Zaměření se i na jiné aspekty vyšetřování než je dopadení pachatele
Pro někoho z toho pramenící menší žánrové uspokojení
7 /10
K jihokorejským Vzpomínkám na vraha nebo Fincherově Zodiacovi bývá přirovnáván sedmý celovečerní francouzského scenáristy a režiséra, narozeného v Německu, Dominika Molla. Jedná se o procedurální kriminální thriller, který se zaobírá genderovým rozměrem vyšetřovaného případu.
Divák v pozici vyšetřovatele
Snímek ovládl letošní únorové předávání francouzských Césarů za rok 2022, kde z deseti nominací proměnil šest ve vítězství, včetně nejprestižnějších kategorií nejlepší film, režie, herec v hlavní a vedlejší roli a adaptovaný scénář.
Na něm Moll spolupracoval s Gillesem Marchandem, kdy společně vyšli z knihy scenáristky a spisovatelky literatury faktu Pauline Guény 18. 3 - Rok u kriminální policie, v níž její autorka popsala svou zkušenost s chodem kriminálního oddělení ve Versailles. Zajímala ji přitom jak všední vyšetřovatelská práce kriminalistů, tak jejich vzájemné vztahy a to, jak se jejich práce promítá do jejich soukromí a naopak.
Tvůrci filmu si z její reportážní knihy vybrali jeden zapeklitý případ, na němž se tyto výsledky zkoumání dají dobře demonstrovat. Ostatně už úvodní titulek nás informuje, že z 800 případů vražd, které francouzská policie ročně vyšetřuje, se dvacet procent případů nepodaří objasnit. A že toto je jeden z nich.
Už od začátku tak s námi hrají s otevřenými kartami, jak vyšetřování dopadne, což ale vyprávění neubírá na působivosti, protože umožňuje tvůrcům zaměřit se na jiné aspekty vyšetřování než je dopadení pachatele a k němu vedoucí dramatické zvraty.
Tady se my jako diváci ocitáme v podobné pozici jako vyšetřovatelé, kteří sledují stopy, které by mohly vést k objasnění případu. Kriminalisté hovoří s blízkými oběti i možnými podezřelými, na něž je upozorní. Narazí na řadu stop jako je pohozený zapalovač nebo tričko od krve, které jim sice pomohou případ posunout, ale více k poznání oběti a jejího způsobu života, než k tomu, kdo ji zavraždil.
Lhostejnost a misogynie
Vražda Clary se odehraje v noci z 12. na 13. října roku 2016. Tedy té stejné noci, kdy se v ústředí kriminální policie v Grenoblu slaví odchod vrchního vyšetřovatele do důchodu. Namísto otcovské figury dosavadního šéfa nastupuje na jeho místo mladý policista Yohan (Bastien Bouillon), který je hned na druhý den konfrontován s tím, co se stalo oné noci v nedalekém městečku v podhůří francouzských Alp.
Jedenadvacetiletá Clara se ve tři ráno vracela z večírku domů od své nejlepší kamarádky Nanie (Pauline Serieys), když v tom k ní ze tmy přikročila maskovaná postava, která ji polila benzínem a zapálila. Ohořelou postavu pak kriminalisté najdou v parku.
Právě Nanie se pro ně stane hlavním vodítkem k poznání těch, s nimiž se Clara stýkala. Ani ona jim ale neříká vše o tom, co jsou tito muži zač. Jednak z důvodu, že neměla až takový náhled do jejího soukromí a také proto, že to nepovažuje za důležité.
Nanie její smrt vnímá tak, že se její kamarádka provinila jen tím, že je žena a že šla v noci sama městečkem. Že se stala obětí útoku muže, který nenávidí ženy. Kriminalisté z oddělení vražd vyslýchají Clařiny bývalé partnery a jednorázové známosti, kteří tvoří rozmanitou, ale přitom v něčem stejnou paletu misogynních mužů, pro něž představovala jen příjemné povyražení.
Brali jí jen jako tělo, bokovku, vedle třeba stálých partnerek, k čemuž prý sváděla svým frivolním chováním. Jeden z nich po rozchodu s ní složil písničku, ve které rapuje o tom, že zemře smrtí, kterou nakonec i odešla z tohoto světa, další se ukáže jako násilnický typ s policejním záznamem, který mlátí své družky.
Motání se v kruhu
Všichni mají ale na inkriminovanou noc alibi a tak se kriminalisté ztrácí v jejich výpovědích, které ze všeho nejvíc ukazují na to, že se obklopovala muži, kterým byla zcela lhostejná. A stejně tak její smrt. To ovlivňuje i policisty v náhledu na ni.
Zejména Yohanova staršího parťáka Marceaua (Bouli Lanners). Výslechy svědků, odkrývající dívčin nevázaný sexuální život, mu připomínají jeho vlastní jeho vlastní selhání v osobním životě, kdy se potýká s nevěrou manželky i jejím těhotenstvím, které jim dvěma nevyšlo.
A tak zatímco Yohan na případ nahlíží víc distancovaně, impulzivnější Marceau pod dojmem rozpadajícího se vlastního vztahu se do něho položí tak intenzivně, že z něho musí být odvolán. I pro Yohana, jak se táhne měsíce a roky, se postupně stává posedlostí. A hlavně připomínkou jeho vlastního selhání v tom, že ho nedokázal objasnit.
Metaforou profesního motání se v kruhu se stává připomínka jeho záliby v dráhové cyklistice, kdy si na uzavřeném velodromu po nocích takzvaně čistí hlavu. Nejen od případů, ale i od toho, kam nás ve své uzavřenosti nepouští. Závěr filmu pak nabídne vystoupení z tohoto zacyklení aspoň v osobní rovině.
Ženská perspektiva
Předchází tomu nové otevření případu po třech letech od vraždy, iniciované angažovanou soudkyní a podporované mladou kolegyní vyšetřovatelkou, která přišla do čistě mužského kolektivu policejního sboru a potýká se v něm s projevy šovinismu.
Nová indicie se ukáže být opět slepou, ale Yohanovi umožní zvrátit existenciální krizi, do níž v důsledku stagnace případu zabředl. Svou zkušenost z něj shrne do věty, že "mezi muži a ženami je něco špatně". To „něco“ je právě mužské chování, které činí pro ženy svět nebezpečným.
Projevuje se to i u vyšetřovatelů. V tom jak jejich předsudky vstupují do vyšetřování brutální vraždy a jejího posuzování prizmatem intimního života oběti. Jakoby Clara byla viník svým chováním. Což Yohanovi vyčte Nanie. A nová kolegyně vyšetřovatelka Nadia zmíní, že je zvláštní, když případ násilí na ženách vyšetřují jen samí muži.
Předsudky, toxická maskulinita a sexismus se tak stávají průvodními znaky chování nejen Clařiných milenců, ale v nějaké míře i těch, kteří je vyšetřují. Ženská perspektiva umožní posunout případ novým směrem a dát Yohanovi naději v bezvýchodnosti, do níž zabředl v důsledku ztráty kontroly nad ním.
Ve formální rovině se jejím projevem stává jak melancholická hudba, tak tonalita obrazu, laděná do šedomodrých barev. Procedurální charakter vyprávění oživuje věkově, typově a charakterově odlišná dvojice detektivů, která případ vyšetřuje, tak genderová témata, spojená s policejní prací a postavením žen ve společnosti.
Noc 12.
- Žánr: kriminální thriller
- Původní název: La Nuit du 12
- www.hautetcourt.com/films/la-nuit-du-12/
- Francie, 2022
- Scénář: Dominik Moll, Gilles Marchand (předloha Pauline Guéna)
- Režie: Dominik Moll
- Hrají: Bastien Bouillon, Bouli Lanners, Anouk Grinberg, Théo Cholbi, Pauline Serieys, Alexandre Ionescu, Sylvain Baumann
- Distribuce: Pilot Film
- Distribuční premiéra v ČR: 12. 05. 2023
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, Max, Disney+ a dalších streamovacích službách.