Nezvratný osud patří mezi nejoblíbenější hororové série tohoto tisíciletí. Od posledního pátého dílu ovšem uplynulo dlouhých 14 let a zprvu svěží a nápady překypující série se přeci jen zasekla v průměrnosti a stále se dokolečka opakujícím schématu. Podařilo se očekávanému návratu v podobě snímku Nezvratný osud: Pokrevní linie (Final Destination: Bloodlines) přinést do značky nový přísun tvůrčí energie a nápadů?
První Nezvratný osud přinesl na počátku tisíciletí prakticky revoluci do žánru hororových vyvražďovaček. Hrdinové zde totiž utíkali tomu nejhoršímu a nejnebezpečnějšímu záporákovi, neviditelné a protřelé Smrti, která si vždy našla bizarní cestičku, jak vzdorující oběť přivést do svých spárů.
Lidé si osvěžující koncept s neviděným nepřítelem zamilovali, stejně jako sérii bizarních úmrtí, s nimiž si tvůrci nápaditě hráli a zhmotňovali řadu lidských strachů a fobií. Jenže zprvu nápaditý koncept vlastně nešlo v následujících dílech příliš rozvíjet, a tak značce docházel postupně kvalitativní i komerční dech, i když pátý díl nabídl povedené černohumorné hody s velmi stylovým zakončením.
Návrat po 14 letech tedy vzbuzoval očekávání i obavy zároveň. Fanouškům už brutální nahodilé smrti chyběly a chtějí nový příděl, zároveň ale hrozilo, že je otřepaný dějový vzorec začne brzy nudit. Režijní duo Zach Lipovsky a Adam B. Stein, které se považuje za skalní fanoušky série, si ovšem s touto výzvou poradilo sympaticky a dává fanouškům přesně to, co očekávají, a navíc v poměrně zábavném a důstojném hávu.
Smrtka si brousí kosu na celou rodinu
Největší změna oproti předchozím dílům spočívá ve složení postav, na které smrtka tentokrát číhá. Zatímco v minulosti se jednalo většinou o náhodně shromážděnou skupinku figur či partu kamarádů, tentokrát jde zubatá rovnou po několika generacích jedné rodiny. Babička Iris totiž Smrti před 50 lety překazila plány, když po tradiční předtuše zachránila život asi stovce lidí, kteří měli zemřít v luxusní vyhlídkové restauraci, jež se nachází desítky metrů nad zemí.
Jenže Smrt samozřejmě nezapomíná, zamýšlené oběti kosí jednu po druhé a nyní přichází čas i na desítky let paranoidní Iris a její rodinu, která se nikdy neměla narodit. Iris dává své vnučce Stefanie návod, jak Smrt přechytračit. Zubatá už se však dala do práce a začíná postupně kosit její blízké.
Likvidace celé rodinné linie je poměrně hezkým osvěžením, které může postavám dávat odlišnou dynamiku, hlavní hrdinka navíc díky babiččině manuálu nahlíží na smrtící pasti trochu jinak než její předchůdci. Plán s pokrevní linií tedy přináší mírné změny a působí maličko osvěžujícím dojmem, v zásadě se však jedná stále o ten starý dobrý Nezvratný osud, jak ho mají fanoušci rádi. Lipovsky se Steinem totiž moc dobře vědí, co jsou nejsilnější atributy této série.
Úvodní masakr na věžáku se tedy promění v zatraceně efektní a hezky natočené ohnivé peklo, v němž se příkladně ukáže, že režiséři vážně patří mezi fanoušky franšízy. Tvůrci si zde skvěle hrají se zvukem, jednotlivými proprietami, kamerou i morbidními úmrtími, přičemž se nebojí diváka často překvapit nejen způsobem smrti, ale také výživnou brutalitou. Úvod, který navíc skvěle pracuje s atmosférou 60. let, je tedy přesně tím efektním a úderným startem, na nichž je Nezvratný osud odjakživa postaven. Nebojím se tuto sekvenci dokonce označit za jeden z nejlepších úvodů v rámci krvavé série.
Zábavné smrti, nudné postavy
Ani u jednotlivých úmrtí se ale fandové rozhodně nudit nebudou. Smrti jsou nejen velmi brutální, ale také cynické, bizarní, černohumorné a plné hezkých scenáristických či vizuálních nápadů. Scéna na magnetické rezonanci taktéž vstoupí mezi památné sekvence a také u většiny dalších vražedných eskapád bude divák uspokojen. Snímek si navíc většinu času drží sympatický nadhled a režijní duo skládá předchůdcům nejen efektní poctu, ale také si umí z jednotlivých klišé udělat legraci.
Problém nastává bohužel zase ve chvíli, kdy musí postavy delší dobu mluvit. Hlavní hrdinka v podání Kaitlyn Santy Juany není dvakrát sympatická, chvílemi je spíše otravná, a také většina její rodiny je vcelku zaměnitelná a nevýrazná, tedy jen s výjimkou zábavného Richarda Harmona. Rodinná linie se tu navíc nakonec ukazuje jako největší kámen úrazu, jelikož směřuje k nefunkčnímu řešení vzájemných vztahů, které šustí papírem a místy hraničí takřka s melodramatem toho nejlacinějšího druhu, což s vraždící a cynickou stránkou filmu logicky moc nefunguje dohromady.
Zamrzí také, že si režiséři s celým schématem Nezvratného osudu nepohrají o něco více, a i přes pár sympatických nápadů vlastně uvíznou v ohraném vzorci. Koncept Nezvratného osudu je ale na druhou stranu dosti ohraničený a nedovoluje tvůrcům se tolik utrhnout ze řetězu, jako si to mohou dovolit např. autoři Vřískotu. V rámci osvědčených mantinelů tedy režiséři odvedli velmi solidní práci, přinesli pár novinek a dali divákům přesně to, co jim posledních 14 let scházelo, a to naštěstí ve správně brutálním a zábavném podání.
P. S.: Zesnulá hororová legenda Tony Todd se zde ve své poslední roli dočkala velmi dojemné a uctivé rozlučky.
Rodinná linka a nevýrazné postavy sice Nezvratnému osudu chvílemi podráží nohy, jinak je však Pokrevní linie velmi důstojným návratem. Režijní duo pochopilo, co lidé na této značce milují a při úvodní katastrofě i následných bizarních úmrtích servíruje sympatické krvavé hody, jimž nechybí nápady ani správná porce nadhledu. Přehnaně digitální zakončení si sice mohli autoři odpustit, pokud ale máte tuto sérii rádi, zklamáni z kina neodejdete.
6,5
Nezvratný osud: Pokrevní linie
Recenze původně vyšla na webu Kinobox.cz, jejím autorem je Milan Rozšafný
Zdroj úvodního obrázku: Warner Bros.