Trend hraných remaků animovaných klasik je neúprosný a nevyhnul se ani takové klasice, jakou je Jak vycvičit draka (How to Train Your Dragon). Nová verze si vytyčila cíl zopakovat vše, pro co si diváci zamilovali původní animák, a také oslovit nové generace dětí a rodičů hranou podobou.
Psát recenzi na hranou verzi animovaného hitu může být za trest. Obzvlášť tehdy, když hrané převedení na plátno bývá tak důkladné jako v případě Jak vycvičit draka. Tvůrci nové verze udělali vše proto, aby do filmu dostali všechny památné atributy prvního dílu, přičemž udělali jen pár kosmetických změn. Některé scény přidali, některé vynechali, nicméně vyprávění se nezměnilo.
Nezbývá než přikročit k hodnocení filmu jako zcela samostatného kusu a ideálně předstírat, že žádná animovaná předloha nikdy nevznikla. Snáze se pak k hranému snímku přistupuje jako k dílu, které má samo o sobě co nabídnout a jež kromě perfektní akce a humoru nabízí komplexní témata, s nimiž se mohou ztotožnit diváci všech věkových kategorií. To ale není nic jednoduchého, protože samotná propagace filmu stojí na tom, že divákovi nabízí v hrané podobě to, co už zná, a film samotný se jej snaží potěšit zobrazením stejného obsahu v jiném tvaru.
Opět zavítáme na ostrov Blp, na němž sídlí vesnice vikingů. Obyvatelé Blpu mají problémy s draky, kteří jim pravidelně kradou ovce. Jak už to tak mezi vikingy chodí, nejvíce respektu požívá ten, jenž usmrtil nejvíce draků. To je problém právě pro Škyťáka (Mason Thames), syna místního náčelníka Kliďase (Gerard Butler). Škyťák je pravým opakem svého otce - nemá příliš vytrénovanou fyzičku, není moc obratný, raději přemýšlí, než aby se vrhal střemhlav do akce. Často se tak stává terčem posměchu a pohrdání a má problém najít cestu ke svému otci, respektované figuře vesnice. Jednoho dne se mu ale podaří poranit menšího draka, k němuž si vytvoří silné pouto. Díky poznatkům, které mu přátelství s Bezzubkou přinese, se jeho život začne radikálně měnit.
Jak vycvičit draka je primárně výsměchem machistickým postojům, aniž by zesměšňoval fakt, že občas je třeba přejít k fyzické akci. Vikingové jsou drsní a chrabří, často je ale jejich touha po drsňáctví mění v komické figury. U postav, jež máme brát vážně, zase tvrdý přístup znamená chybnou cestu.
To druhé je případ například Škyťákovy zprvu platonické lásky Astrid (Nico Parker), která je mezi drsnými a bojechtivými vikingy jednou z mála civilních postav. Což neznamená, že Škyťákův přístup je od začátku správný a že se nemá kam vyvíjet, stejně jako ostatní postavy. Jeho cesta od vystrašeného otloukánka k sebevědomému frajerovi, který hodně používá mozek a zároveň se nebojí akce, se posouvá paralelně s tím, jak moc se zvětšuje jednak jeho znalost draků, jednak odvaha riskovat.
V souvislosti s chlapáctvím se ve filmu odvíjí i další téma, což je vztah rodičů k dětem. Film v tomto ohledu oslovuje obě skupiny diváků – děti i dospělé. Touha dětí udělat dojem na rodiče a přání rodičů vychovat děti podle svých představ se potkávají v jednom kompaktním celku a přesvědčivě zobrazují úskalí, jaká dlí v kterékoli generační propasti.
Hraná verze snímku tuto rovinu akcentuje víc než předloha, jak dokládá přidaná linka Škyťákova vrstevníka Snoplivce (Gabriel Howell), jenž své problémy s otcem maskuje za příliš velké sebevědomí. Všechny linky přitom propojuje motiv Škyťákova rostoucího vztahu s Bezzubkou. Čím víc mu rozumí a čím víc poznatky ze života draků využívá, tím víc se vyvíjejí všechny ostatní postavy.
Nutno říci, že jejich obsazení se povedlo celkem slušně. Mason Thames má v roli Škyťáka trochu jinou energii než jeho animovaný protějšek a ukazuje víc protichůdných emocí. Stejně tak Nico Parker jako Astrid dodává své postavě větší vážnost. Její tvrdost je dílem nejen ambicí, ale i nahromaděné zloby a potlačených traumat. Do role náčelníka Kliďase se vrací Gerard Butler, jenž mu propůjčil hlas v původní sérii. Při hrdinských proslovech dává vzpomenout na svou průlomovou roli ve snímku 300: Bitva u Thermopyl, zároveň film využívá jeho přirozenou hřmotnost tak, aby satirizované chlapáctví pořádně podvrátil.
Snímek rovněž dosahuje téhož, co animovaná předloha. Tvůrci zvládli vystavět funkční akci, která je relativně přehledná, a na správných místech probudit žádoucí emoce. Neobsahuje scény jen pro děti, či pouze pro dospělé – v působivých dialozích otce a syna najdou určité ztotožnění diváci obou kategorií.
Jak vycvičit draka je perfektní rodinný film, který dokáže oslovit všechny generace jedním momentem či scénou, s níž se ztotožní děti i dospělí, stejně jako původní film. Jakkoli je ale nové Jak vycvičit draka perfektní, otázkou zůstává, nakolik potřebujeme až tak důkladný remake.
Perfektní příběh o osobním růstu, směšnosti chlapáctví a hlavně vzájemném porozumění, kdy heslo „poznej svého nepřítele“ vyústí v nalezení přítele. Vtipnou akční fantasy si užijí jak děti, tak jejich rodiče, a to nejen v rámci filmu jako takového, ale i celých scén. Dokonalost filmu nicméně těží z dokonalosti své předlohy, což vede k otázce, proč tak dokonalou věc musíme vidět znovu v tak důsledném převedení.
8,5
Jak vycvičit draka
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Filip Šula
Zdroj úvodního obrázku a videa: Universal Pictures