Recenze filmu Jan Žižka. Nejdražší český film vtahuje slavného vojevůdce do hry o trůny

Recenze filmu Jan Žižka. Nejdražší český film vtahuje slavného vojevůdce do hry o trůny

Hodnocení

Herecké obsazení a řemeslná stránka je skvělá, ale naplňování žánrových schémat bez větší přidané hodnoty se nepovedlo.

6  /10

Projekt Jan Žižka přitahuje mediální pozornost už od doby oznámení příprav na něj. To bylo v roce 2013, kdy Petr Jákl stanovil jeho rozpočet na 90 milionů korun. Samotné natáčení začalo o pět let později a rozpočet se nakonec vyšplhal na 23 milionů dolarů, což je přes půl miliardy českých korun. Tím se stal nejdražším českým filmem všech dob, který stál dvakrát tolik co Tmavomodrý svět nebo Bathory. 

Brutální bojové scény

Právě ona nálepka nejdražšího českého filmu, je to, co vedle jména vojevůdce, který nikdy neprohrál bitvu, budí pozornost domácího publika. To je pochopitelně zvědavé, zda tomuto rozpočtu odpovídá epické měřítko filmu. A zde je třeba krotit první očekávání u tohoto ambiciózního projektu. 

Natáčelo se na hradech Orlík, Křivoklát, Zvíkov, Kokořín a Točník a využity jsou tu lokace lomu Velká Amerika nebo pískovcových skal Českého Švýcarska, ale akční scény mají zemitý ráz a většinou vypadají tak, že někdo bojuje nebo pobíhá v lese. 

Nejde ale o žádné bitevní vřavy, spíš o potyčky znepřátelených skupin žoldáků různých národností. Tyto střety mají poměrně brutální ráz a dochází při nich k nabodávání těl na kůly, odřezávání hlav tupým mečem nebo vypíchávání očí. Dílo zkázy pak dokonávají krkavci. 

Nepyšní se nějakou propracovanou choreografií, jde o souboje zblízka, jimž bohužel ubližuje roztřesená kamera. Pomáhá jim naopak práce se zvukem, jež dovede vtáhnout do jejich syrové atmosféry. Režisér Petr Jákl si zakládá na jejich dobové autenticitě, což se odráží ve volbě zbraní, kterými se v nich kaskadéři mlátí po hlavě. 

Inspirační zdroje

Spíše než o historickou věrnost mu jde o zachycení ducha doby, která směřuje k husitským válkám. Rozvrácenou Evropu sužuje stoletá válka i mor, českou zemi místo slabého krále ovládá mocichtivá šlechta, lidský život v krutém středověku ztrácí svou cenu. 

Jákl středověku dává špinavé, surové kontury, umocněné ještě postprodukčním šedivým vizuálem, který ale obrazovou stránku filmu posouvá k unylosti. Na filmu je hrozně vidět, jak moc ho chtěl režisér přiblížit k hollywoodským žánrovým produkcím, které vydává za své inspirační zdroje. Na statečné srdce, Gladiátora nebo Posledního samuraje ale prostě nemá, na to jeho dílu chybí víc invence, nápadů i osobitého tvůrčího rukopisu. 

539d5a42-83bb-4106-a065-f8643eb886d9

Jákl snaživě kopíruje stavební prvky těchto snímků a zachází s nimi jako s klišé. Princezna ze Statečného srdce se tu tak mění v unesenou snoubenku jihočeského šlechtice, jejíž vztah s únosem se ze stockholmského syndromu proměňuje v jeskyni v decentní romanci. 

Kateřina hybatelem událostí

Když Jan Žižka (Ben Foster) zjistí, že se neteř francouzského krále Kateřina (Sophie Lowe) stala obětí mocenských intrik, v nichž se přetahují o trůn král Václav IV. (Karel Roden), jeho mladší ryšavý bratr Zikmund (Matthew Goode) a mocný a bohatý vůdce panské jednoty Jindřich z Rožmberka (Til Schweiger), stává se postupně pod vlivem událostí ze žoldnéře a lapky vojevůdcem a z únosce Kateřininým ochráncem a průvodcem. 

Do této vysoké politické hry ho ve jménu krále vtáhne lord Bareš (Michael Caine) a seriálový fenomén Hra o trůny je další zjevný inspirační zdroj pro Žižku. V tom, jak se s proměnou charakterů ukazuje prohnilost mocných. Na pozadí této mocenské šachovnice sledujeme to, o čem film primárně vypráví. Zrod vojevůdce, což je i jeho podtitul. 

Scenáristé měli v tomto ohledu poměrně volnou ruku, protože děj se odehrává v roce 1402, kdy jsou informace z dochovaných pramenů o pozdějším slavném válečníkovi poměrně kusé. To jim umožňuje vystavit příběh s větší uměleckou licencí, která zahrnuje i to, že se tu objevují fiktivní postavy (Boreš, Kateřina). 

V reálu měl Žižka v té době lehce po čtyřicítce, což odpovídá i věku jeho filmového představitele. Ten ho ztvárňuje jako zádumčivého, životem omletého muže tohoto věku, u něhož se pragmatismus spojuje se smyslem pro čest a spravedlnost. 

Foster ho hraje velmi uměřeně, jako zprvu pasivní figuru v mocenské hře, jíž dává dynamiku postava Kateřiny. Ta naplňuje žánrový stereotyp dámy v nesnázích, jíž přitom nechybí kuráž. Žižkův přerod ve vojevůdce a bojovníka za spravedlnost, svobodu a rovnoprávnost prostých lidí odstartuje situace, při níž přijde o oko, což je opět licence, protože ve skutečnosti o něj přišel někdy okolo desátého roku. 

Prequel toho stěžejního ze Žižkova života

Ty nejzajímavější momenty ze Žižkova života přijdou teprve v dalších letech, kdy bude jeho postava spjata s husitským hnutím. Mistr Jan se tu krátce mihne, Kateřina chodí na jeho kázání a projevuje nadšení pro jeho učení, zazní i chorál Ktož jsú boží bojovníci a dojde na ukázku vozové hradby, ale to už je jiný příběh. Tento působí jako jeho prequel, u něhož se režisér dušuje, že vše podstatné o Žižkovi už řekl tímto originem a že na jeho pokračování nedojde. 

Petr Jákl jím po thrilleru Kajínek a hororu Ghoul dokazuje, že je pořád šikovnější jako producent než jako režisér. Nejde o to, že by neměl cit pro řemeslo nebo neuměl pracovat s herci, obojí se mu v Janu Žižkovi daří, ale je to taková sázka na jistotu bez větší přidané hodnoty. 

Na pozicích střihačů, kameramana i autora hudby se obklopil zahraničními profesionály, kteří vykouzlí očekávané přelety nad krajinou, burácivý heroický hudební doprovod nebo dynamický střih, ale pořád je to jen naplňování žánrových schémat, typických pro tento druh filmů. 

Co chybí tomu jeho, je větší charakterová plastičnost postav, kterou se jim snaží dodávat herci jejich uchopením. Snaha uspokojit jak domácí publikum odkazy na symboly české historie, tak to mezinárodní jednoduchým příběhem, který by je příliš nezahltil historickými fakty, pak vede k výsledku, kde ani rovina politická, ani ta romantická nebo osobnostní nejsou rozvedeny do kompaktního tvaru, který by nám umožnil nahlédnout na titulní figuru novou optikou. 

Důležitější se pro režiséra zdají brutální bojové scény a sázka na efekt než snaha o pochopení jeho výjimečnosti jako vojevůdce. Z dosavadních tří režisérových počinů je tento jeho nejlepší, ale pořád jen v intencích jeho tvorby. 

Jan Žižka

  • Žánr: historické drama
  • www.bioscop.cz/databaza/jan-zizka/
  • Česko, 2022
  • Scénář: Petr Jákl, Petr Jákl st., Marek Dobeš, Michal Petruš 
  • Režie: Petr Jákl
  • Hrají: Ben Foster, Michael Caine, Til Schweiger, Sophie Lowe, Matthew Goode, Roland Møller, William Moseley, Karel Roden, Jan Budař, Ondřej Vetchý
  • Distribuce: Bioscop
  • Distribuční premiéra v ČR: 08. 09. 2022

Určitě si přečtěte

Články odjinud