Vyzrálý debut, který uspokojí festivalové i běžné publikum
Režisér mohl být v přístupu k postavám mnohem kousavější
7 /10
Osmadvacetiletému režisérovi a scenáristovi Adamu Kolomanovi Rybanskému se podařilo na sebe výrazně upozornit na zahraniční scéně dřív než na té domácí. Jen málokterému studentovi FAMU se poštěstí, aby si jeho absolventský film vybrali dramaturgové prestižního světového festivalu do svého programu. V případě Rybánského to bylo s jeho celovečerním debutem, který se na Berlinale premiérově objevil v nesoutěžní sekci Panorama pod chytlavým názvem Somewhere Over the Chemtrails.
Inspirace činem důchodce Baldy
A byl tam přijat velmi pozitivně. Není se co divit. Téma dezinformací a konspiračních teorií a jejich zhoubného vlivu na rozdělenou společnost, stejně jako strachu, který v ní vyvolávají, je velmi aktuální a současně univerzální. A když se ještě podá satirickou formou, v níž se mísí odkaz nové vlny se současnými festivalovými trendy a ryze českými konotacemi tohoto jevu, tak o to víc.
Režisér začal tento projekt připravovat už v roce 2017 a inspirací pro něj mu byl teroristický čin ze stejného roku důchodce Baldy. Příznivce SPD, který pod vlivem fake news pokácel strom na vlakové trati s cílem vyvolat strach z muslimských migrantů.
Původně mělo jít o krátkometrážní film, ale jak se s pandemickou dobou nabalovaly na původní téma jeho další aspekty, látka rostla do své celovečerní podoby. Ta reflektuje nejen vliv dezinformací, podněcujících strach z neznámého (u nás nejčastěji z migrantů z muslimských zemí), ale obecně ochotu části společnosti věřit naprostým hloupostem jako je chemtrails.
Režisér příběh zasazuje do vesnické komunity, která je možná více než lidé ve velkých městech náchylnější podléhat vlivu místních autorit. Když pak nastane nečekaná událost, která vyvolá v lidech strach a tato autorita jim spolu se sociálními sítěmi nabídne odpovědi na jejich obavy, i způsob řešení jak se jim postavit, eskaluje to do radikalizace bodrých vesničanů.
Otcovská a místní autorita
Tou autoritou je velitel hasičů Broňa (Miroslav Krobot). Když se pak během oslav velikonočních svátků, do jejichž průběhu je vyprávění zarámováno, na Velký pátek stane nehoda, při které dodávka najede do vesnické kašny a zraní ve shluku lidí člověka, je to právě Broňa, kdo tuto událost interpretuje jako muslimský útok na naše křesťanské tradice.
A díky svému postavení ve vesnické hierarchii dovede brzy strhnout za tímto demagogickým, manipulativním výkladem pozadí nehody na svou stranu většinu vesnice. Její obyvatelé se cítí ohrožení a sbor dobrovolných hasičů a jejich velitel se staví do pozice jejich samozvaných ochránců. Ve stylu, kdo nejde s námi, jde proti nám. Ti rezervovanější, volající v atmosféře strachu po hlasu rozumu, se stávají rázem štváči, protivící se všeobecnému zájmu, reprezentovanému groteskní domobranou.
Za této situace se musí Broňův zástupce ve spolku dobrovolných hasičů Standa (Michal Isteník) rozhodnout, na kterou stranu se přidá. Jeho energická žena Eva (Anna Polívková) volá po zklidnění situace a i on, těšící se na rodičovskou roli a narození syna, nesdílí fanatický zápal svého mentora a tak trochu náhradního otce, když toho svého nikdy nepoznal.
A tak zatímco zahořklý vdovec Broňa v nastalé situaci vidí příležitost jak si znovu dokázat svou mužnost, Standa, který má problém s vlastním sebe přijetím a nízkým sebevědomím a který vždy Broňu se synovskou oddaností následoval, cítí, že i on by mohl dokázat něco hrdinného. Vědomí nastalého otcovství ho ale ze světa konspiračních webů a Broňovy autority vrací zpět na zem.
Empatický přístup k postavám
Na otcovsko-synovském vztahu těch dvou je postavena herecká dynamika filmu, která přináší zamyšlení nad pojetím mužství. Citlivější, neohrabaný Standa se stává srdcem vyprávění, přičemž jeho ochotě věřit nepravděpodobným dezinformacím a stříkat pak na sebe a svou ženu ocet na obranu před chemtrails se režisér vyloženě nevysmívá.
Snaží se k postavám přistupovat empaticky, pochopit jejich strachy a to proč dochází k radikalizaci obyčejných lidí, ne jen těch známých extremistických antivax nebo proputinovských absolventů VŠ života, jejichž výstupům se smějeme na sociálních sítích. Že za tím může být obava o rodinu či budoucnost, předsudky, zatrpklost, pocit nespravedlnosti, touha po uznání, snaha vrátit tok světa do časů, kdy měl dotyčný pocit, že mu rozuměl.
Pak se snadno stane, že získání iluzorního pocitu moci využijete nejen k manipulaci s druhými, ale i ke skutkům, které si nezadají s tím, před čím varujete. Rybanský pracuje s modelovou situací, ale dokáže ji naplnit životem mnohem lépe než Jiří Havelka v Mimořádné události, který pracoval s obdobným tématem.
Při vykreslení mikrokosmu vesnice je znát, že sám na malém městě vyrůstal. Chování postav, sklouzávající ke xenofobii, rasismu nebo čecháčkovskému nacionalismu, neomlouvá, ale hledá jeho příčiny a se satirickou nadsázkou je pojmenovává. Přirovnání k formanovské nebo passerovské poetice se kvůli hasičskému sboru a absurditám, jichž se dopouští, nabízí, ale jak Forman, tak Passer uměli být ve vykreslení národních neduhů mnohem sžíravější a škodolibější.
Absurdnost konání samozvaných ochránců vesnice podtrhují vizuální zkratky a práce s postavami v prostoru kameramana Matěje Pinose i záměrně dramatická hudba Adama Bláhy. Z hlediska stylu nebo formy se tak Rybánského debut řadí po bok festivalových titulů, s nimiž sdílí i aktuální téma, které dovede rozvést do komediální podoby, jež by měla být blízká i běžnému publiku.
Kdyby radši hořelo
- Žánr: satira
- www.bontonfilm.cz/kdyby-radsi-horelo
- Česko, 2022
- Scénář: Adam Koloman Rybanský, Lukáš Csicsely
- Režie: Adam Koloman Rybanský
- Hrají: Michal Isteník, Miroslav Krobot, Anna Polívková, Vladimír Škultéty, Jiří Vymětal, Martin Šesták, Václav Hrzina, Marek Pospíchal, Albert Čuba
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 16. 06. 2022