, přičemž v kotcích objevené časopisy se mu stávají jediným zdrojem poznání a vzdělání. Postupem vyprávění se dostáváme k tomu, jak se mu z tohoto uvěznění podařilo dostat, jak skončil na vozíčku, jak si ve výchovném ústavu zamiloval divadlo i učitelku, která s nimi zkoušela divadelní kusy, včetně těch Shakespearových, až po to, jak se dostal do prostředí drag queens, kde exceloval jako Edith Piaf. 

Mozaikovitá kompozice nám vyjeví i to, jak se z něj stal na jedné straně ochránce slabých před gangsterskými manýry a na té druhé bojovník proti systému, který se za pomocí své psí smečky snaží o z jeho pohledu spravedlivější přerozdělování bohatství. 

Žánrová variabilita

Douglasovo usilování má tak spíš motivaci sociální než tu genderovou. Jeho transvestitismus nevychází z jeho sexuality, ale stává se prostředkem profesní realizace a s tím spojeného pocitu přijetí druhými. Že nalezne práci v nočním klubu mezi drag queens je výsledkem náhody a odmítání ze strany jiných potenciálních zaměstnavatelů. 

Za masku a kostým zároveň může skrýt svá traumata z dětství i zdravotního handicapu. Ženské identity mu poskytují prostor k vyjádření emocí, které jinak před světem skrývá. Luc Besson ve filmu splétá prvky psychologického a rodinného dramatu s těmi detektivními a thrillerovými. Ale nezůstává jen u nich. Se čtyřnohými pomocníky rozehraje zábavnou variaci na heist movie a v závěru pak gangsterům klade brutální pasti ve stylu Sám doma. 

Prolínání dramatického a komediálního, kabaretu i alegorie, to je DogMan. Žánrová variabilita by u něj nevadila, kdyby film neochuzovala v tom, jak vlastně má vyznít. Besson trochu nezná míru v tom, kam až se nechává neobarokní stylizací vést. 

Ochočení psů i diváků

Rád spojuje nesourodé nápady, motivy a inspirace, ale měl by je i dotáhnout do konce. U začínajícího filmaře bychom řekli, že příště svou kreativitu trochu ukázní a koncentruje a pochválili ho za to, u zkušeného Luca Bessona musíme být přísnější. 

Nesoudržný dojem z vyprávění hodně zachraňuje Caleb Landry Jones v titulní úloze, který si umí ochočit nejen psy, ale i diváky. Přitahuje pozornost a vyvolává širokou škálu emocí, na základě nichž se bude proměňovat vaše vnímání jeho osobnosti. I jeho záměrů. Jako když se otevře policejní psychiatričce, která má sama problém s násilnickým ex-partnerem. 

DogMan je tak určitě nejlepším filmem Luca Bessona za posledních deset let, napěchovaným vizuálními i scenáristickými nápady, u něhož se ale nemůžu zbavit dojmu, že se měl víc opřít o psychologii hlavní postavy než o žánrové rozkročení, které svádí k plochosti celkového vyznění. 

DogMan

• Žánr: drama
• Původní název: DogMan
• www.bioscop.cz/filmy/dogman
• Francie / USA, 2023
• Scénář: Luc Besson
• Režie: Luc Besson
• Hrají: Caleb Landry Jones, Marisa Berenson, Jojo T. Gibbs, Christopher Denham, Clemens Schick, Avant Strangel, Michael Garza, Bennett Saltzman
• Distribuce: Bioscop
• Distribuční premiéra v ČR: 30. 11. 2023