Téma
Herecká sestava
Kamera
Věcný, odtažitý styl vyprávění, který se projevuje nedostatkem emocí
6 /10
Životní příběh Andrey Absolonové jako by volal po filmovém zpracování. Jeho pohnutý ráz v sobě obsahuje divácky atraktivní i tragické prvky. Touha po úspěchu, tlak na výkon, nenaplněné ambice, prostředí vrcholového sportu i porno průmyslu, brzké úmrtí.
Ženský tvůrčí tým
Chopila se ho celovečerně debutující pětatřicetiletá dokumentaristka Natálie Císařovská, která spolupracuje často s Českou televizí (Kolem Mileny Jesenské, Byznys s nadějí). Při jeho tvorbě s rovněž debutující spoluscenáristkou Anetou Honzkovou vycházely z rozhovorů, které vedly se sestrou Andrey Absolonové Lucií.
Ženskou sestava základního tvůrčího týmu doplňuje kameramanka Klára Belicová, která mu zkušenosti jak z dokumentárního (Zákon Helena, K2 vlastní cestou), tak i hraného (Sněží!) filmu. Ženská senzitivita se promítá do toho, jak je téma tělesnosti a pornografického průmyslu nahlíženo. Nejde o pohled voyeurský ani svádějící k bulvarizaci vyprávěného příběhu, spíš takový dokumentárně věcný, který ale ke škodě výsledného tvaru nenabízí hlubší psychologizaci postav.
Autorky pro potřeby dramatického tvaru ze života Andrey Absolonové (1976 - 2004) vynechávají některé skutečnosti, které by mohly lépe prokreslit její figuru, jako jsou její vztahy s partnery, které měla i během své pornografické dráhy, to, že i v době natáčení dál sportovala a věnovala se parašutismu a podobně.
Paralela mezi sportovním a pornografickým prostředím
Ve shodě s názvem filmu akcentují téma ženského těla. Vztahu k němu, komu patří, jak s ním jeho nositelka nakládá nebo ho využívá, jak se toto tělo stává nástrojem výkonu, úspěchu i osobních ambicí. At už ve sportu nebo při natáčení porna.
Režisérka vytváří paralely mezi těmito dvěma prostředími, přičemž k tomu sportovnímu na jeho vrcholové úrovni je mnohem méně shovívavá než tomu druhému. Vidí v něm víc manipulace, drilu, deformace a zbavování jedince kontaktu s realitou než v tom pornografickém, které z tohoto srovnání vychází jako prostředí mnohem svobodnější.
Pro Andreinu trenérku (Zuzana Stivínová) není její svěřenkyně víc než tělem, které musí být ve formě. Posedlost vzhledem a pevným tělem je zjevná i v pornografii, ale v ní nejsou náročné tréninky, není třeba dodržovat tak přísnou životosprávu, kdy každé kilo navíc už je problém, ani v ní nehrozí rizika v podobě vážných zranění nebo snad ochrnutí.
Andrea Absolonová (Natalia Germani) cítí, že v pornu může svou identitu schovat za pseudonym a dosáhnout v něm obdivu a úspěchu mnohem rychleji než tvrdou dřinou ve sportu. Může v něm také lépe projevit svou ženskost než jako vystresovaná sportovkyně, střídající v oblečení tepláky a plavky. S její přibývající známostí v porno byznysu ale i v něm cítí větší nároky na výkon při natáčení náročnějších scén.
Společenské stigma, dopadající na rodinu
Režisérka porno průmysl nedémonizuje, ale ani do něho nepřináší hlubší vhled jako třeba film švédské režisérky Ninjy Thyberg Rozkoš nebo dokument Rocco. Ukazuje jeho mechanismy, ale bez nějaké větší konkretizace, což je v tomto případě škoda. Andrea uspěla na přelomu tisíciletí, z čehož mohla Císařovská udělat jedno z témat filmu. Jaký byl tento průmysl tehdy a kam a zda se posunul.
Mnohem víc ji zajímá dopad Andreina rozhodnutí vydat se na pornografickou dráhu ve vztahu k jejím nejbližším a společenské stigma, kterou s sebou tato profese nese. Zatímco v případě podpory její sportovní kariéry byli otec (Martin Finger) a matka (Zuzana Mauréry) zajedno a debata o ní, k nelibosti mladší dcery Lucie (Denisa Barešová), ovládala jejich domácnost, v případě té pornografické se rodina rozklížila.
Ambiciózní, pragmatická matka zůstává pyšná na dceru, bez ohledu na profesi, v níž dosahuje úspěch, otec se za ní stydí a její novou profilací trpí. Zatěžkávací zkouškou prochází i sesterské pouto, které přes sourozeneckou i sportovní rivalitu a odmítání toho, kudy se Andrea vydala a zklamání z této cesty, dojde v závěru ke smíření.
Předivo kolem tří časových úseků
Autorky scénáře Andreinu biografii traktují do tří časových úseků, v nichž docházelo ke stěžejním změnám jak v jejím profesním, tak osobním životě. V tom prvním se zaměřují na její slibně se rozvíjející sportovní dráhu šampionky ve skocích do vody. Po nehodě při tréninku na olympijských hrách v Atlantě 1996 ji ale musela kvůli vážnému poranění páteře opustit.
Po intermezzu, kdy hledala své nové uplatnění a živila se nějaký čas jako prodavačka, vstupuje do nového tisíciletí jako pornoherečka Lea De Mae, která během následujících let natočila na 160 filmů a stala se vyhledávanou hvězdou této branže jak u nás, tak v zahraničí.
Ale i tato její kariéra neměla dlouhého trvání a pobyt na jejím vrcholu ukončila zákeřná nemoc. Andree byla v červenci roku 2004 diagnostikována vzácná forma rakoviny mozku, které o půl roku později ve věku pouhých sedmadvaceti let podlehla.
Kolem těchto známých faktů vytváří tvůrčí tým ono osobnostní a vztahové předivo, které nám má hlavní hrdinku blíže představit. To, jak napíná své tělo při trénincích až nadoraz, jak podstupuje hladovky, jak se výkon stává jediným měřítkem jejích hodnot. Jak urputnost a cílevědomost přebíjí radost ze sportu.
Když se jí pak sportovní sen zhroutí a ona se seznamuje s uměleckým fotografem (Cyril Dobrý), jehož zdroj příjmů se rekrutuje ale hlavně z práce v pornografickém byznysu, rozhodne se vydat rovněž tímto směrem. A výsledek se dostaví. I ten úspěch v Americe, jenž jí byl odepřen ve sportovní kariéře. Že by tu ale našla větší prostor pro radost, emoce a erotiku se ale také říct nedá.
Absence silnějších emocí
Třetí a asi největší zátěž zažívá její tělo, když jí lékař sdělí závažnou diagnózu. Z takového příběhu by se dalo vykřesat silné, emotivní drama o tom, jak ambice a touha po úspěchu naráží na hranici fyzických možností a lidské konečnosti.
To by nám režisérka ale musela umožnit nahlédnout do nitra hlavní hrdinky. Místo toho volí dokumentární odstup od jejího jednání, které spíš pozoruje. Možná to byl záměr, ukázat nám její vnější obraz, definovaný hezkou tváří a ladnými křivkami, přičemž ten vnitřní si máme domýšlet na základě toho, s jakými výzvami se potýká.
Každopádně tento věcný, odtažitý styl vyprávění způsobuje, že se nám nedaří na ni napojit, zůstává tělem bez duše, které neprojevuje plnokrevné emoce. V tom je Andrea podobná pornografickým scénám, které natáčí. I ony působí mechanicky, neosobně, asexuálně.
Není to ale, domnívám se, chyba herců, spíš jejich vedení. Režisérka při rekapitulaci biografických údajů bojuje s hledáním ústředního tématu vyprávění i interpretací hrdinčina příběhu. Téma těla jako nástroje k dosažení osobních ambicí je nosné, ale mělo být podbarvené silnějšími emocemi. Debutantka se z těchto výtek jistě pro příště poučí.
Její tělo
- Žánr: biografické drama
- www.bontonfilm.cz/jejitelo
- Česko / Slovensko, 2023
- Scénář: Natálie Císařovská, Aneta Honzková
- Režie: Natálie Císařovská
- Hrají: Natalia Germani, Denisa Barešová, Zuzana Mauréry, Martin Finger, Cyril Dobrý, Zuzana Stivínová, Tereza Švejdová, Karolína Krézlová, Štěpán Lustyk
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 16. 11. 2023